Jak funguje transfer poznatků a technologií na univerzitě? Redakce portálu Vědavýzkum.cz mluvila s Hanou Kosovou, ředitelkou Centra pro přenos poznatků a technologií na Univerzitě Karlově, o službách, které centrum nabízí, o úspěchu projektu v programu GAMA i o překážkách, kterým oblast transferu stále čelí.
Jakými aktivitami se Centrum pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy v současnosti zabývá a jaké služby poskytuje?
Centrum pro přenos poznatků a technologií Univerzity Karlovy formálně existuje od roku 2007. Historicky bylo myšleno jen jako interní podpora vědeckým pracovníkům UK. Postupem času se ale změnilo na servisní středisko primárně určené pro zaměstnance, respektive hlavně pro vědecké pracovníky univerzity, a studenty. Zároveň také fungujeme jako jakési obchodní oddělení univerzity v záležitostech praktické aplikace vědeckých výsledků. Snažíme se být funkční spojkou pro externí partnery – primárně pro firmy, obchodní společnosti, ale i pro veřejnou sféru – ministerstva, pražský magistrát či neziskové organizace. V nejširším smyslu slova se snažíme být partnerem pro širokou veřejnost. I proto jsme teď začali nabízet kurzy v oblasti přenosu poznatků a transferu technologií přístupné komukoli v rámci celoživotního vzdělávání.
Nabízíme podporu inovačního procesu od úplně počátečních fází, to znamená poradit našim vědcům, jak nápad ochránit, jaké informace by se měly zveřejnit a naopak, v relevantních případech navrhnout patentovou strategii, zvážit vhodné formy komercializace, včetně varianty založení spin-off firmy apod.
Dále jsme také řešitelé projektů, které se dotýkají oblasti transferu technologií a znalostí. Primárně jde o projekty typu Proof of Concept, díky kterým se snažíme přibližovat výsledky vědecké práce blíže možnosti praktického uplatnění a získáváme tím i příklady pro zbytek vědecké komunity na UK, že je to možné.
Realizujeme i projekty zaměřené na profesní rozvoj a zlepšení systémové prostředí pro oblast transferu, kromě ústředního týmu školíme i rozsáhlou síť koordinátorů poznatků a technologických skautů na jednotlivých fakultách a probíhá intenzivní vnitrouniverzitní debata, jak transfer na UK zefektivnit a zkvalitnit.
Třetí oblastí naší činnosti je nabídka vzdělávání zaměřená na transfer technologií a poznatků, které je primárně určené pro interní potřeby, tedy pro zaměstnance uvnitř univerzity a studenty. Nově ale také nabízíme kurzy celoživotního vzdělávání, které jsou určeno pro širokou veřejnost.
Čelí transfer poznatků a technologií neznalosti ze strany vědců a výzkumníků? Jak se snažíte rozšiřovat povědomí o této problematice?
Velmi dobře se nám osvědčily právě naše kurzy. Funguje to jako jeden z interních marketingových nástrojů, jak vůbec dát lidem vědět, že naše centrum existuje, a že na univerzitě fungují určitá pravidla, podle kterých by se transfer technologií měl dělat. Je důležité ukazovat, že pokud budeme spolupracovat, tak na tom vydělají oni, univerzita i jejich bezprostřední pracoviště. V tomhle směru nám pomáhají technologičtí skauti a koordinátoři, naši externí spolupracovníci na jednotlivých fakultách. Ti například kromě individuálních konzultací nových námětů připravují různé vzdělávací semináře, které mají relativně úspěch. Je vždycky lepší, když takovou činnost dělají lidé na konkrétních fakultách, kteří se navzájem se svými kolegy znají. I pro výzkumníky samotné je mnohem lepší obrátit se na někoho, s kým se denně potkávají na chodbě.
Naneštěstí nemáme zase tolik vhodných a dostatečně pokročilých nápadů, se kterým bychom mohli pracovat. To je něco, co bychom rádi zlepšili. V tomto směru nám dost pomáhá program GAMA, který provozuje Technologická agentura ČR. Teď nás čeká poslední kolo interní soutěže a zájem ze strany výzkumných týmů výrazně převyšuje naše kapacity. Zdá se mi také, že kvalita projektů se postupně zlepšuje a generuje se velmi pěkný zásobník projektů, ze kterých můžeme dále čerpat.
Proč je podle Vás právě GAMA tak úspěšná?
Trefila se do chybějící mezery. Jsou tu peníze na základní výzkum a existují tu i prostředky od soukromých investorů. Chyběl tu ale nástroj, který podpoří vědecké projekty tak, aby se přiblížily tomu, co investory reálně zajímá. Z pozice příjemce oceňujeme i míru flexibility, kterou nám Technologická agentura ČR dala. Zájemci o Proof of Concept si díky tomu zvykli, že jde o funkční způsob financování. Součástí je hodnocení je povinnost projektový záměr představit na veřejně přístupné prezentaci Radě pro komercializaci a, i když třeba finance nezískají, dostanou alespoň vysoce přínosnou zpětnou vazbu. V dalším kole pak mohou uspět nebo se obrátí i na externí investory.
V současnosti se vyjednává nová podoba programu GAMA. Kam by se měl posunout?
