Martin Fusek: Svět ztrácí vizionáře, který mohl pomoci při vývoji nových léčiv

John C. Martin v Dejvickém divadle po představení Elegance molekuly, březen 2019. Autor: Tomáš Belloň / ÚOCHB

Martine, kdo byl ve zkratce John Martin?

John C. Martin byl z mého pohledu především člověk, který rozpoznal potenciál látek Antonína Holého. Ty pak ve spolupráci ještě s Erikem De Clercqem z Katolické univerzity v Lovani rozvinuli do podoby funkčních antivirotik. Právě John Martin získal investory, aby se tyto látky mohly dál rozvíjet ve společnosti Gilead Sciences, až se z nich staly jedny z hlavních léků v oblasti léčby AIDS a hepatitidy typu B.

Jak se John Martin s Antonínem Holým seznámili?

Podle vzpomínek pamětníků to byla vlastně náhoda. První klíčové bylo setkání, které proběhlo někdy v 70. letech minulého století na vědecké konferenci, díky němuž začal spolupracovat Antonín Holý a Erik De Clercq. Na další konferenci pak oba potkali Johna Martina, který rozpoznal potenciál jimi vyvíjených látek. V té době Martin pracoval ve společnosti Bristol Myers, s níž později ÚOCHB a Katolická univerzita v Lovani podepsaly licenční smlouvu na vývoj těchto látek.

Na jakých látkách De Clercq a Holý vlastně spolupracovali?

Šlo o chemické sloučeniny, acyklické fosfonáty nukleosidů, které blokují životní cyklus některých virů. Zabraňují jim množit se v těle hostitele. Koncem 80. let nastala situace, kdy společnost Bristol Myers fúzovala se společností Squibb. A v rámci této fúze se rozhodlo, že se zastaví vývoj antivirotik. John Martin, který tento vývoj v BMS vedl, si ale řekl, že tyto látky mají takový potenciál, že se jejich vývoj zastavit nesmí. Rozhodl se zariskovat a odešel z místa ve velmi dobře zavedené firmě a šel do rizika ve firmě Gilead Sciences, což byla v té době malá začínající biotechnologická firma. Sehnal investory, zastavil vlastní majetek a v horizontu pěti, šesti let byly na trhu první léky, které léčí doteď. Bez Johna Martina by se ale tyto látky k pacientům nikdy nedostaly.

John C. Martin (uprostřed) s Erikem De Clercqem (vlevo) a Antonínem Holým, Gilead Sciences, USA, duben 1996. Autor: Reprofoto

Co John Martin dělal ve společnosti Bristol Myers?

Martin byl původem medicinální chemik a v BMS vedl virologický výzkum. Když přišel do Gileadu, tak se stal CSO, tedy šéfem celého výzkumu. V roce 1996 se pak stal jejím generálním ředitelem.

Jaký byl vztah Johna Martina a společnosti Gilead s Ústavem organické chemie a biochemie?

V roce 1991 si Gilead licencoval práva na látky Antonína Holého, začal jejich vývoj a vztahy mezi Martinem a ÚOCHB se začaly intenzivně prohlubovat. V roce 2006 tato spolupráce přešla do nové kvality založením Gilead Sciences Research Center (GSRC) na ÚOCHB. Kromě platby licenčních poplatků za zmíněná antivirotika společnost Gilead v rámci GSRC také každoročně daruje ústavu přibližně 1,3 milionu dolarů na výzkum. Jedná se o svobodný akademický výzkum, který ale probíhá ve spolupráci s vědci ze společnosti Gilead. Jsme tedy v aktivním kontaktu s komerčním partnerem a spolupráce pokračuje dál. Je to unikátní příležitost pro vědce, ale i studenty a Martin sehrál při začátku této spolupráce klíčovou roli.

Co je hlavním rysem osobnosti Johna Martina? To že obětoval své „teplé“ místo a šel do něčeho neznámého?

