Zájem, vytrvalost a odvaha jít vlastní cestou pomáhají studentkám a absolventkám Vysokého učení technického v Brně uspět ve světě informačních a komunikačních technologií. Jejich příběhy ukazují, že cesta k ICT nemusí být předem daná a že k technologiím si lze najít cestu kdykoli. Studium sice přináší výzvy, ale zároveň nabízí prostor najít si vlastní směr a stát se součástí oboru, který formuje budoucnost. Tři studentky a tři absolventky popisují svou cestu k oboru a sdílejí zkušenosti se studiem i prací.
Mezinárodní den dívek v ICT, který připadl na 23. dubna, upozorňuje na genderové rozdíly v přístupu k informačním a komunikačním technologiím. Připomíná, že dívky a mladé ženy mají v digitální budoucnosti své místo nejen jako uživatelky, ale i jako tvůrkyně a odbornice. Na Vysokém učení technickém v Brně (VUT) se mladé ženy s informačními a komunikačními technologiemi (ICT) nejvíce setkávají na Fakultě informačních technologií (FIT) a Fakultě elektrotechniky a komunikačních technologií (FEKT). Patří mezi ně studentky Anna Jílková, Eliška Jordánková a Marie Cmíralová a absolventky Kateřina Fořtová, Gabriela Nečasová a Kateřina Vrána, které se podělily o své zkušenosti.
Různé začátky, stejný směr
Některé dívky si vztah k informačním a komunikačním technologiím vytvoří ve velmi útlém věku – zejména, pokud se oboru věnuje někdo z rodiny. Ne všechny se ale k technologiím dostanou tak brzy. Pro řadu dívek je rozhodující až kontakt s programováním na střední škole a v některých případech hraje roli i náhoda.
Studentka Telekomunikačních a informačních systémů Anna Jílková nikdy nebyla na humanitní obory a vždy ji to táhlo spíše k technice. „Ve druháku na gymplu, když jsme si měli vybírat semináře, jsem si řekla, že se nejdřív podívám, kam bych chtěla na vysokou. FEKT pro mě byla poměrně jasná volba,“ přibližuje Anna. Podobnou zkušenost má studentka Bioinženýrství Eliška Jordánková, která má IT v rodině. „Taťka je IT odborník a se starším bráchou byly počítače součástí našeho domova. Od hraní her jsem se přirozeně dostala k zájmu o to, jak vznikají, což mě přivedlo k první algoritmizaci a základům HTML i JavaScriptu,” popisuje.
Přes tátu se k technice dostala také Marie Cmíralová. „Vždycky mě hrozně bavilo koukat taťkovi pod ruce, když něco opravoval. Rádi jsme chodili do technických muzeí a já měla radost z toho, že konečně vím, jak některé věci fungují,“ líčí studentka Biomedicínské techniky a bioinformatiky, která se aktivně angažuje ve studentském spolku SPS FEKT a je také ambasadorkou programu.
Odlišnou zkušenost má Kateřina Fořtová, která dnes pracuje na pozici back-end programátorky vyhledávače Seznam.cz. Pro studium FIT se rozhodla až ke konci gymnázia, kdy jí kamarád ukázal programovací jazyk C++. „Nejsem ten případ, který by se na střední vrtal v elektronice. Programovat jsem se naučila až na FITu,“ říká mladá vývojářka.
Ještě větším obloukem se potom k IT dostala Gabriela Nečasová, která se věnovala hudbě na střední škole s uměleckou profilací. Technologie ji ale zajímaly. „Chtěla jsem vědět, proč počítač běží tak, jak běží, co je uvnitř, co se za tím skrývá,“ popisuje absolventka FIT, která dnes pracuje jako senior technical writer v Red Hatu a zároveň působí na Ústavu inteligentních systémů FIT.
Přechod ze střední školy na technickou univerzitu bývá náročný sám o sobě. Pokud navíc studentky přicházejí z netechnického prostředí a ocitnou se v převážně mužském kolektivu, může jít o výraznou osobní výzvu.
Eliška Jordánková, která po základce zamířila na technicky zaměřenou střední školu, tento problém neměla. „Získala jsem tam vhodnou průpravu pro ICT, a to především v oblasti programování, což mi později při studiu na vysoké škole dost pomohlo,” pochvaluje si. Studium na VUT hodnotí pozitivně, zejména díky jeho praktičnosti, která jej podle ní ale zároveň dělá náročné. „Největší výzvou je pro mě zpracování rozsáhlých protokolů z měření, které vyžaduje hodně času a energie nad rámec výuky,” hodnotí Eliška.
Trochu větší „šok“ byl přechod na vysokou školu pro Kateřinu Vrána, která k technice netíhla od malička a k programování se dostala až na střední škole. „Chodila jsem na gymnázium, kde byla spíše převaha holek a teď to bylo najednou úplně naopak,” popisuje první dojmy absolventka FIT, která dnes pracuje jako inženýrka strojového učení a AI koordinátorka v Tescanu. Průběh studia popisuje jako kontinuální pocit nervozity. „Vždycky byly na obzoru nějaké termíny a člověk se s tím musel nějak poprat. Nakonec ale vždycky stačilo věnovat tomu čas a ono se to nějak povedlo,“ doplňuje Kateřina.
