S právníkem Centra transferu technologií Akademie věd ČR (CeTTAV) Michalem Beluským jsme mluvili o jeho zkušenostech s poskytováním služeb akademickým pracovištím, motivaci vědců k transferu znalostí i překážkách, které mu v českém prostředí brání.
Jaké služby vaše centrum nabízí vědcům a akademikům?
Centrum bylo zřízeno v roce 2016 s cílem poskytovat služby napříč Akademií věd ČR. Hlavní náplní je v současnosti realizace projektu Academic TTO, který jsme získali u Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. V rámci projektu poskytujeme odborné konzultace a vzdělávání v oblasti uplatňování výsledků výzkumu a vývoje v praxi. Do tohoto projektu se spolu s námi přihlásilo 16 ústavů AV ČR. V rámci Academic TTO jsme m.j. připravili sadu vzdělávacích modulů pro dvě skupiny zaměstnanců Akademie – vědecké pracovníky a kolegy, kteří pracují v administrativě.
Jaké úspěšné projekty se vám zatím podařilo dovést ke konkrétním výsledkům?
Individuální vedení v rámci projektů komercizalizace, které CeTTAV poskytuje pracovištím v rámci Academic TTO, se výborně rozbíhá a zabírá mi čím dál tím více času. Například jednomu pracovišti právě pomáháme uzavřít smlouvu o společném výzkumu s nadnárodní firmou z tabákového průmyslu. Jedná se o výzkum, jehož cílem je snížení toxicity těchto výrobků.
Další pracoviště se zase účastní mezinárodního projektu, v průběhu kterého vzniknul společný vynález. Původci jsou jednak našimi zaměstnanci a jednak zaměstnanci jiné evropské univerzity. V tuto chvíli mám na stole smlouvu o spoluvlastnictví vynálezu, kde se řeší jeho komercializace.
Máme i projekty v rámci programu TRIO, kde jde o spolupráci našich ústavů s průmyslem. V těchto případech pomáháme nastavit vlastnická práva k nehmotným výsledkům projektů. V jednom z ústavů například vynalezli technologii, která umožňuje 80krát efektivnější výrobu jedné chemické látky, což může být zajímavé pro ropné společnosti. Nyní připravujeme oslovovací leták, který budeme zasílat na vybrané kontakty z tohoto průmyslu.
Pracujeme i na koncepčních záležitostech, třeba ve spolupráci s Radou pro využívání duševního vlastnictví AV ČR připravujeme metodiku pro rozlišování hospodářské a nehospodářské činnosti z hlediska práva evropské veřejné podpory. Připravujeme také vzor podmínek pro spolupráci s průmyslem, které by naše pracoviště mohly využívat v případech, kdy poskytují výzkumné služby menšího rozsahu, tak aby nemusela být připravována speciální smlouva.
Specializujete se více na oblast věd o živé a neživé přírodě, nebo se věnujete i transferu ze sociálních a humanitních věd?
Transferu znalostí ze společenských a humanitních věd se určitě nebráníme. Jedním z partnerů projektu je i Ústav pro jazyk český, který má v této oblasti relativně velký potenciál. Ještě bez naší pomoci byli schopni transferovat algoritmy pro analýzu jazyka pro jednu významnou softwarovou společnost. Vnímám transfer znalostí z humanitních a společenských věd jako osobní výzvu. Je to oblast, která má svá specifika a potřebuje individuální přístup.
V čem vy vidíte úskalí transferu ve společenskovědních a humanitních oborech?
V současné době umíme komercializovat vynálezy, technická řešení či software. Tyto výsledky jsme schopni právně „uchopit“ a nějak s nimi pracovat. Dokážeme nalákat firmy, aby s námi spolupracovaly a v rámci spolupráce jim poskytnout k těmto výsledkům licenci.