Byl to z mého pohledu především nesmírné laskavý, empatický, skromný a vizionářský člověk s obrovskými životními a profesními zkušenostmi. Obdivuhodné je, že byl vědcem tělem i duší a kombinoval hluboké vědecké znalosti se schopností je aplikovat. Zároveň byl ale neskutečně zkušený a šikovný manažer a businessman. Díky této kombinaci se z Gileadu, původně malé firmičky, stala jedna z nejúspěšnějších farmaceutických firem na světě.

Takže vzácná kombinace vědce a manažera?

Asi ano. Martin celou firmu založil na vědě a vědeckém přístupu. Nerozhodoval se čistě manažerským pohledem, tedy stylem „teď zrušíme virologii, protože pro akcionáře nyní není zajímavá.“ Pořád věřil v kvalitu vědecké práce a v to, že když se věda bude dělat kvalitně a do hloubky, tak vždycky musí uspět. A měl pravdu. Osobně si vážím jeho lidského přístupu. Například když přijel k nám do Čech a potkal se na ústavu se studenty, tak ho skutečně zajímalo, co dělají, na čem zrovna pracují. Byl to opravdu úplně normální a přátelský člověk i přes to, že byl jedním z nejúspěšnějších manažerů v téhle branži.

Při jakých příležitostech jsi měl možnost se s ním setkat?

Měl jsem několik příležitostí s ním mluvit. Lidsky mě zasáhlo naše setkání z roku 2012. Seděl jsem vedle něj v autě, když jsme jeli na pohřeb Antonína Holého, a já mu řekl, že je úžasné, že si našel takhle narychlo čas, aby přijel na pohřeb. On jen krátce odvětil, že „to byl přítel a to je důležité“. V té době byl přitom generálním ředitelem společnosti s kapitalizací okolo 100 miliard dolarů a jeho kalendář byl naplněn na rok dopředu hodinu po hodině. On všechno zrušil a během pár dnů byl schopen přiletět do Prahy.

To, jak výjimečný člověk byl, jsem si uvědomil také tehdy, když jsem se ho ptal, jak je to podle něj s těmi farmaceutickými firmami, které vlastně chtějí jenom vydělávat peníze na nebohých pacientech, jak se o nich říká. On mi odpověděl: „To je jednoduché, ekonomika musí fungovat, ale za sebe říkám - to není ten hlavní tahoun, tím je pro mě satisfakce, když vím, že jsem pomohl vyvinout lék, který léčí denně miliony lidí. To bych za nic nevyměnil.“

Bylo na něm zkrátka krásné, že ačkoli byl opravdu velmi úspěšný a bohatý, tak to nikdy nedával najevo. Bylo úžasné, že když jsme chtěli poradit s nějakými strategickými věcmi ohledně ústavu, stačilo napsat e-mail a do druhého dne jsme měli odpověď.

Kdy jste se potkali naposledy?

Bylo to v době, kdy jsme řešili, jak dál směřovat ÚOCHB tak, aby maximalizoval snahu o excelentní základní výzkum a zároveň zvyšoval mezinárodní charakter, abychom byli schopni přitáhnout co nejlepší lidi ze zahraničí, ale zároveň abychom byli schopní dotahovat projekty, které přecházejí do translace ke komerčnímu uplatnění. Na to konto nás spolu s ředitelem Zdeňkem Hostomským John Martin pozval v létě 2019 do Bostonu. Nakonec jsme měli s ním a jeho kamarádem Louisem Langem, což je mimochodem také mimořádný člověk kombinující vědu a business, velký brainstorming u něj doma, kde jsme řešili, co a jak. Ta cesta byla opravdu velmi přínosná, i když samozřejmě vzhledem k časovému posunu také velice náročná.

V listopadu téhož roku nás pak pozval do Kalifornie, kde má své hlavní sídlo. Tentokrát to bylo s posunem dokonce devět hodin a opět jeden den tam, jeden den jednání a hned zpátky. Sešli jsme se s dalšími jeho přáteli, kde byli důležití lidé z oboru – například William Lee, který byl v té době šéfem výzkumu v Gileadu, Peter G. Schultz, ředitel Scripps Research Institute, Tomáš Cihlář a další. Všichni se nám snažili poradit a díky tomu vznikla řada doporučení, která se snažíme implementovat. Pomoc z jejich strany byla opravdu úžasná. Tohle je pro mě poslední vzpomínka na setkání s Johnem Martinem. Pro mě osobně je zpráva o jeho úmrtí opravdu smutná, mohl toho světu dát ještě hrozně moc.

