Karel Havlíček: Staňme se zemí pro budoucnost

Jak proběhlo ve vládě schválení Inovační strategie ČR 2019 až 2030?

Byla k tomu řádově dvacetiminutová diskuse, strategii ministři schválili jednohlasně. Spíše zaznívaly věcné připomínky ve smyslu koordinace s ostatními vládními strategiemi a koncepcemi. A krátce jsme se s ministryní financí Alenou Schillerovou dotkli i otázky financování, protože jedním z cílů v pilíři o podpoře výzkumu je navyšování na 2,5 a tři procenta výdajů HDP v roce 2025, respektive v roce 2030. Vysvětloval jsem, že se nemění střednědobý rámec financování výzkumu v objemu toho, co vláda schválila – míříme na 37,5 miliardy korun v příštím roce; v dalším roce je to otevřené.

Pokud ale máme dosáhnout hranice 2,5 či dokonce tří procent HDP, tak to nepůjde jinak než silnou podporou podnikatelských zdrojů – ty do toho musíme dostat „pákovým efektem“, přes odpočty na výzkum či investiční pobídky.

Myslíte si, že takto rychlé navýšení je reálné? Přes tři procenta HDP vydávají jen země typu Izraele či Jižní Koreje.

Tři procenta jsou hodně ambiciózní cíl. Pro mě je klíčových 2,5 procenta v roce 2025; u toho jsem přesvědčen, že tam se dostat můžeme. Těch dvou procent jsme si před pár lety už i „lízli“ díky strukturálním fondům EU. Když půjdeme ročně nahoru o desetinu procenta, tak to uskutečnitelné je. Tedy za předpokladu, že za a) nevypadnou fondy v alespoň minimální hranici deseti miliard ročně, za b) udržíme přiměřený růst zdrojů ze státního rozpočtu – tedy přiměřené částky v horizontu zhruba čtyřiceti miliard – a za c) udržíme apetit investorů investovat do výzkumu.

Proč vůbec potřebujeme další takový plán, když už máme řadu strategických dokumentů: takzvanou RIS3 strategii, Digitální Česko, národní politiky či priority výzkumu?

Tohle je první strategie, která zastřešuje řadu dalších koncepcí a plánů. Jestliže chceme mířit do světové technologické špičky, musíme si říci, jakým způsobem se tam dostaneme. Máte pravdu, že už je tu řada vládních i nevládních dokumentů, které nejsou špatně koncipované, ale problém je v tom, že se nedoplňují, nepropojují a každý si hraje na tom „svém písečku“.

A tohle má být tedy ta hlavní, nadřazená strategie?

Ano. Dává dohromady všechny dokumenty, které mají co říci k posílení inovativního prostředí v Česku, a zavádí mnoho nových aktivit, které to doplňují. Popravdě řečeno, vládní inovační strategie tu nebyla od roku 2004.

V čem je tahle inovační strategie jiná, skoro bych řekl i revoluční, je to, že se na ní poprvé shodli všichni klíčoví aktéři – od základního po aplikovaný výzkum a inovace. Nebylo to jednoduché, ale podařilo se najít shodu Akademie věd, klíčových zástupců vysokých škol, výzkumných organizací, jednotlivých resortů, podnikatelského sektoru a tedy i firem.

Pod strategií je podepsaných pár desítek spoluautorů. Proč je mezi těmi vyjmenovanými – například – za ČVUT uveden expert na umělou inteligenci Michal Pěchouček, a nikoliv rektor?

Není to jen o institucionálních osobnostech ve smyslu šéfů, ale i o lidech, kteří k tématům mají co říci. Jestliže se dnes bavíme o digitalizaci, o centrech excelence – včetně toho uvažovaného pro umělou inteligenci – a o chytré infrastruktuře spjaté s mobilitou a autonomními vozidly, tak tam profesor Pěchouček sehrává velmi důležitou roli.

V seznamu jsou od řekněme „hvězd“ a šéfů daných institucí – předsedkyně Akademie věd Evy Zažímalové či rektora Univerzity Karlovy Tomáše Zimy – také lidé z jiných oborů: třeba i pokrokový ředitel Tomáš Hamberger ze ZŠ Teplice nad Metují... Pozitivem je, že ve výsledku nejde o nějak gigantický materiál, nemá „poučovat všechny“, ale jde o široce srozumitelný dokument, který dává jasný základ, kterým směrem chceme jít.

Jak dlouho se tato strategie rodila? V odborném prostředí už slýchám výtky, že lidé neměli moc příležitostí se k vaší nové koncepci vyjádřit... Vznikala tedy docela rychle, ne?

Vznikala přibližně pět měsíců. Ale v posledních dvou měsících to bylo hodně intenzivní; těch dvacet, třicet uvedených lidí se mnou korespondovalo takřka denně, přinejmenším na týdenní úrovni. Psali, dávali připomínky... Jsem přesvědčen, že to bylo projednáno naprosto široce s odbornou veřejností. Vždy, když se tam někdo konkrétní nenajde, mívá tendenci to napadat. Ale už skoro nevím, jak šířeji by to šlo pojmout. Máme nejvýznamnější osobnosti z Akademie věd, z vysokých škol, resortů, zástupce podnikatelských asociací i konkrétních společností coby konzultantů – IBM, Siemens, ale i středně velkých firem, jako jsou Soma nebo Liko-S.

Vědci mají představu, že by šlo text daleko více cizelovat...

Ano, kdybychom šli ještě dál, mohli jsme si s tím ještě další rok „hrát“, vychytávat detaily, ovšem to není podstatné. Toto je rámec, který můžeme v budoucnu posouvat. Je ale důležité shodnout se na devíti pilířích, pod nimiž se to může drobně měnit dle vývoje ve světě. Naše strategie není dogma, podle kterého striktně pojedeme dalších dvanáct let, takový mandát ani nemáme.

Je to tedy jakýsi „manuál“?

Jde o manuál a důležité nyní budou každoroční akční plány. Nic proti RIS3 strategii, není rozhodně špatná, ale je hrozně podrobná a nedá se podle ní něco řídit. Měli bychom jako země hlavně vědět a deklarovat, co chceme. Chceme být opravdu technologickým lídrem? Anebo chceme zůstat zemí piva a křišťálu? Když jsme vizi představili s panem premiérem asi padesáti našim velvyslancům, viděl jsem u nich jasný zájem, že tu je něco, co mohou začít venku propagovat.

Jestli chceme udržet v Česku šikovné lidi a přitáhnout sem mozky, inovátory, technology a další, tak musíme cílit na budoucnost, ne minulost. Slogan Land of Stories splnil svůj účel, nic proti tomu, ale bavme se o budoucnosti – proto Czech Republic: The Country for the Future.

Autor: Martin Rychlík 

Rozhovor vyšel 6. 2. 2019 v Lidových novinách.

Karel Havlíček (49) – hlavní autor a koordinátor „Inovační strategie ČR“

• Místopředseda vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI).
• Šéfuje Asociaci malých a středních podniků a živnostníků.
• Je stávajícím děkanem Fakulty ekonomických studií na privátní Vysoké škole finanční a správní.
• Vystudoval Stavební fakultu ČVUT (pozemní stavby, 1992).
• Doktorát z ekonomie získal na Podnikohospodářské fakultě Vysoké školy ekonomické (2004), tamtéž se posléze také habilitoval (docentem od roku 2014).

K nově vydané „Inovační strategii ČR" čtěte také informace o jejím schválení a obsahu samotné strategie.