Znalosti v oblasti humanitních a sociálních věd jsou obrovské a z mého pohledu velmi hodnotné. Je však mnohem těžší je vtělit do věci v právním smyslu a obchodovat s nimi. Můžeme obchodovat s akumulovaným know-how pracoviště, které může být komercializováno například formou poradenství směrem ke státní správě nebo firmám.
Ideální je, když se tyto znalosti podaří přetavit do softwaru, či dokonce mobilní aplikace. Takový produkt jsme pak schopni komercializovat snáze. Dobrým příkladem je právě zmiňovaný Ústav pro jazyk český, který má mnoho webových nástrojů jako jsou příručky či slovníky přístupné i z mobilu nebo tabletu. Tímto směrem se v souvislosti s oblastí humanitních a sociálních věd chceme ubírat i v našem centru.
Jaké obecně vidíte překážky v transferu znalostí a technologií v České republice?
Překážky můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. Co se týká těch vnitřních, tak si myslím, že i díky naší činnosti se je daří aktivně odstraňovat. Naše pracoviště jsou vedena k tomu, aby byla schopna spravovat a komercializovat svoje duševní vlastnictví. Hodnocení pracovišť prováděné Akademií věd ČR zohledňuje vedle světové excelence i socioekonomickou relevanci prováděného výzkumu. To v praxi znamená, že je pracoviště dobré například v transferu, spolupracuje s firmami a podobně.
Co se týká vnějších vlivů, negativně hodnotím právní rámec transferu technologií. Tento, než aby transferovým aktivitám otvíral dveře, naši činnost spíše komplikuje. Obdobně vnímám i problematiku evropského soutěžního práva, respektive práva veřejné podpory. Zde nám situaci navíc komplikuje extrémně opatrný výklad těchto předpisů některými orgány státní správy. Na druhou stranu velmi vítáme činnost Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace, která zřídila zvláštní pracovní skupinu, jež se problému věnuje. Jsem přesvědčen, že řešení je v dohlednu.
Říkáte, že ústavy mohou nedostatek vědecké excelence kompenzovat úspěšným transferem. Neměly by jít tyto věci spíše ruku v ruce?
Myslím si, že ne nutně. Výzkumník, který dosáhne mezinárodní excelence, se často soustředí pouze na svůj výzkum a o nejistých a vzdálených věcech jako je transfer technologií příliš nepřemýšlí. Pro vědce, kteří se svou kariérou nejsou zase až tak spokojeni a cítí, že by rádi vyzkoušeli něco nového, může být možnost zkusit si podnikání či komercializaci vědeckých znalostí zajímavá. Z mé zkušenosti jsou právě takoví lidé těmi nejlepšími transferáři. Práce usilující o přenos poznání do praxe může být společensky stejně relevantní jako poznávání samotné, souhlasím ale s vámi v tom, že jedno bez druhého nefunguje.
Vidíte tam tedy souvislost se současnou Inovační strategií?
Určitě ano. Pokud nás má tato strategie někam dostat, tak si nemůžeme nějaké vnitřní překážky v oblasti transferu dovolit. Daleko větší překážku ale vidím v samotné ekonomice. Mám pocit, že apetit českých domácích firem po inovacích je ve srovnání se zahraničím malý.
Čím si to vysvětlujete?
Nízká poptávka českých firem po inovacích může být způsobena tím, že velká část našeho průmyslu funguje na úrovni dodavatelské ekonomiky. Produkty našich firem jsou často pouze součástky něčeho, co se dokončuje jinde, většinou v Německu. U nás jsou šikovní lidé, dobrá infrastruktura, dobré znalosti, a hlavně levná pracovní síla. Proto je stále pohodlnější přeprodávat tuto levnou práci směrem na západ, než se pouštět do riskantnějších záležitostí jako je vymýšlení nového produktu či služby. Podobně jako se excelentnímu výzkumníkovi nevyplatí ztrácet čas s transferem, tak se české firmě, která dodává díly do Německa nevyplatí přemýšlet o tom, že by přišla s vlastním produktem.
