facebooktwittergoogle
Nezávislé informace o vědě a výzkumu
facebooktwittergoogle

Pavel Doleček: Metodiku 2017+ intenzivně komunikujeme

29. 10. 2019
Pavel Doleček: Metodiku 2017+ intenzivně komunikujeme

Jak probíhá implementace Metodiky 2017+? Jaká témata se řeší v kontextu příprav nového Operačního programu Jan Amos Komenský? A co se chystá v souvislosti se strategickým záměrem pro oblast vysokého školství? O těchto i dalších aktuálních tématech národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ČR jsme mluvili s náměstkem pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu na MŠMT Pavlem Dolečkem.

Pavle, minulý týden zveřejnil Český statistický úřad údaje o investicích do výzkumu, vývoje a inovací za rok 2018. Vyplývá z nich, že jsme poprvé překročili hranici 100 miliard Kč. Jak to hodnotíte?

Pozitivně. Jde o vyústění trendu, který je pochopitelně žádoucí. Zároveň to ale vnímám i jako závazek, aby se tento trend do budoucna udržel. Samozřejmě je třeba dále diskutovat o dalších investicích do výzkumu. Stejně tak je důležité se bavit o struktuře těchto investic. Zejména o tom, jak je nastaven poměr institucionální a účelové podpory a jak jsme schopni s účelovou podporou pracovat.

Myslím si, že panuje poměrně široká shoda na tom, že by se podíl institucionální podpory měl zvýšit, a to i na úkor té účelové. Jakým způsobem toho dosáhnout?

V zásadě jsou dvě možnosti. Jednou z nich je snížení účelové podpory na úkor institucionální, což podle mého názoru není šťastné. Bylo by rozumnější začít diskutovat o takovém návrhu, aby se nesnižovala účelová podpora, ale naopak rostla ta institucionální. Domnívám, že to je ta cesta, kterou bychom měli jít. Současně by však bylo do budoucna vhodné se zamyslet i nad tím, zda chceme i nadále fungovat s vysokým počtem relativně nízko-rozpočtových účelově určených dotačních titulů, které podporu z veřejných prostředků neúměrně drobí a mj. zvyšují administrativní zátěž na straně příjemců i poskytovatelů.

Dobrá. Jak toho tedy dosáhnout?

Čistě statisticky, když se podívám na celý „výzkumný“ rozpočet, tak účelová podpora aktuálně tvoří asi 51 %, takže je to víceméně půl na půl. Víme ale, že oba druhy podpory mají celou řadu kategorií. Pokud oba typy očistíme na základní kategorie institucionální a účelové podpory, je to debata o nastavení DKRVO, tedy institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací, a v případě účelové podpory grantových schémat GA ČR a programů účelové podpory dalších poskytovatelů. To pak vychází dokonce na 54 % ku 46 % ve prospěch účelové podpory.

Máte nějakou představu ve střednědobém horizontu?

Je velmi důležité začít se bavit o tom, jakým způsobem a v jakém časovém horizontu docílit toho, aby se poměr institucionální podpory zvýšil. Kdybychom cílili na potenciální poměr dva ku jedné, tedy dvakrát více institucionální podpory vůči grantovým a programovým schématům, přitom nesnižovali účelovou podporu a zároveň čistě pro představu každý rok o pět procent zvýšili částku na institucionální podporu, dosáhli bychom tohoto poměru někdy v roce 2035. Není to lehký úkol, proto je třeba jej realisticky a uvážlivě diskutovat při přípravě rozpočtu.

Bude se teď vytvářet i národohospodářská strategie ČR. Už se začala debatovat?

Debata nastala už v rámci aktuální Inovační strategie ČR a zintenzivnila v posledních měsících. Samozřejmě i nová hospodářská strategie ČR, která na ni nyní navazuje, má s výzkumem a inovacemi úzkou souvislost. Jejím cílem je totiž představit principy hospodářské politiky, v níž výzkum a inovace hrají klíčovou roli.

Mluví se také o zacílení podpory na konkrétní obory. Měl by podle Vás stát vůbec určovat, které obory z hlediska výzkumu a vývoje preferuje?

