Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Karel Havlíček: Odvracíme průšvih, který hrozil podpoře výzkumu ve firmách

9. 7. 2018
Karel Havlíček: Odvracíme průšvih, který hrozil podpoře výzkumu ve firmách

Mnohaleté spory ohledně daňových odpočtů na výzkum, vývoj a inovace by měly být u konce. Tato forma podpory výzkumu, která bude hrát do budoucna stále důležitější roli, by si tak mohla opět získat důvěru inovativních firem. O dohodnutých kompromisech mluví Karel Havlíček v následujícím rozhovoru s Janem Žižkou.

V posledních letech se zdálo, že sílící nedůvěra mezi finančními úřady, které v řadě případů odmítaly odpočty uznat, a firmami může vést k neochotě daňové odpočty vůbec využívat. To by byl špatný signál z hlediska posilování konkurenční schopnosti českých firem a následně i celé ekonomiky.

S kompromisním řešením, jak podpořit výzkum a zároveň bránit zneužívání odpočtů, přišla na konci června pracovní skupina pod vedením místopředsedy vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) Karlem Havlíčkem. Ten byl pověřen premiérem a současně předsedou RVVI Andrejem Babišem, aby se mnohaletý spor mezi podnikateli a státem pokusil vyřešit. Zároveň ale upozorňuje, že nyní bude nutné proškolit jak úředníky finanční správy, tak podnikatele – i proto, aby se zvýšila jejich důvěra vůči daňovým odpočtům jako takovým.

Místopředseda vládní Rady dále upozorňuje, že podnikatelé do budoucna nemohou počítat se stejnou podporou z evropských fondů jako dosud. „Kdyby se nedůvěra firem vůči daňovým odpočtům dál prohlubovala, mohli bychom se po roce 2020, kdy příliv financí z evropských fondů více či méně klesne, dostat do průšvihu,“ říká Karel Havlíček, který je také předsedou Asociace malých a středních podniků a živnostníků. Na problémy kolem daňových odpočtů aktivně upozorňoval už od roku 2010.

Začněme tím klíčovým kompromisem, od kterého si všichni hodně slibují. Firmy už nebudou muset své projekty výzkumu a vývoje předkládat finančním úřadům předem, ale až později – v době podání daňového přiznání. Tím ale úplně nezabráníte tomu, že se úředníci mohou dál chytat nějakých formálních nedostatků i v těch později předložených projektech…

Nikdy není možné stoprocentně odchytat úplně všechno. Ale ten hlavní problém spočíval v tom, že drtivá většina neshod mezi úřady a firmami se týkala formálních pochybení, které byly spojeny s časovým faktorem. Firma zpracovala projekt, předložila ho a postupně zrealizovala. Zejména malé a střední firmy ale v původním projektu nenapsaly vše formálně správně, popravdě ani nemohly…

Je přirozené, že se projekt vyvíjí a nastávají změny…

Přesně tak. Finanční úřady sice určité změny umožňovaly, ale realita celého projektu v čase obvykle vede k tomu, že se nakonec vyvíjí jiným směrem, inovaci vyššího řádu prostě nelze nalajnovat podle přesného itineráře. A kvůli tomu pak úřady mnohdy neuznaly celý projekt. Často tu vznikala neřešitelná situace. Ve složité situaci přitom byly i finanční úřady, kterým někdy nezbývalo nic jiného než projekt odmítnout. To, že je vhodné předkládat projekty zpětně, potvrzují i zkušenosti zemí Evropské unie. Většina z nich to má nastavené právě takto.

Máte pocit, že úředníci nechtěli za každou cenu hledat nějaké formální nedostatky, ale že k tomu byli donuceni tím, jak byl dosud celý systém nastaven?

Úředník finanční správy musel doposud poměrně dost citlivě a odborně posuzovat, jak byl projekt napsán a jak probíhal, a často skutečně nevyhodnocoval výzkumné projekty firem správně. A ten systém mu to do značné míry umožňoval. Mnohdy postupovali úředníci příliš úzkostlivě, formalisticky, bez ohledu na faktické výsledky podnikového výzkumu, což podnikatelé vnímali jako nekompetentní a nesprávný postup. Důvodem, proč byl ten systém před mnoha lety u nás nastaven jinak než jinde ve světě, byla pravděpodobně obava ze zneužívání daňových odpočtů.

Chtěl jsem se vás právě zeptat, jestli bylo těžké přesvědčit skeptiky, že to nové opatření ke zneužívání nepovede...

