facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Jaroslav Machan: Elektromobilita táhne inovace v automobilovém průmyslu

11. 6. 2019
Jaroslav Machan: Elektromobilita táhne inovace v automobilovém průmyslu

Velký přínos elektromobility spočívá v tom, že podnítila další výzkum v automobilovém průmyslu. Docent Jaroslav Machan, který je členem vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), říká, že tento výzkum směřuje k lehčím, autonomním a elektrifikovaným vozidlům. Elektromobilita nepřímo rozvinula systémy optimalizace řízení, řídicích systémů a hmotnosti vozidel.

Jaroslav Machan začal před čtyřiceti lety pracovat v mladoboleslavské automobilce Škoda, v poslední době spolupracuje se Škodou Auto externě. Vyučuje a zabývá se výzkumem na Fakultě dopravní ČVUT a v Českém institutu informatiky, robotiky a kybernetiky (CIIRC).

Tamní laboratoř se mimo jiné zaměřuje na oblast Human-Machine Interface, tedy v tomto případě interakci člověka a vozidla. Laboratoř spolupracuje v rámci smluvního výzkumu se Škodou Auto i s jejím mateřským koncernem Volkswagen.

Jako člen RVVI má Jaroslav Machan na starosti agendu, která souvisí s dalším rozvojem automobilového průmyslu včetně elektromobility, autonomního řízení a digitalizace.

 

Jak jsme na tom v Česku s přípravou na elektromobilitu? Jedni varují, že hodně zaostáváme, druzí říkají, že jsou tu celkově přehnaná očekávání – takové zbytečné šílenství kolem elektromobility. Jak to vidíte vy?

Myslím, že Česká republika je v tomto ohledu velice rozumná. Napadají mě slova simply clever, která používá Škoda Auto. Není nutné být ve všem úplně vepředu, stahovat na sebe ty největší problémy a pouštět se do výdajů, které nepřinášejí potřebný efekt. Určitě je ale potřeba na přechodu k elektromobilitě pracovat, je třeba mít silný výzkum a být připraven na budoucí vývoj. Navíc se musíme zaměřit na širší trendy. Není možné oddělit elektromobilitu od dalších oblastí, se kterými je spojen další vývoj automobilového průmyslu. Mám na mysli především autonomní jízdu a digitalizaci.

Jak si tedy vede Česko ve výzkumu a vývoji?

Pokud se podíváme na celkové výdaje, které v Česku míří do výzkumu a vývoje, v současnosti se pohybují na úrovni zhruba 1,8 procenta HDP. Z toho 60 procent připadá na podnikatelské výdaje, 40 procent na veřejné výdaje – tedy vládní a evropské. Mezi těmi podnikatelskými výdaji jsou samozřejmě i ty, které na vývoj investuje například Škoda Auto. Podle Sdružení automobilového průmyslu se toto odvětví podílí zhruba na třetině průmyslových investic do výzkumu a vývoje.

Přesto se mnozí obávají, že v rozvoji elektromobility zaostáváme. A že zaostává celá Evropa – jak za Čínou, tak třeba konkrétně za americkou Teslou…

To si nemyslím. Česká republika je silně integrována do Evropské unie, podobně jako je Škoda Auto integrovaná do koncernu Volkswagen. Právě díky tomu jsme i ve vývoji na velmi dobré úrovni a těžíme z mezinárodní spolupráce. A jak jsem uvedl, přechod na elektromobilitu úzce souvisí s digitalizací. Důležité je, jak jsme na tom se vzděláváním lidí, kteří se pak výzkumu a inovacím věnují. Jsem přesvědčen, že jsme v tomto ohledu na velmi slušné úrovni.

A co argument skeptiků, že s elektromobilitou jsou spojená přehnaná očekávání?

Není pochyb o tom, že vývoj směřuje k autonomní jízdě. To považuji prakticky za jisté. Do značné míry se to týká také elektromobility. Neměli bychom ale pomíjet vyhlídky dalších potenciálních alternativních pohonů. Ať už jde o vodík, nebo něco jiného. Může se objevit i něco dalšího, neočekávaného.

Pokud jde o vodíkový pohon, není elektromobilita cestou i právě k tomuto pohonu? Auto, které jezdí na vodík, je vlastně také elektromobil...

