Michael Wrzaczek: Výzkum v Česku směřuje do mezinárodního centra pozornosti

Michaele, vítejte v České republice. Jak těžké je dnes v Evropě najít otevřenou pozici nezávislého vedoucího skupiny ve výzkumu rostlin?

Velice vám děkuji za přivítání v České republice. V dnešní době může být velmi obtížné najít takovou pozici. Mnoho otevřených pozic, tenure-track, dlouhodobých i krátkodobých míst přitahuje velké množství uchazečů. Stále více pozic je navíc přizpůsobeno konkrétním fázím vědecké kariéry a vědeckým oborům, což ztěžuje hledání správné pozice, o kterou se ucházet.

Jak jste našel otevřenou pozici na Biologickém centru AV ČR?

Poprvé jsem se o otevřené pozici dozvěděl z ResearchGate, který se pro vědce stal jakýmsi Facebookem. Brzy poté mě o této příležitosti informovali i čeští kolegové.

Proč jste se rozhodl ucházet o tuto pozici?

Ústav molekulární biologie rostlin je velmi dobrý ústav s mnoha talentovanými vědci se zkušenostmi z různých oblastí rostlinného výzkumu. Pozice byla formulována velmi obecně – základní molekulární biologie rostlin. Mohl jsem tedy nabídnout své výzkumné téma, které jsem se svou výzkumnou skupinou v Helsinkách rozvíjel již několik let. Důležitým faktorem byla také vysoká kvalita rostlinného výzkumu v České republice. Takže rozhodnutí bylo snadné, vypadalo to zajímavě, tak jsem se přihlásil.

Měl jste nějaké předchozí zkušenosti s českou vědou?

Vlastně ano, od mého doktorského studia jsme měli české kolegy ve Vídni. Se svou vlastní skupinou a prostřednictvím českého kolegy v Helsinkách jsem se dostal do kontaktu a navázal spolupráci s dalšími českými vědci. Hodnotil jsem vysoce kvalitní české výzkumné granty. Ve své laboratoři v Helsinkách jsem také hostil několik neuvěřitelně talentovaných českých studentů. Není třeba říkat, že z České republiky vychází excelentní vědecké publikace. Český rostlinný výzkum mám proto na svém radaru už nějakou dobu.

Jste Rakušan. Přemýšleli jste o návratu do své domovské země? Jaká je situace v rostlinném výzkumu v Rakousku?

V Helsinkách jsem působil 16 let. Je obtížné získat ideální pozici ve správný čas v jednom vybraném městě. V Rakousku se rostlinný výzkum koncentruje až na několik málo výjimek ve Vídni. Již velmi brzy ve své kariéře jsem se rozhodl, že se v určitém okamžiku chci vrátit zpátky do střední Evropy, ale nezaměřovat se na konkrétní místo, spíše hledat dobré vědecké prostředí.

V listopadu 2020 jste se s rodinou přestěhoval z Finska. V České republice jste strávil první tři měsíce. Jaký je váš první dojem z ČR, z Českých Budějovic, z Biologického centra AV ČR?

Zkušenost s přesunem na jih je velmi pozitivní. České Budějovice jsou půvabné historické město, ani příliš velké, ani příliš malé. Mé ženě a mně se opravdu líbí. Rádi bychom v příštích měsících viděli a poznali více z Česka, jakmile to bude možné. Je tu tolik historie, že se opravdu těšíme, až se o ní dozvíme více. Lidé tu jsou celkově přátelští a nápomocní i v každodenním životě. Zkušenosti s Biologickým centrem byly zatím velmi dobré. Severské země se pyšní otevřeností a příznivou atmosférou, ale podpora Biologického centra v prvních týdnech a měsících byla úžasná. To byl jeden z největších a nejpozitivnějších dojmů. Také interakce s ostatními skupinami začínají moc pěkně a lidé mě jako nováčka velmi vítali a podporovali.

Musel jste už řešit nějaké problémy nebo překážky?

Překvapivě ne. Nedávno se nám v Českých Budějovicích narodila dcera, což byla v této době jedna z největších obav při přesunu z Finska. Ale zatím vše běží velmi hladce a podpora Biologického centra a kolegů i nadále hraje obrovskou roli v tom, aby vše probíhalo plynule. Jsme si vědomi, že mluvit česky by bylo velkou výhodou do budoucna, profesně i pro soukromý život, zejména s malým dítětem, tak na tom také pracujeme.

Je to kulturní nebo mentální šok být po 16 letech ve Skandinávii zpět ve střední Evropě?

Ne tolik. Během let v Helsinkách jsem hodně cestoval a udržoval kontakty s přáteli v Rakousku, Německu a České republice. Takže si myslím, že jsem nikdy neztratil pohled Středoevropana.

Co vám chybí z předchozího domova ve Finsku a co se vám na střední Evropě líbí?