Debata o tom, jestli výzkumné investice zacílit na určité výzkumné obory, není nová. Týká se především toho, v jakém nástroji na poskytování prostředků na výzkum a vývoj tuto diferenciaci hledat. Je zřejmé, že proces poskytování institucionální podpory na úrovni poskytovatele tímto způsobem fungovat nemůže. Tam je třeba se bavit o jednotlivých institucích jako celcích. Nebavíme se o jejich součástech, fakultách a podobně. Stát dává peníze institucím, u nichž očekává a požaduje, aby byly schopny si výzkum samy strategicky řídit. Ostatně proto se tomu říká institucionální podpora na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace. Oborová diverzifikace v rámci poskytování institucionální podpory z úrovně státu by byla proti smyslu tohoto dotačního titulu.

A účelová podpora?

U účelové podpory je to pochopitelně úplně jiné. Musíme se ale bavit jinak o grantových schématech GA ČR, která se primárně orientují na základní výzkum a jejichž stěžejním kritériem je určení tematického zaměření grantového projektu ze strany samotného předkladatele jeho návrhu. Tím neříkám, že toto je jediná možná cesta. U programů účelové podpory se preference aplikují už nyní, např. i tím, že jednotlivé resorty mají samostatně či prostřednictvím TA ČR možnost vyhlašovat programy účelové podpory, v nichž si mohou pomocí podmínek nastavit jejich tematické zacílení.

Plánuje se do budoucna větší důraz na preferenci určitých oborů?

Pravdou je, že stát skutečně má nástroje, jak si některé prioritní oblasti definovat, a obecně i v Evropě stále sílí trend řízení výzkumu, který je zaměřený top-down, ať už v kontextu boje s klimatickými změnami, související transformací ekonomiky či digitalizací, které jistě budou mezi hlavními politickými tématy i nastupující Evropské komise. Což v praxi znamená, že se musíme snažit vymezit některé oblasti hodné zvláštního zřetele a v těch se výzkumně profilovat, resp. je prioritizovat podle toho, s jakými socioekonomickými výzvami se musíme popasovat. Konečně, my už to do značné míry děláme v případě velkých výzkumných infrastruktur. Tam se nyní pro budoucí období financování snažíme prostřednictvím sektorových platforem, kam zveme zainteresované zástupce z jednotlivých resortů a terénu, společně definovat, kde v našem výzkumném systému či v jednotlivých oblastech nebo sektorech máme mezery či potenciál, a jak bychom mohli zacílit podporu na témata, která jsou pro nás jako pro ČR zcela klíčová.

Zmínili jsme Inovační strategii ČR. Jak MŠMT aktuálně spolupracuje na jejím naplňování?

Ministerstvo školství se na implementaci Inovační strategie ČR významně podílí. Ostatně z devíti pilířů Inovační strategie ČR v podstatě dva garantuji. MŠMT se pak logicky týkají zejména pilíře, které se zaměřují na výzkum a vzdělávání.

Jaké jsou konkrétní kroky?

Nyní se snažíme novou strategii ukotvit v konkrétních aktivitách a harmonogramech postupu. Očekáváme, že vládě bude předložen materiál, který nastíní, jaké sady aktivit v každém pilíři probíhají či se v nejbližší době začnou naplňovat. Mělo by jít jak o konkrétní úkoly, tak o aktivity, které se týkají kultivace a nastavení systému, kde je horizont konkrétního dopadu delší. To by mělo být hotovo do konce tohoto roku.

V kontextu hodnocení je žhavým tématem Metodika 2017+ a její implementace v segmentu vysokých škol. Máme v tomto ohledu nějaké novinky?

Je toho celá řada. Již je zveřejněna veškerá dokumentace, která navazuje na vládou schválený materiál a která je klíčová pro poskytovatele, tedy připravený návrh sebeevaluační zprávy, evaluační zprávy, dokumentace vztahující se ke členům mezinárodního evaluačního panelu, vzorové jednací řády panelů a tak dále… Jde nám o maximální servis pro vysoké školy, včetně podílení se na nákladech hodnocení tam, kde se vysoká škola bude sama podílet na organizačním zabezpečení.

Jak je to s onou možností, kdy si hodnocení provádí vysoké školy samy?