Zdeněk Hostomský, Lou Lange, Isaac Stein, Tomáš Cihlář, John C. Martin, Peter Schultz, Martin Fusek, William Lee, 7.11. 2019 Palo Alto, CA USA.

Co z těchto schůzek vyplynulo?

Co se týče ústavu a základního výzkumu, tak velice ocenili kvalitu vědy, kterou vědci na ÚOCHB produkují. Řekli nám, že pokud chceme přilákat další excelentní vědce ze světa, musíme přitáhnout nejdříve opravdu mezinárodně rozpoznaného špičkového vědce. A jediná cesta je ho zaplatit. Tihle lidé samozřejmě budou ochotní se přestěhovat, ale bude to stát velké peníze. Jinak ale podpořili naše snahy o získávání kvalitních studentů, takže naše aktivity určitě podporovali. V oblasti transferu zmiňovali, že na rozdíl od celé řady jiných institucí máme kombinaci téměř unikátní – „track record“, hmatatelné výsledky a finance. Na to, jak jsme malá organizace, toho dokážeme hodně komercializovat a máme špičkovou historii v oblasti tech transferu. Teď se nebavíme o licencích Gileadu, ale o licencích, které jsme uzavřeli za posledních 10 let. Spolupracujeme v rámci transferu s velkými zahraničními firmami a zároveň máme také finanční zdroje. Jejich doporučením tedy bylo vytvořit nějaký komerční nástroj, který by mohl sloužit ke zcela profesionálnímu translačnímu výzkumu v oblasti vývoje léčiv. Plán nyní intenzivně rozpracováváme.

Závěrem, co znamená odchod Johna Martina?

Myslím si, že svět ztrácí vizionáře, který mohl dát světu ještě další nové léky a mnoho užitečných rad jak firmám, tak výzkumným institucím.

A jak to cítíte na ústavu?

Pro náš ústav je to velmi smutné, protože postupně končí trojice, která měla na ústav zásadní vliv – odešel Antonín Holý, nyní odešel John Martin.

Co to znamená pro Tebe?

Pro mě osobně je to ztráta člověka, o kterém jsem věděl, že když jsem mu napsal mail a potřeboval jsem radu či pomoc, tak mi naprosto bez váhání pomohl, sdělil svoje zkušenosti a nikdy za to nic nechtěl. A k tomu byl velmi milý a ještě mě pochválil. V podstatě ztrácím svého mentora.

Děkujeme mockrát za rozhovor!

 

Za redakci Vědavýzkum.cz se ptal Aleš Vlk.

Foto: Tomáš Belloň / ÚOCHB a Reprofoto

---

John C. Martin studoval chemii, od roku 1978 pracoval ve společnosti Syntex Corporation a od roku 1984 ve společnosti Bristol-Myers. V roce 1990 přešel do firmy Gilead Sciences jako vedoucí výzkumu a v roce 1996 se stal jeho ředitelem. V roce 2016 skončil jako ředitel a přešel do funkce předsedy správní rady. Podílel se na vývoji a uvedení na trh desítek léků a z malé začínající firmy dovedl Gliead mezi největší biotechnologické společnosti na světě.

Martin Fusek se léta věnuje problematice transferu technologií v Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Během své vědecké kariéry pracoval čtyři roky jako postdoktorand v USA a Německu. Řadu let se zabýval základním výzkumem, v roce 1995 přešel do komerční sféry. Od roku 2007 je na ÚOCHB zodpovědný za transfer technologií a od roku 2012 také zástupcem ředitele pro strategický rozvoj, od roku 2009 je ředitelem IOCB TECH, dceřiné společnosti Ústavu organické chemie a biochemie.