Antonín Jančařík: Důvěra, kvalita a otevřenost jsou pro mě klíčové

Co vás vedlo k tomu ucházet se o post děkana Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy (UK)?

Na vývoji fakulty spolupracuji již zhruba patnáct let. Nyní nás čeká těžké období s řadou výzev. Faktorů, především ekonomických, které nás ohrožují, je hodně, a tak nebude jednoduché jím proplout. Bylo by mi hodně líto, kdyby naše dosavadní práce pro fakultu vešla vniveč.

Myslím si, že jsou tu i další lidé, kteří by fakultu dokázali nastávajícím náročným obdobím provést. Ale když jsem začal svou kandidaturu zvažovat, nevěděl jsem o nikom, kdo by o tuto pozici jevil zájem. Moji protikandidáti se objevili až mnohem později. Není to tak, že bych na funkci děkana trval. Jednoduše chci pokračovat v práci pro fakultu a tato výzva mi dává smysl.

Jaké výzvy jsou před vámi?

Nejprve zmíním faktory ekonomické, které pro fakultu nejsou příznivé. Za prvé je to plánovaná rekonstrukce hlavní budovy, která by se měla plně rozběhnout příští rok. Za druhé je to tlak na zvyšování mezd zaměstnanců a doktorských stipendií, k němuž dochází, aniž došlo ke změně financování vysokého školství ze strany státu či výraznějších změn v přerozdělování finančních prostředků uvnitř naší univerzity. Současně ale probíhají i dva procesy, které jsou pro nás důležité profesně – z hlediska učitelství.

Myslíte reformu přípravy učitelek a učitelů?

Ano. To je pro nás zásadní výzva, s níž se musíme nejen se ctí popasovat, ale také v ní sami určovat směr. Jsem přesvědčen, že Pedagogická fakulta UK musí být lídrem a nečekat, co kdo za ni vymyslí. Uvědomuji si, že v tomto ohledu máme ještě na čem pracovat.

Další velké téma je revize rámcových vzdělávacích programů – kurikulární reforma školství, kde jsou opět odborníci z fakulty těmi, kteří by tyto změny měli ovlivňovat. A to se nám opravdu daří. Příprava reformy pro základní školství je téměř u konce a čeká nás reforma středoškolská.

Jak konkrétně jste do reformy zasáhli?

Podíleli jsme se na legislativních změnách. Například jsme byli velmi aktivní při spolupráci na kompetenčním rámci absolventů učitelství, u nějž i samo ministerstvo školství přiznává, že Cooperatio Univerzity Karlovy ovlivnilo podobu tohoto dokumentu, a právě Pedagogická fakulta UK byla tou hybnou silou, díky níž kompetenční rámec obsahuje i takzvanou první kompetenci – učitel zná obor a ví, jak ho učit.

Nejvíc asi můžete ovlivnit podobu výuky na základních a středních školách tím, že připravujete kvalitní pokrokové otevřené pedagogy.

Jednoznačně. A byl to také důvod, proč jsem na Pedagogickou fakultu před zhruba dvaceti lety přišel. Říkal jsem si, že pokud dokážu každý rok pozitivně ovlivnit alespoň jednoho budoucího učitele, bude to skvělé. Změna se projeví exponenciálně, protože mu projdou rukama desítky, stovky a za celý život možná i tisíce dětí. Ještě bych k tomu dodal, že vliv na změny vzdělávání neuplatňuje PedF UK pouze prostřednictvím svých absolventů, ale i nynějších studentů, jelikož zhruba dva tisíce z nich při studiu na celý či částečný úvazek učí na pražských nebo středočeských školách. Nepřeháním, když řeknu, že bez jejich přítomnosti by se školský systém zhroutil. Odpovídají tomu i zprávy České školní inspekce.

V čem ještě je fakulta specifická?

