Martin Odler: Výzkum starověké mědi a vyvracení mýtů

Martin Odler jezdí do Abúsíru od studenských let, zde je před tzv. nepravými dveřmi. Foto: Petr Košárek, Český egyptologický ústav FF UK

Nedávno také Martin Odler vydal monografii v prestižní edici nakladatelství Brill. „Bez Univerzity Karlovy bych nebyl tam, kde jsem a jsem za to vděčný; egyptologický ústav má naprosto špičkovou knihovnu,“ prozradil doktor Martin Odler magazínu Forum.

Vystudoval jste archeologii a egyptologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Co Vás nově „zaválo“ právě do anglického Newcastlu, na tamní univerzitu?

Byl to zcela „obyčejný“ Marie Skłodowska-Curie Postdoctoral Fellowship, který ale kvůli Brexitu není hrazen z Evropské unie, ale britskou grantovou agenturou. Velká Británie totiž přislíbila, že kdokoliv sítem výběru úspěšně projde, má nárok na podporu.

Čemu přesně se v něm věnujete?

Řeším svůj projekt s názvem EgypToolWear – Metalwork Wear Analysis of Ancient Egyptian Tools, pod vedením profesora Andrea Dolfiniho a na dva roky jsem se stal zaměstnancem zdejší School of History, Classics and Archaeology, jež sdružuje všechny archeology, klasické filology a historiky z místní Newcastle University. Se svou specializací archeologa Egypta a Núbie jsem tady tak trochu za „exota“, i když vlastně spadám do skupiny badatelů doby bronzové a archeologických věd (směje se). Delší egyptologickou tradici mají katedry na takřka „sousedících“ univerzitách: v Durhamu a ve skotském Edinburghu. Pro mě to je tedy tak trochu kariérní risk, ale měl jsem pro něj dobrý důvod – právě profesora Dolfiniho.

Díval jsem se na stránky, že Andrea Dolfini už řešil několik Marie-Curie projektů, má s tím jistě zkušenosti. Co přinese ten Váš pod jeho supervizí?

Andrea Dolfini je zakladatelem systematického studia traseologie (tento termín je zaužívaný v české archeologii, v angličtině se spíš používá „metalwork wear“ nebo „use wear“ – pozn. red.) na kovových artefaktech, zejména v evropské době bronzové. Za více než deset let vybudoval v Newcastlu špičkovou laboratoř pro studium materiální kultury, zejména právě kovových artefaktů. Ano, jsem už jeho čtvrtým úspěšným držitelem tohoto typu projektu.

Starověký Egypt a k tomu důkladné studium kovů – to je trochu nečekané, ne?

Egyptologové tradičně pracují zejména s obrazovými a písemnými prameny ze starověkého Egypta. Navzdory obecnému přesvědčení se ale zachovaly stovky kovových řemeslnických nástrojů, a to v muzeích celého světa. Od Dolfiniho se naučím techniky studia traseologie, bude je aplikovat na staroegyptské artefakty a srovnávat rovněž s několikrát zpracovanými obrazovými a písemnými prameny k řemeslům starého Egypta. Jedním z cílů je i položit základy pro vytvoření online atlasu traseologie staroegyptských nástrojů a také odevzdat shromážděné znalosti egyptským kolegům, aby mohli samostatně pokračovat se studiem srovnatelných artefaktů.

Vycházíte i z Vaší dizertace obhájené na Univerzitě Karlově. V čem byla objevná, v čem tkví její přínos?

Dizertace vznikla pod vedením profesora Miroslava Bárty a zaměřila se na studium všech dostupných pramenů k těžbě a používání mědi ve starověkém Egyptě a Núbii od nejstarších dob po konec druhé přechodné doby, tedy v době zhruba od 4000 po 1600 let před Kristem; v české terminologii jde o eneolit, starší a střední dobu bronzovou. Jde vlastně o pokus napsat staroegyptské dějiny z pohledu materiálu mědi a text je organizovaný na základě operačního řetězce mědi („chaîne opératoire“). Pro vytvoření kovového artefaktu je nutná řada kroků, od vytěžení rudy přes oddělení kovové složky od hlušiny a vytváření slitin až po produkci a uložení artefaktu. Na základě chaîne opératoire umíme identifikovat, o čem staroegyptské prameny mluví, ale i o čem mlčí, protože to pro starověké autory nebylo podstatné.

A co tedy víme a nevíme?

S používáním mědi je ve starém Egyptě spojená řada mýtů a polopravd; pokusil jsem se identifikovat zdroje těchto nepřesností a vysvětlit, jak vznikly. Hodně autorů kupříkladu tvrdí, že před cínovým bronzem Egypťané znali pouze čistou měď. To ale není pravda, již od nakkádské kultury znali arsenovou měď, která byla hlavním materiálem pro výrobu nástrojů, nádob i zbraní také v době stavitelů pyramid. A psal o ní již v roce 1910 ve své dizertaci badatel Martin Gsell. Spíše se však citovaly výsledky jiných starých, nedostatečně citlivých analýz. Když jsme s kolegou inženýrem Jiřím Kmoškem z Akademie věd ČR některé tyto artefakty analyzovali znovu, mnoho z nich bylo právě z arsenové mědi.