To byla nejnáročnější část diskuse. Je totiž nutné říct, že finanční správa měla také částečně pravdu. Argumentovala celou řadou modelových případů, kdy je možné daňových odpočtů zneužívat – tím spíše pokud nebude mít od firem žádnou informaci o tom, že už se výzkum uskutečňuje. Některé firmy by si mohly na konci zdaňovacího období chtít jednoduše srazit hospodářský výsledek a využít k tomu pohodlného nástroje dvojnásobného odpočtu na výzkum, aniž by jej ve skutečnosti prováděly.  Nakonec jsme dospěli ke kompromisu, podle něhož bude nutné předložit projekt vždy ke konci zdaňovacího období, pokud v něm firma uplatňuje daňový odpočet. Ale zároveň musí firma na začátku projektu výzkumu a vývoje oznámit, že takový projekt zahájila. Jde ovšem o velmi jednoduché avízo s minimem údajů.

Měly finanční úřady opravdu důvod se domnívat, že tady je nějaká snaha systém odpočtů zneužívat? Byly takové případy?

Korektně řečeno, byly. Na jedné straně tu byly seriózní firmy, které úředníci nachytávali na formálních nedostatcích, na druhé straně ale také firmy, které si dopředu vytvořily takzvaný výzkumný projekt, ale ve skutečnosti žádný výzkum a vývoj nedělaly. To nedokáže úplně eliminovat ani nový systém, ale nám šlo o to, abychom pomohli těm seriózním firmám. Nechtěli jsme ale celý systém uvolnit natolik, abychom vybízeli k jeho zneužívání, proto tam bude to avízo.

Je podpora výzkumu a vývoje právě formou daňových odpočtů, tak jak ji známe z Česka, obvyklá také v jiných zemích?

Odpočty využívá 22 zemí EU. Formy ale mohou být různé. Třeba v Rakousku finanční úřad sice neumožňuje uplatnit tak vysokou odpočtovou částku jako u nás, ale určité procento z investice do výzkumu a vývoje firmám proplácí po kontrole až zpětně ve formě bonusu, bez ohledu na to, jestli mají tyto firmy zisk nebo ztrátu. To je také docela zajímavý příklad. Výhodou našeho systému je, že je silně motivační. Daňové odpočty si pochopitelně mohou uplatnit firmy, které jsou v zisku. To považuji za spravedlivé. Na druhé straně tento systém není výhodný třeba pro začínající firmu, která ještě zisku nedosahuje. Do budoucna je samozřejmě možná diskuse i o tom, zda nezvolit jinou formu podpory.

Kritérium novosti

Další klíčovou záležitostí, kterou jste museli řešit, bylo posuzování takzvané novosti. Tedy toho, jestli výzkum a vývoj, na který je uplatňován odpočet, skutečně vede k novému, inovovanému produktu. Zdá se, že tady jste nakonec ustoupili od nějakého razantnějšího řešení.

Jde vlastně o posuzování, zda podpořený výzkum a vývoj skutečně je výzkumem a vývojem. Když jsme si udělali kompletní analýzu, zjistili jsme, že v posledních dvou letech naši podnikatelé žádné problémy s prokázáním novosti neměli. Potvrzují to jak informace od členů Svazu průmyslu a dopravy, Asociace malých a středních podniků, Asociace výzkumných organizací, tak statistika ministerstva financí. V minulosti to sice problém býval, ale dnes platí, že pokud finanční úřad zpochybňuje prvek novosti, musí to prokázat nezávislý soudní znalec. A i když to prokáže v neprospěch podnikatelů, existuje řada zákonných mechanismů, jak postupovat.

Nejvyšší správní soud řešil řadu sporů mezi firmami a finančními úřady, které se týkaly právě daňových odpočtů. To znamená, že už tady vznikla judikatura…

Dá se to tak říci. První firmy, které šly do soudních sporů, do značné míry pomohly těm dalším. V každém případě o zpochybnění novosti finančním úřadem musí rozhodnout soudní znalec. Uvažovali jsme o tom, že bychom mohli jít rakouskou cestou. Tam funguje speciální úřad, který podnikatelům předem potvrzuje, že se v jejich projektech skutečně jedná o výzkum a vývoj, nicméně i tam má poslední slovo finanční úřad. Vážně jsme zvažovali, že by tady tuto roli mohla převzít Technologická agentura (TAČR). Vzhledem k tomu, že už to ale není aktuální problém, nic zásadního bychom tím nevyřešili.

Myslíte, že soudní znalci budou schopni posoudit projekty firem stejně kvalitně jako Technologická agentura? Ta má v této oblasti velké know-how…

Technologická agentura sice má know-how, ale stejně by si musela najmout nebo zaměstnat soudního znalce. Takže bychom byli ve stejné situaci, jen bychom měli o další úřad navíc. Finální slovo přitom stejně bude mít finanční úřad, byť se bude muset opřít o stanovisko soudního znalce. Hlavně není důvod něco dál komplikovat ve chvíli, když už problém s posuzováním novosti odpadá. Budeme ale samozřejmě vše dál sledovat. Kdyby nastaly nějaké další problémy, budeme hledat okamžitě řešení.

