Hana Lísalová: Peníze investované do vědy mají smysl

Pociťovala jste jako malá velké omezení oproti ostatním dětem?

Dlouhou dobu jsem si vůbec neuvědomovala svůj handicap, protože jsem myslela, že takhle vidí všichni. V pěti letech mi byla diagnostikována Retinitis pigmentosa. Jedná se o neurodegenerativní onemocnění a projevuje se postupnou ztrátou zraku. Nejdříve jsem přestala vidět ve tmě, následovala ztráta periferního a prostorového vidění. Limitovalo mě to ve sportu. Snem mých rodičů bylo, abych závodně lyžovala. Jak se nemoc zhoršovala, musela jsem se tohoto cíle brzy vzdát. V té době nebyl moc brán ohled na sportovce s handicapem a člověk byl velmi rychle vyčleněn z kolektivu. Naštěstí dnes už je tomu jinak.

Jak jste zvládala studia?

Na střední škole jsem musela sedět v první lavici, ale jinak jsem si psala zápisky a četla stejně jako moji vrstevníci. Občas mi to šlo trochu pomaleji, ve výsledku jsem však výrazné omezení nepociťovala. Až ke konci studií na univerzitě se nemoc zhoršila. Naštěstí mi profesoři vycházeli velmi vstříc. Dostávala jsem delší časový limit u testů, text jsem dostávala ve zvětšené podobě.

Zajímala Vás matematika a fyzika už odmala? Popřípadě byla práce vědkyně Vaše vysněné povolání?

Ne, v dětství jsem chtěla být prezidentkou. Ve škole jsem byla dítě, kterému jde všechno tak trochu samo. Bavilo mě toho spoustu a vlastně jsem nevěděla, co chci v budoucnu dělat. Na gymnáziu jsme měli skvělé učitele matematiky a fyziky. Myslím si, že oni ovlivnili moje další směřování a probudili ve mně nadšení pro tyhle obory. Zároveň mě lákalo studovat tak těžkou školu jako je Matfyz. Chtěla jsem sama sobě dokázat, že na to mám.

Máte tři dcery, jak zvládáte jejich výchovu s ohledem na Váš handicap?

Netroufla bych si říct, že zvládám jejich výchovu. Myslím, že to tak má každý rodič, ať už vidí nebo ne. Samozřejmě moje nemoc mě velmi limituje. Když byly miminka, neviděla jsem malé pupínky a jiné drobnosti. Jakmile se naučily chodit a dostaly se do stádia „neřízené střely“, bála jsem se, aby nespadly, nezranily se. Toto pro mě bylo nejnáročnější období jejich výchovy. Naštěstí všechny tři dcery to podvědomě vycítily a nebyly tak divoké. S činnostmi, u kterých je potřeba vidět, mi velmi pomáhala rodina. Například jsem nemohla dětem stříhat nehty, v tom mě ale zastoupil manžel.

Řekla jste, že viry a bakterie vlastně také nikdo nevidí, takže pracujete v ideálním oboru. Je humor a nadsázka způsob, jakým se vyrovnáváte se svou nemocí?

Určitě. Podle mě je to nejlepší způsob, jakým k tomu můžete přistupovat. Ale někdy přijdou těžší období, když se nemoc zhorší. U mě se to děje ve skocích a příčinou jsou stresové situace nebo nedostatek odpočinku. V takových situacích se s tím nejdříve musím vypořádat sama. Jsem pak protivná na celý svět. Teprve, když takové období překonám, mohu navenek mluvit v nadsázce a s humorem. Snažím se s tím pracovat a udržet si pozitivní náladu, ale není to samozřejmé.

Společně se svým vědeckým týmem jste vyvinula kufřík, který slouží k odhalení různých patogenů v jídle. Mohla byste krátce popsat, jak metoda funguje?

Je to zařízení, které má skutečně podobu kufru, aby bylo přenosné a dalo se s ním lépe manipulovat. Kufřík je čtyřkanálový. To znamená, že uvnitř jsou čtyři senzory, které odhalí případný patogen. Teoreticky tedy můžeme zachytit až čtyři patogeny najednou z jednoho vzorku. Jádrem každého senzoru je biočip, kde dochází k samotnému měření. K němu vedou hadičky, které jsou ponořeny do kapalného vzorku a pomocí pumpy je vzorek dopraven přímo k biočipu. Receptory ukotvené na povrchu biočipu zachytí a rozpoznají daný patogen a způsobí odezvu signálu. Konkrétně u nás je princip založen na změně frekvence. Ve skutečnosti je to ale samozřejmě ještě složitější.

Zmínila jste, že zařízení je schopné odhalit až čtyři patogeny. Existuje možnost, že jich bude moci odhalit i více, nebo je to zbytečné?

O těchto parametrech aktuálně diskutujeme s Ochrannou službou Policie ČR, která bude kufřík využívat. My neodhalíme všechny jedy a nebezpečné látky v potravině, ale můžeme ji testovat na přítomnost konkrétní látky, pro kterou máme vyvinutý biočip. Například budeme testovat svíčkovou. Už dopředu máme vytipované nejpravděpodobnější patogeny, které by se mohly ve svíčkové vyskytovat. Na ty vzorek testujeme. Většinou čtyři kanály postačí, ale tento počet můžeme jednoduše zvýšit. To se však odrazí v náročnosti na obsluhu kufru, v jeho váze a také ceně. Zkrátka je třeba najít kompromis v parametrech.

