Záznam konference je na YouTube kanálu Učené společnosti.
Úvodní krátké přednášky přednesli:
- Pavel Doleček, náměstek ministryně pro vědu, výzkum a inovace
- Jiří Homola, 1. místopředseda Rady pro výzkum, vývoj a inovace, člen Akademické rady AV ČR, Ústav fotoniky a elektroniky AV ČR, v.v.i.
- Tomáš Jungwirth, bývalý člen vědecké rady ERC a RVVI, Fyzikální ústav AV ČR, v.v.i.
- Štěpán Jurajda, bývalý člen RVVI a bývalý náměstek ministryně pro vědu, výzkum a inovace, nyní CERGE-EI
- Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy ČR
„Byl bych moc rád, kdyby česká politika více dbala na argumenty a vědecké poznatky a také více dbala na to, že jedna a jedna jsou dvě a že platí fyzikální zákony, které je potřeba respektovat,“ řekl předseda Senátu Miloš Vystrčil, který spolu s ministryní pro vědu, výzkum a inovace Helenou Langšádlovou konferenci zahajoval a který se účastnil i následné diskuse.
„V současné době nám do systému přichází navíc pět miliard korun z Národního plánu obnovy a devět miliard z operačních programů. To vše pravděpodobně v tomto objemu a rozsahu v tomto programovacím období skončí. Sestavit rozpočet na vědu a výzkum bude do budoucna ještě větší výzva než doposud,“ upozornila Helena Langšádlová.
Pavel Doleček otevřel téma alternativních perspektiv dlouhodobé podpory výzkumu a jeho strategického řízení. Upozornil, že pro budoucí výzvy českého výzkumu budeme muset kromě izolovaného pohledu přes jednotlivé kapitoly a základní makroekonomické či poměrové ukazatele posilovat zejména analýzu nástrojů podpory napříč celým systémem. Specificky se pak musíme pokusit vytěžit možnosti skládání financování výzkumu z různých zdrojů, strategicky se orientovat a uplatnit na mezinárodním poli a být schopni sledovat naši oborovou distribuci výzkumu a jeho výběrovost směrem k excelenci. To by nám mohlo pomoci vypořádat se s výzvami v podobě nezbytné potřeby sdílení a propojování řízení náročných facilit či potřeby řešit přístrojové investice po konci či redukci kohezní politiky.
Jiří Homola popsal systém podpory vědy a výzkumu (VaV) z veřejných prostředků a jeho dva hlavní pilíře – institucionální a účelovou podporu. Vysvětlil jejich hlavní charakteristiky a rozdílné role, které v systému financování plní. Upozornil, že všechny prostředky vynakládané na VaV jsou alokovány na základě hodnocení a zmínil různé aspekty hodnocení projektů účelové podpory a hodnocení výzkumných organizací, které je východiskem pro poskytování institucionální podpory. Zdůraznil, že správně nastavený a na vývoj vědy reagující systém hodnocení je zásadní podmínkou efektivního využití veřejné podpory. V druhé části svého vystoupení se věnoval úvahám o tom, jak systém financování ovlivňuje výzkumné organizace, a to především z hlediska jejich vědní koncepce a řízení. Vysvětlil, že z hlediska vytváření a plnění vědní koncepce výzkumných organizací má předvídatelné a stabilní financování velkou důležitost a vysoký podíl projektově-orientovaného financování představuje pro koncepční i vědecko-organizační činnost vedení výzkumných organizací velkou výzvu.