Na čem dalším se pracovní skupina pod vaším vedením dohodla?

Jde o celkové zjednodušení všeho toho, co je nutné v průběhu celého projektu předkládat. Řada podnikatelů si stěžovala, že je pro ně celý proces příliš administrativně náročný. A to také vedlo k těm formálním nedostatkům. Předkládáním projektu zpětně tak zabíjíme dvě mouchy jednou ranou. Zjednodušili jsme dále režim pro osoby, které jsou odpovědné za zpracování projektu a jeho realizaci, vypouštíme také například povinné udání místa zpracování projektu. Celá filozofie našeho půlročního jednání spočívala v tom, že jsme chtěli do budoucna zabránit vyřazování projektů kvalitních firem kvůli formálním pochybením. To se, myslím, podařilo. A velmi si cením toho, že to bylo na bázi vzájemné dohody, jednání byla velmi náročná, někdy i trochu emotivní, ale jak zástupci podnikatelů, tak představitelé resortu financí odvedli profesionální práci.

Jak posílit důvěru

Nyní tedy bude nutné dohodnutý kompromis přetavit do úpravy příslušných zákonů. Co dál?

Na jedné straně to budou zákonné úpravy, na druhé straně ale také musí začít proškolování. Bude nutné proškolit jak úředníky Finanční správy, tak podnikatele – i proto, abychom zvýšili jejich důvěru vůči daňovým odpočtům jako takovým. A to bude mít na starosti vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Dnes jsme bohužel v situaci, kdy panuje velká míra nedůvěry podnikatelské sféry vůči finanční správě. Částečně je to dáno celou řadou problémových případů, které se staly a posléze medializovaly. Abych ale byl objektivní – byly tu velké rozdíly mezi jednotlivými regiony, v některých jsme nezaznamenali prakticky žádné problémy, jinde to byl naopak problém velký. I to svědčí o tom, že systém dával dost prostoru subjektivnímu pohledu na věc, což není nikdy dobře. V současné době využívá daňových odpočtů necelých 1300 firem ročně. Chceme, aby jich bylo mnohem více.

V řadě firem si stále mohou říkat, že ten dohodnutý kompromis sice vypadá zajímavě, ale že si úředníci stejně najdou jiný způsob, jak odpočty zpochybnit. A do sporů s finanční správou se nikomu moc nechce…

Máte pravdu, ale ideální řešení, které eliminuje osobní selhání nebo šikanu neexistuje. Právě proto Rada pro výzkum, vývoj a inovace chystá konference v různých částech země, na které bude zvát podnikatele i zástupce finanční správy. Chceme ukazovat, že daňové odpočty mají smysl. A také to, na čem všem jsme se dohodli a že je možné skutečně počítat s mnohem vyšší mírou jistoty. I kdyby se objevily nějaké další problémy s uznáváním odpočtů v případě poctivých firem, budeme je řešit.

Kdo budou ti školitelé, kteří budou vysvětlovat nová pravidla, novou metodiku?

Vyšší úředníci finanční správy, ale i zástupci Svazu průmyslu a dopravy, Asociace malých a středních podniků nebo Asociace výzkumných organizací. Ti iniciovali všechny změny.

Vaše kompromisní řešení schválila vládní Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Prosazení příslušných zákonných úprav je teď na ministerstvu financí?

Ministerstvo financí čekalo na verdikt Rady, nyní začínají pracovat na legislativním řešení. Zároveň budeme monitorovat, jak pokračují stávající spory ohledně uplatňování daňových odpočtů. Ozývají se mi někteří podnikatelé, kteří sice kvitují změnu, ale současně upozorňují na to, že ti, co do toho spadli v minulosti a třeba se soudí, možná dobře posloužili, ale změny jim nevyřeší minulé spory. To mě hrozně trápí, ale já se musel dívat dopředu, protože probíhající soudy neovlivní nikdo. Chci ale věřit tomu, že do doby zákonné změny nebudou nastávat žádné excesy, které by vedly k novým soudům.

Motivační podpora

Jak vlastně podnikatelé vnímají atraktivitu jednotlivých nástrojů podpory výzkumu a vývoje? Kromě daňových odpočtů jsou tady přímé dotace, zvýhodněné úvěry, garance…

Firmy využívají jak finanční podpory z evropských strukturálních fondů, tak národních programů. Pokud jde o evropské fondy, v programovacím období 2014-2020 na výzkum a vývoj jde přibližně 10-15 miliard korun ročně. Pokud jde o národní programy RVVI, tak jen přes Technologickou agenturu se ročně přispívá částkou více jak 4 miliardy, část z toho jde ale například školám nebo výzkumným ústavům. Další část národní podpory jde od RVVI přes resorty, například průmyslu, zemědělství, dopravy, zdravotnictví… To je dalších několik miliard, ze kterých mohou z větší či menší části čerpat podnikatelé. Nezapomínejme ani na to, že firmy mohou žádat o přímé evropské dotace, například v programech Horizont 2020.  No a pak už jsou nástroje nepřímé podpory, počínaje zárukami, přes zvýhodněné úvěry až po daňové odpočty. Konkrétně námi řešené odpočty se týkají investic do výzkumu a vývoje v celkové výši z 12 miliard korun ročně. Z toho 2,5 miliardy činí částka, která je odečtena na daních.

