Lukáš Ferkl: Interdisciplinarita ve výzkumu není výhoda, ale nutnost

Lukáši, sice se snažíme na portále věci týkající se pandemie omezovat, ale nedá mi to. Jak hluboce zasáhla pandemie koronaviru vás na UCEEB či vaše partnery?

Nezasáhla nás nijak dramaticky, přešli jsme velmi rychle do režimu home office. Zhruba po měsíci jsme se vrátili do normálního režimu. Teď už nepozorujeme, že by naši partneři situaci kolem pandemie nějak výrazně pociťovali. Nestalo se nám, že by se nějak dramaticky zastavily projekty nebo že by je to výrazně zasáhlo. Je to asi dáno tím, že spolupracujeme s firmami, které rozvíjejí inovační potenciál, uvědomují si důležitost inovací, a proto v této oblasti nešetří. Vše se na pár měsíců zastavilo a teď se to vrátilo zpět, což se odrazí určitě na HDP, ale na běžné práci to už vidět není.

Mnoho věcí se zastavilo či přesunulo na jiné termíny. Přesouvat na příští rok se bude také EXPO 2020, na němž jste měli vystavovat vaše zařízení S.A.W.E.R. Jak pokračují přípravy?

S.A.W.E.R. jsme stihli bez problémů. Měli jsme ho půl roku v poušti v autonomním provozu, testy dopadly až překvapivě dobře. Zařízení vydrželo půl roku bez závad fungovat, technologie se osvědčila i v pouštním prostředí, jenom na začátku jsme museli vyměnit vadný měnič. Na konci roku jsme první prototyp převezli do Čech. Druhý prototyp, který bude na EXPO, je v Emirátech někde ve skladu, není ještě na místě kvůli koronaviru. Česko naštěstí bylo v pracích v rámci výstavy vždy napřed, z toho důvodu to český pavilon nijak zvlášť nezasáhlo. V zásadě jsme proto spokojeni.

Posledně jsme spolu mluvili o tom, že hodně děláte smluvní výzkum a připravovali jste se více na ochranu duševního vlastnictví a případný transfer pomocí licencí. Změnilo se něco?

Pro náš způsob práce nám ten současný transfer technologií vlastně nevyhovuje. Je to hodně těžkopádné, více manažersko-právnické než technologické. Momentálně se nám jako nejlepší varianta jeví mít spin-off, který by byl stoprocentně vlastněný ČVUT a fungoval by právě pro transfer technologií a pro užší spolupráci s průmyslem. Vlastně téměř vše, co děláme, děláme ve spolupráci s průmyslovými partnery, takže o duševní vlastnictví se tam vždy nějakým způsobem hraje. Ze zákona máme povinnost se o to nějak starat. I když jako vědcům by se nám více líbilo to naše know-how spíše otvírat. Pokoušíme se najet na takovou taktiku, že to duševní vlastnictví se musí buď komercializovat, nebo zcela otevřít. Něco mezi tím mi nedává moc smysl.

Na základě současných diskuzí týkajících se hodnocení a financování výzkumu a vývoje se zdá, že existuje určitá nerovnováha mezi základním a aplikovaným výzkumem. Jak to vnímáš? Má dnes vůbec smysl o tomto dělení hovořit?

Nás to nikdy moc netrápilo. Částečně je to dané tím, že jsme za ty výsledky nebyly nikdy finančně hodnoceni, tak nám to bylo jedno. Třeba některé věci, které se dělají v oblasti aplikované matematiky, navzdory svému názvu, nejdou například kategorizovat vůbec. Spíše jsme se snažili, aby vše, co děláme, bylo kvalitní a inovativní, a abychom to dostali do praxe. V technických vědách je to dobré měřítko excelence. Statisticky náš výzkum samozřejmě musíme vykazovat jako aplikovaný či základní, ve skutečnosti to pro nás ale nic neznamená.

Nedávno se rozhořela diskuze na téma obnova týmů a otevřenost výzkumných pracovišť lidem z jiných domácích institucí, a především z ciziny. Diskutuje se velká míra akademického inbreedingu na tuzemských pracovištích. Jak jste na tom v této oblasti vy?

