Helena Langšádlová: Na oblast vědy a výzkumu se musíme dívat komplexně

Ve vašem rezortu je jistě mnoho výzev i témat k řešení. Co konkrétně je pro vás ve vašem úřadu prioritou?

Prioritou pro mě je, aby oblast vědy a výzkumu opravdu přispívala k řešení výzev, které jsou aktuálně před námi. Ať už jde o změny klimatu či další společenské výzvy. V tyto dny také sledujeme narůstající důležitost bezpečnostních výzev. Musíme proto velmi dobře zvažovat, na co finanční prostředky půjdou, aby se využívaly efektivně. Určitě budu bojovat za to, aby do oblasti vědy a výzkumu šlo co nejvíce peněz, ale to je pouze jedno z kritérií. Další otázka samozřejmě je, jak se tyto prostředky budou využívat, aby to bylo efektivní.

Když se s menším odstupem podíváme na programové prohlášení vlády, tak souhlasíte se vším, co je tam uvedeno?

Stále se vším uvedeným souhlasím. Mnohá témata, o kterých v programovém prohlášení mluvíme, jsou již rozpracována. Máme například řadu analýz zaměřených na oblast lidských zdrojů, podíl žen ve vědě, návrat z rodičovské či návratové granty. Řada aktérů na poli české vědy a výzkumu i členů RVVI (Rady vlády pro výzkum vývoj a inovace) o nastíněných problémech ví, ale je potřeba se zasadit o to, aby se věci daly rychleji do pohybu.

Když zmiňujete aktéry oblasti vědy a výzkumu, jistě už jste se s řadou z nich sešla. Co je v oblasti nejvíce tíží? Co by byli rádi, kdyby se vám společně podařilo změnit?

Setkala jsem se jak s poskytovateli podpory vědy a výzkumu, tak s jejich příjemci a pohledy na danou věc se značně liší. Příjemci mají mnohdy pocit, že nemají přístup ke zdrojům a prostředí, které vytváří poskytovatelé, se jim nezdá vždy zcela transparentní. I proto budeme podstatně více sledovat, jak je u jednotlivých poskytovatelů nastaven celý hodnotící proces, a to včetně výběru hodnotitelů.

Pojďme se vrátit zpět k programovému prohlášení – vyšlo, třeba i právě na základě diskuzí s aktéry, najevo něco, co v prohlášení chybí, ale je to aktuálně velmi důležité?

Aktuálně vidím jako další velký problém otázku financování velkých výzkumných infrastruktur.

Co máte na mysli konkrétně? Jak to vlastně teď s infrastrukturami vypadá?

Radě vlády pro výzkum, vývoj a inovace byl předložen materiál, který se týká právě velkých výzkumných infrastruktur. Žel ze zprávy vyplývá, že při rozhodování, kam půjdou prostředky a jak bude zajištěno dlouhodobé financování, nebylo vždy jednáno dostatečně strategicky.

V tuto chvíli se v rámci jejich hodnocení, které připravilo MŠMT, nachází ještě prostor pro důkladnější vyhodnocení ekonomických a společenských přínosů, včetně dopadů na jednotlivá odvětví a rozsahu spolupráce s komerční sférou u některých z nich. Do budoucna musíme velmi dobře zvážit udržitelnost jejich financování, protože jenom v oblasti velkých výzkumných infrastruktur MŠMT požadovalo do rozpočtu navíc asi o 700 milionů korun na infrastrukturní podporu a šest set na ELI-ERIC. Velmi oceňuji to, že ministerstvo vzhledem k mimořádné situaci akceptovalo, že to v tuto chvíli není možné. I to, že vznikla pracovní skupina složená ze zástupců ministerstva školství a Rady vlády k tomuto tématu.

Opravdu musíme vyvažovat financování jednotlivých oblastí a dívat se na oblast vědy a výzkumu komplexně. Toto se netýká pouze oblasti velkých výzkumných infrastruktur, ale musíme též sledovat, kolik peněz jde na základní a aplikovaný výzkum. Musíme se zaměřit na to, zda peníze, které jdou na aplikovaný výzkum, směřují opravdu do těch oblastí, které jsem zmiňovala na začátku. Jsou to tedy ty oblasti, které podpoří naši ekonomickou transformaci, budou přispívat k řešení klimatické změny i k řešení společenských výzev, včetně posílení naší bezpečnosti.

Při čtení programového prohlášení mě zaujaly plány v oblasti popularizace vědy a výzkumu. Jaké konkrétní kroky v této oblasti plánujete?

V tuto chvíli se především scházíme s lidmi, kteří se popularizaci vědy již věnují. Uspořádali jsme řadu setkání s lidmi, kteří jsou v oblasti publicity aktivní. Určitě bychom tedy chtěli vyjít z toho, co už funguje. Nechceme dublovat existující aktivity, ale je tu prostor pro vyšší míru popularizace. Jedna z takových myšlenek, která z našich jednání vyplynula, je, že by se měl vytvořit seznam vědců, kteří umí vědu popularizovat, a to i třeba ve vztahu k dětem, studentům a obecně mladým lidem. Určitě chceme navázat kontakty se základními a středními školami. Myslím, že pokud mladý fyzik nebo chemik bude představovat svůj obor žákům základních škol či studentům středních škol, tak to nejmladší generaci může pro obor velmi nadchnout. Programů, které máme připraveny, je hned několik a budeme je postupně prezentovat.

Budete tedy v této oblasti spolupracovat přímo s Akademií věd a vysokými školami?

