Jaroslav Hanák: Jsme odsouzeni ke spolupráci univerzit a firem

V loňském roce se Masarykova univerzita stala členem Svazu průmyslu a dopravy ČR, čím se navázalo na dřívější neformální spolupráci. Centrum transferu technologií MU se proto zeptalo prezidenta Svazu Jaroslava Hanáka a prorektorky MU pro rozvoj doc. Markéty Pitrové, jak vidí vztah Svazu a Masarykovy univerzity, respektive podnikatelské a akademické sféry obecně.

Jak se v posledních letech proměnil vztah mezi akademickou a průmyslovou sférou? Roste význam spolupráce, nebo se dá dokonce hovořit o jisté míře vzájemné závislosti?

Jaroslav Hanák: Spolupráce se jednoznačně zintenzivnila, byť k ideálu máme daleko. Firmy nabízejí různé stáže či možnost psaní bakalářských či diplomových prací, aby co nejdříve navázaly vztah se svými možnými budoucími pracovníky. Na poli výzkumu a vývoje spolu firmy a univerzity více komunikují, mimochodem svědčí o tom množství konferencí na toto téma. Obrousily se dřívější ostřejší hrany konfrontace mezi naším Svazem a Akademií věd, je to ku prospěchu věci. Chvályhodná je snaha státu zvýhodnit společné projekty firem a výzkumných organizací, mluvím o programech podpory TAČR a MPO. Trend spolupráce je patrný i v rozšíření inovačních voucherů, ve kterých má například Jihomoravský kraj dobré zkušenosti.

Markéta Pitrová: Pokud se podíváme do poslední "Analýzy stavu výzkumu, vývoje a inovací v ČR" (2014, Úřad vlády), je zřejmé, že ČR má sice srovnatelnou státní podporu výzkumu a vědy jako starší členové EU, ale velmi málo peněz do této oblasti putuje ze soukromých investic. Současně taky podíl aplikovaných výsledků je nízký a situace se zlepšuje jen pomalu. Sice se o ní diskutuje, ale konkrétní nástroje jako například TAČR, nebo programy MPO nejsou ideální. A tak bohužel naše vědecké výsledky nemají na společnost prostřednictvím firem takový přímý dopad, jaký by bylo záhodno. A zpětně firmy nevidí smysl v konkrétní podpoře.

Dá se odhadnout, jakým směrem se bude tento vztah do budoucna ubírat?

Jaroslav Hanák: Předpokládám, že se bude prohlubovat. Vzhledem k velkým investicím z evropských fondů do výzkumu a vývoje a do vybudování nových špičkových kapacit přišly univerzity s určitou nabídkou služeb pro firmy. Tato nová centra bude ovšem třeba udržet a opřít je o soukromé prostředky. Takže univerzity musí firmám více ukazovat, co nabízejí, a oslovovat tím i malé a střední firmy. Chceme v tom jako Svaz sehrát výraznější roli, takže vedle konferencí a networkingových akcí chceme naší členské základně prezentovat právě nabídku univerzit.

Markéta Pitrová: Děláme všechno pro to, aby se situace změnila. Posilujeme tuto věc ve strategických dokumentech a hledáme další cesty jak zvýšit podíl aplikovaných výsledků. Jak vybudovat kooperační vztah mezi akademickou a komerční sférou. Naše okolní prostředí vypadá, že aplikace vědy podporuje, ale v praxi je zde řada omezení. Vezměte si například operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK). Poslední půlrok velmi intenzivně věnuji tomu, aby podmínky pro univerzity byly realistické. Za nerealistické totiž považuji to, že je na výzkumné organizace nahlíženo jako na velké podniky, po kterých je požadována vysoká finanční spoluúčast. A jestliže jsou podmínky nastaveny tak, že univerzity jedním hlasem říkají, že se podílet nemohou, tak je to špatně. Spolupráce mezi firmami a vědci nemůže nastat a cíle nebudou splněny. A to je škoda, protože já věřím, že přesně v tomto leží budoucnost. V partnerstvích, která si za pomocí dotačních titulů vyzkoušíme, a ve kterých již budeme následně sami pokračovat.

Masarykova univerzita se loni stala členem Svazu průmyslu a dopravy ČR. Co si od toho partnerství slibujete?

