Předměty nepodléhající patentové ochraně

Objevy, vědecké teorie a matematické metody

Objevy, vědecké teorie a matematické metody jsou samy o sobě, tedy jako takové, z patentové ochrany vyloučeny, ale často mohou být předmětem autorskoprávní ochrany například prostřednictvím vědeckých článků.

Dříve byly objevy podle našich právních předpisů schopny průmyslověprávní ochrany. Byly zde definovány jako určení dosud neznámých, objektivně existujících jevů, vlastností nebo zákonitostí materiálního světa dokázaných vědeckou metodou. Naopak se za objev nepovažovalo stanovení vlastností nových látek a vztahů mezi těmito vlastnostmi, které na základě známých přírodních zákonitostí a stavu techniky lze běžně odvodit z vlastností jiných známých obdobných látek, zpřesnění hodnot zkoumaných veličin, konkretizace známých zákonitostí a nález geologický, geografický, archeologický či paleontologický .

Objev je tedy objektivně existujícím jevem, který zde vždy byl a v budoucnu bude, a objevitel se zasloužil o jeho odhalení společnosti na úrovni vědecké metody. V teorii se někdy vyskytují otázky, zda vůbec objev musí být výsledkem tvůrčí činnosti, když je také možné k němu dospět i náhodou. Zpravidla však půjde o výsledek vědecké činnosti, který poprvé ozřejmil objektivně existující jevy, vlastnosti nebo zákonitosti materiálního světa, které zde vždy existovaly, ale dosud nebyly rozpoznány a popsány a navíc dokázány vědeckou metodou. Objevitelé v tomto slova smyslu odhalují souvislosti a reálné zákonitosti existujícího světa a jsou schopni je nejen rozpoznat, ale navíc i odlišit od jevů náhodných či nahodilých.

Na straně druhé vynálezem je vytvoření nového technického řešení, které zde ze své podstaty dříve nemohlo být, a pokud jde o patentovou ochranu vynálezu, ta je v každém případě časově omezená. Rozdíly, které v této souvislosti přináší právní vnímání pojmu vynález a objev, běžné chápání těchto pojmů nesdílí a často jsou oba tyto pojmy zaměňovány nebo dokonce chápány jako synonyma. V této souvislosti je třeba zdůraznit jejich základní odlišnost. Zatímco objev vědeckou metodou poprvé vysvětluje existující jevy a zákonitosti materiálního světa, vynálezem je nové vyřešení technického problému, tedy řešení, které dosud nebylo zveřejněno a bylo vytvořeno tvůrčí činností původce. Původci a majitelé těchto patentů mohou být i jiné osoby než objevitelé, což může způsobovat komplikované vzájemné právní vztahy.

Samotný objev není patentovatelný, protože nemá technický účinek, a nemůže být proto vynálezem. Pokud je ale objev prakticky použit v rámci konkrétního technického řešení, může toto konkrétní technické řešení být schopno patentové ochrany. Podobné zásady platí i pro vědecké teorie, které se pokládají v tomto smyslu za zobecněné formy objevů.

V mezinárodním měřítku se především díky odlišné povaze výsledku vědecké práce průmyslověprávní ochrana těchto předmětů v širším rozsahu neprosadila. Prestiž objevitelů je prokazována zpravidla prvním zveřejněním objevu ve významném odborném časopise.

V případě matematických metod jde o abstraktní metody nikoli o technická řešení, a ty nemohou být předmětem patentu. Zařízení či postupy, které jsou na matematických metodách založeny, ale patentovatelné být mohou.

