Generální ředitelství pro výzkum a inovace Evropské komise se v další z řady monitorovacích zpráv o výsledcích programu Horizont 2020 tentokrát zaměřilo na jeho přínosy ke stavu mezinárodní spolupráce. Zpráva přináší informace o účasti žadatelů ze zemí přidružených k programu i z ostatních zemí světa.
Z členských států Evropské unie pochází přirozeně naprostá většina žadatelů a účastníků projektů v Horizontu 2020. Za dobu trvání programu se jich zapojilo již více než 100 tisíc, což představuje 89 % všech účastníků projektů. Celkem 4 700 organizací pak pocházelo právě z jedné z 16 přidružených (8 %) nebo ze 108 takzvaně třetích (3 %) zemí mimo EU. Přidružení žadatelé z programu doposud získali celkem asi 3 miliardy EUR, žadatelé z třetích neasociovaných zemí pak asi 230 milionů EUR.
Proč podporovat mezinárodní spolupráci ve výzkumu?
Na první pohled se může zdát, že je nerozumné z evropského rozpočtu podporovat výzkum prováděný v nečlenských státech Evropské unie. Pro řešení globálních výzev a zajištění konkurenceschopnosti EU v celosvětovém měřítku je však nezbytné, aby evropští výzkumníci a inovátoři měli přístup k znalostem a zařízením mimo Unii.
V posledním desetiletí se podíl evropských výdajů na celkových výdajích na výzkum a vývoj snížil z jedné čtvrtiny na jednu pětinu a celá oblast výzkumu a vývoje se stala globalizovanější a více multipolární. Rostoucí počet výzkumných oborů také vyžaduje sofistikovanou a nákladnou infrastrukturu, která přesahuje možnosti jednotlivých zemí - příkladem za všechny mohou být projekty Evropské organizace pro jaderný výzkum CERN. Chce-li Evropská unie zůstat hlavním, nebo alespoň jedním z vůdčích aktérů v oblasti výzkumu a inovací, podpora užší mezinárodní spolupráce je tedy nezbytná.
Zapojují se země s vyšší mírou podpory VaV
Na rozdíl od sedmého rámcového programu (FP 7) se podíl žadatelů z neasociovaných zemí i výše jejich podpory v Horizontu 2020 snížily zhruba na polovinu a mírně se snížila i účast partnerů z přidružených zemí, což lze vysvětlit pouze částečnou účastí Švýcarska v prvních letech osmého rámcového programu.
V porovnání s intenzitou výzkumu a vývoje v jednotlivých nečlenských zemích (výše veřejných výdajů vůči HDP) se nejvíce zapojily právě Švýcarsko a dále Norsko a Izrael, což odpovídá faktu, že státy s nižšími výdaji na VaV se rámcového programu účastní méně než státy s rozvinutým systémem podpory VaV. Současně se jedná o země s nejvyšším podílem vysoce kvalitních přihlášek (67 % v případě Švýcarska), který přesahuje průměr unijních zemí (57 %).
Kromě výše zmíněných zemí patří k největším nečlenským žadatelům z hlediska počtu podaných přihlášek ještě Turecko. Mezi neasociovanými zeměmi představují největší podíl žadatelé ze Spojených států amerických (28 %) a z Číny (9 %).
Zpráva také ukazuje, mezi kterými členskými a nečlenskými zeměmi je výzkumná spolupráce nejsilnější. Například organizace z Izraele, Gruzie nebo Islandu velmi často spolupracují s Německem. Nejčastějším partnerem Turecka je zase Španělsko. S tím, stejně jako s Velkou Británii, Francií a Německem, také nejčastěji spolupracují Norové. Klíčovým partnerem pro balkánské země jako Srbsko, Albánii, Severní Makedonii, Moldávii a Bosnu a Hercegovinu je Itálie. Francouzi pak častěji spolupracují s Tunisem, ale také například s Ukrajinou.
Autor: Vědavýzkum.cz (JS)
Zdroj: Evropská komise
