Vláda České republiky v roce 2019 rozhodla, že se podpora vědy, výzkumu a inovací stane zcela konkrétní aktivitou, jejíž ambicí je zařadit se během dvanácti let mezi inovační lídry Evropy a stát se zemí technologické budoucnosti. Jak vláda uvádí ve svém dokumentu Inovační strategie České republiky 2019–2030, je nutné mířit na finální výrobu, technologická řešení a služby založené na znalostech s vysokou přidanou hodnotou. Cílem této Inovační strategie je vytvořit z České republiky zemi, která se stane symbolem znalostí a pokročilých technologií, a to na základě spojení našich průmyslových tradic, výzkumného zázemí a podnikatelských dovedností.

S touto vizí je neodmyslitelně spojena ochrana duševního vlastnictví, jako jeden z pilířů této Inovační strategie. V České republice se ve srovnání s nejvyspělejšími zeměmi nedostatečně využívá nástrojů ochrany duševního vlastnictví, což se projevuje zejména nízkým počtem udělovaných národních a zahraničních patentů. Povědomí o potřebě chránit duševní vlastnictví je slabé, přičemž ve strategických a koncepčních dokumentech výzkumu, vývoje a inovací, není této problematice dosud věnována dostatečná pozornost.

Jedním z cílů vládní politiky v této oblasti je proto zvýšit povědomí o ochraně duševního vlastnictví ve výrobní a aplikační sféře, a to již ve fázi výzkumu a dále zvýšit využívání ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem. Avšak právě v této oblasti je řada problematických míst, týkajících se především ochrany know-how a obchodního tajemství ve výzkumné, vývojové a aplikační sféře, kdy nejsou tyto předměty duševního vlastnictví dostatečně účinně chráněny a může dojít k nenahraditelným ztrátám jejich komerčního potenciálu.

Ochrana duševního vlastnictví má za cíl umožnit vynálezci nebo tvůrci získávat oprávněný zisk ze svého vynálezu nebo ze svého díla. Právní úprava autorských práv a průmyslových práv (včetně know-how a obchodního tajemství), jakož i mezinárodní smlouvy a směrnice Evropské unie jsou účinným prostředkem proti padělání, pirátství a porušování práv k duševnímu vlastnictví. Je ovšem zapotřebí umět tento systém ochrany duševního vlastnictví využívat nejméně tak úspěšně, jak to činí jiné ekonomicky vyspělé země. Tento systém současně brání narušování hospodářské soutěže, pomáhá vytvářet férové podnikatelské prostředí a podporuje tak inovace, investice a konkurenceschopnost. V této souvislosti je ochrana duševního vlastnictví vnímána jako základní předpoklad úspěchu každé ekonomiky, o čemž svědčí i její zařazení mezi základní pilíře Inovační strategie.

Zkušenosti z mezinárodního srovnání a praxe ukazují, že povědomí o ochraně duševního vlastnictví a jeho využití ve výzkumné a vývojové činnosti, jakož i při řízení malých a středních podniků, je v České republice velmi malé. Proto si Inovační strategie dala za cíl zvýšit povědomí o ochraně duševního vlastnictví, zejména nastavením těsnější spolupráce se všemi stupni vzdělávání jak v přednáškové činnosti, tak především při tvorbě vzdělávacích programů, zvýšit povědomí o ochraně duševního vlastnictví ve výrobní a aplikační sféře, a to již ve fázi výzkumu, zvýšit využívání ochrany duševního vlastnictví, zejména patentů s komerčním potenciálem a využívat patentové informace před formulací vědeckých, výzkumných a inovativních záměrů.

Jsem přesvědčený o tom, že Inovační strategie v této oblasti nastavuje jednoznačná a měřitelná pravidla, která mohou pomoci České republice zařadit se do roku 2030 mezi nejlepší inovátory Evropy. K tomuto závěru mě vede také skutečnost, že můžeme navázat na skvělé průmyslové tradice, současné špičkové výzkumné a vývojové zázemí a podnikatelské dovednosti zejména malých a středních podniků. Musíme však přitom vytvářet produkty s vysokou přidanou hodnotou a od počátku také s ambicí uspět s nimi na náročném globálním trhu. To vše se musí uskutečňovat s propojením na světová výzkumná pracoviště a se zapojením špičkových zahraničních vědců v našich výzkumných a vývojových centrech.

Nesmíme přitom zapomínat také na ochranu know-how a obchodního tajemství, které jsou v České republice na vysoké odborné úrovni. Je na každém podniku, veřejné výzkumné organizaci, univerzitě či vysoké škole, aby si vytvořily dostatek vnitřních opatření k ochraně know-how a obchodního tajemství, a nedocházelo tak k jejich nenahraditelné ztrátě a zneužití v silném konkurenčním prostředí. Důsledná ochrana know-how a obchodního tajemství ve výzkumu a vývoji, jakož i promyšlené nastavení licenční politiky, tak může významně pomoci České republice zařadit se mezi inovační lídry Evropy a stát se zemí technologické budoucnosti.

Autor: David Karabec

Článek je výňatkem z příspěvku na konferenci Veřejná politika v oblasti výzkumu, vývoje a inovací 2019. Celý text je k dispozici v konferenčním sborníku, který naleznete v příloze článku zde.

David Karabec působí jako advokát v Praze. Aktivně se zabývá publikační a přednáškovou činností se zaměřením na průmyslová práva a licence při podnikání, ochranu know-how a nekalou soutěž. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a průmyslová práva na Úřadu průmyslového vlastnictví v Praze. Působil řadu let jako odborný asistent katedry práva Bankovního institutu vysoké školy (BIVŠ) v Praze, kde se specializoval na problematiku průmyslových práv a licencí. Ve své odborné advokátní praxi se věnuje zejména problematice korporátního práva, průmyslových práv, licencí, ochraně know-how, obchodního tajemství a nekalé soutěže, jakož i procesnímu zastupování klientů ve všech těchto oblastech práva před soudy.