Aha. Výrazně rozšířená verze Vaší dizertačky vyšla nedávno v renomovaném vydavatelství Brill. Jak složité bylo se tam „dostat“?

Kniha samozřejmě musela projít anonymním recenzním řízením. Nežli vůbec začalo, vydavatelství požadovalo k nahlédnutí text dizertace, ale také posudky oponentů. A když už řízení začalo, když rukopis připravujete na recenze, víte, že máte téměř vyhráno, protože je to dlouhý a náročný proces a vydavatelství by do něj nešlo, pokud by nevěřilo, že z rukopisu bude vydařená monografie. Jeden z recenzentů se dokonce vyjádřil, že kniha patří mezi pět procent nejlepších publikací v oboru, které zná, a měla by tedy rozhodně vyjít. Další byl zdrženlivější, ani ve vědě se nelze zavděčit všem, ale i tak se vyjádřil pozitivně.

Obálky tří knižních monografií vydaných s afiliací k Filozofické fakultě UK, na nichž pracoval doktor Martin Odler. Vpravo je jeho nejnovější kniha.

Blahopřeji tedy k nové knize. Když jsme si prvně volali, říkal jste mi, že vydavatel má vlastně celou tématickou sérii. Byl to jeden z důvodů, proč právě Brill?

Díky. Pro publikování jsem si právě vybral edici Culture and History of the Ancient Near East, kde vyšla například zásadní monografie Domestication of Metals o počátcích anatolské metalurgie, od profesorky Aslihan Yenerové. Edice není neznámá ani pro další autory z Filozofické fakulty UK, sborníky z konferencí v ní nachystali a editovali Jana Mynářová anebo Peter Pavúk. I tahle moje práce se zařazuje do uvedeného kontextu – a když to řeknu pragmaticky, její publikování nelze ignorovat (usmívá se). Zároveň v této sérii nevychází jen egyptologické práce, takže se též dostane k více čtenářům, než úzce specializované a pouze egyptologické série, které má i Brill. I když ale je čtenářům asi potřeba říci, že se jedná o monografii odbornou a drahou, spíše bude dostupná ve specializovaných knihovnách.

Chystáte i nějaké „popularizačnější“ výstupy pro laiky?

Vždy se snažím i o popularizaci svých výsledků pro širokou veřejnost, ovšem v jiných formách. Nicméně se domnívám, že na jeden odborný výstup by měl připadat alespoň jeden mediální, který lidem vysvětlí, co a proč jsme vlastně dělali. Že to má smysl.

Martin Odler (vpravo) s dělníky-specialisty při výzkumu v královském Abúsíru, Egypt. Foto: Jaromír Krejčí, Český egyptologický ústav FF UK

Věnujete se tématu kovů a nástrojů ve starověku. Co na tom ještě lze zkoumat?

Právě teď se odehrává „doba velkých objevů“ na malých vzorcích. Kdysi bylo potřebné kvůli analýzám odseknout anebo vyvrtat velký kus artefaktu, což začínající archeometalurgii příliš nepomohlo k popularitě mezi muzejními kurátory... Ale dnes? Stačí pouze několik desítek miligramů materiálu, doslova jde o množství podobné špetce soli. Analytické metody už mají dostatečnou citlivost, aby uměly pracovat i s takto malým množstvím, a lze tudíž aplikovat širokou škálu moderních metod a vyskládat doslova životopis artefaktu...

Navíc pouze relativně nedávno se upřela pozornost i na rudy samotné z archeologických kontextů a na zbytky metalurgické činnosti: na strusky, ingoty, tyglíky. V Egyptě nebo Núbii neexistuje solidní typologie a chronologie uvedených typů předmětů, propojená s analytickými informacemi. A tohle všechno je potřeba udělat! Je to zapotřebí, ať jenom neopakujeme stará a naprosto nepřesná zjištění, podložená minimem dat a analytickými metodami s nízkou citlivostí. Práce je dost až do konce života, jen si najít odpovídající místo.

S kým vším na výzkumu spolupracujete?

Mým hlavním spolupracovníkem je doktorand Akademie krásných umění ve Vídni a také pracovník Ústavu jaderné fyziky Akademie věd ČR v Řeži inženýr Jiří Kmošek, již jsme jej jmenovali. Jeho spíš zajímají prameny k metalurgické činnosti, mně, jako archeologa, více artefakty, a tak se doplňujeme. Společným zájmem je samozřejmě lepší a detailnější poznání a pochopení staroegyptské metalurgie, chceme pořádně vidět pod ruce staroegyptských metalurgů. Společně jsme již publikovali devět článků, mimo jiné i v renomovaném Journal of Archaeological Science, jednu kapitolu v knize a také monografii o našem výzkumu sbírky artefaktů v Egyptském muzeu Lipské univerzity. Na vzorcích pracují ovšem také fyzici Marek Fikrle z Ústavu jaderné fyziky AV ČR a Julia V. Kočergina z České geologické služby (ČGS), od nichž jsem se jako humanitní vědec hodně naučil, protože interdisciplinární výzkum není jen o „zadání“ úkolů pro přírodovědce, ale humanitní vědec by měl možnostem a limitům přírodovědných metod myslím i rozumět a umět je využívat.

