Anita Grmelová: Jako svou prioritu jsem si vybrala vědu a inovace

Anita Grmelová (vlevo) s ministryní zahraniční věcí Annou Linde, která byla první hostkou místního předsednictví ČR v Radě EU.

Co je hlavní náplní práce velvyslankyně? Převažují veřejné akce nebo spíše diplomatická jednání „za zavřenými dveřmi“?

To se velmi odvíjí od místa působení. Ve Švédsku má Česká republika relativně malou ambasádu, takže zde dělám úplně všechno. Konkrétní náplň práce se pak hodně odvíjí od aktuálního dění. Nyní třeba probíhá švédské předsednictví v Radě Evropské unie, takže sem míří velké množství návštěv z České republiky a věnuji se tak především protokolární činnosti – doprovázíme delegace, připravujeme informace, domlouváme setkání.

Integrální podstatou mé práce je reprezentace České republiky – pořádáme nejrůznější setkání, chodíme do škol, jsme zváni do parlamentu, kde prezentujeme aktivity a postoje České republiky. Kromě toho jsme úřad a poskytujeme konzulární služby pro veřejnost.

Jak moc odpovídá Vaše práce americkému televiznímu seriálu The Diplomat?

Seriál reprezentuje ideál, co bychom asi všichni chtěli dělat (směje se). Ale od reality se dost zásadně liší i proto, že nejsme americká diplomacie. Jako česká diplomacie nemáme paláce a ani nás tu není tolik. Ale to hlavní, v čem se liší seriál od současné reality, je to, že jako velvyslanci neurčujeme politiku. Nasloucháme tomu, co chce naše vláda a poté se to snažíme v maximální možné míře realizovat. Seriál reprezentuje diplomacii 19. století, kdy velvyslanci neměli takové spojení s domovskou zemí a měli více možností skutečně tvořit a ovlivňovat politiku.

Na rozdíl od seriálu také musím říci, že si to mnohem více užíváme. Samozřejmě jsou hektické či stresové situace, ale v seriálu je práce velvyslanců prezentována jako neustálý předinfarktový stav, což v našem případě naštěstí není. My máme i moc hezké a příjemné úkoly.

Co Vás na práci velvyslankyně baví úplně nejvíce?

Nejvíce mě baví již zmíněná rozmanitost – na malé ambasádě vám nehrozí rutina. Většina dní zahrnuje pestrou paletu činností od reprezentace, organizování, psaní, čtení, protokolárních činností, ale i řešení nejrůznějších praktických problémů, když máme nějaký konzulární případ.

Na menší ambasádě je také velký prostor pro kreativitu, můžeme si definovat, co bude hlavní prioritou pro naše čtyřleté období – kde si myslíme, že můžeme spolupracovat nebo se od země, kde působíme, můžeme něco učit. Třeba můj předchůdce byl historik, takže se více věnoval společným dějinám a historickým otázkám. Uspořádal tu například velmi zajímavou konferenci o Češích a Švédech během druhé světové války.

Já jsem si „za své“ vybrala téma vědy a inovací, protože se ve Švédsku můžeme v mnohém inspirovat. Dělá mi nesmírnou radost, že například na konci dubna proběhlo již druhé setkání českých vědců a vědkyň působících ve Švédsku, na kterém jsme spolupracovali s iniciativou Czexpats in Science. Na září pak například připravujeme inovační misi, kdy do Švédska přijedou zástupci českých inovačních center a inkubátorů.

Ve spolupráci s Domem zahraniční spolupráce také propojujeme Švédy, kteří studovali v České republice. Považuji za velmi důležité tyto vztahy udržovat a rozvíjet.

Dokážete jmenovat doposud největší zážitek svého švédského působení?

Vybrat jeden je velmi obtížné. Ale zmíním například sérii výprav a jednání, které jsme podnikli se členy švédské vlády v druhé půlce roku 2022 v souvislosti s českým předsednictvím v Radě Evropské unie. Společně se švédskými partnery a ostatními velvyslanci z EU jsme prozkoumávali jeden švédský region, což mě moc bavilo, ale především jsme navázali vztahy, které dále rozvíjíme.

Jako velvyslankyně ČR ve Švédsku působíte již téměř dva roky. Vzpomenete si, co Vás na začátku nejvíce překvapilo?

Nejvíce mě překvapilo Švédsko jako takové. V České republice stále ještě někdy používáme Švédsko jako vzor. V devadesátých letech to byl dokonce „ten ideál“ a mluvilo se o tom, že bychom při budování České republiky měli následovat švédský model, který představuje rozumný kompromis mezi kapitalismem a socialismem.

To vše je pravda, ale co mě po příjezdu překvapilo a předtím jsem vůbec nevnímala, je obrovská síla tradičních švédských rodin, jako jsou Wallenbergové, kteří velmi dobře a úzce spolupracují s vládou a už po generace budují silný švédský průmysl. Tato důležitá část švédského úspěchu se k nám nikdy pořádně nedostala, přitom má zásadní vliv na směrování celé země. Takže Švédsko se vyvíjí dobře nejen díky vládám, které dohlíží na dobrou životní úroveň obyvatel, ale i proto, že je zde silné vizionářské vedení průmyslu, který úzce spolupracuje s vládou. Takže ten švédský model, který bychom měli následovat, musí zahrnovat spolupráce se všemi, kteří přispívají rozvoji.