Rozhodně nám chybí naši drazí finští přátelé. Jsme s nimi v kontaktu prostřednictvím videochatu a těšíme se na jejich návštěvu, jakmile bude opět možné cestovat. Velmi nám také chybí naše akvária, kterých jsme se kvůli přesunu museli vzdát, ale brzy tuto zálibu obnovíme. Samozřejmě mi chybí má laboratoř v Helsinkách - byl jsem tam od doby, kdy jsem byl postdoktorandem, a na vše jsme tam měli zavedenou rutinu. Ale myslím si, že je zdravé začít na novém místě. Může to být samozřejmě náročné, ale také velmi prospěšné.

Jaké profesionální, vědecké, manažerské, lidské zkušenosti a příklady dobré praxe jste si přinesl z Finska?

Ve Finsku jsem založil vlastní výzkumný směr, profesně našel své téma. Pokud jde o vedení výzkumné skupiny, zjistil jsem, že neexistuje jediný správný způsob, jak vést výzkumnou skupinu. Měl jsem vynikající kolegy, mentory, s velmi odlišnými strategiemi. Můj postdoktorský mentor mě brzy povzbudil k rozvoji mé nezávislosti a také k rozvoji vlastního stylu interakce s mojí skupinou. To, co jsem se naučil a co pro mě funguje, je přímá a neformální organizace mé skupiny s flexibilním přístupem k diskusi s týmem. Od svého týmu očekávám kritický pohled na mé nápady a vlastní návrhy řešení. To neznamená, že se hádáme, ale každý člen týmu pomáhá ostatním se zlepšovat. Za ta léta jsem dospěl do stádia, že funguji méně jako školitel a více jako konzultant. Tým je mým nejsilnějším partnerem při řešení výzkumných otázek. V Helsinkách jsem mohl rozvíjet svou výuku. Těším se, že se zapojím do pedagogických aktivit i zde na univerzitě v Českých Budějovicích.

Jaká jsou vaše očekávání od Biologického centra AV ČR a od českého výzkumného prostoru?

Očekávám, že mi Biologické centrum poskytne funkční podpůrný rámec, který mně a mému týmu umožní soustředit se na zajímavé otázky v základní biologii rostlin. Od vědy v České republice očekávám možnost pokračovat ve vysoce kvalitním výzkumu, otevřenost pro interakci a spolupráci. Jednou silnou nadějí je, že výzkum v Českých Budějovicích a České republice více směřuje do mezinárodního centra pozornosti. Je tu vysoká kvalita, takže není důvod, proč by mělo být Česko méně vidět než země, jako je Německo nebo Rakousko. To pomůže přilákat také vynikající postdoky a PhD studenty z celého světa.

Máte nějaké své vědecké a mentorské vzory? Jak vás inspirují?

Trvalý vliv na mne mají moji doktorští školitelé, Claudia Jonak a Heribert Hirt, tím, jak vedou a inspirují své týmy. Až v posledních několika letech, když jsem začal vést svůj vlastní tým, jsem si začal uvědomovat, kolik jsem se od nich naučil. Považuji za velké štěstí, že jsem pracoval pod jejich vedením, a i nyní se na ně stále obracím s žádostí o radu a mentorství. V Helsinkách jsem se hodně naučil od profesora Jaakka Kangasjärviho, mého postdoktorského mentora a profesora Ykä Helariutty. Oba vedou velmi úspěšné týmy, ale mají odlišné přístupy. Oba ovšem fungují velmi dobře a bylo užitečné získat pohled obou na to, co je potřeba k tomu, aby tým „klapnul“ a fungoval.

Čemu se ve svém výzkumu věnujete?

Zajímá nás, jak rostlinné buňky komunikují. Mohlo by se zdát divné mluvit o komunikaci v rostlinách, ale v každém organismu, který je vybudován mnoha buňkami, je zapotřebí hodně koordinace. Kromě toho rostliny také musí vycítit, co se kolem nich děje: jsou tam patogeny, je tam dostatek živin, je příliš teplo, nebo příliš chladno, úroveň světla? A ta dále. Všechny tyto informace je pak třeba zpracovat, aby bylo možné podniknout adekvátní kroky, například obranné reakce. Tyto informace se ale také používají k modulaci růstu a vývoje. Zajímá nás, jak rostlinné buňky snímají a zpracovávají tyto signály z prostředí a také z jiných buněk nebo jiných částí rostliny. Existují složité komunikační sítě, které umožňují úžasnou škálu reakcí, jejichž cílem je umožnit rostlinám růst a prospívat v prostředí, které se neustále mění a vytváří nové výzvy.

Proč je toto téma zajímavé a potřebné?

Zásadní otázkou základního biologického výzkumu, kterou chceme pochopit, je, jak se zpracovávají různé vnitřní a vnější signály, jak se modulují, jak rostliny rostou a reagují na stres. To je důležité pro návrh produktivnějších a odolnějších plodin bez ohledu na to, zda to děláme pomocí genetických modifikací, klasických šlechtitelských přístupů nebo postřikem chemikáliemi. Pokud nerozumíme signálům a jejich přenosu a integraci, nemůžeme předvídat, co se stane. Nechceme plodiny, které mají vysokou produkci, ale nedokáží tolerovat teplo či nedostatek vody nebo zemřou při prvním kontaktu s patogenem. Musíme vzít v úvahu všechno. Velmi obtížný úkol, který umožní jen základní výzkum zabývající se základními otázkami zpracování informací na buněčné úrovni.