Máte pravdu. Vlastně nejde jenom o elektromobilitu jako takovou, ale také o to, čeho bylo možné díky zaměření na její rozvoj dosáhnout. Velký přínos elektromobility spočívá v tom, že podnítila další výzkum v automobilovém průmyslu. Tento výzkum směřuje k lehčím, autonomním a elektrifikovaným vozidlům. Elektromobilita nepřímo rozvinula systémy optimalizace řízení, hmotnosti, řídicích systémů. Na druhé straně si myslím, že by sázka na elektromobilitu neměla být až tak jednostranná. Bylo by lepší se zaměřit více také na další alternativní pohony. K tomu nyní ostatně v České republice směřujeme. V poslední době, kdy se hodně diskutovalo o levnějších autobusech či vlacích pro starší lidi a studenty, mě napadla otázka, jestli tahounem nových trendů nebude daleko více právě veřejná doprava. Mnohé skutečně ukáže až život.

Není důležité to, jak se rozhodnou velcí světoví hráči? A nerozhodli už se ve prospěch elektromobility? Zaznamenal jsem názor, že z hlediska dalšího vývoje není až tak důležité to, co se jeví z technologického hlediska jako nejzajímavější, ale právě to, jak se rozhodnou velké státy a firmy na světovém trhu.

Myslím, že nejde o zajímavost nebo nezajímavost. Zjednodušeně řečeno jde o peníze. Tedy o to, který z modelů bude pro zákazníky nejatraktivnější, za co budou schopni a ochotni platit. To, zda je určitá technologie průchozí, nemusí být jasné hned. Vezměte si příklad žárovek. Klasické žárovky měly podle dřívějších plánů nahradit žárovky výbojkové, které získaly politickou podporu jako hrom. Nakonec se ale prosadily LED žárovky. To je ukázka toho, že ne všechno se dá ovlivnit politicky a marketingově. Můj názor je, že věda si ten správný směr najde.

V souvislosti s elektromobilitou se hodně mluví o riziku, že Česká republika přijde o ten velký subdodavatelský řetězec, který je navázaný na automobily s klasickým pohonem. Jak vidíte hrozbu, že ztratíme část ekonomiky, která se dnes významně podílí na hrubém domácím produktu a na exportu?

Riziko tu určitě je, ale jsou tu také nové příležitosti spojené s Průmyslem 4.0. Celkově se změní typ výroby, je třeba počítat s tím, že tu budou jiné profese. Lidé se uvolní od rutinních prací a bude daleko větší zájem o pracovníky vzdělané, erudované.

Jestli tomu dobře rozumím, tak v českém automobilovém průmyslu nastoupí místo výrobců výfuků nebo jiných současných automobilových dílů spíše technologické firmy?

Řada analýz ukazuje, že zhruba 90 procent inovací je v oblasti elektroniky. Bylo by chybou si myslet, že nám tu zůstane výroba takových typicky hardwarových, plechových nebo podobných dílů. To se musí změnit. Říkal jsem, že jsme dobře integrovanou součástí Evropy, nemá smysl uvažovat o českém trhu jako o nějakém autonomním. Musíme se soustředit na to, abychom se úspěšně zapojili do globálního trhu. Nemůžeme očekávat, že budeme vyrábět všechno. Důležité je, aby náš průmysl dokázal být úspěšný v oblasti softwaru, řídicích jednotek, řídicích algoritmů, optimalizace systémů.

Hodně lidí si myslí, že důležité je, aby se tady vyráběly baterie nebo abychom těžili lithium…

Podle mého názoru to není důležité. Potřebujeme se dostat na tu excelentní úroveň řídicích jednotek, a ne tolik diskutovat o tom, jestli tu budeme mít rozvaděče, baterie a dráty. To je ta technologicky nejnižší úroveň. S nadsázkou bych řekl, že těžit kovy je pod úroveň excelentního státu, který by měl být především inovativní. Na druhé straně je dobré mít přístup k surovinám. To, že tu máme zásoby lithia, je naší výhodou. Podívejte se na Číňany, kteří skupují surovinová ložiska v Africe.

Celkově si myslím, že je třeba maximálně podporovat vzdělání. Motivovat mladou generaci ke vzdělávání se, vytvářet podmínky pro vznik pracovišť, která produkují excelentní výstupy, a upevňovat vazby mezi akademickou a aplikační, průmyslovou sférou.


Rozhovor vedl Jan Žižka.

Tento a další články o elektromobilitě vyšly v aktuálním čísle časopisu All for Power.