Estetické výtvory a vnější vzhled výrobků

Pro právní ochranu vnějšího vzhledu výrobků existuje v průmyslověprávní oblasti zvláštní institut, kterým je průmyslový vzor. Svým charakterem se vztahuje k zevnějšku, tedy k vizuálním, estetickým a dekorativním aspektům výrobků, které jsou schopny smyslového vnímání. Mohou tak být chráněny například plošné vzory tapet či textilií, ale zejména vzhled trojrozměrných výrobků. Příkladem může být těžítko, karoserie motocyklu, veškeré druhy obalů, nábytek, hračky anebo i vnější vzhled výrobních zařízení. Ochrana průmyslovým vzorem se zásadně nevztahuje na technické řešení výrobku ani konstrukci, princip nebo metodu, jak výrobek získat.

Tak například Evropský patentový úřad (EPÚ) odmítl udělení patentové ochrany na flexibilní diskový plášť vyrobený z plastického materiálu, který měl barevný povrch s určitou minimální světelnou intenzitou. Důvodem bylo to, že údajná odolnost vůči otiskům prstů byla pouhým estetickým účinkem, který nepřispěl k vynálezu žádným technickým účinkem .

Design jako předmět tvůrčí činnosti svojí povahou směřuje nejen k naplnění estetického vjemu, ale snaží se vytvořit předmět, který svým tvarem, vzhledem a také technickými prvky bude uspokojovat i jiné potřeby spotřebitelů. Pokud se jedná o estetické vjemy, průmyslový design obvykle vyjadřuje osobní vklad a styl tvůrce a přibližuje se tak užitému umění. Proto je průmyslový vzor na křižovatce mezi uměním a technologií.

Průmyslové vzory mají z povahy minimálně dvojí právní ochranu. Mohou být předmětem autorskoprávní ochrany, ochrany průmyslovým vzorem, anebo také současně předmětem obou těchto právních instrumentů.

Znakům, které mají technickou povahu, právní předpisy týkající se průmyslových vzorů ochranu nezajišťují. Pokud je tvar nebo vzhled výrobku zcela nebo jedině určen či diktován technickou funkcí, potom zde není žádný prostor pro ochranu prostřednictvím průmyslového vzoru.

Plány, hraní her a vykonávání obchodní činnosti

Jedná se o další skupinu řešení, které nemají technickou povahu nebo nejsou řešeny technickými prostředky. Zařazují se sem různorodé výsledky duševní činnosti člověka bez technických aspektů. Jde o organizační opatření či schémata, samotné metody výuky, hry nebo jejich pravidla, účtovací soustavy, výpočetní tabulky, tréninkové plány a další.

EPÚ odmítl udělit patent na řešení, jehož podstata spočívala ve způsobu ochrany nahrávacích nosičů před falešnými zvuky, a to použitím kódovaných rozlišovacích značek. V odůvodnění rozhodnutí se uvádí, že jde o pouhý požadavek zaměřený na procedurální kroky, který může uskutečnit kterákoli osoba způsobem, jaký si zvolí, a neurčuje ani nepředkládá technické prostředky k jejich provedení .

Podle praxe EPÚ v případě patentové přihlášky na zařízení nebo technický postup k provádění určité části plánu musí být předmět přihlášky zkoumán jako celek.

Německý Spolkový patentový soud judikoval, že patentový nárok týkající se realizace způsobu provádění obchodní činnosti prostředky pro zpracování dat nemůže být považován za patentovatelný technický vynález, pokud podstatou nároku je způsob provádění obchodní činnosti a realizace je omezena na použití běžných prostředků pro zpracování dat.

Počítačové programy a databáze

Mimořádný rozvoj počítačových programů, jejich praktické uplatnění v průmyslu i osobním životě, včetně výhod, které uživatelům přinášejí, nastolily i otázky jejich účinné a optimální ochrany. Rychlost a šíře uplatnění výpočetní techniky ve společenské praxi vyžadovala rychlé a praktické řešení souvisejících otázek. Od samého počátku je jasné, že jde o otázky svého druhu, s nimiž nebude snadné se vypořádat a které budou obtížně řešitelné prostřednictvím stávajících právních nástrojů užívaných k ochraně intelektuálního vlastnictví.

