Jmenování Iliany Ivanové evropskou komisařkou pro výzkum a inovace rozptýlilo obavy některých skeptiků z řad vědeckovýzkumné komunity, že nová bulharská vláda nedokáže v době probíhajících vnitropolitických otřesů, kdy za poslední dva roky proběhlo několik předčasných voleb do Národního shromáždění, naplnit svůj mandát ve sboru komisařů.
V sázce je hladká distribuce a řízení strategických nástrojů v oblasti výzkumu, jako je program Horizont Evropa či Evropský výzkumný prostor, akcelerace zavádění převratných a hlubokých inovací, digitalizace ve vzdělávání nebo účinné propojování veřejné sféry a kreativního průmyslu – v zásadě celé portfolio komisařky pro inovace, výzkum, kulturu, vzdělávání a mládež.
Poté, co Komise ze dvou bulharských kandidátů, Ivanové a Daniela Lorera, vybrala prvně jmenovanou, vydala předsedkyně Ursula von der Leyen prohlášení, v němž volbu zdůvodnila takto: „Její zkušenosti mají zásadní význam pro další provádění stěžejního výzkumného programu EU Horizont Evropa s cílem zvýšit výkonnost výdajů EU na výzkum a dosáhnout lepšího dopadu v praxi.“
Zametání před vlastním prahem
Dosavadní eurokomisařka Mariya Gabriel, jejíž funkční období započaté na konci roku 2019 mělo doběhnout po volbách do Evropského parlamentu v červnu příštího roku, na svůj post rezignovala letos v květnu. Své rozhodnutí zdůvodnila potřebou podpořit stranu Občané za evropský rozvoj Bulharska – Unie demokratických sil (GERB–SDS) při sestavování vládní koalice po volbách.
V nich sice tato pravicově konzervativní, proevropsky orientovaná strana, která v poslední dekádě určovala směřování Bulharska a čelila mnoha skandálům, zvítězila se ziskem 25 % hlasů, v těsném závěsu za ní se však s 24 % umístil její liberální konkurent Pokračujeme ve změně – Demokratické Bulharsko (PP–DB).
Komplikovaná jednání vyústila v dohodu ustavující vládu odborníků, jejímž ministerským předsedou byl 6. června jmenován Nikolai Denkov, někdejší ministr školství za PP–DB, a jako vědec z oboru fyziky a chemie člen Bulharské akademie věd. S cílem omezit korupční tendence bylo dohodnuto, že po devíti měsících, co bude sloužit jako místopředsedkyně vlády a ministryně zahraničních věcí, se premiérské funkce ujme Mariya Gabriel, již od počátku koaličních jednání navrhovala strana GERD–SDS.
Tato nominace může potvrzovat význam vyjednávacích schopností Gabriel nebo být znakem respektu, jenž vysoký post v hierarchii řízení Evropské unie požívá v očích bulharské veřejnosti anebo politické reprezentace. V obou případech se ale potvrzuje, že ani klíčová pozice v tak kosmopolitním – a podle mnohých odtažitém – úředním aparátu, jakým je Evropská komise, není zproštěna vazby na národní předpoklady.
Přinejmenším z formálního hlediska výběr Denkova, s jeho znalostmi koordinace čerpání z evropských strukturálních fondů, a Gabriel, oplývající zkušenostmi eurokomisařky, a to i v nesnadné době pandemie koronaviru či energetické krize, podtrhuje význam, jaký Bulharsko přikládá integraci v evropských rozvojových procesech. Jak ale předpovídá Ruzha Smilova, politoložka na Sofia University, vládní podporu technologických a výzkumných iniciativ zastíní resuscitace bulharských státních institucí či reforma soudnictví.