Očekáváme, že si každá vysoká škola požádá o možnost pověření provádět si hodnocení. Je to zcela klíčová věc. Ukazuje to vůli udělat věci společně, protože hodnocení vnímám zejména jako formativní nástroj. Podle mě jde o proces, který má MŠMT dát nejen podklady, aby posléze poskytlo institucionální podporu na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumných organizací, ale zároveň nabídnout sebereflexi a doporučení samotným vysokým školám. Bez toho žádný progres institucionální kultury hodnocení a řízení výzkumu není možný. Je to věc, která je v zájmu obou stran, měly by to tudíž dělat dohromady. Vlastně vnímání této perspektivy považuji pro rozvoj systému za stejně podstatné jako samotné výstupy těch hodnocení.

Zdá se Vám, že praktické řešení nových pilířů metodiky je komunikováno dostatečně?

Ta věc se s hlavními stakeholdery komunikuje už více než rok a půl. Řekl bych, že zvláště před letními prázdninami šlo o poměrně intenzivní kontakt. Proběhla celá řada seminářů, kde jsme se bavili obecně o mezinárodních evaluacích a rozvojových aktivitách, tak konkrétně, jaká je situace současně na našich vysokých školách. Dále to byly semináře, kde jsme se bavili o tom, jaká je strategie MŠMT a jakým způsobem dopadá metodika na přípravu strategického záměru pro oblast vysokých škol. Pokud nechám stranou periodické projednávání s ČKR a jejími pracovními skupinami, měli jsme velké jednání na úrovni všech prorektorů pro výzkum, které bylo velice pozitivní. Zde jsme hovořili opravdu o těch nejbližších krocích – o tom, co nás čeká teď, v tomto týdnu, měsíci, do konce roku, do konce prvního kvartálu 2020. Debatujeme i s asociacemi, které sdružují jednotlivé typy fakult. V neposlední řadě ještě během října probíhá šest pracovních setkání, seminářů a workshopů, které se zaměřují na to, co se vlastně v těch modulech M3 až M5 bude dít. Myslím si, že ta komunikační lavina je poměrně masivní a každý relevantní stakeholder z vysokoškolského sektoru už s námi komunikoval nebo jsme my komunikovali s ním.

A co příprava Operačního Programu Jan Ámos Komenský v oblasti výzkumu a vývoje, můžete o tom něco prozradit? Co se právě teď děje a v jaké je to fázi?

Co se týče operačního programu, tak si myslím, že se nám společně s relevantními partnery podařilo připravit opravdu smysluplné intervenční logiky, na kterých operační program bude stát – to znamená, že byly určeny oblasti, kam ty prostředky zacílit, pomocí jakého typu výzev a takovým způsobem, aby to šlo v souladu s RIS3 strategií, Inovační strategií ČR a dalšími strategickými dokumenty na národní a přirozeně i evropské úrovni. Bude to v souladu i s Národní politikou výzkumu, vývoje a inovací ČR a také Strategickým záměrem pro vysoké školy 2021+, které se v současné době intenzivně připravují, priority obou těchto dokumentů jsou při přípravě OP JAK průběžně zapracovávány, takže tam problém nebude.

Co naopak jako problém vidíte?

Nás netrápí obsahová stránka, ale ta stránka technicko-implementační. Určitě jste zaznamenali velký problém v souvislosti s Prahou, kde jsou silně koncentrovány výzkumné i vzdělávací kapacity v rámci ČR. Přitom je současně nastavená „obálka“ pro Prahu naprosto nedostatečná. Vůbec neodpovídá tomu, jak a kde se výzkum v ČR provádí, nebo v případě vysokých škol kdo a z jakých regionů ČR se na nich vzdělává. Nás tedy teď čeká usilovné jednání o navýšení této částky tak, aby oblast výzkumu i vysokých škol byla pro Prahu v rámci tohoto operačního programu pojata jinak. Trápí nás ale i další věci, například míra kofinancování, která by potenciálně dopadla na příjemce, kteří jsou veřejnou institucí. Je také nutné, aby zůstalo zachováno ex-ante financování.

Ex-ante financování tedy považujete za zásadní?