Hledání optimální cesty a řešení souvisejících otázek, které dosud neskončilo, přineslo rozdílné názory a jejich časté změny, a to jak z pohledu jednotlivých teritoriálních uskupení, tak i z pohledu nalézání vhodného druhu právních prostředků pro jejich právní ochranu.

Programy počítačů se podle ustanovení § 3 odst. 2, písm. c) zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích, nepovažují jako takové za vynálezy schopné patentové ochrany. O této skutečnosti není pochyb. Je zde však široká plejáda technických řešení se vztahem k programům počítačů nebo technických řešení, jejichž součástí počítačové programy jsou.

Zájem o odpovídající ochranu výsledků práce počítačových specialistů není pouze na straně autorů či původců, ale především na straně majitelů těchto řešení. Stejně tak subjektů, které sice nemají zájem se účastnit tvorby nových programů počítačů, ale mají zájem užívat výsledky této práce.

Pokusů o řešení této problematiky je řada, zatím ale bez valného úspěchu. Existuje autorskoprávní ochrana, která vychází z toho, že dílem ve smyslu autorského zákona je mimo jiné též počítačový program, a to v případě, že je původní – je tedy autorovým vlastním duševním výtvorem. Podobně jako v České republice jsou počítačové programy vyloučeny z patentové ochrany jako takové i v mnoha dalších zemích. Stejně je tomu i podle článku 52 odst. 2 Úmluvy o udělování evropských patentů. Na druhou stranu však všude existují patenty, jejichž nedílnou a většinou podstatnou součástí jsou počítačové programy. Těchto případů rychle přibývá a patentová ochrana je většinou umožňována za předpokladu, že jde o technická řešení, jejichž součástí jsou znaky technické povahy, a účinky těchto řešení mají technickou povahu.

Způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování

Způsoby chirurgického nebo terapeutického ošetřování lidského či zvířecího těla a diagnostické metody používané na lidském či zvířecím těle se nepovažují za průmyslově využitelné vynálezy, a nejsou tak schopny patentové ochrany. Toto politické rozhodnutí je v evropském kontextu prosazeno prostřednictvím právní fikce o průmyslové nevyužitelnosti. Směřuje k tomu, aby úspěšná řešení v této vysoce citlivé oblasti mohla být kdykoli volně šířena a užívána. Třetí osoby při uskutečňování těchto metod jako části léčebného postupu pro lidi nebo veterinární léčby zvířat by neměly být monopolní patentovou ochranou žádným způsobem omezovány.

Z ochrany je vyloučen každý patentový nárok, který obsahuje i jen jediný takový znak, tedy znak léčení lidského či zvířecího těla. V těchto případech je účel nárokovaného předmětu a účinek předmětného znaku nejpodstatnějším kritériem pro rozhodnutí. V těchto otázkách je k dispozici rozsáhlá judikatura Evropského patentového úřadu. Jedná se o oblast velmi náročnou zejména proto, že hranice některých pojmů nejsou zcela zřetelné a často je nutná aplikace judikatury.

Diagnostické metody

Podobně a se stejným odůvodněním jako v případě chirurgického ošetřování jsou v rámci českého právního předpisu i podle evropské patentové konvence vyloučeny z patentové ochrany diagnostické metody.

Judikatura poskytuje další poznání v této oblasti. Technický stížnostní senát EPÚ především vysvětlil svoje chápání diagnostických metod. Diagnostická metoda podle tohoto názoru neobsahuje jen způsob analýzy umožňující dosažení zvláštního výsledku, ale obsahuje i vlastní diagnózu tvořící výsledek analýzy. Pokud nárokovaný postup neobsahuje žádnou referenci na diagnózu jako výsledek analýzy, nemůže patřit k diagnostickým metodám ve smyslu uvedených právních norem (T208/1983, T61/1983, T385/1986, T18/1984, T45/1984 a T530/1993).

Karel Čada

Text je zkráceným výňatkem z publikace CHRÁNIT / NECHRÁNIT, to je otázka.