Máte nějaký konkrétní příklad, čím bychom se mohli inspirovat v oblasti vědy a školství?

Jednoznačně – Švédsko přispívá na vědu, výzkum a inovace 3,6 procenta HDP, v Česku jsou to pouhá dvě procenta. Tyto velké investice do vědy a výzkumu jsou ve vzájemné symbióze s dalšími aktivitami, což ve výsledku přispívá k tomu, že Švédsko je jednou z nejinovativnějších zemí světa.

Švédsko je také oblíbenou destinací pro studium – mají tu pravidlo, že i když je předmět oficiálně vyučován ve švédštině, jakmile je ve skupině jeden zahraniční student, tak se automaticky jazykem vyučování stává angličtina. Anglicky tu umí všichni – velmi pomáhá, že tu téměř neexistuje dabing.

Anita Grmelová s kolegyněmi velvyslankyněmi na setkání s vrchní ředitelkou švédského ministerstva pro EU Evou Sjögren (třetí zleva).

Stockholm je neodmyslitelně spjat i s udílením Nobelových cen. Všimla jsem si, že nejrůznější podniky se chlubí, že například „pečou chleba pro nobelisty“. Žije každoročním předáváním skutečně celý Stockholm?

Asi neumím posoudit, zda to prožívá skutečně každý obyvatel Stockholmu. Ale pro diplomatickou komunitu je Nobel Week velká událost, přijíždí řada návštěv, pořádají se nejrůznější akce, které jsou mediálně hojně pokrývané. Mnoho aktivit pořádají i přímo ambasády oceněných laureátů – moc bych si přála, aby to jednou byla i naše „starost“.

Vaším úkolem je reprezentovat Českou republiku, čím se můžeme chlubit? Co Švédové oceňují?

Jako první často zmiňují naše pivo, mají ho velmi rádi. Také nás znají díky hokeji a milují Prahu. I když, jak vyplývá i z průzkumu CzechTourism, ne vždy si spojují Prahu a Českou republiku. Podobně jako jinde na světě to jsou pro ně dvě různé věci.

Co spolupráce ve vědě či byznysu? Jsme pro Švédsko lákavým partnerem?

Zatím pro ně nejsme tak silnými partnery, jako jsou sousední skandinávské země. Ale řekla bych, že Česko je teď region, kteří Švédové objevují, a to i v návaznosti na brexit, kdy hledají nové partnery místo Velké Británie. A myslím, že jsme se pro ně stali ještě lákavějšími partnery po zdejších loňských parlamentních volbách.

Jak jste si jako absolventka Univerzity Karlovy představovala svoji budoucí kariéru?

Já jsem již zhruba od druhého nebo třetího ročníku věděla, že bych chtěla mířit do diplomacie. Studovala jsem vlastně takové klasické diplomatické jazyky – angličtinu a francouzštinu. K tomu jsem souběžně studovala Vysokou školu ekonomickou, kterou jsem sice nakonec nedokončila, ale i těch pět semestrů mi dalo skvělý základ pro současnou práci.

Diplomatická práce je hodně o rychlém pochopení a zpracování informací – umět bleskově identifikovat to podstatné a umět to prezentovat, ale i o naslouchání či kritickém myšlení a na to mě studium anglistiky a romanistiky na Univerzitě Karlově velmi dobře připravilo.

Také jste absolventkou Diplomatické akademie. Jak probíhá výuka?

Diplomatická akademie trvá rok a půl a je to kombinace teoretické přípravy a praktických stáží v různých sekcích Ministerstva zahraničních věcí. Na konci tak máte velmi dobrou představu o fungování ministerstva a hlavních agendách, ale i teoretické znalosti o diplomacii, právních otázkách, protokolární činnosti, lidských právech, ale i mediálním vystupování. Cílem diplomatické akademie je absolventům vysokých škol z nejrůznějších oborů poskytnout znalostní základ pro vykonávání diplomatické činnosti s ohledem na jejich původní specializaci.

Nedílnou součástí diplomatické kariéry je i časté stěhovaní a „kočovný život“ – působila jste v Bruselu, Londýně, nyní ve Stockholmu. Máte nějaký sen, kde byste chtěla dále působit?

Můj aktuální sen je vrátit se do Prahy, protože kočovná diplomatická kariéra hodně dopadá na rodiny a zvlášť na děti, které potom špatně hledají svoji identitu. Z těchto důvodů bych se chtěla na dalších pár let vrátit do České republiky, do Prahy, aby můj syn věděl, kdo je a kam patří.

Autorka: Pavla Hubálková

Foto: archiv Anity Grmelové

Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum.

Anita Grmelová

Absolventka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v oboru anglická a francouzská filologie a také Diplomatické akademie Ministerstva zahraničních věcí ČR. Od června 2021 působí jako mimořádná a zplnomocněná velvyslankyně České republiky ve Švédském království, Stockholm. Předtím působila na různých pozicích na Ministerstvu zahraničních věcí ČR, ale i jako kulturní attaché na Velvyslanectví České republiky v Londýně či jako zástupkyně České republiky v pracovní skupině Rady EU pro Blízký východ a severní Afriku v Bruselu.