Řekl bych, že především v proinkluzivnosti. České vysoké školství je poměrně uzavřené, studují v něm převáženě potomci vysokoškolsky vzdělaných rodičů. Nicméně z nedávné studie IDEA (Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu CERGE-EI), která se zabývala přípravou budoucích učitelů v celosvětovém měřítku, vyšlo najevo, že české pedagogické fakulty mají ve srovnání se zbytkem hodnoceného světa vysoký podíl zájemců o studium, kteří nemají vysokoškolsky vzdělané rodiče. Vysoký podíl takových studentů vnímám jako důkaz toho, že to, co chceme do školství přinášet – srovnávat rozdíly – jsme schopni sami realizovat. Snažíme se naše studující spojovat, podporujeme studentské spolky a aktivity. Těžíme z toho, budujeme si na tom naši image a snažíme se tím být přitažliví i pro naše uchazeče. Upozorňujeme na to, že nevychováváme vědce, ale kvalitní učitele. Ale přiznávám otevřeně, že je někdy obtížné zažitý postoj měnit.

Že dobrý učitel matematiky nemusí být skvělým matematikem?

Ano. Je jasné, že matematiku nemůže učit někdo, kdo jí nerozumí. Na druhou stranu fakt, že někdo v matematice exceluje, nezaručuje, že bude také dobrým učitelem. Doložím vám to na příkladu studentky, která u mě překonala snad všechny rekordy v počtu skládání zkoušek, studium matematiky pro ni bylo opravdu náročné. Ale pak jsem ji viděl na praxích na základní škole, a učila fantasticky! Myslím, že to bylo dáno i tím, že se dokázala vcítit do problémů dětí mnohem snáz než excelentní studenti, kteří nikdy nemuseli takovéto problémy překonávat. A to je naše mise, kterou si musíme neustále připomínat a obhajovat – připravujeme kvalitní vyučující, kteří dovedou rozvíjet, vzdělávat a motivovat všechny žáky a žákyně bez výjimky.

Jak si Pedagogická fakulta UK stojí v oblasti výzkumu?

Ve srovnání s jinými pedagogickými fakultami v České republice je náš vědecký výkon asi nejlepší, což se asi dá od Univerzity Karlovy očekávat. Co je ale možná překvapivé, dominujeme zejména v oblasti pedagogika-didaktika-psychologie, což jiné fakulty nemívají. Jejich publikace v prestižních vědeckých časopisech stojí často na poznatcích z oborů jako fyzika, biologie a podobně. I my samozřejmě máme oborové specialisty. Jsem velmi rád, že na fakultě působí, protože bez nich by nebylo možné učitele a učitelky kvalitně připravovat. Nicméně naše síla tkví ve třech výše zmíněných oblastech, a tento potenciál chceme dále rozvíjet.

Jste ale tak trochu mezi dvěma mlýnskými kameny – musíte připravovat kvalitní pedagogy pro praxi a zároveň rozvíjet vědu.

Z hlediska výzkumu jsme opravdu na mezinárodním poli vidět a dokážeme se prosadit. Za poslední čtyři roky jsme vystoupali ve světovém žebříčku QS World University Rankings v oboru Education and Training na 201.–250. místo, Univerzita Karlova jako celek obsadila 246. místo. Ale zároveň je naše mise i dovnitř českého vzdělávacího systému – spolupráce s učiteli z praxe nebo překlápění nových poznatků do tvorby vzdělávacích metod a učebních textů. Bohužel tato činnost, typicky třeba realizace sad učebnic z dílny PedF UK, není adekvátně hodnocena, respektive není v současné době považována za výzkum. Podobně vnímáme jako velký problém například fakt, že doktorandi nemají v rámci studijních povinností dle platné legislativy učit. Sice mohou chodit do laboratoří, jenže co když je právě pro naše doktorandy takovou laboratoří třída?

Je šance na změnu k lepšímu?