Je to složité, protože jsme stále součástí ČVUT. Nicméně ČVUT získalo prestižní ocenění udělované Evropskou komisí za excelenci v péči o lidské zdroje ve vědeckém prostředí (HR Award), a tím se zavázalo k dodržování charty výzkumných pracovníků. To je dle mého názoru velice dobré vodítko k tomu, jak se přiblížit západním univerzitám. Přitom tam ale nejsou žádné moderní, nevyzkoušené výstřelky. Je to založené na rovných příležitostech pro všechny čili si myslím, že chovat se podle té charty smysl má a nemusíme dělat o moc víc. Na ČVUT se tím hodně věcí zlepšuje. Problémy jsme v této oblasti nikdy vyloženě neměli, ale víme o našich rezervách, které řešíme. Musím říct, že kdykoli jsme postupovali tak, jak se postupovat má, tedy otevřeně, tak jsme získali dobrého člověka.

Věnujete se hodně interdisciplinaritě. Jak se vám taková spolupráce napříč obory osvědčila?

Já si teď dovolím citovat jednu členku naší vědecké rady profesorku Lieve Helsen z Lovaně, která říká, že interdisciplinarita není výhoda, ale nutnost. Bez ní fungovat nelze. Má to ale několik zádrhelů – mezioborová studia jsou trochu šedá zóna a nejsou tam nastavena měřítka kvality. Takže do těch mezioborových témat se často schovají lidé, kteří nejsou úplně dobří. Druhá věc je, že finanční řízení interdisciplinárních týmů je prostě veliký problém, a to celosvětově. Ví se o tom, ale konkrétní řešení na to není. Víme, že vyloženě předpisy a pravidly se to řešit moc nedá. Jde o to, jaká se vybuduje kultura na pracovišti. Například naše skupina psychologů a sociologů spolupracujících s techniky je v evropském kontextu unikátní, málokde něco takového mají, hodně nám pomáhá a je velmi vytížená. Naše výhoda je v tom, že interdisciplinaritu umíme dostat do praxe.

Zmínil jsi členku vaší vědecké rady, v níž máte i zahraniční členy. Jak se vám osvědčila angažovanost mezinárodních lidí?

Nás to posunulo zásadně. Vědeckou radu jsme zreformovali před dvěma lety. Silná zpětná vazba ze zahraničí a zkušenosti jsou obrovsky cenné. Řekli jsme si, že chceme malou radu, ale složenou ze zahraničních i domácích špiček. Naše zasedání bereme opravdu vážně a na členech je vidět, že je to baví a je to pro ně přínosné. Řeší se praktické věci, otázky managementu, hodnocení, kultury vývoje apod.

A závěrem trochu odlehčení. Je začátek prázdnin, co vás na UCEEB čeká v létě?

Já osobně jsem v posledním projektu, kde jsem aktivně zapojen, a ten teď uzavíráme. Náš nejdůležitější úkol přes prázdniny je ale rozmyslet se, jak UCEEB táhnout dál. Potřebujeme systematičtější postupy, protože intuitivně už se to řídit nedá, zároveň nesmí zmizet kreativní prostředí. Máme za cíl odstranit zbytečné činnosti lidí a práci zefektivnit. Naše výhoda byla, že jsme se vždy uměli posouvat dopředu. Čím jsme ale dál, tím je to posouvání těžší. Přemýšlením nad budoucností teď trávíme hodně času.

Lukáši, děkujeme moc za rozhovor a ať se Tobě i celému týmu daří.

Za portál Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk

Foto: Vědavýzkum.cz

Lukáš Ferkl

Lukáš Ferkl v roce 2004 absolvoval Fakultu elektrotechnickou ČVUT v Praze, obor technická kybernetika, a v roce 2007 získal tamtéž doktorát v oboru řídicí technika a robotika, od roku 2012 je docentem. V letech 2006–08 podnikal, od roku 2008 byl zaměstnán na katedře řídicí techniky FEL ČVUT jako vědecko-výzkumný pracovník, od roku 2012 působí na Univerzitním centru energeticky efektivních budov ČVUT, od ledna 2013 je jeho ředitelem. Jeho cílem je – skrze UCEEB – pomáhat uplatňovat co nejvíce výzkumných výsledků v každodenním životě.