Pracujete v Abúsíru?

V Egyptě spolupracujeme s řadou expedic, například i s americkou expedicí v Gíze, vedenou Markem Lehnerem. Zanedlouho vyjde druhý článek o naší práci na materiálu ze 4. dynastie, který Lehnerův tým shromažďoval více než třicet let! Místo obecných tvrzení se konečně můžeme bavit o konkrétních výsledcích analýz, které prokázaly, že hlavním kovovým materiálem doby stavitelů pyramid byla arsenová měď, a to také v Gíze. V Abúsíru jsme také udělali kus práce, jen zlomek byl však zatím publikován, a doufáme, že alespoň nashromážděná data budeme moct ještě ve spolupráci s kolegy z ústavu publikovat.

Před kaplí hrobky AS 104 vysokého úředníka Nianchsešata v jižním Abúsíru. Foto: Marie Peterková Hlouchová, Český egyptologický ústav FF UK

Egyptologických pracovišť není mnoho. Co Vám nabízí pobyt v Newcastlu?

Jak jsem v úvodu zmiňoval, egyptologie v Newcastlu tradici nemá, zato katedra je agilní a činná v archeologickém výzkumu v jiných oblastech, a kolegové dělají inspirativní práci ve svých specializacích. Dokonce, ač má moje monografie u Brillu afiliaci k FF UK, vyvolala zde velký ohlas a byla zařazená na „Virtual Bookshelf“ našeho pracoviště. Pro mě samotného jde o rozvoj specializace, které jsem se věnoval dlouho v Praze, i když na pracovišti žádnou tradici neměla a nic nebylo jednoduché. Pokud budu mít šanci se jí věnovat dál, můžeme se snažit o lepší pochopení nemonetární ekonomiky starověkého Egypta, která fungovala bez peněz, zato s kovy již od počátku staroegyptské civilizace. Jenomže zatím pořádně nerozumíme jak a bez interdisciplinarity výzkumu to ani nikdy nepochopíme. Obrazové a písemné prameny k tomu jednoduše nestačí, což se snaží vysvětlit právě i moje kniha.

Kam případně lze jít ve Velké Británii „dál“ a „výš“? Může to být Oxbridge, Durham? Anebo co plánujete – třeba i soutěž o grant Evropské výzkumné rady (ERC)?

Magická zkratka ERC se objevila i v návrhu mého projektu v Newcastlu. Určitě se chci o projekt v dohledné době pokusit a dělat to, co jsem dosud mohl zkoumat spíše „na koleně“ a souběžně s obvyklou archeologickou prací na výzkumu, opravdu ve velkém. Moje současné pracoviště s granty Evropské výzkumné rady zkušenosti již má, takže jde rozhodně o jednu z možností. S mými výsledky se také můžu přihlásit do výběrového řízení na „tenure track“ kdekoliv na světě, a snad nebudu pouze do počtu. Ale konkurence kdekoliv na světě je mimořádně tvrdá.

A poslední otázka: jak Vás pro vědeckou kariéru připravilo studium na UK?

V Praze jsem studoval a pracoval osmnáct let, seznámil jsem se zde i se svou manželkou (usmívá se). Na Českém egyptologickém ústavu jsem působil jako zaměstnanec více než jedenáct let, a ještě déle na expedici v Abúsíru, už od studentských let. V Abúsíru jsem pracoval jako archeolog a zůstává po mě hromada nepublikované archeologické dokumentace a často navenek vlastně neviditelné práce. Bez Univerzity Karlovy bych nebyl tam, kde jsem a jsem za to vděčný; egyptologický ústav má naprosto špičkovou knihovnu. Musíte se ale zeptat kolegů, zda si myslí, že jsem ústavu něco přinesl.

Naprosto zásadní pro mě bylo i získání dvou studentských projektů Grantové agentury UK (GA UK), které umožnily dělat solidní výzkum a jejichž výstupy se staly dvě monografie vydané v Archaeopressu v Oxfordu, ale také vlastně i ta třetí, nová u Brillu.

 

Autor: Martin Rychlík

Foto: ČEgÚ FF UK, archiv UK

Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum.

---

Martin Odler

Vystudoval pravěkou a raně středověkou archeologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, dvouoborové magisterské studium egyptologie a klasické archeologie, a doktorské studium egyptologie na téže fakultě. Zabývá se materiální kulturou, především měděnými artefakty. Také se věnuje reflexi starověkého Egypta ve slovenské kultuře a je členem správní rady slovenské nadace Aigyptos. V letech 2009 až 2021 se účastnil expedic do Abúsíru, v roce 2011 též do Súdánu. Je členem polsko-slovenské expedice na Tell el-Retábí a spolupracuje s řadou dalších expedic v Egyptě. Kromě severovýchodní Afriky má archeologickou praxi z výzkumů a dokumentace v Uzbekistánu, České a Slovenské republice. Nyní působí na Newcastle University ve Velké Británii.