facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Andrea Nováková: Aplikovaný společenskovědní výzkum je třeba vnímat jako příležitost

28. 11. 2019
Andrea Nováková: Aplikovaný společenskovědní výzkum je třeba vnímat jako příležitost

Aplikovaný výzkum není jen doménou přírodních a technických věd, stále častěji můžeme pozorovat poptávku po aplikovaném výzkumu v oblasti společenskovědní. Problematika aplikovaného výzkumu v této oblasti a jeho specifika však nastolují řadu otázek a bariér, které často brání v zapojení akademických pracovníků, výzkumníků a studentů veřejných vysokých škol.

Veřejné vysoké školy z podstaty svého zaměření a dle legislativního vymezení zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách jsou definovány jako nejvyšší článek vzdělávací soustavy, vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti. Podle stejného zákona je stanoveno i zaměření podle typů veřejných vysokých škol (dále jen VVŠ) a jejich fakult – pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost.

Optimální propojení všech těchto základních činností hraje důležitou úlohu při hodnocení výkonu dané školy, potažmo individuálních fakult nejen například poskytovatelem institucionální podpory, ale také nepřímým hodnocením společností. Hodnocením prochází vzdělávací, vědecká a výzkumná činnost z kvalitativního i kvantitativního pohledu, ale hodnotí se také celospolečenský prospěch tzv. třetí role vysokých škol, z čehož se stal fenomén a důležité hodnotící měřítko pro všechny veřejné i soukromé vysoké školy. Hodnocení konkrétních dopadů na společnost je významně implementováno v připravovaném systému hodnocení vědeckých výsledků v podobě modulu 3 Metodiky 2017+ věnovanému společenské relevanci, která je chápána ve smyslu komerčního uplatnění.

Proto je pro veřejné i soukromé vysoké školy a jejich složky, bez ohledu na jejich oborové zaměření, odůvodněné aktivizovat se k činnostem nejen vzdělávacím, ale i výzkumným, což je pochopitelné z hlediska následného hodnocení životaschopnosti a konkurenceschopnosti. Je tedy nasnadě, že veřejné vysoké školy usilují o co nejlepší výsledky a výstupy v celé škále činností určené zákonem, a tak často budují své výzkumné týmy doslova „na zakázku“.

Jak praxe ukazuje, aktivity aplikovaného výzkumu v posledních letech zaznamenaly určitý nárůst nejen ve vědních oblastech technických, přírodních, humanitních, ale příležitosti pro něj můžeme stále častěji nalézat i v dříve netradičních oblastech, jakými jsou společenské vědy. Důvodem je sílící hlas po odpovídající společenské odpovědnosti i účelném a hospodárném vynaložení veřejných finančních prostředků, ale i sílící společenská a rezortní poptávka po těchto typech výzkumu.

To vše pochopitelně koresponduje s tzv. „třetí rolí veřejných vysokých škol“ a co nejširším celospolečenským a sociálním dopadem, jak jej popisuje například Philippe Laredo, který se zamýšlí nad základní podstatou univerzit a hledáním propojení univerzitního podnikání s ohledem na schopnost vědců rozvíjet nové originální výzkumné projekty nebo výukové programy. Vysoké školy shledává jako mix všech tří funkcí a volba klíčových aktivit je často většinou výsledkem podmíněných historických faktorů.

Podstatné je si uvědomit, že základním posláním vysokých škol v rámci terciárního vzdělávání je práce s talentovanými lidmi, jejich kvalitní vzdělání, jenž přispěje k jejich rozvoji a kvalitnímu uplatnění. Domnívám se, že vysoké školy mohou dělat kvalitní vzdělávací, vědeckou i výzkumnou činnost jen tehdy, když začnou přihlížet ke specifikaci daného oborového zaměření. Na současných multioborových vysokých školách je tedy potřeba odlišit základní filosofii technických, přírodních, humanitních a společenských oborů a uvědomit si význam společenských věd – to, že například prioritou pedagogických fakult je připravovat a vzdělávat budoucí učitele a podporovat ty, kteří umí a chtějí učit a chtějí se připravovat na svoji profesní dráhu a eliminovat „předstíraný výzkum“, podporovat takový výzkum, který přinese skutečný užitek, strategické partnerství i finanční prostředky a být za něj správně ohodnocen.

Zásadním kritériem je zaměřit své úsilí na přípravu získání těch dotačních titulů a využívání příležitostí spolupráce, jež odpovídají stanovenému strategickému cíli v oblasti výzkumu, nesoucímu fakultě dlouhodobý prospěch. Pokud budeme přistupovat k výzkumným činnostem promyšleně, pak vedle základní vzdělávací a vědecké činnosti může dobře koexistovat činnost aplikovaného výzkumu, jenž bude s nimi společně tvořit kontinuální celek.

Co je úspěšný aplikovaný výzkum lze ukázat na několika příkladech Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, která navázala strategickou spolupráci s významnými poskytovateli telekomunikačních služeb na českém trhu, zdravotnickými zařízeními lázeňského typu a několika školami i dalšími institucemi. U těchto partnerů spolupracuje nejen na společných výzkumných projektech, sdílení know-how, zapojení studentů do praxe, ale také na vzniku nového studijního předmětu na základě společenské poptávky.

Z mého pohledu je zásadní zohlednění oborových odlišností jednotlivých pracovišť fakulty podle jejich poslání, potenciálu pro aplikovaný výzkum a přenos výsledků do praxe s pozitivním dopadem pro společnost i sociálním přínosem. A to především s ohledem na strategické záměry a na novou metodiku hodnocení vědeckých výstupů v podobě modulů 3 – 5 Metodiky 17+ věnovaných společenské relevanci. Důležité je úspěšný společenskovědní aplikovaný výzkum vnímat jako příležitost vyplývající ze „třetí role vysokých škol“, nikoliv pouze jako parametr úspěšnosti pro hodnocení. Tak lze docílit toho, že pracovníci i studenti přenesou své know-how do firem a institucí. Studenti a noví partneři budou pro svůj další vývoj hledat spolupráci s univerzitami jako zdroje unikátních znalostí a vědomostí i jejich zhodnocení. Současně to pro fakultu znamená přímý nástroj šíření výsledků výzkumu do praxe a strategická partnerství s vysokou hodnotou výzkumu i dalšími přidanými hodnotami.

Správné rozhodnutí o diverzifikaci výzkumných aktivit a vyváženosti všech ostatních zákonem daných činností na fakultě umožní nejen eliminování nejrůznějších bariér a disparit, ale také další růst, prosperitu, konkurenční výhodu i renomé.

 

Autorka: Andrea Nováková

 

Článek je výňatkem z příspěvku na konferenci Veřejná politika v oblasti výzkumu, vývoje a inovací 2019. Celý text je k dispozici v konferenčním sborníku, který naleznete v příloze článku zde.


Andrea NovákováAndrea Nováková

Působí na Univerzitě Palackého v Olomouci již od roku 2006, na Pedagogické fakultě působila jako referentka Ústavu výzkumu a vývoje od roku 2016. Na podzim 2019 byla jmenována do funkce tajemnice fakulty.