Česká asociace science center sdružuje sedm různých institucí, planetárií a science center v šesti městech po celé České republice. V rozhovoru s Ivanou Češkovou, ředitelkou České asociace science center, jsme se bavily o jejich významu v neformálním vzdělávání, potížích s financováním, které brání dalšímu rozvoji, i o centrech, která byste neměli v Evropě minout.
Co jsou to science centra?
Je to vlastně zkrácený název, správně by se měla označovat jako science-learningová centra neboli místa, kde vám vědu přibližují způsobem, kterému rádi a s nadšením porozumíte. Science centra jsou místa tzv. chytré zábavy, kde se návštěvník dostává do fáze flow v poznávání a dostaví se řada tzv. „aha” efektů. Chceme, aby návštěvníci experimentovali a dozvídali se o světě vlastní zkušeností, a proto si mohou na většinu exponátů sáhnout, hrát si s nimi a zkoumat je. Science centra nejsou muzea, pro která bývá typické, že mají mnoho exponátů pouze vystavených, ale nejsou to ani lunaparky, místa zábavního typu bez vzdělávacího přesahu.
Kromě expozic máme k dispozici různé výukové prostory, například laboratoře nebo dílny, ve kterých si mohou lidé vyzkoušet praktické úkoly pod vedením zkušených a profesionálních lektorů a průvodců, animátorů, či tzv. vidátorů. A pořádáme řadu akcí pro veřejnost v podobě workshopů, přednášek zajímavých osobností, promítání atraktivních 3D filmů či předvádění tzv. science show neboli přehlídek demonstrovaných pokusů.
Na jaká témata se v expozicích centra zaměřují?
Jednak jsou to základní přírodní fenomény, exponáty objasňující nejrůznější fyzikální zákony či přírodní principy – to je takový tradiční základ všech těchto institucí, proto se v mnohém opakují. Další úroveň jsou pak exponáty a expozice zahrnující témata, která hýbou světem a o kterých se hodně mluví. Snažíme se tedy nyní věnovat tématům, jako je umělá inteligence, udržitelný rozvoj, virtuální realita, robotika, technologie nebo programování. V rámci programů pod vedením lektorů je to hodně aktivit manuálních – tzv. hands on, během nichž si návštěvníci vyrobí sami něco, co si pak odnesou domů – rozvíjíme jejich manuální zručnost a dovednost. Cílem všeho je, aby návštěvnici odcházeli s pocitem, že to byl krásný zážitek, něco se dozvěděli, pohráli si a chtěli se zase vrátit.
Česká science centra ročně navštíví 1,7 milionu návštěvníků. Kdo to je?
Častými návštěvníky jsou rodiny s dětmi nebo děti z příměstských táborů či různých kroužků. Velkou část tvoří také školní skupiny, pro které je návštěva doplňkem výuky. Centra připravují ale také akce pro dospělé, mnohdy po zavírací době, se speciálním programem přizpůsobeným jejich znalostem a touze dozvědět se víc.
Důležitou rolí science center je tedy zpestřit školní vyučování?
Ano, je to tak. Science centra mají možnost a schopnost vysvětlovat řadu fenoménů dnešní doby a představovat, jak fungují nové technologie. Děti tu mohou samy přicházet na různé principy a mají prostor pro badatelství a další moderní metody vyučování. Exponáty jsou většinou velmi nákladné nebo náročné na výrobu a údržbu, a proto nemohou být přímo ve školách. Science centra jsou tak skvělým místem pro to, aby stíraly rozdíly ve vzdělávání dané tím, jak je která škola vybavená. Považujeme za důležité realizovat vzdělávací programy v kvalitně vybavených laboratořích, které slouží všem dětem z daného regionu a umožňují naplňovat vzdělávací politiku a záměry.
Science centra a planetária nejsou školy jako takové, ale jsou to vzdělávací instituce celoživotního neformálního vzdělávání, což se dá s tím formálním krásně propojit. Bohužel však nejsou chápány jako pevná a nedílná součást českého vzdělávacího systému.
Jakým způsobem vznikají exponáty, které jsou v science centrech vystavené?
V zahraničí existují speciální výrobní firmy zaměřené na tvorbu a výrobu exponátů a interaktivních expozic, nicméně jejich cena dosahuje řádově milionů korun, takže vybavit si jimi celou expozici na stovkách metrů čtverečních je finančně hodně náročné a je těžké, ba prakticky nemožné si na ně vydělat běžným provozem.
