Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Vědecká centra nejsou v ohrožení

13. 3. 2018
Vědecká centra nejsou v ohrožení

Podpora nových výzkumných středisek, jichž je po Česku rozeseto 48, je nadresortní agendou, tvrdí ministerstvo školství. Zániku některých z nich se zatím neobává.

Zase se o nich hodně mluví. O 48 výzkumných centrech, která vznikla za čtyřicet miliard korun v Česku a vyvíjejí nanotechnologie, lasery, reaktory i léčiva. Premiér v demisi Andrej Babiš (ANO) chce podrobnější údaje o stavu výzkumných center a financování provozu – zvláště po roce 2020, kdy budeme mít omezený přístup k fondům EU.

„Chceme se přesvědčit, co se zkoumá, proč se to zkoumá a jak to bude fungovat a do jaké míry to bude zatěžovat rozpočet. Počítá se, že nás to zatíží 2,5 miliardami korun. Je otázka, jestli všechna centra mají smysl,“ citovala ČTK Babiše po zasedání vládní výzkumné rady, které předsedá.

K ruce již měl údaje připravené ministrem školství Robertem Plagou (ANO). Materiál, který LN z nevládních kruhů získaly, má tři úvodní stránky a 48 listů s kartami jednotlivých center. Každá obsahuje informace o pořizovacích nákladech daného střediska, původní plány na příjmy (za rok 2016) následně konfrontované s reálnými příjmy z domácích a evropských grantů, ze smluvního výzkumu a od zřizovatele (čili institucionální podporu). Z oněch 48 projektů, jež už LN představily minulý týden na mapě ČR, totiž 28 spadá pod veřejné vysoké školy, devět pod Akademii věd, dva jsou resortními „výzkumáky“ (v gesci zemědělství a dopravy), tři jsou spjaty s příspěvkovými organizacemi (včetně nemocnice), tři náleží akciovým společnostem a tři další zase „eseróčkům“. Právní formy předurčují i jejich příležitosti v získávání dalších peněz a spoluprací, ovšem bez znalostí detailů je složité posuzovat předpokládanou budoucnost center.

Rozmanitý vědecký balík

„Hospodaření center je v plné odpovědnosti příjemce a jeho zřizovatele. Jedná se o výrazně nadresortní agendu,“ říká Jarmila Balážová, mluvčí ministerstva školství. To sice unijní peníze z minulého operačního programu Výzkum a vývoj pro inovace (OP VaVpI) nasměřovalo do nových budov i zařízení, ale o takzvanou udržitelnost – tedy zajištění provozu – se mají starat i jiné rozpočtové kapitoly. V podkladech pro Babiše jsou přímo uvedeny coby „věcně příslušné“ Akademie věd a ministerstva průmyslu, zemědělství, zdravotnictví a dopravy.

Jsou některá z center riziková? Jsou ohrožena tak, že by mohla výhledově i zaniknout? „Ministerstvo školství aktuálně neeviduje problémy v této oblasti,“ sdělil Václav Velčovský, náměstek pro strukturální fondy. „Centra nemají problémy s udržitelností. U některých větších center se ukazuje, že kladou větší nároky na provozní výdaje, které musí pokrýt hostitelská instituce,“ dodává. Některá z center už získávají nad rámec národní podpory udržitelnosti i peníze z evropských dotačních titulů jako Horizont 2020 anebo z nového „operáku“ (OP VVV).

Existují i příklady vyloženě dobré praxe? „Mnohá centra jsou ve svých oborech velmi úspěšná. Centra jsou natolik rozmanitá, takže nelze zjednodušovat,“ říká Balážová. Přestože ministerstvo nechce nikoho jmenovat, mezi desítkami středisek už některá zjevně vynikají. Třeba Středoevropský technologický institut (CEITEC) v Brně hostí hned čtyři fulltime řešitele grantů Evropské výzkumné rady (ERC); tentýž elitní grant přinesl do centra RCPTM v Olomouci chemik Michal Otyepka a na vestecký BIOCEV zase parazitolog Vladimír Hampl. To jsou však jen dílčí ukazatele. Důkladnější pohled by přinesla větší analýza; nyní šlo jen o „pracovní podkladový materiál“.

Aleš Vlk z odborného portálu Vědavýzkum.cz říká: „Údaje je nutno interpretovat s maximální opatrností vzhledem k tomu, že každý projekt začínal v jinou dobu, má jinou dobu udržitelnosti a u některých projektů jsou bohužel neúplné či nepřesné hodnoty. Můžeme si udělat hrubý obrázek o tom, v jakých řádech se pohybují toky financí u jednotlivých center, ale v žádném případě nelze odpovědně posoudit, jak na tom ekonomicky jednotlivá pracoviště jsou a výhledově budou.“

 

 

Autor: Martin Rychlík

Článek vyšel 1. března 2018 v Lidových novinách.

Partneři webu a spolupracující instituce