Místo zodpovědného a systematického přístupu ke správě a řízení věcí veřejných se u nás občas uchylujeme k laciným výmluvám, že něco nejde. Jednou je i výmluva na zákonnou nemožnost ministerstva školství hodnotit výzkum na vysokých školách, kterým na podporu výzkumu rok co rok ve formě institucionální podpory posílá přes 6 miliard korun. Zákon, který občas připomíná počítačový program pro roboty - úředníky, se opravdu dá interpretovat různě.

Velká Británie provádí hodnocení výzkumu na tamních univerzitách už více než 30 let a nasbírala bohaté zkušenosti. I přípravě toho v roce 2021 budou věnovat řadu let včetně osvěty a veřejných konzultací. České ministerstvo školství dosud nemá zkušenosti skoro žádné. Ačkoliv by podle Metodiky 2017+ mělo hodnocení dokončit do roku 2020, skoro celý rok 2017 se toho moc nedělo. A i dnes jsou veřejně známy jen obtížně vyhledatelné hrubé obrysy. Jak tohle zase skončí?

Nová vládní Metodika 2017+ přinesla řadě ministerstev povinnost hodnotit pod ně spadající výzkumné organizace. Vstupní hodnocení mělo dokonce již proběhnout na přelomu let 2017/18. Překvapivě první vlaštovkou bylo Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO). Na jeho webu toho o hodnocení najdeme dost. Ale to nejdůležitější, tedy hodnocenou koncepci a zprávu z hodnocení výzkumných organizací, tam nenajdeme. A nenajdeme to ani na stránkách dotovaných ústavů, respektive firem. Zatím?

Deset principů Leidenského manifestu vysvětluje, jak by se měla a neměla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní české praxi. Přináším další v řadě [1|2|3] krátkých zamyšlení nad dalším principem. Čtvrtý Leidenský princip hovoří o potřebě transparentních dat pro hodnocení vědy. Tento princip se na národní úrovni dosud poměrně dobře dodržoval, na rozdíl od prvních tří. Krapet se však bojím, zda tomu bude i nadále.

Stále běží horká fáze Hodnocení 2017 podle nové Metodiky 2017+. Jako člen jednoho z šesti odborných panelů sleduji cvrkot a dělím se o zkušenosti, názory a otázky, které visí ve vzduchu. Úvod pro méně znalé jsem sepsal v 1. dílu. V 2. dílu jsem popsal první dojmy, v 3. dílu praktické zkušenosti. Dnes shrnu dosud nabyté zkušenosti, jak jsem je zaznamenal.

Deset principů Leidenského manifestu vysvětluje, jak by se měla a neměla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní české praxi. Přináším další v řadě [1|2] zamyšlení nad principem třetím. Ten varuje, že bibliometrické ukazatele nemusí doceňovat výzkumy místního významu.

Deset principů Leidenského manifestu stručně a jasně vysvětluje a radí, jak by se měla a hlavně neměla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Principy nastavují kritické zrcadlo dosavadní praxi a rozšířeným pohledům na hodnocení vědy v Česku. Po konfrontaci prvního principu s českou realitou přináším zamyšlení nad principem druhým.

Leidenský manifest stručně a jasně vysvětluje a radí, jak by se měla a hlavně neměla používat bibliometrie k hodnocení vědy. Autory manifestu jsou světové autority v oblasti bibliometrie a hodnocení VaV. Deset principů Leidenského manifestu nastavuje dosavadní praxi a rozšířeným pohledům na hodnocení vědy v Česku nemilosrdně kritické zrcadlo. Nedělejme si iluze, že těch deset Leidenských principů pohne českým vědeckým vesmírem. Ale každá kapka dobrá.

Běží horká fáze Hodnocení 2017 podle nové Metodiky 2017+. Jako člen jednoho z šesti odborných panelů sleduji cvrkot a dělím se zde o dojmy, zkušenosti, názory a otázky, které visí ve vzduchu. Úvod do hodnocení pro méně znalé jsem sepsal v 1. dílu. V 2. dílu jsem popsal dojmy a informace z prvního jednání panelu pro společenské vědy počátkem ledna'18. Dnes shrnu dění v uplynulém více než měsíci.

Koncem roku 2017 mi z portálu Universitas přišla baterie trefných otázek k predátorskému publikování v Česku. S odpověďmi jsem si dal před svátky docela práci, ale do výsledného pojednání se z nich moc nedostalo. Takže tady to je celé, doladěno, rozšířeno a s odkazy.