facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Karel Havlíček: Věda má dnes postavení jako nikdy dřív

14. 8. 2019
Karel Havlíček: Věda má dnes postavení jako nikdy dřív

V první části rozhovoru s Karlem Havlíčkem jsme mluvili především o inovacích a inovační strategii. V té druhé jsme se zaměřili na postavení vědy v agendě současné vlády, činnost Rady pro výzkum, vývoj a inovace i nadměrnou byrokracii.

Jste nejen ministrem průmyslu, ale také místopředsedou Rady pro výzkum, vývoj a inovace. Zajímalo by mě, jak jste spokojený s prací RVVI a jak se díváte na její složení?

RVVI se zásadně mění. Začala se měnit už za Pavla Bělobrádka a já se domnívám, že správným směrem. My jsme tomu dali větší manažerský rytmus spojený s prosazováním ekonomických zájmů a konkrétních opatření, což se nám zatím daří. A to také díky tomu, že Radě předsedá premiér, takže se nám o něco lépe prosazují vize, programy i zdroje, než když byl předsedou vicepremiér. A navíc komunikace ve vládě nefungovala ideálně. Ale faktem je to, že dneska máme zajímavou příležitost v tom, že jsou spojené moje pozice místopředsedy Rady, ministra průmyslu a obchodu a místopředsedy vlády pro hospodářství, což tady nikdy historicky nebylo. Říkám tím především to, že chci propojit vědu s průmyslem a energetikou, a to aplikovat do národní hospodářské strategie. To je cesta, díky které tady můžeme mít ekonomiku s přidanou hodnotou. To znamená, že věda může být daleko více provázána s praxí ať už v oblasti výroby, obchodu nebo služeb. Na vládní úrovni to má úplně jinou dikci, protože jako premiér a vicepremiér se za to samozřejmě stavíme. Je jasné, že věda má dnes v Česku postavení jako nikdy dřív.

Vracím se nazpátek k týmu, jak vnímáte aktuální složení RVVI?

Co se týká týmu, tak já se domnívám, že je to velmi vyvážený tým lidí. Jsou to lidé, kteří jsou odborně zdatní. A za druhé, v posledních letech se podařilo změnit to, že tak nehrají za své oblasti, ale za celou českou vědu, což v minulosti nebývalo. Kdysi tam byla nesnesitelná situace, kdy na jedné straně byla Akademie věd, na druhé straně seděly vysoké školy a mezi tím seděl business a do toho všeho mluvil i stát. A každý mluvil úplně jinak, cílem bylo hlavně porcovat medvěda. Každý měl jiný názor, tábory se mezi sebou hádaly a de facto nebylo možné najít konsenzus. Proto taky na Akademii věd nastalo období temna kolem roku 2010.

Co se tenkrát stalo?

Každý, kdo tenkrát rozhodoval o české vědě, se tehdy podepsal pod to, že Akademie přišla o 6 miliard. Můžeme zhodnotit, co dělala dobře a co špatně, ale dle mého názoru to byla téměř krádež. Neodchytilo se to, jak se snížilo financování akademie – tenkrát o půl miliardy meziročně, díky čemuž během let Akademie přišla o těch zmíněných 6 miliard. My jsme se teprve dneska intenzivním navyšováním rozpočtu Akademie věd vrátili tam, kde byla v roce 2009.

Využívá RVVI zkušenosti lidí z mezinárodního prostředí?

Ano, silně jsme vše zinternacionalizovali, a to jak na úrovni přímých členů RVVI, tak mezinárodní rady RVVI, která má stále vyšší vliv. Získali jsme Ornu Berry z Izraele, která je bývalou šéfkou izraelské vědy, máme tam i nesmírně erudovaného odborníka – Kian Lee Tana ze Singapuru. Snažíme se členy různě obměňovat, aktuálně má přijít vědecká osobnost z Indie, takže myslím, že ta internacionalizace je opravdu silná. Navíc jsme otočili kormidlem v oblasti mezinárodního zviditelňování naší vědy a inovací. Nové národní logo Czech Republic: The Country For The Future se velmi chytlo a jasně vymezuje naší zemi, jako zemi založenou na inovacích, vzdělání, špičkovém výzkumu. Prezentujeme nás ve světě jinak a i to nám přidává body a získáváme si tím respekt.

Jaké vnímáte změny v rámci řízení vědní politiky?

