Působíte na Kolumbijské univerzitě v NY, trvale žijete v USA. Můžete srovnat podmínky vědců v Česku a v USA?

Je to pro mě těžké posoudit, protože se v českém vědeckém prostředí nepohybuji už několik let, nicméně co jsem měl možnost vidět a slyšet od svých vědeckých kolegů pracujících v Česku, situace není příliš odlišná. Nemyslím si, že existuje nějaký významný rozdíl mezi podmínkami pro vědce v České republice a Americe.

To je pozitivní zpráva. Je však něco, co v Americe lépe funguje?

V Americe jsou univerzity i jednotlivé laboratoře více mezinárodní, což přispívá k jejich lepší integraci do světové vědy a podporuje to užší spolupráci mezi jednotlivými vědeckými skupinami. Na Kolumbijské univerzitě máme stále několik otevřených pozic, na které se snažíme rekrutovat talenty z celého světa. Tato dynamičnost a schopnost přilákat mezinárodní kapacity myslím stále českým univerzitám a ústavům chybí. Nevím, jestli je to spíše problém finanční, nebo kulturní. Nicméně mě příjemně překvapila návštěva FNUSA-ICRC, kde téměř třetina vědců pochází ze zahraničí. Toto je důkaz, že i do Česka je možné přilákat zahraniční výzkumníky a vybudovat mezinárodní pracoviště úspěšně integrované do světové vědecké komunity.

Co mají čeští vědci podobné s americkými kolegy?

Kde vidím minimální rozdíly, je přístrojové vybavení. Jsem až překvapen, jaké přístroje a technologie mají některá česká vědecká centra k dispozici. Dokonce si troufnu říci, že zde v Mezinárodním centru klinického výzkumu máte přístrojové vybavení lepší než my v USA. (smích)

Od roku 1993 žijete v USA. Uvažujete o návratu do Česka?

Ano, o návratu zpět do České republiky přemýšlím. Nicméně po tolika letech není stěhování do Česka triviálním rozhodnutím.

Nicméně tuto možnost nezavrhujete?

Ne, určitě nezavrhuji. Do budoucna, až se děti osamostatní, je to myslím více než reálné.

Celý rozhovor, který vyšel v posledním čísle Newsletteru FNUSA-ICRC, si můžete přečíst zde.

Zdroj: FNUSA-ICRC