My jsme s programem GAMA celkově spokojeni. Oceňuje vysokou míru svobody a variability, což u podobných programů rozhodně není pravidlem. Díky programu GAMA se navíc podařilo ustavit některé funkční interní mechanismy, například založení velmi dobře fungující univerzitní Rady pro komercializaci. Nejde ale jen o finance. Dosavadní realizace výrazně pomohla zvednout povědomí o tom, co je aplikovaný výzkum, Proof of Concept či jak při výzkumu komerčně uvažovat. Samozřejmě doufáme, že v dlouhodobém horizontu může praktická aplikace výsledků přinést i finanční benefity, ale dosavadní penězi neměřitelné přínosy jsou možná ještě podstatnější.
Hodně jsme se také naučili. Nyní bychom si byli mnohem jistější, kdybychom žádali o podobný projekt například přímo z evropských fondů.
Narazili jsme na otázku „divokého podnikání“ na univerzitě, kdy probíhá samovolný transfer bez účasti univerzity. Jde o rozšířený problém?
To asi statisticky nikdo nezmapuje. My jsme v roce 2015 v interních předpisech částečně zlegalizovali jakýsi „nepravý spin-off“. To znamená, že pokud je výzkumníkem se souhlasem vedení založena firma, která je zcela nezávislá na univerzitě a pracuje s duševním vlastnictvím univerzity na základě smluvního ujednání, které ji zavazuje na univerzitu něco vracet, tak je to v pořádku. Máme i několik takových úspěšných případů. V současnosti jednáme o možnostech, jak by univerzita mohla vstupovat do podobných firem i majetkově.
Z hlediska individuálního transferu znalostí jsme se inspirovali na University of Cambridge, která nabízí komplexní balíček služeb jedincům, kteří chtějí podobně podnikat. V takovém případě si transferová kancelář z výdělku bere určité procento. Vědec či badatel si může zvolit poskytovat služby zcela nezávisle, ale pak to musí dělat bez podpory ze strany univerzity, nemůže například využívat značku univerzity ani její vybavení.
Nedávno CPPT oslavilo deset let své existence. Kam by se podle Vás měl transfer technologií na univerzitě za dalších deset let posunout?
Určitě posílit zakládání spin-off firem. Nemáme sice ambice se srovnávat v počtu spin-off firem s technickými univerzitami, ale pokud se to povede u technologií a poznatků, které se produkují u nás na univerzitě, tedy například z oblasti přírodních a lékařských věd, biotechnologií či farmacie, můžeme v delším časovém horizontu získat i velké objemy financí. Rádi bychom stále více využívali možnosti spolupráce se soukromými investory a intenzivně pracujeme na tom, aby univerzita měla připravené mechanismy, které to usnadní.
Určitě je dobré více se zaměřovat na vzdělávání, což slouží jako dobrý nástroj vnitřního marketingu pro šíření povědomí mezi pracovníky a studenty univerzity. A dál posilovat také transfer nejen technologií, ale i znalostí a služeb. Velkou výhodou Univerzity Karlovy je navíc její interdisciplinarita. Možnost kombinovat expertízu z nejrůznějších oborů pod jednou střechou je něco, co musíme lépe zhodnotit jako významnou přidanou hodnotu naší univerzity i v oblasti transferu technologií. Pracujeme také na tom, abychom naše transferové aktivity rozšířili i za hranice České republiky. To se nám částečně daří už i teď, hlavně prostřednictvím platformy Transfera.cz.
Jakým překážkám podle vás rozvoj transferu technologií u nás čelí?
Z části je to tím, že chybí větší povědomí o problematice transferu technologií a poznatků napříč systémem, ať jde o vědce samotné, investory či pracovníky managementu vysokých škol. Týká se to ale i úředníků, kteří dotační programy vytvářejí. V tomhle směru je skutečně nejúčinnější právě vzdělávání vědecké komunity a neustálý dialog s úřady.
Existují ale i legislativní překážky, typicky v právních otázkách nakládání s výsledky výzkumu z veřejných prostředků, otázky dovolené a nedovolené veřejné podpory. Běžně se pohybujeme v šedé zóně, kdy zákon není jasný a precedent neexistuje. Například zakládá vysoké škole určité povinnosti, které ale místy jdou proti logice tržního chování. Pokud máme nabízet určitý produkt na trhu, je mnohdy obtížné nabízet ho rovně, veřejně a zcela otevřeně. Firmy vám totiž často řeknou, že si nepřejí, aby se o jejich zájmu vědělo. Pokud by se podobná informace zveřejnila, produkt by pro ně ztratil konkurenční výhodu a tudíž i hodnotu. V tomto ohledu je systém zbytečně komplikovaný, hledáme proto nová řešení.
Děkujeme za rozhovor!
Hana Kosová vystudovala právo a dále anglistiku a bohemistiku na Univerzitě Karlově. Ještě za studií se podílela na přípravě předvstupních fondů EU při Ministerstvu pro místní rozvoj. Po dokončení vysokoškolských studií nastoupila na diplomatickou pozici na Ministerstvo zahraničních věcí, kde i nadále řešila problematiku financování a projektů z EU fondů. Projektovému řízení a financování se postupně věnovala v zahraničí v týmu svěřeneckého fondu OSN Czech-UNDP Trust Fund, či během několikaletého pobytu ve Velké Británii v projektu zaměřeném na spolupráci průmyslu a škol a následně v mezinárodní organizaci Sue Ryder International. Od roku 2011 spolupracuje s Univerzitou Karlovou, nejprve jako externí konzultantka soukromé společnosti, poté jako manažerka projektů pre-seed a od roku 2014 se podílí na vedení Centra pro přenos poznatků a technologií UK, od října 2016 je jeho ředitelkou. Podílela se na vzniku současné podoby odborné asociace Transfera.cz, jejíž je od roku 2015 místopředsedkyní.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