A kdybychom najednou chtěli testovat jinou potravinu na jiné patogeny, je možné vyjmout stávající sadu čipů a vyměnit ji za novou?

Ano, tak to přesně funguje. Kufřík zůstává pořád stejný, mění se pouze biočipy. Tomu předchází několikaměsíční práce na vývoji konkrétního biočipu. Navíc, pokud se patogen v potravině nezachytí, stačí ho promýt a můžeme testovat dále jiný vzorek. Samozřejmě každý biočip má určitou životnost, nebude fungovat donekonečna.

Mluvila jste o tom, že kufřík by mohla využívat i Ochranná služba Policie ČR. Mají ho již k dispozici, popřípadě máte od nich zpětnou vazbu, jak funguje?

Jsme rádi, že Ochranná služba již kufřík má a aktivně ho testuje. Poměrně dlouho trvalo samotné předávání kufříku a vyřízení všech právních náležitostí. Zároveň začátkem listopadu jsem měla tu čest promluvit spolu s kolegy právě z Ochranné služby Policie ČR na mezinárodním sympoziu, kde byli také zástupci ochranných služeb ostatních států EU. Zařízení jsme tam měli fyzicky s sebou a představili, jak funguje.

Je možné, že v budoucnu budou kufřík využívat také ochranné služby v zahraničí?

Zatím jsme na začátku procesu. V dnešní době vyjednáváme s průmyslovými partnery ohledně sériové výroby. Nicméně tato část transferu technologie už není na straně vědců, ale na straně firem. Zájmy ze zahraničí tu jsou, ale to je vše, co mohu říct.

S příchodem pandemie koronaviru našly biočipy využití i při testování na koronavirus. Jedná se o totožný princip jako při testování na patogeny v jídle?

Mechanismus testování je stejný, ale platforma, do které jsou biočipy zabudovány, je jiná. Hlavní využití kufříku cílí na práci v terénu a důležitá je snadná manipulace s celým zařízením. Oproti tomu testování na covid se uplatňuje například v továrnách, kde je důležitá vícekanálovost a automatizace.

Pokud by se v budoucnu objevily nové mutace nebo úplně nové viry, bylo by možné testovat z jednoho vzorku na více onemocnění?

Ano, jakmile máme příslušný biočip, můžeme testovat i na jiné viry.

Jak efektivní jsou biočipy v porovnání s antigenními a PCR testy? Vidíte tu možnost, že je nahradí?

Toto je otázka, na kterou neznáme přesnou odpověď. Do hry totiž vstupují ekonomické aspekty, které těžko posoudíme. Antigenní testy mají tu výhodu, že jsou lehce a levně vyrobitelné. PCR testy disponují daleko větší přesností, ale dlouho čekáme na výsledek. Nedávná studie, při které jsme testovali pět set vzorků z MHD, ukazuje, že testování pomocí biočipů má více než devadesátiprocentní shodu s PCR testy. To bylo naprosto unikátní v porovnání s antigenem. Na rozdíl od PCR testů ale nepotřebujeme speciální reagenty, stačí nám obyčejný, který kdekoli jednoduše namícháme. Výhoda biočipů dále spočívá v tom, že nejsme vázáni typem vzorku. Můžeme testovat stěr ze sedačky v autobuse, z nosohltanu a také ze slin. Zároveň dokážeme určit virovou nálož obsaženou ve vzorku, což může mít souvislost s infekčností a přenositelností na dalšího člověka.

Stejně jako při testování u svíčkové, pokud biočip nezachytí vir, dá se používat opakovaně?

Ano, jde o stejný princip. Nejde sice používat nekonečně, ale je tu markantní rozdíl oproti antigennímu testu, který použijete a vyhodíte. To je zajímavé z ekonomického hlediska, ale také z hlediska ekologie a udržitelnosti.

Jakým směrem se bude ubírat Vaše práce do budoucna? Budete se stále věnovat biočipům, nebo je v dohlednu nový projekt?

Výhoda výzkumu je, že nikdy nekončí. Jakmile se dostaneme do stádia, že naše poznatky můžeme aplikovat do praxe, tak se objeví nové výzvy. Zlepšujeme citlivost, robustnost, stabilitu systémů a tak dále. Nezůstáváme pouze u testování na patogeny, ale rozšiřujeme testování na další bakterie, viry.

Zde považuji za důležité zmínit i spolupráci s kolegy z dalších vědeckých institucí. Vývoj biočipu pro detekci viru SARS-CoV-2 probíhal ve spolupráci s kolegy z Biologického centra AV ČR a Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, biočipy na detekci bakterií potom testujeme na brněnské Přírodovědecké fakultě a CEITECu Masarykovy univerzity, kde mají laboratoře s příslušnými certifikacemi a podpůrnou infrastrukturou.

Ve vědě se mnohdy vracíme ve vlastních stopách, protože výzkum, který provádíme se může ukázat jako slepá ulička. Je ale důležité chápat přínos vědy právě v tom, že nám vymezuje slepé uličky, a jedna z mnoha se může ukázat jako ta správná a změní lidem životy. Často se mluví o objevech vědců, které se podaří přenést do praxe, ale málokdo si uvědomí, že za tím stojí kolikrát i patnáct let tvrdé práce. Myslím si, že je důležité toto více oceňovat a zdůrazňovat, že peníze investované do vědy nejsou vyhozené oknem. Každopádně já se těším na svou další patnáctiletku.

 

Autor: Martin Ženka

Rozhovor vznikl ve spolupráci s Katedrou mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Autor je studentem žurnalistiky.