I pro Kateřinu Fořtovou byly začátky výzvou. „První roky studia jsou náročné, dělá se převážně v programovacím jazyku C a zvlášť některé předměty chtějí intenzivní přípravu.“ Zlomilo se to podle ní až na konci druháku a třeťáku, kdy si našla témata, která ji bavila. Důležitost témat potvrzuje i Anna Jílková. „Velký rozdíl je učit se něco, co člověka baví, a něco, co ho nebaví. Příklady mi většinou seděly, ale teorie už byla těžší a musela jsem se občas přemáhat a prostě si k tomu sednout,“ upřesňuje Anna s tím, že je hlavně důležité se s nikým nesrovnávat.
Podle Marie Cmíralové je základem nebát se, zkusit si to a klást otázky. „Pocit, že na to nemám, jsem měla taky. Je ale super vystoupit z komfortní zóny, nebát se a vyzkoušet to,” zdůrazňuje studentka.
Specializace jako klíč k motivaci
Studium ICT nevede jen jedním nebo dvěma směry. Informační a komunikační technologie na VUT prostupují celou řadou oborů – od hardwaru a matematiky přes medicínu až po strojové učení. Každá dívka si může najít podoblast, ve které se cítí nejlépe, postupně se v ní specializovat a rozvíjet se až na špičkovou úroveň.
Pro Kateřinu Vrána byl při výběru zaměření důležitý především dopad. Vybrala si strojové učení, které jí umožňuje sledovat reálné výsledky. „Ať už v oblasti medicíny, kdy máme možnost zefektivňovat lékařskou péči, nebo v oblasti 2D a 3D dat, která má využití ve vědě nebo v kontrole kvality,“ upřesňuje absolventka. Ačkoli se dnes Tescan zaměřuje spíše na elektronovou mikroskopii, oblast zpracování medicínských dat Kateřina dále bedlivě sleduje.
Vidina přímého dopadu, ale také propojení se srdcovým tématem sportu, přitáhla ke studiu techniky také Elišku Jordánkovou, když objevila, že se na VUT může věnovat sportovním technologiím. Dnes se specializuje na datové analýzy a strojové učení. „Mým hlavním zájmem je využití datové analýzy ve sportu – věřím, že právě objektivní data mohou sportovcům poskytnout cennou zpětnou vazbu a pomoci jim k lepším výkonům,“ říká Eliška.
Cílevědomost a vytrvalost vedou k úspěchu
Předpoklady pro studium informatiky nejsou podle studentek a absolventek VUT nutně otázkou vrozených vloh, ale především cílevědomosti, odvahy, houževnatosti a pracovitosti. Přestože vidí, že se ICT stále někdy vnímá jako „mužský“ obor, předsudky podle nich postupně slábnou.
S předsudky se setkala například Kateřina Vrána, i když podle ní přicházely spíše z řad laiků mimo akademické prostředí. „Každý má pro něco větší nebo menší předpoklady, nemyslím si, že IT je v tomto výjimkou. Nikdo by se ale neměl nechat brzdit genderovými nebo jinými předsudky, pokud jej nějaká oblast zajímá a chtěl by se jí věnovat,“ zdůrazňuje absolventka.
Annu Jílkovou zase okolí nabádalo ke kariéře učitelky. „Argument byl, že budu mít odpoledne volno a budu se věnovat dětem. Jenže v technických oborech se otevírá spousta pozic, které umožňují alespoň částečnou práci z domu, a s menším úvazkem se dá práce s rodinou skloubit.“ Důležitá je podle ní cílevědomost. „Když má člověk cíl a jde si za ním, zvládne to. A když se něco nepovede, tak to prostě patří k procesu,“ připouští Anna.
Také Gabriela Nečasová vidí cílevědomost jako klíčový a univerzální předpoklad pro studium a práci v ICT. „Troufám si to tvrdit, samozřejmě, jen ze své zkušenosti – právě cílevědomost mě dostala tam, kde jsem teď.“ Předsudky podle ní existují ve všech oborech. „Často se týkají toho, že něco je výlučně mužská nebo ženská role, ale podle mě se to zlepšuje,“ hodnotí absolventka. Spíše pozitivně vidí genderovou problematiku v IT i Kateřina Fořtová. „Musím říct, že na nějaké předsudky typu ‚IT je pro kluky‘ jsem nikdy nenarážela. V Seznamu jsem v týmu vyhledávače jediná holka. Ženy pracují spíše ve výzkumu nebo datové analytice. Ale já jsem i tak dobře zapadla do kolektivu,“ pochvaluje si.
„Pokud vás ICT alespoň trochu láká, dejte tomu šanci,“ vzkazuje středoškolačkám Marie Cmíralová. Zároveň připomíná, že v dnešní době mají dívky spoustu možností, jak se s oborem seznámit, například prostřednictvím kurzů, workshopů nebo letních škol. „Právě tam může člověk ztratit ostych, získat základní přehled, potkat super lidi z oboru a zjistit, že v IT je neskutečně mnoho směrů, kterými se dá ubírat,“ uzavírá Marie.
VUT přibližuje dívkám obor právě prostřednictvím aktivit, jako je Letní škola IT pro holky, TogetHER in tech nebo Wellbeing rostlin, což je letní škola pro holky formou příměstského tábora. Budoucí vývojářky a programátorky si zde mohou technologie „osahat“ a setkat se se současnými studentkami a absolventkami. Univerzita tím dlouhodobě podporuje otevřenost technických oborů a ukazuje, že informační a komunikační technologie mohou být pro dívky přirozenou volbou.
Příběhy studentek a absolventek VUT dokládají, že cesta k ICT není jednotná ani předem daná. Důležitá je především chuť učit se, vytrvat a hledat vlastní směr. Právě rozmanitost zkušeností a pohledů přitom patří k tomu, co tento obor posouvá dál.
Autorka: Tereza Walsbergerová
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vysoké učení technické v Brně