Bezpochyby má smysl o změnu usilovat, ačkoli je to složité. O některých aspektech můžeme diskutovat v rámci univerzity. Obecně ale platí, že jde-li o specifikum jedné fakulty, prosadit změnu není snadné. Co se týká zákona o vysokých školách a stanovení podmínek pro doktorandy, opět se týká tato pasáž pouze malé skupiny, jejíž zájmy někdy zapadnou. Snažím se to vnímat jako realitu, s níž je nutné se vypořádat. Jsme v řadě věcech specifičtí a obhájit si svá práva nám bude trvat déle, než kdyby se problém týkal většiny fakult.

Dle vašeho volebního programu, s nímž jste na funkci děkana kandidoval, chcete při řízení fakulty uplatňovat tři základní principy: důvěru, kvalitu a otevřenost. Prozradíte svoje know-how? Jakými nástroji byste chtěl tyto podmínky naplňovat?

Otevřenost pro mě znamená, že všechny procesy, které se na fakultě dějí, jsou transparentní. Jak dovnitř fakulty, kdy má každý pracovník otevřený přístup k informacím, jež jsou pro něj relevantní, tak i navenek. Při přípravě nových akreditací jsme například veřejně představili naše cíle a přizvali jsme k diskuzi a připomínkování nejrůznější partnery. V tom chci rozhodně pokračovat i při realizaci reformy učitelské přípravy. Vedoucí roli Pedagogické fakulty UK jakožto lídra českého vzdělávacího systému nevidím v tom, že stojíme někde nahoře nade všemi, ale že dokážeme různé subjekty vzájemně propojovat. A funguje nám to díky tomu, že si vzájemně důvěřujeme – víme, že nám jde o stejnou věc – a proto jsme schopni spolupracovat. A někde uprostřed toho všeho stojí kvalita. Tím, že se neuzavíráme novým myšlenkám, posouvá nás to dál a musí se to promítnout nejen do kvality přípravy učitelek a učitelů, ale i do našich vědeckých výstupů.

A důvěra?

Ta se získává nejhůř a je potřeba ji neustále budovat. Jak navenek, tak i dovnitř – mezi vedením fakulty, vyučujícími, studujícími. Vím, že máme stále na čem pracovat. A opět to souvisí s kompetenčním rámcem, který není závazný jen pro naše absolventy. Jeho nároky by měli splňovat i naši vyučující a o aspektech, které kompetenční rámec popisuje, dokázat nejen učit, ale také je opravdu ve své výuce realizovat.

Projeví se na dalším směřování Pedagogické fakulty UK fakt, že ji řídí matematik?

Opravdu nevím. To budou muset zhodnotit jiní (smích). Považuji se víc za didaktika matematiky než „čistého“ matematika, i když jsem vystudoval obor Algebra na Matfyzu. Nicméně si myslím, že matematici obecně mají jednu nespornou výhodu, a sice analytické myšlení. Jsou schopni domýšlet věci do detailů, porozumět tomu, jak věci fungují, analyzovat je a rozhodovat se na základě dat. Toto bych chtěl při řízení fakulty uplatňovat. Zároveň budu mít při práci vedle sebe skvělé kolegy a kolegyně v roli proděkanů. Věřím, že vedení fakulty je týmová práce, a společně se nám podaří prosadit řadu pozitivních změn.

 

Autorka: Jitka Jiřičková

Foto: Michal Novotný, Hynek Glos

Zdroj: Univerzita Karlova

Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum.

---

Antonín Jančařík vystudoval Matematicko-fyzikální fakultu UK, kde získal titul Ph. D. v oboru Algebra. Od roku 2004 působí na PedF UK, na katedře matematiky a didaktiky matematiky. Od roku 2015 je docentem v oboru Didaktika matematiky. Ve své pedagogické a vědecké činnosti se zaměřuje zejména na využití ICT ve výuce matematiky. Zapojuje se do řešení vědeckých i rozvojových projektů na národní i mezinárodní úrovni. V letech 2020–2024 byl proděkanem pro vědu a výzkum. 9. července 2024 byl slavnostně jmenován do funkce děkana Pedagogické fakulty UK.