Tomáš Jungwirth na třech příkladech ukázal, jak se postupně proměnila role firemního a veřejného výzkumu. Tranzistor se v roce 1947 zrodil v laboratořích společnosti AT&T (a dále ho komercializovaly firmy jako Intel a TSMC). Magneto-rezistorový jev byl po svém objevu ve veřejných výzkumných institucích v roce 1988 dále studován v IBM Research a komercializován společnostmi Western Digital nebo Seagate. Objev spin-rezistorového jevu v roce 2004 a jeho následný desetiletý výzkum byl už zcela v režii veřejných výzkumných institucí. Společnosti jako Samsung nebo TSMC se ho chopily, až když bylo zřejmé, že je jeho komerční využití možné v dohledném časovém horizontu. Firmy dnes investují pouze do úzce zaměřeného vývoje s krátkodobou návratností. Ve výzkumu vedoucím k průlomovým objevům s širokým přínosem pro veřejnost je dnes role veřejných výzkumných institucí klíčová. Pro udržení kvality výzkumu je nezbytná dlouhodobá institucionální podpora pro špičkové týmy a dobrý management účelového financování. Výběr podpořených projektů musí být kvalitativní (podrobná diskuse o projektu místo prostého sčítání bodů), vysoce odborný a nestranný (mezinárodní hodnoticí panel). Při takovém kvalitním výběru je pak možno snížit administrativní zátěž (minimum pravidel a výkazů) a zvýšit flexibilitu a efektivitu výzkumu.
Štěpán Jurajda upozornil, že se za posledních třicet let nijak významně nezměnila oborová struktura českého výzkumu, ať už jde o jeho financování, nebo o výkonnost. Stále v mezinárodním srovnání výrazně zaostáváme ve společenských vědách, jejichž důležitost nedoceňujeme. Přitom jsou zásadní pro společensky zásadní témata (penzijní reformu, veřejné zdraví, kvalitu vzdělávání, ekonomii energetických trhů…). Projevuje se Matoušův efekt – úspěšné obory získávají vyšší podporu jak v rámci institucionálního financování (výzkumné instituce mají v rámci vnitřního rozdělování prostředků tendenci podporovat obory, které už nyní přinášejí kvalitní výsledky), tak v rámci účelové podpory (pokud u nás nějaký obor prakticky neexistuje, sotva může uspět v soutěži). Zaostáváme ve schopnosti zadávat rezortní výzkum, nutná reforma struktury rezortních ústavů má nízkou politickou prioritu. Potřebujeme prospektivní institucionální podporu chybějících oborů a dobře fungující národní oborovou politiku, která by definovala strategické potřeby státu v klíčových oblastech.
Radek Špicar varoval, že první transformační vlna se už vyčerpala a je nezbytné přijít s novým modelem. Po roce 1989 jsme těžili z rychlého otevření ekonomiky, nabídli jsme kvalifikovanou a relativně levnou pracovní sílu, poměrně kvalitní dopravní infrastrukturu a těžili jsme z výhodné polohy v srdci Evropy. V ekonomickém výkonu jsme dohonili státy jižní Evropy, nyní však stagnujeme a začínáme zaostávat – jako jediná země EU ještě nejsme na předcovidových číslech. Potřebujeme druhou ekonomickou transformaci, která naši subdodavatelsky orientovanou ekonomiku s nízkými maržemi promění v ekonomiku finálních výrobců. K tomu potřebujeme ekonomiku digitalizovat, robotizovat a automatizovat. Dodat zaměstnancům nové kompetence. Snížit byrokratickou zátěž a zlepšit migrační politiku, abychom firmám usnadnili budování technologických center a zajistili dostatek kvalifikované pracovní síly. Nutnou podmínkou budoucího rozvoje je úzká spolupráce s výzkumnými a vzdělávacími institucemi – ty firmám zajistí kvalifikované pracovníky a získají od nich prostředky na podporu výzkumu. „United we stand, divided we fall.“
V následné diskusi vystoupili mimo jiné předseda Senátu Miloš Vystrčil, senátoři Jiří Drahoš, Pavel Fischer, Jiří Růžička nebo Jan Pirk, předseda Učené společnosti Libor Grubhoffer a první místopředseda Martin Loebl, předsedkyně AV ČR Eva Zažímalová, historik Petr Vorel nebo sinoložka Olga Lomová.
Zdroj: Učená společnost ČR