Máte nějakou mezinárodní výzkumnou spolupráci?

Aktivně spolupracujeme se skupinami v Německu, Japonsku, USA, Velké Británii, Francii, Finsku, Norsku a dalších zemích. Spolupracujeme také s českými vědci - před mým přesunem byli součástí mé mezinárodní sítě pro spolupráci, nyní se změnili na místní spolupráci. Spolupráce jsou úžasnou a velmi zajímavou součástí výzkumu, různé skupiny dělají věci jinak a hlavně myslí jinak. Někdy je to náročné, ale můžete se od nich naučit nové věci. Právě jsme společně se skupinou z USA a kolegou z Japonska dopsali přehledový článek. Byl to velmi příjemný proces. Bylo zajímavé sledovat, jak berou něco, co jsme napsali, a spojují to s jejich myšlenkami. Často je tu ten okamžik, kdy si pomyslíte: „Páni, nikdy jsem o tom z této perspektivy nepřemýšlel.“ To mě nikdy nepřestane udivovat a motivovat.

Je těžké najít talentované studenty a postdoky pro váš výzkumný tým?

Ano i ne. Myslím, že obecně není tak těžké získat kvalifikované lidi. Ale najít lidi, kteří dokážou vytvořit tým a posouvat výzkum vpřed, je mnohem těžší. To je něco, co jsem se naučil v Helsinkách. Ne každý dobrý vědec funguje v každém týmu. Zpravidla pro mne není důležité, zda někdo pracoval na rostlinách, ale spíše zda je motivovaný se mnou pracovat. Jedna z mých doktorských studentek v Helsinkách přišla se zkušenostmi z neurobiochemie a stala se vynikající bioložkou rostlinných buněk. Nedávno se mi podařilo získat mimořádně nadějného českého doktoranda do laboratoře v Českých Budějovicích, který zde brzy začne pracovat. Byl jsem velmi rád, že mě kontaktoval. Dobře jsme si padli. Celkově se zdá, že je o naši práci velký zájem. Dostávám žádosti, i když nemám otevřené žádné pozice. Jakmile vás lidé kontaktují i bez reklamy, může být snazší najít ty správné lidi.

Jaké jsou vaše výzkumné a profesní plány?

Cílem je pokračovat ve skvělé a vynikající práci na porozumění zpracování informací v rostlinách. Tady v Českých Budějovicích jsme na úplném začátku, buduji tým. Jsem si jistý, že brzy budeme produktivní. Postupem času bych chtěl vytvořit vysoce kvalitní vědecké prostředí, kde můžeme školit mladé vědce, ale také dát postdokům prostor k rozvoji jejich vlastních projektů a výzkumných strategií. Spolu s dalšími kolegy z Biologického centra a zejména z Ústavu molekulární biologie rostlin bych také rád zviditelnil ústav jako jedno z předních center rostlinné vědy v Evropě. Kvalita a základy zde jsou, takže si myslím, že toho společně můžeme dosáhnout.

Jak dlouho plánujete zůstat v České republice?

Právě jsem přesunul celý svůj život z Helsinek do Českých Budějovic, takže se neplánuji zase brzy stěhovat. Se vší vážností si myslím, že Biologické centrum AV ČR má velký potenciál být mezinárodně vynikající, což byl jeden z důvodů mého rozhodnutí se sem přestěhovat. Když se věci budou dobře vyvíjet, dokážu si představit, že tu budu dlouho. Mým plánem je tady založit tým a realizovat se zde, aniž bych musel přemýšlet o dalším stěhování. Prostředí Biologického centra zatím jen upevnilo mé odhodlání.

Moc děkujeme za inspirativní diskusi. Přejeme hodně štěstí v novém životě v České republice.

Velice vám děkuji za příležitost představit se české výzkumné komunitě. Jsem nadšený, že tu mohu být, a chtěl bych zdůraznit, že moje dveře jsou vždy otevřené pro diskusi a výměnu nápadů, osobně i virtuálně. Nikdy nevíte, kdy setkání u kávy nebo piva položí základ nové spolupráce, která vyústí v další velký grant nebo v další velkou publikaci.

Foto: Daniela Procházková, Biologické centrum AVČR

Michael Wrzaczek

je rostlinný molekulární biolog zaměřený na molekulární signalizaci rostlin. V roce 2004 získal doktorát z genetiky pod vedením Dr. Claudie Jonak na vídeňské univerzitě. Poté strávil 16 let na univerzitě v Helsinkách ve Finsku, nejprve jako postdoktorand ve skupině prof. Jaakko Kangasjärvi (2005-2010), později jako juniorský vedoucí skupiny a akademický pracovník (2011-2021). V roce 2020 se Michael ucházel o otevřenou pozici vedoucího skupiny na Ústavu molekulární biologie rostlin, Biologickém centru AV ČR v Českých Budějovicích. Mezinárodní výběrová komise vybrala Michaela jako nejslibnějšího kandidáta ze 64 uchazečů a nabídla mu pozici. Michael založil svou výzkumnou skupinu na Biologickém centru AV ČR v prosinci 2020.