U nás v Česku to je tak, že v jednotlivých centrech mají vlastní dílny, kde pracují velmi šikovní lidé a vyrábí exponáty na míru přímo pro konkrétní místo. Dílny skvěle fungují například v liberecké iQLandii nebo olomoucké Pevnosti poznání, kde jsou expozice vybudované z vlastnoručně vyrobených exponátů. Podobné je to také v plzeňské Techmanii nebo ostravském Světě techniky.
Exponáty vznikají také díky spolupráci lidí z planetária a tvůrců z externích firem. Tak vznikl například exponát brněnského planetária nazvaný Mikro-makro, který Českou republiku prezentoval na výstavě Expo v Dubaji a nyní putuje mezi českými science centry.
Největší výzva? Financování
Vy sama jste ředitelkou České asociace science center a byla jste u toho, když česká science centra vznikala.
Bylo to úžasné období, protože jsme mohli vybudovat něco, o čem jsme věděli, že v západní Evropě existuje a po čem jsme tady velmi toužili. Už tehdy nám ovšem zahraniční kolegové říkali, že vybudovat science centra je v podstatě menší problém, než je potom provozovat a inovovat, což si teď všichni uvědomujeme.
Letos většina science center oslaví 10. narozeniny. Lidé je navštěvují, tráví tam společně volný čas, baví je společné hraní a objevování, mnozí odcházejí nadšeni. Ale pro to, aby se vraceli, je potřeba připravovat nové expozice, zaujmout aktuálními trendy a novými exponáty. A tady vzniká problém. Na obnovu expozic je potřeba větší finanční injekce, než si jsou centra schopna vydělat svým provozem.
Co je hlavním zdrojem jejich financování?
Většinou se jedná o neziskové organizace nebo o příspěvkové organizace měst či krajů, olomoucká Pevnost poznání je součástí Univerzity Palackého, ostravský Svět techniky je součástí spolku Dolní oblast VÍTKOVICE, který spravuje celý velkolepý areál bývalých železáren a přetváří jej v moderní kulturně-vzdělávací centrum města Ostravy.
Některá tedy dosáhnou na provozní příspěvek, někde je osvícené vedení krajů nebo měst a centra nějakým způsobem podporují, není to tak ale všude. Ta centra, která jsou neziskovými organizacemi, žijí z toho, co vydělají na vstupném, případně z grantových příspěvků a dotací. Zatím se bohužel nedaří najít zdroj větších financí na obnovu celých expozic, což by mnohé po 10 letech fungování potřebovaly.
Obecně se tedy dá říct, že prostředky, kterými dnes science centra disponují, zvládají pokrýt personální zajištění a běžný provoz, bohužel už ale většinou nestačí na renovaci expozic, což jsou náklady, které dosahují řádu desítek milionů korun.
Co financování ze soukromého kapitálu?
Snažíme se rozvíjet spolupráci s různými technologickými firmami, které jsou zaměřené například na vodíkové, letecké nebo energetické technologie, protože to jsou technologie budoucnosti, které chceme prezentovat a dovedeme si představit spolupráci v podobě prezentace výsledků a záměrů našich špičkových technologických firem. Spolupracujeme také s univerzitami a vysokými školami – kromě olomouckého centra, které je přímo součástí univerzity, sídlí všechny v krajských univerzitních městech, takže rozvíjíme spolupráce s univerzitami na místní úrovni. Zde se jedná o spolupráci invenční, umíme prezentovat výsledky jejich výzkumu, ale opět je potřeba nalézt zdroj financí pro zhmotnění takového nápadu a vytvoření exponátu či celé expozice.
Tušíte, zda z hlediska financování stojí podobné organizace, jako například galerie, muzea či zoologické zahrady, v jiné pozici?
Mnohé jsou většinou financovány ze státního rozpočtu, jsou začleněny pod konkrétní ministerstvo a plní konkrétní funkci nebo očekávání. Česká science centra takové zadání nemají. Na jednu stranu je to dobře, mohou tudíž rozvíjet své iniciativy nezávisle, dle vlastní dramaturgie, na druhou stranu tím pádem moc nezapadají do žádné finanční koncepce rozvoje či strategie. Vznikla za účelem popularizace vědy, ale nemají žádné stabilní partnerství přinášející finance na tuto činnost, mají být doplňkem vzdělávacího systému a být integrální součástí neformálního vzdělávání, ale většinou nedosáhnou ani na dotace poskytované MŠMT, mohou prezentovat výsledky technologických firem, ale ani ty zatím jejich potenciál zdaleka nevyužívají. Takže to v tuto chvíli vnímám jako takovou dlouhou cestu se spoustou zatím zavřených vrat.