Jaroslav Hanák: Členství nespadlo z nebe, bylo výsledkem dlouhodobějšího partnerství, od něhož si slibujeme překonávání bariér spolupráce průmyslové a akademické sféry. Pokud hovoříme o konkrétní spolupráci, uvedu dva příklady. V loňském roce v dubnu jsme byli partnerem Business Research Fora, na němž vystoupila naše generální ředitelka na téma Možnosti rozšíření spolupráce mezi vysokými školami a průmyslem. A další příklad. Minulý rok proběhl pod znamením námi vyhlášeného Roku průmyslu a technického vzdělávání a v rámci Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně jsme měli společnou expozici pod názvem Průmyslový ostrov. Centrum transferu technologií Masarykovy univerzity bylo její součástí, což jsme velmi ocenili. Věřím, že zapojení do expozice bylo přínosné i pro něj.

Markéta Pitrová: Je třeba si uvědomit, že tento aktér má své partnery především ve vysokých školách s technickým zaměřením. A to MU není. Proto je to veliký úspěch. Budoucnost ukáže, zda se nám podaří proměnit členství v aktivní spolupráci s firmami. Osobně je pro mě tento zájmový svaz také partnerem k utváření podmínek právě takových nastavení, jako je například zmiňovaný PIK. Věřím, že se nám podaří najít společnou řeč. Náš zájem totiž společný je. A to co nejvíce badatelských objevů v každodenním životě kolem nás. V praxi.

Pane prezidente, Svaz je organizací s velkým množstvím členských subjektů. Nemá členství univerzit a podobných výzkumných a vzdělávacích institucí spíš symbolický charakter? Najde se prostor na skutečnou spolupráci?

Jaroslav Hanák: Na symboliku není čas. Máme systém expertních týmů, ať už ve vztahu ke vzdělávání, tak i k výzkumu, vývoji a inovacím, kde jsou zapojeni i zástupci univerzit. Scházíme se s rektory a děkany a řešíme praktické věci ve vztahu ke změně vzdělávacího systému a výzkumu. Tlačíme na politiky a na úpravu legislativy. Podporujeme úspěšné školy, spolupráci škol a firem, snažíme se o propojování výuky s praxí a zejména o změnu financování škol. Podařilo se nám prosadit daňové úlevy pro firmy podporující polytechnické vzdělávání ve školách, prosadili jsme povinnou maturitu z matematiky či vzorové smlouvy mezi žáky a firmami. Zmiňuji jen části široké mozaiky toho, co děláme a co by se mělo změnit v době nastupující čtvrté průmyslové revoluce. K tomu potřebujeme posílit vazby byznysu, škol a výzkumu.

Paní prorektorko, reflektuje nějak Masarykova univerzita tyto výzvy i ve své dlouhodobé strategii?

Markéta Pitrová: Samozřejmě. Je to zakotveno v hodnotách, kde je zdůrazněna odpovědnost za přenos vědomostí a technologií do praxe. Nebo jako strategická priorita 5: Excelence a relevance výzkumu. Tam hovoříme o potřebě zvýšit společenský a ekonomický dopad výsledků univerzitního výzkumu a nabízíme i indikátory, kterými naše snažení můžeme měřit. Pořád jsou to ale jen slova. Musíme se posunout hmatatelně vpřed. A to samy strategické dokumenty nezajistí.

Jaké konkrétní nástroje tedy univerzita má k budování spolupráce s průmyslem, respektive aplikační sférou obecně?

Markéta Pitrová: V první řadě máme na MU již od roku 2005 Centrum pro transfer technologií. Toto centrum má prvenství ve smyslu založení a já doufám, že se dostane do čela i z hlediska realizovaných spoluprací. Jsem ale obecně přesvědčena, že Česká republika je tzv. příliš malý rybník. O přenosu technologií musíme uvažovat minimálně v evropském, ne – li širším rámci. Pokud chceme uplatnit komerční potenciál, vstupujeme do konkurenčního světa. A ten nemá hranice univerzit, měst, nebo zemí. Přirozeně, že pro tento pohyb musíme znát terén a mít vytvořené podmínky. Proto je tak důležité seznámit naše vědce s možnostmi, které se jim nabízí. Vzdělávací agenda, o kterou se naše CTT také stará, je ale jen přípravkou pro skutečnou realizaci. A tu musíme vylepšit. Toto všechno je důvod, proč mě například mrzí nastavení výzvy OPVVV v tomto roce. Jakoby výzva určená pro transferové subjekty zaspala dobu. Na místo toho, aby nejlepší specialisty na transfery podpořila v konkrétních partnerstvích, podporuje zmiňovanou přípravku. Já jsem přesvědčena, že přípravy už bylo dost. Kdo pochopil význam transferu, tak už odpovídající zázemí vytvořil a nyní potřebuje pomoci v realizační fázi. Jako MU.

zdroj: CTT MU