facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Lenka Skálová: Věda vyžaduje nadšení, ale i píli a houževnatost

12. 2. 2020
Lenka Skálová: Věda vyžaduje nadšení, ale i píli a houževnatost

Lenka Skálová získala v roce 1999 cenu Sanofi za farmacii. Její výzkum se zaměřuje na fungování biotransformačních enzymů a na faktory, které ovlivňují metabolismus léčiv. Jaké jsou podle ní rozdíly mezi vědeckou prací v Čechách a ve Francii? A čím může věda přilákat mladé talenty?

23 Lenka SkálováAbsolvovala magisterské studium v oboru Biochemie a postgraduální studium v oboru Patobiochemie a xenobiochemie na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové. Mezi lety 2004 až 2011 byla docentkou v oboru Biochemie na Farmaceutické fakultě a od roku 2011 zde působí jako profesorka. Byla na výzkumném pobytu v Montpellier ve Francii u profesora Maurela a ve Slovinsku, na University of Lubljana.

Vedle toho absolvovala také stáž v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV v Praze. Věnuje se studiu biotransformačních enzymů a metabolismu xenobiotik a studiu regulace biotransformačních enzymů a faktorů ovlivňujících metabolismus léčiv. Dále zkoumá vztahy mezi strukturou xenobiotika a jeho indukčním účinkem nebo mechanismy lékové rezistence a interakce přírodních látek s léčivy.

Co se změnilo v oblasti vědy, které se věnujete, od chvíle, kdy jste obdržela naši cenu?

Biochemie cizorodých látek, respektive xenobiochemie je obor, který se vyvíjí velmi dynamicky, a od doby mé stáže ve Francii v roce 2000 došlo k mnoha zásadním objevům. Rovněž je k dispozici řada nových metodik, technik a přístrojů.

Jak si představujete budoucnost vědy a vašeho vědního oboru? Existují změny, které se již odehrávají?

Věřím, že i nadále se budou xenobiochemie i další biochemické disciplíny a metody velmi rychle rozvíjet a naše znalosti prohlubovat. Doufám v úspěšné využití nových xenobiochemických poznatků v nejrůznějších sférách, například ve farmacii, medicíně či ochraně životního prostředí.

Pozorovala jste mezi Českou republikou a Francií nějaké rozdíly ve sféře vědeckého výzkumu? Co vám přinesl výměnný pobyt ve Francii?

Pracoviště v Montpellier, kde jsem byla na stáži, nebylo v zásadních věcech jiné než moje pracoviště v České republice. Jediné, co bylo odlišné a pro mě nezvyklé, byl začátek pracovní doby v 9-10 hodin a minimální používání laboratorního oblečení a obuvi. Vedoucí laboratoře Patrick Maurela, všichni jeho kolegové a kolegyně byli velmi milí a vstřícní. Největším přínosem stáže bylo, že jsem se naučila metodu izolace a kultivace lidských hepatocytů, a dokonce jsem měla možnost provést zde několik experimentů s látkami, kterými jsme se zabývali na našem pracovišti na Farmaceutické fakultě. Výsledky těchto experimentů se staly součástí dvou společných publikací.

Umožnila vám tato zkušenost navázat a rozvinout francouzsko-českou spolupráci?

V další spolupráci už jsme sice nepokračovali, ale metody, které jsem se během stáže naučila, jsem zavedla v naší laboratoři a s malými obměnami je využíváme dosud.

Využívá podle vás dnes česká věda a výzkumníci možnosti účastnit se evropských projektů?

Myslím si, že se čeští vědci účastní evropských projektů zatím spíše málo, což je do určité míry možná ovlivněno naším nižším sebevědomím a menší schopností „prodat“ své nápady. S nastupující novou „dravější“ generací se to snad zlepší.

Co vás inspirovalo k tomu, že jste se rozhodla pracovat v oblasti vědy a výzkumu?

Měla jsem tu velikou výhodu, že nejen moje maminka, ale i další příbuzní jsou či byli vědečtí pracovníci. Tudíž od malička jsem považovala vědeckou práci za normální běžné zaměstnání a volba této dráhy byla pro mne zcela samozřejmá.

Co byste dnes řekla mladému českému vědci, který by se rád věnoval výzkumu?

Vědecká práce je skvělou volbou pro ty, kteří chtějí práci kreativní, zábavnou a různorodou. Je ideální pro lidi zvídavé, které baví se učit novým věcem a také nové věci objevovat. Vyžaduje však nejen nadšení, ale i píli, houževnatost, schopnost logického myšlení a vyjadřování, schopnost kolektivní práce. Když chci své diplomantky či diplomanty přesvědčit, aby pokračovali v doktorském studiu, tak ještě navíc zdůrazňuji další pozitiva jako možnost zahraničních stáží a konferencí, volná pohyblivá pracovní doba a kontinuální sebevzdělávání.

Přihodilo se vám v životě něco, co dále ovlivnilo vaši kariéru? Třeba nějaké rozhodující setkání?

Při svých studiích a v profesním životě jsem měla možnost pracovat s několika skvělými vědkyněmi: profesorkou Sofrovou, doktorkou Horskou, profesorkou Kvasničkovou a profesorkou Stiborovou. Každá mne něco důležitého naučila, někam mne nasměrovala, a všechny byly a jsou v určitých aspektech mým vzorem.

 

Autorka: Esther Idris Beshirová

Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze a Francouzský institut

 FV logoIFP logo RGB block


Francouzské velvyslanectví v Praze již čtvrt století každoročně uděluje vědecké ceny, které vznikly v roce 1994 z iniciativy profesora Jean-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii. V prvních letech byly udělovány pouze v oboru svého zakladatele, postupem času ale pokryly celkem šest vědeckých disciplín. Na základě dvojího hodnocení, které provádí nejprve domovské pracoviště a následně mezinárodní porota, jsou vybíráni nejlepší čeští doktorandi – vedle chemie také ve farmacii, lékařství, jaderném výzkumu, počítačových vědách a společenských a humanitních vědách. K pětadvacátému výročí těchto cen vydalo Francouzské velvyslanectví v Praze publikaci rozhovorů s 25 laureáty – za každý rok s jedním. V rámci spolupráce je postupně zveřejňujeme na portále Vědavýzkum.cz.