Z původních „revolučních“ myšlenek, které měly celý systém více přiblížit anglo-saskému modelu a jeho strukturu lépe přizpůsobit potřebám moderní společnosti založené na znalostech, zůstal nakonec předpis, který zavádí několik nových institutů a institucí a současně některé instituty nově popisuje. Dotýká se především vzdělávací činnosti vysokých škol a zjednodušeně můžeme říci, že v této oblasti na ně přesouvá vyšší stupeň volnosti a rozhodování. Jako dva hlavní milníky novelizovaného předpisu můžeme uvést vznik Národního akreditačního úřadu a zavedení vnitřního a vnějšího hodnocení v rámci systému zajišťování kvality.