Je Open Science cestou, jak posílit důvěryhodnost, kvalitu a reprodukovatelnost výzkumu? Nebo jde o systémový požadavek, který je pouze značnou administrativní zátěží bez viditelného smyslu? Odpovědi hledali účastníci setkání Jak dát smysl otevřené vědě?
Cílem setkání, které proběhlo 12. září 2025 v prostorách Akademie věd ČR, bylo nejen zmapovat aktuální stav implementace principů otevřené vědy v českém výzkumném prostředí, ale také hledat nové směry, jak tyto principy propojit s důvěryhodností a integritou vědy, institucionální odolností i rychle se rozvíjejícími digitálními technologiemi. Online diskuse zůstala otevřena i po skončení setkání — účastníci mohli své příspěvky sdílet prostřednictvím online fórab eDemOS až do 20. října 2025.
Otevřenost jako cesta i výzva
Účastníci veřejného slyšení Jak dát smysl otevřené vědě? se shodli, že základní myšlenka otevřené vědy (Open Science, OS) – tedy transparentní sdílení výsledků, dat a postupů – je správná a žádoucí. Zároveň však zaznívalo, že její realizace naráží na řadu praktických, finančních i kulturních překážek.
OS představuje cestu, jak posílit důvěryhodnost, kvalitu a reprodukovatelnost výzkumu. Snadno se ale může proměnit v systémový požadavek, který je pouze značnou administrativní zátěží bez viditelného smyslu. Účastníci upozorňovali, že přílišná orientace na formální plnění požadavků odvádí pozornost od skutečné podpory otevřenosti a kvality. Otevřenost by měla být nástrojem pro transparentní a replikovatelnou vědu založenou na spolupráci, nikoli cílem sama o sobě.
Publikační tlak a ekonomika otevřeného přístupu
Velká část diskuse se soustředila na publikační inflaci a otázku, jak měřit a hodnotit vědeckou práci. Množství článků, které se dnes publikují, už není možné reálně recenzovat, což vede ke krizi recenzního řízení a k poklesu kvality. Objevila se i obava, že zanedlouho už budou tyto texty číst a vyhodnocovat spíše algoritmy než lidé. S tím souvisí i potřeba reformy hodnocení vědy – současný systém „publish or perish“ nutí vědce k neustálému publikování, místo aby oceňoval kvalitu, originalitu a společenský dopad. Snižování počtu publikací by nemělo být důsledkem nemožnosti splnit požadavky licencí (např. CC-BY), ale reakcí na neudržitelný růst objemu vědecké produkce.
Významným tématem rozpravy byly finanční a právní aspekty Open Access (OA). Povinné licence typu CC-BY a vysoké publikační poplatky (APC) v kombinaci s očekáváním vysokého počtu vykazovaných publikací jsou v českém kontextu široce považovány za neudržitelné a nespravedlivé a zazněla podpora k vytvoření bezplatného a otevřeného systému přístupu k výsledkům výzkumu financovaného z veřejných prostředků.
Vědci upozorňovali na disproporci mezi prostředky vynakládanými na poplatky vydavatelům a nízkými mzdami či stipendii začínajících výzkumníků. Současný stav, kdy se vydavatelům platí vysoké částky prostřednictvím předplatného či transformačních smluv a zároveň vysoké částky za publikační poplatky, není udržitelný. Opakovaně zazněl požadavek, aby se podpora otevřené vědy spojila s reformou financování a hodnocení vědy a aby národní poskytovatelé financí kladli důraz především na věcnou kvalitu, nikoliv jen formální splnění OA podmínek.
V souvislosti s licencí CC-BY byly dále předmětem diskuse obavy ze „ztráty kontroly“ autora nad vlastní publikací. Diskutující však upozornili, že autor ztrácí kontrolu nad textem i při restriktivnějších licencích (např. CC BY-NC-ND) nebo při publikování za předplatným, kdy typicky přechází veškerá majetková práva (včetně verze „author accepted manuscript“) k publikaci na vydavatele. Pokud chce někdo další text využít, domlouvá se na tom s vydavatelem, nikoliv s autorem. Problém tedy neleží v samotné licenci CC-BY, ale v nastavení vztahu mezi autorem a vydavatelem – a v nedostatku národní a institucionální podpory a právního poradenství.
Udržitelnost, infrastruktura a širší význam otevřené vědy
V oblasti infrastruktury převládala shoda na tom, že dlouhodobá udržitelnost vědeckého ekosystému vyžaduje systematickou správu, stabilní financování a uznání lidské práce. Data stewardi, softwaroví inženýři a správci systémů tvoří „neviditelnou páteř otevřené vědy“, bez níž není možné zajistit kvalitu ani kontinuitu. Diskuse o jejich roli ukázaly, že pro úspěch OS je třeba budovat komunitu odborníků a propojovat technické a institucionální zdroje (tj. např. infrastruktura CESNET nebo jiné velké výzkumné infrastruktury) tak, aby byl zajištěn bezbariérový přístup k velkým výpočetním kapacitám a k jejich využití).
Z příspěvků zahraničních hostů vyplynulo, že napětí mezi ideálem otevřenosti a realitou ekonomických zájmů je globální problém. Model Diamond OA měl podporu jak v publiku, tak mezi diskutujícími; Green OA byl označen za možnou kompromisní cestu.
V širším pohledu se OS netýká pouze přístupu k výsledkům výzkumu, ale i důvěryhodnosti vědy, odpovědnosti vědy vůči veřejnosti, transparentnosti v rozhodování a vzdělávání nové generace výzkumníků. V éře digitalizace, automatizace a umělé inteligence získává OS nový rozměr – stává se nástrojem, který může pomoci pěstovat kritické myšlení, kreativitu a etiku v podmínkách stále složitějších vědeckých procesů.
Celkově z rozpravy vyplynulo, že otevřená věda může být motorem pozitivní změny, pokud bude rozvíjena s respektem k rozmanitosti vědeckých oborů a s důrazem na odpovědnost, akademickou integritu a etiku. Její smysl nespočívá pouze v samotné „otevřenosti“, ale především v jejím smysluplném, spravedlivém a udržitelném uplatnění – tak, aby skutečně sloužila zároveň vědě i společnosti.
Akce se uskutečnila 12. září 2025 v hlavní budově Akademie věd České republiky. Setkání, pořádané v rámci projektu OP JAK AMULET — Advanced MUltiscaLe materials for key Enabling Technologies, proběhlo pod záštitou předsedy a Akademické rady AV ČR a nabídlo prostor pro mezioborovou diskusi o principech, výzvách a budoucnosti otevřené vědy.
Zpráva z veřejného slyšení je v repozitáři Zenodo. Videozáznam slyšení je k dispozici zde.
Na organizaci se podílelo Oddělení Open Science – Knihovny AV ČR a Centrum pro podporu open science Univerzity Karlovy, s mediální podporou portálu VědaVýzkum.cz, časopisu Vesmír a Academix revue. Slyšení, které probíhalo v českém i anglickém jazyce, se zaměřilo na témata jako otevřený přístup, správa a sdílení dat či zapojení veřejnosti do vědeckého procesu.
Autor: Michal Trčka
Zdroj: Akademie věd ČR
- Autor článku: ne
- Zdroj: Akademie věd ČR