Daleko více se zaměřujeme na systém řízení vědy než na monitoring. Bývalo to tak, že se řekly nějaké výsledky a pak se kontrolovalo, zda se splnily nebo ne. Nyní vznikly skupiny, kde se věda opravdu začíná řídit. Řídí se nejen na úrovni institucionální podpory, protože je úplně nový systém – kafemlejnek vlastně nenutil k žádnému řízení. Dneska je vše jinak, o všem se musí více přemýšlet. Stejně tak se odlišně schvaluje účelová podpora, provazuje se s národními prioritami hospodářské a vědecké koncepce. Současně se i jinak měří výsledky a jinak se komunikuje. Zavedl jsem systém, že se pravidelně scházíme se všemi poskytovateli třeba čtyřikrát do roka a diskutujeme o financích. Úřad teď pracuje s výrazně menším rozpočtem, je tam pár lidí. Větší kompetence má dnes předsednictvo, které manažersky pracuje velmi dobře. Takže si myslím, že RVVI prošlo zajímavou změnou, teď je třeba v tom dobrém trendu pokračovat.

Jedna věc, která trápí lidi ve vědeckém sektoru, ukazuje se to opakovaně i mezi vysokými školami, je nadprůměrná míra byrokratizace a administrace. Víme, že už byl zřízen institut „antibyrokrata“, kterým je místopředseda RVVI Pavel Baran. Posunulo se to už někam? Chystá se něco konkrétního? Já se osobně domnívám, že si tento problém udělala ČR především sama …

Jsou to asi tři nebo čtyři měsíce, kdy jsme se do toho obuli. Bylo to i na popud toho, že jsem si procházel informace o výzkumných ústavech a první, co na mě vždy vypadlo, byly všechny ty spisy – jejich úspěšné i neúspěšné projekty. Je téměř nelidské, co se všechno musí absolvovat. Otevřeli jsme proto skupinu, začali jsme dávat dohromady všechno to, co vědce může potkat v rámci národních nebo evropských zdrojů. A teď to dle mého názoru bude záležet na odvaze rozhodnout a říznout do toho. Jestliže to bude systémem, že nám teď všechny instituce budou říkat, proč to nejde, tak uděláme kosmetické změny a během jednoho roku budeme tam, kde jsme byli. Možná to srazíme o 5 %. To je málo. Jestliže máme udělat zásadní změny, tak se musí říci, že budou některé projekty, po kterých budeme chtít absolutní minimum a nic víc. Do určité míry je to autoritativní rozhodnutí, které se musí dostat na instituce, které poskytují účelovou podporu. A samozřejmě lze očekávat odpor těchto institucí. Nechci dneska říkat, co to bude, ale chceme do konce roku vše prodiskutovat a pak rozhodnout. Takže myslím, že v příštím roce bude výsledek.

Když vědci porovnávají svoje zahraniční granty s těmi domácími, tak je to naprosto jiná úroveň. Kde jsme zcela nevhodně začali, to byly především strukturální fondy. Ale bohužel se k tomu přidali i ostatní poskytovatelé a zdá se, že se to zhoršuje – také kvůli kontrolním orgánům, nejednotnosti výkladů atd.

Musíme se prostě rozhodnout, jestli stát budou řídit úředníci nebo manažeři. Ti totiž vědí, kde je problém a řekl bych, že i vědí, jak ho řešit a eliminovat. Problém je, že tihle lidé jsou pod obrovským tlakem úředního aparátu, který tady vždy vévodil, vše řídil, věděl, proč to nejde a šel cestou, která jemu vyhovovala. Manažer se pak pod takovým tlakem buď stane součástí toho soukolí, anebo prostě řekne ne, uděláme to takhle, i když to bude na mou zodpovědnost.

 

Za portál Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk.


Karel Havlíček

Vystudoval stavební fakultu ČVUT, dále PIBS při Manchester Metropolitan University, doktorské studium dokončil na podnikohospodářské fakultě VŠE v Praze, kde se rovněž na fakultě financí a účetnictví habilitoval na docenta.

Od přelomu milénia hájil zájmy podnikatelů, a to zejména v pozici předsedy představenstva Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR. Jako spoluvlastník a generální ředitel skupiny SINDAT vybudoval v uplynulých dvaceti letech z této firmy respektovaného investora v oblastech malého a středního průmyslu a nových technologií.

HavlíčekMnoho let se angažuje v akademickém prostředí, v posledních letech je spjat s Vysokou školou finanční a správní, kde vybudoval fakultu ekonomických studií a kde připravil studijní program Ekonomika a management. Na téma malých a středních podniků napsal několik odborných knih a publikoval v tuzemsku i zahraničí desítky recenzovaných článků.

Zasedal v řadě poradních orgánů vlády a ministerstev, od roku 2014 je členem Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace a od roku 2018 je jejím místopředsedou.

V dubnu 2019 byl předsedou vlády navržen na pozici místopředsedy vlády pro hospodářství a současně na post ministra průmyslu a obchodu. Do obou funkcí byl jmenován prezidentem republiky 30. dubna 2019. Ke stejnému datu se vzdal všech statutárních a vlastnických pozic v podnikatelské sféře a opustil rovněž vedení Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.

Hovoří anglicky, německy, rusky, španělsky, částečně francouzsky a čínsky