Model, který je běžný u jiných operačních programů, tedy že si firmy například nechají vyfakturovat a proplatit náklady ex-post samozřejmě pro veřejný vysokoškolský a výzkumný sektor není přijatelný. Intervence OP JAK je z tohoto důvodu třeba respektovat. Je to otázka jednání s celou řadou stakeholderů, jednáme s Ministerstvem pro místní rozvoj, Ministerstvem financí. Zároveň potřebujeme, aby i vláda ČR řekla, že pokud je naší národní prioritou výzkum a vzdělávání – OP JAK ostatně má být jeden ze základních implementačních finančních pilířů Inovační strategie ČR, Národní politiky výzkumu, vývoje a inovací ČR, ale i Strategie vzdělávací politiky ČR jako celku – pak musíme umět nastavit finanční pilíře, které nám ji pomůžou naplnit.

Chystá se vzdělávací strategie pro období 2021+, budou v ní nějaké zásadní změny? Můžete prozradit, co se chystá pro oblast vysokého školství?

Chystáme strategický záměr pro oblast vysokých škol. Pracovně je to zatím 2021+, protože si chceme nechat otevřený konec. Historicky měl vždy platnost na pět let, ale my si myslíme, že by to mělo být alespoň tak na sedm, deset let anebo nechat otevřený konec s tím, že se změní ve chvíli, kdy zjistíme, že systému je třeba dát další impuls.

Jakým směrem je materiál zaměřen?

My jsme to nyní pojali tak, že spíš než o všeobjímající materiál, který se pokusí říct ke všemu něco, nám jde o definici některých klíčových otázek, na které se zaměříme. Když se podržím toho základního, tak nám jde o to zabývat se kompetencemi absolventů, tedy na výstupy vzdělávací činnosti. Chceme se významně zaměřit na otázku flexibility studia. Chceme zefektivnit vzdělávací dráhy, umožnit alternativní vzdělávací dráhy, zkrátka abychom přizpůsobili systém vysokého školství podmínkám 21. století.

A co doktorandi?

Ano, chceme také výrazným způsobem změnit financování doktorského studia. Měli jsme kulatý stůl, kde jsme představili základní kontury a vizi toho, jak bychom chtěli po roce 2021 dále přenastavit systém doktorského studia, protože vnímáme, že v tomto tématu se vyskytuje celá řada problémů, které již nelze odkládat.

A co výzkum na vysokých školách? Chystáte něco i pro něj?

Ano, máme tam i kapitolu, která se týká výzkumu. Zde se snažíme představit si institucionální změnu výzkumných organizací, kterou umožní výsledky Metodiky 2017+. Představujeme také, jaké spektrum služeb chceme jako stát nabídnout celé výzkumné komunitě prostřednictvím nových nástrojů momentálně projednávané novely zákona o podpoře výzkumu, experimentálního výzkumu a inovací. Chceme tam představit i naši ideu účelové podpory, která by měla být nadále koncipována v rámci naší rozpočtové kapitoly. Dále chceme projednávat otázku mezinárodní spolupráce, lidských zdrojů a tak dále.

Ještě nějaká témata?

Ano, máme dvě témata, která jsou průřezová. Jedno se týká otázky debyrokratizace, respektive otázky snižování administrativní zátěže, a to nejenom ve výzkumu, protože to se samozřejmě týká všech činností vysokých škol. A potom otázky řízení. V tomto smyslu nám jde zejména o to, že se snažíme identifikovat nástroje, jak posílit řízení vysokých škol, aby vystupovaly jako jednotné instituce a nikoli jako konfederace fakult, což je stále rozšířené vnímání a je v kontextu 21. století zcela přežité. V cca posledních třech letech se celý systém významně posunul a ještě posouvá – od systému akreditací, přes financování až po vzpomínanou Metodiku 2017+ či budoucí systém doktorského studia. To vše s poměrně jasnou koncepční linií. Vysoké školy jsou zodpovědné za svůj přínos společnosti více než kdy jindy a v novém období jim musíme vytvořit podmínky pro to, aby této zodpovědnosti dokázaly dostát.

 

Děkujeme za rozhovor.

Za portál Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk.


 

PDPavel Doleček

Náměstek pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu. Na MŠMT působil na pozici vedoucího oddělení koncepčního odboru vysokých škol. Posléze působil na pozici zástupce náměstka pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu. Od konce roku 2017 vykonává funkci pověřeného náměstka pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu. V rámci současné a předchozích pozic se podílel na koncepci a realizaci vysokoškolské a vědní politiky státu v gesci ministerstva, tj. včetně mezinárodní bilaterální a multilaterální spolupráce, legislativy a financování. Je členem řady odborných poradních orgánů, rad a výborů.