Kvalifikační předpoklady
Navzdory skeptickým hlasům, které varují před vlivem politické nestability v Bulharsku na kontinuitu řízení evropského výzkumu a inovací, může jmenování Ivanové přinést jisté uklidnění poté, co prozatímní působení viceprezidentky evropské komise Margrethe Vestager, jež byla po rezignaci Gabriel dočasně pověřena řízením výzkumné agendy, vykazovalo tendenci k upřednostňování otázek konkurenceschopnosti nebo zavádění hlubokých inovací. Jak poznamenal Florin Zubașcu na portálu Science Business, tyto obavy dále umocnilo to, že Vestager otevřeně usiluje o post ve vrcholovém managementu Evropské investiční banky.
Z tohoto pohledu je výběr Ivanové pozitivním signálem, který Komise vědeckovýzkumné komunitě vyslala. Někdejší evropská poslankyně a místopředsedkyně výboru pro rozpočtovou kontrolu EU, která v roce 2013 přešla k Evropskému účetnímu dvoru (EAC), kde zasedá ve výboru pro řízení auditu, vykazuje pro převzetí výzkumné a inovační agendy dobré předpoklady.
Joep Roet, zástupce ředitele Nizozemského domu pro vzdělávání a výzkum (Neth-ER), pro Science Business uvedl, že Ivanova by tak „mohla rozumět spletitosti programu Horizont Evropa, zvláště jeho trvale vysoké chybovosti, a tedy potřebě zjednodušení.“ Vedle regionálního rozvoje a kohezních fondů či podpory vzdělávání mladých lidí se Ivanova během svého působení u EAC podepsala také na podobě rozpočtových zpráv o stavu evropské digitální agendy či inovací.
Dalším stabilizačním prvkem, který nominace nové komisařky evokuje, je opětovné sloučení provizorně (a historicky) rozdělených agend výzkumu a vzdělávání, které bylo zvláště z pohledu univerzit vnímáno problematicky. Jednotné komisařství je „klíčem k zajištění politických synergií,“ upozorňuje Amanda Crowfoot, generální tajemnice Evropské asociace univerzit (EUA), „zejména při přípravě nových programů financování EU a také pro koordinaci mezi útvary Komise.“
V horizontu jednoho roku a FP10
Pokud se Ilianě Ivanové podaří přesvědčit Evropský parlament, který musí její nominaci potvrdit, bude mít necelý rok na to, aby se převzaté agendy zhostila. Při tom se projeví, zda naváže anebo posune trend nastolený odstoupivší komisařkou Gabriel, která mezi prioritami svého působení na Twitteru vyjmenovala „vytvoření evropského vzdělávacího prostoru a celoevropského inovačního ekosystému, v jehož centru jsou inovátoři, akademická obec, podnikatelé a regiony, kteří inspirují další výzkumné pracovníky a inovátory.“
Zvláštní pozornost zasluhuje otázka, jak moc se zkušenosti auditorky EAC podepíší na obraně unijního rozpočtu pro výzkum a vzdělávání před avizovanými škrty. A jak zdůrazňuje Joep Roet, o síle evropské výzkumné politiky navíc rozhodne to, zda se Ivanové podaří připravit půdu nové komisi, která vzejde z evropských voleb, při formulaci cílů budoucího rámcového programu 10 (FP10).
Novou komisařku ovšem budou také zaměstnávat „nemoci" běžícího rámcového programu, zvláště slabé využívání výzkumných misí nebo posun v jednání o přidružení Velké Británie a Švýcarska. S těžkostmi se potýká rozjezd Evropské rady pro inovace (EIC) nebo zavádění paušálního financování výzkumu. Na stole jí leží mimo jiné projekt regionálních Inovačních údolí, který prohlubuje výzkumnou a kohezní politiku a který zdědila po své předchůdkyni.
Předpokladem úspěchu v každém případě bude to, zda se Mariyi Gabriel v nové roli ministerské předsedkyně podaří v domovském Bulharsku udržet křehkou politickou rovnováhu a restartovat dlouhodobě paralyzovanou administrativu. Bez této podpory se ve svém „návratu do Bruselu“ Iliana Ivanova neobejde.
Autor: Vědavýzkum.cz (MP)
Zdroje: Evropská komise, POLITICO, Science Business (1, 2, 3), @GabrielMariya
