Národní institut SYRI vznikl před téměř dvěma lety v reakci na pandemii covid-19. Jeho cílem bylo poučit se z bezprecedentní situace, kterou pandemie přinesla. Málokdo předpokládal, že ale v krátké době vyvstanou výzvy zcela nové, které podobně jako covid-19 českou společnost zatíží nebývalým způsobem. Tyto výzvy stále přibývají.
Válka na Ukrajině, umělá inteligence a její vliv na naše životy, energetická krize, bezpečnostní hrozby různého druhu. Žijeme ve zrychlené době. Systémová rizika přicházejí a musíme na ně umět reagovat, říká Klára Šeďová – vědecká ředitelka Národního institutu SYRI a expertka na oblast Vzdělávání z Masarykovy univerzity.
Máte za sebou polovinu fungování institutu, v čem je podle vás spojení vědců Masarykovy univerzity, Univerzity Karlovy a Akademie věd výjimečné?
Vznik institutu v roce 2022 umožnil rozsáhlou spolupráci vědců ze tří klíčových akademických institucí, kteří společně pracují na svých výzkumných projektech uvnitř devíti skupin. Něco podobného v českém vědeckém světě dosud chybělo. Výjimečný je i směr předávání informací a důležitých zjištění směrem k politikům. Může se to zdát zvláštní, ale systematicky to zatím nikdo nedělal. Pořádáme kulaté stoly pro poslance, konference v Senátu a další akce. To vše s cílem předávat důležité informace lidem, kteří rozhodují a mohou věci měnit. Naším cílem je vytvořit stálý institut a díky tomu i stabilní kanál, ve kterém může docházet k setkání mezi politiky a akademiky. Ve veřejném prostoru se hodně hovoří o rozhodování založeném na datech, je to jedno z hesel dneška. Musím však říci, že reálná náplň tohoto hesla je zatím velmi slabá. V rámci SYRI přicházíme v tomto směru s konkrétní nabídkou a osobně si v českém prostředí nevybavuji jiné vědecké těleso, které by bylo v tomto směru takto aktivní. V tomto ohledu nepracujeme pro sebe a sama, nýbrž se snažíme nastartovat nějaký proces, na němž se v budoucnu mohou podílet jiní aktéři než současní vědci SYRI. Věřím, že třeba za deset let bude politické rozhodování založené na důkazech realitou. Politici vědce musí využívat, to je věc zdravého rozumu.
Jak si ten přenos informací máme konkrétně představit?
Náš institut má devět výzkumných skupin, ve kterých se zabýváme zdravotními charakteristikami, politikou, ekonomií nebo vzděláváním. Například v rámci takzvaných studií SYRI to, co vyzkoumáme, přetavíme do srozumitelných tezí a doporučení. Následně je na politicích, jestli si náš hlas vyslechnou a využijí jej při svém rozhodování. Domnívám se, že řada politiků nechce zvedat ve sněmovně ruku při hlasování, aniž by věděla proč.
Jak je to s přijímáním vědeckých názorů z oblasti společenských věd obecně? Neexistuje tady nějaký deficit?
Myslím, že ano a my se musíme snažit vysvětlovat smysl naší práce. Když někdo hledá lék na rakovinu, tak vlastně nikdo nepochybuje o smysluplnosti výzkumu tímto směrem, i když například stojí miliardy. Společenské vědy mají zatím deficit, že se neumí příliš prodat. My obsáhle informujeme o většině našich zjištění srozumitelnou formou v tiskových zprávách a budeme v tom pokračovat. Přestože základními výstupy naší práce jsou vědecké články v odborných časopisech, tak děláme například i Studie SYRI, které začínají doporučeními a shrnují ty nálezy, které mají bezprostřední praktickou relevanci. A co se týče toho smyslu společenských věd, tak mohu uvést jeden příklad za všechny. Jedna věc je v rámci pandemie covid-19 vyvinout účinnou vakcínu. To je záležitost přírodních věd. K čemu ale bude, když ji lidé nebudou chtít využívat? Tomu je v prvé řadě potřeba porozumět a bez rozsáhlé sociologické analýzy to není možné. V České republice totiž klesá ochota rodičů nechat očkovat svoje děti. Často se tak přitom rozhodují rodiče s univerzitním vzděláním. Tento trend má své negativní projevy. Už v roce 2019 jsme například ztratili status země bez spalniček. Pokud sociálním jevům a jejich příčinám neporozumíme, nemůžeme nic změnit.
Můžete uvést i některé další příklady?
Je jich celá řada. Když jsme už u zdravotnictví, tak naši vědci vypočítali, že výrazně více lidí zemřelo během pandemie na kardiovaskulární onemocnění než na covid. Souviselo to s nouzovým stavem a sérií uzávěr. Lidé se prostě báli chodit do nemocnic, nebo to ani nebylo možné. To je velké poučení do budoucna, je potřeba, aby v podobné situaci byla základní péče funkční. Ale nezabýváme se jen covidem. Systémovým rizikem je kupříkladu válka na Ukrajině. Tu nikdo nečekal a příliv uprchlíků do Česka byl nebývalý a společnost se s ním musela nějak vyrovnat. Já v institutu vedu i skupinu zaměřenou na vzdělávání. Zabývali jsme se adaptací ukrajinských dětí do českých škol. Formulovali jsme některá doporučení, která reflektuje i ministerstvo školství. A když se vrátím ještě k pandemii covid-19, ta vcelku výrazně změnila vzdělávací systém. Pedagogové byli uvrženi do situace, kdy museli začít používat komunikační technologie. To předtím bylo pro řadu z nich úplné sci-fi. Pandemie byla zatěžkávacím testem celé společnosti. Pro vědce šlo o sociální experiment, který slouží jako model pro jakékoliv jiné velké krizové situace.
Co vlastně znamená značka SYRI v této souvislosti?
Poukazuje na takzvaná systémová rizika. Ta mohou vyústit právě v zátěžové situace typu pandemie, války a podobně. Obecně platí, že takové události zatíží společnost značným způsobem a zvýrazňují nerovnosti, které v ní existují. Například na trhu práce, ve vzdělávání, v dostupnosti zdravotní péče a podobně. My o těch rizicích sbíráme informace a snažíme se na ně dopředu upozorňovat. Máme k dispozici datovou facilitu, provádíme vlastní sběry dat. Díky tomu jsme schopni reagovat poměrně rychle na to, co se aktuálně děje a naše výzkumy adaptovat na aktuální problémy.
Jaké výzvy a témata vás čekají v nejbližší době?
Osobně si přeji, aby nenastala žádná další pandemie, abychom nemuseli čelit novému zásadnímu systémovému riziku. Asi to ale není příliš reálné. Dnešní zrychlená doba nám přináší další a další překvapení. Kromě nenadálých událostí, které jsem už zmiňovala, přichází další věci, o kterých nemáme jasnou představu, co přinesou. Mám na mysli zavádění umělé inteligence. Tu podle zjištění našich vědců využívá téměř třetina dospělých Čechů, především tedy těch mladších. Opět to zcela změní systém vzdělávání. Umělou inteligenci někteří z nás vnímají jako něco ohrožujícího, ale jde opět o něco nezvratného a musíme dokázat AI přetavit v příležitost ve všech sociálních sférách, jimiž se SYRI věnuje. Vedle toho máme před sebou řadu dalších témat, jako je překonávání znevýhodnění prostorových periferií Česka, využívání telemedicíny nebo zkvalitňování paliativní péče. Těch výzev je velké množství, takže stále budeme mít co dělat.
Autor: Filip Vrána, SYRI
- Autor článku: ne
- Zdroj: SYRI