Do budoucna by se ale formy nepřímé podpory měly využívat podstatně více…

To je právě ten důvod, proč jsme museli začít bubnovat na poplach. Nástroje přímé podpory z EU budou zcela jistě klesat. Faktem ale je, že národní podpora nikdy nedosáhne úrovně strukturálních fondů, na to nejsou zdroje. Pokud mluvíme o celkovém objemu evropských fondů, tedy nejenom na vědu, výzkum a inovace, během sedmiletého programovacího období dosahuje celkově téměř šesti set miliard korun. Je tedy logické, že do budoucna se budeme muset daleko více zaměřit na nepřímou podporu. A kdyby se nedůvěra firem vůči takové formě podpory dál prohlubovala, mohli bychom se po roce 2020, kdy příliv financí z evropských fondů více či méně klesne, dostat do průšvihu.

Může tu vznikat dojem, že hlavní inspirací pro firemní výzkum a vývoj se stávají různé pobídky – ať už jde o přímou podporu, nebo třeba daňové odpočty. Klíčovou motivací ale musí být snaha firem udržet si svou konkurenční schopnost a zlepšovat své výsledky do budoucna…

Hlavní motivací musí být vždy snaha být lepší, nikoliv možnost čerpat podporu. Pokud na to nahlíží podnikatel opačně, pak stejně dříve či později skončí. Rozumím tomu, že se objevuje názor, že nemá smysl podporovat něco, co firma musí dělat tak jako tak, aby přežila. Každá ekonomika ale vytváří určité stimuly pro svůj růst. Silnou podporu podnikání, vývoje a inovací vidíte i v zemích, kde mají plná ústa slov o liberálním prostředí. Spojené státy dávají obrovské prostředky z veřejných zdrojů jak na aplikovaný výzkum, tak třeba na podporu start-upů. O tom si můžeme jen nechat zdát. Jsme malá ekonomika, rádi hovoříme o přidané hodnotě, ale naše firmy musí konkurovat nadnárodním zahraničním společnostem, které podobnou formu podpory běžně čerpají. A pokud i my nebudeme prostředí zdravě stimulovat, tak nebudeme mít bohužel ve světě proti jiným šanci. Jde ale o to, abychom bezhlavě nelili do firem či jiných organizací peníze, ale abychom vytvořili skutečně motivační formu podpory. A tou mohou být právě daňové odpočty.

Rozhovor zpracoval Jan Žižka.

 

K problematice daňových úlev na výzkum a vývoj ve firmách se ve svém blogu na portále Vědavýzkum.cz vyjadřoval také Miroslav Janeček.

 


Karel Havlíček

havlíček2

Vystudoval stavební fakultu ČVUT, dále PIBS při Manchester Metropolitan University, doktorské studium dokončil na podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde se rovněž na fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta. Od devadesátých let hájí zájmy podnikatelů, zastává pozici předsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Je spolumajitelem skupiny SINDAT, podnikající od roku 1990 v oblastech středního průmyslu a nových technologií. Mnoho let se angažuje v akademickém prostředí, na Vysoké škole finanční a správní je děkanem fakulty ekonomických studií. Je nejcitovanějším tuzemským autorem na téma řízení malých a středních podniků, napsal pět odborných knih a publikoval v tuzemsku i zahraničí více jak stovku článků. Je členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace a Rady vlády pro konkurenceschopnost a hospodářský růst. Mimo mateřštiny hovoří anglicky, německy, rusky, španělsky, francouzsky a částečně čínsky.

 

 

Jan Žižka

JZKonzultant a publicista, zabývá se energetikou, exportem a vědní politikou. Je konzultantem a specialistou pro energetické projekty agentury HATcom, dále spolupracuje s vládní sekcí pro vědu, výzkum a inovace. Je analytikem webu oEnergetice. Od devadesátých let působil jako novinář v řadě českých médií, zabýval se především ekonomikou a zahraniční politikou. V posledních letech se zaměřoval na odvětví energetiky – hlavně ekonomické, politické a byznysové souvislosti. Mimo jiné byl reportérem týdeníku EURO a zástupcem šéfredaktora deníku E15.

Partneři webu a spolupracující instituce