Určitě budeme. Půjde samozřejmě jak o formální vztahy, které máme s Akademií věd, Radou vysokých škol a také s Českou konferencí rektorů, tak i o neformální skupiny mladých vědců, kteří jsou ochotní se tomu věnovat. S některými z nich jsme v kontaktu.

Dalším tématem, které se ve vědě hodně skloňuje, je přemíra byrokracie. Plánujete konkrétní kroky i v této oblasti?

Podle některých aktérů v oblasti vědy a výzkumu jsou naše byrokratické nároky dokonce větší než při realizaci projektů z peněz EU. To znamená, že řada administrativních nároků pochází jen od nás. Je to tedy rozhodně jedna z důležitých oblastí, na kterou se musíme zaměřit. Upřímně ale toto nejde posouvat, aniž bych dostala dostatek podnětů od vědců samotných. Oni mají ty praktické zkušenosti a ví, kde jsou bariéry i kde jde o zcela zbytečnou byrokracii. Je nepřijatelné, aby vědci, jakožto špičkoví experti, trávili hodiny a hodiny byrokracií. Když se budeme bavit o grantových soutěžích, tak jedna věc je přebujelá byrokracie, ale také bychom měli zmínit nízkou úspěšnost českých vědců například v grantových schématech ERC.

Jak zvýšit jejich konkurenceschopnost?

V rámci komunitárních zdrojů je potřeba říci, že Češi celkově nejsou úspěšní. To se netýká jen ERC grantů v rámci Horizontu, ale také dalších oblastí. Zde je potřeba o ně soupeřit, nedostáváme je automaticky, jako Česká republika dostává prostředky z operačních programů. Myslím si, že je obecně nutné vytvořit podmínky pro to, aby se žadatelé ještě lépe orientovali v tom, jak se zapojit, a bylo by dobré, aby se na sdílení zkušeností podíleli i hodnotitelé. To je něco, co je pro Evropskou komisi přijatelné a také to podporuje. Máme-li tedy hodnotitele z České republiky, kteří mají zkušenosti s těmito komunitárními zdroji, bylo by dobré, abychom více komunikovali i s nimi. Vím, že to v tuto chvíli dělají některé agentury, ale myslím si, že v tomto směru má být aktivnější také stát. Co se týká čerpání z komunitárních zdrojů, je to jedno z témat, o kterém potřebuji jednat i s ministrem pro místní rozvoj. V tuto chvíli se ale bohužel všechna naše jednání zastavila, jelikož prioritně řešíme Ukrajinu.

Česká republika bude za nedlouho předsedat Radě EU. Jaká je to příležitost pro českou vědu?

Již předchozí vláda stanovila dvě hlavní témata, a to za prvé, otázku synergie při financování, o které jsme již mluvili. Máme tady národní zdroje, evropské zdroje z operačních programů, komunitární zdroje, ale i zdroje soukromé. A my s nimi musíme opravdu velmi efektivně nakládat a i více motivovat i soukromé subjekty, aby investovaly do oblasti vědy a výzkumu. Druhým tématem jsou již zmíněné velké výzkumné infrastruktury. Musíme si uvědomit, že je tady společný evropský prostor, ve kterém bychom měli maximálně sdílet a využívat jak lidské tak materiální kapacity.

Ještě bych se ráda zastavila u oblasti inovací. Tradičně spadají převážně do kompetence ministerstva průmyslu a obchodu. Budete s ním v této oblasti koordinovat své kroky?

Obecně je potřeba říct, že jsme domluveni s panem ministrem průmyslu a obchodu Síkelou a s panem ministrem školství Gazdíkem, že připravíme memorandum o spolupráci, které bude pokrývat celou oblast vědy, výzkumu a inovací. Inovační strategie vyšla z iniciativy RVVI, pro kterou se jedná o oblast širokého zájmu. V rámci strategie jde za Radou zejména segment financování a hodnocení výzkumu a vývoje. Měli bychom postupovat tak, abychom více podpořili především ty oblasti, ve kterých jsme opravdu dobří. V tuto chvíli bychom skutečně měli přehodnotit, co jsou naše priority. Co se týče Inovační strategie, tak naší hlavním úkolem je nyní vytvořit ještě lepší podmínky pro transfer tak, aby prostředky, které jdou na aplikovaný výzkum, opravdu ještě ve vyšší míře byly vynakládány do projektů, které jsou skutečně aplikované a aplikovatelné. Toto bych ráda řešila i ve spolupráci s kolegy, když budeme připravovat nový zákon v oblasti vědy, výzkumu a inovací.

Děkujeme moc za rozhovor!

 

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali

---

Helena Langšádlová

V roce 2010 byla zvolena poslankyní PČR. V letech 2010 až 2013 působila jako místopředsedkyně rozpočtového výboru, členka výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, jako předsedkyně stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti a předsedkyně podvýboru pro bankovnictví, pojišťovnictví a finanční trhy.

Od roku 2013 do roku 2017 působila jako místopředsedkyně ve výboru pro evropské záležitosti a od roku 2014 byla členkou podvýboru pro evropské fondy a přeshraniční spolupráci. V roce 2014 se stala členkou meziparlamentní skupiny ČR – Izrael a ČR – Spojené státy americké. V roce 2015 byla zvolená předsedkyní podvýboru pro migraci a azylovou politiku. Od roku 2016 byla také členkou petičního výboru.

V letech 2017 až 2021 byla členkou hospodářského výboru a výboru pro evropské záležitosti. Od roku 2018 se stala předsedkyní podvýboru pro migraci a azylovou politiku. Ministryní pro vědu, výzkum a inovace je od prosince 2021, předsedkyní Rady vlády pro vědu, výzkum a inovace od ledna 2022.