Můžete srovnat pozici českých science center s podobnými institucemi v zahraničí?
Podle poslední debaty s ostatními šéfy národních asociací je to prý podobné, nicméně zejména v severských zemích nebo i v Nizozemí jsou science centra zakotvená ve vzdělávacím systému a tím pádem mají systémovou podporu. Existují také centra, která jsou soukromá a mají velkorysé zakladatele filantropy, takže fungují nezávisle na dalších státních dotacích. Podrobný a přesný rozpis bohužel nemám, ale vnímám, že by taková nějaká studie nebyla špatná, aby se ukázalo, jaký model je životaschopný a kterým způsobem jít.
Zmiňovala jste, že jednotlivá science centra jsou autonomní. Co jim přináší členství v Asociaci?
V první řadě jde o sdílení zkušeností. Každé science centrum se rozvíjí, jak nejlépe umí, v kontextu svého regionu a je velmi inspirativní sledovat, jak se s tím vypořádává, protože každý má jiné možnosti a trochu jiný přístup. Sdílíme si například zkušenosti ohledně fungování a oprav exponátů, s tvorbou menších expozic nebo nápady na vzdělávací programy. Skvělým zdrojem inspirace je v tomto ohledu například každoroční velká evropská konference ECSITE, které se účastníme. Je to velkolepé setkání zástupců science center a muzeí a kde je obrovské množství inspirace na každém kroku. Je tam také prostor pro nabídky různých firem, které se věnují buď výrobě exponátů, nebo tvorbě filmů pro planetária či kina, celá řada přednášek a workshopů s nápady, jak zpestřit nabídku aktivit v science centrech.
Jaké evropské science centrum stojí za návštěvu?
Tak těch je opravdu hodně. Mě osobně jako první oslovilo pařížské Cité des sciences et de l'industrie. Sídlí ve veliké budově, která má několik pater plných názorných exponátů. Mají tam například optickou či akustickou laboratoř, ponorku se vším vybavením a venku před muzeem je veliká budova ve tvaru koule se sférickou projekcí. Řada inspirativních míst je také v Německu – Experimenta v Heilbronu, NEMO v Nizozemí, v severských zemích například Experimentarium v Kodani nebo Heureka v Helsinkách, je jich opravdu spousta.
Měla byste také příklad centra, kde dobře funguje spolupráce s městem či univerzitou?
Zde bych určitě zmínila centrum Ars Electronica v Linzi, kde mají výborně zvládnutou spolupráci mezi centrem, městem, univerzitou a regionem. Již podle názvu je zřejmé, že se zde zaměřují na elektroniku a umění. Zpracovávají témata spojená s projekčními technologiemi, digitálními modely a mapami, roboty a umělou inteligencí, elektronovou mikroskopií a vše společně s umělci dokáží propojit v různé atraktivní a zajímavé vizualizace, které vám vezmou dech. Společně pořádají velkolepé akce prezentující město i univerzitu a staví na tom atraktivitu celého regionu. Pořádají tu řadu zajímavých akcí na pomezí vědy a umění, zvlášť vyhlášený je například zářijový festival na Dunaji, kde se sejdou tvůrci různých digitálních výstupů a technologií a vytvoří velikou show pro veřejnost. Pro mě osobně je Ars Electronica v Linzi skvělým příkladem toho, jak důležitým místem může z hlediska regionálního rozvoje science centrum být, protože spolupráce s městem i místní univerzitou je tu samozřejmostí. Kéž by to tak bylo i u nás.
Autorka: Tereza Mašínová (Vědavýzkum.cz)
Ivana Češková se v oblasti popularizace vědy a science-learningových center pohybuje od roku 2008. Působila na VŠB-Technické univerzitě Ostrava a v ostravském planetáriu, kde se podílela na projektu jeho rekonstrukce a modernizace. Poté vedla lektorský tým ve Světě techniky v Dolní oblasti VÍTKOVICE, kde společně s lektory vytvářela atraktivní vzdělávací programy a aktivity pro školy a hledala zdroje pro jejich financování. Nyní působí na pozici ředitelky ČASC.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