Když to vezmu naopak, tak pro vědce, kteří mají zájem o transfer, budou nejvhodnějšími partnery firmy ze zahraničí?
Ano, ale narážíme na to, že naše výstupy, což jsou typicky patenty a užitné vzory, jsou stále velmi rizikové. Na západě mají sice společnosti více peněz a větší chuť riskovat, raději si ale něco koupí od svých lokálních univerzit. Často k tomu mají i hospodářské pobídky, nebudou proto jezdit do východní Evropy nakupovat inovace.
Měli bychom se soustředit ne na to, zda oslovovat domácí, nebo zahraniční firmy, ale na to, abychom snižovali rizikovost našich patentů. Nástrojem pro snížení této rizikovosti je dle mého názoru například akademický spin-off. Tímto můžeme posunout technologii ze stavu registrovaného patentu do stavu malé start-up firmy schopné reálně vyrobit sérii patentem chráněných výrobků. Když pak v rámci komercializace místo licence nabízíme obchodní společnost, která má zaměstnance, marketing, první zákazníky a tak dále, tak se bavíme o úplně jiné míře rizika, než když v ruce držíte pouze „papír“ představující právo na využití technologie.
Akademické spin-off společnosti jsou aktuálně velké téma, u nás ale zatím příliš zavedené nejsou…
U zakládání akademických spin-offů je víc interních bariér než u licencování. Nelze pominout zákon o veřejných výzkumných institucích, který v rámci ochrany veřejného majetku podmiňuje zakládání právnických osob schválením zřizovatele této instituce. Na druhou stranu si myslíme, že jsou to v podstatě technické překážky, které mají své řešení. Pro nás je tedy spin-off určitě nástroj, který má potenciál zvýšit efektivitu přenosu znalostí. Máme mnoho patentů, ale licence nemáme komu prodat. Někdy prostě musíte kupce pro svou technologii vytvořit.
Jak vaše centrum spolupracuje se zahraničními partnery a v čem vidíte přínos této spolupráce?
Je naivní si myslet, že lze jednoduše přenést zahraniční modely do naší praxe. Přesto jsem přesvědčen, že pokud bychom se nikde neinspirovali, byla by to obrovská chyba.
Pro Akademii potažmo CeTTAV je důležité, že jsme součástí iniciativy Evropské komise – TTO Circle. Tato síť sdružuje významné evropské výzkumné organizace neuniverzitního typu a jejich transferová centra. Náš pohled na transfer, včetně názoru na zakládání spin-offů, je inspirován diskusemi, kterých se na úrovni TTO Circle účastníme společně s institucemi jako je německá Fraunhoferova společnost, holandské TNO či francouzská CEA.
Vnímáte ze strany vědců na Akademii věd chuť pouštět se do podnikání?
Upřímně necítím rozdíl mezi zájmem o licencování a zakládání spin-off. Vědec, který často patentuje, bývá otevřený úvahám o založení akademického spin-off. Nejedná se o většinu, ale ten zájem je konstantní. Největší potenciál pro zakládání spin-off mají lehce nespokojení zaměstnanci, které jejich práce na 100 % nenaplňuje a hledají novou výzvu.
Výzkumné organizace mají málo lidí. Nechat šikovného vědce utéct do průmyslu nechce žádný ředitel ústavu. Kolegové ze zahraničí však zdůrazňují potřebu vytváření ekosystému výzkumných organizací a spřátelených průmyslových firem. V rámci tohoto ekosystému dochází k urychlení a zjednodušení spoluprací ve výzkumu a na to navazujících transferových aktivit. Lidi odcházející do firem jsou často schopni oplatit mateřskému ústavu jeho přízeň.
Ukazuje se, že spolupráce akademických institucí se soukromou sférou může mít i negativní důsledky a začíná se více mluvit o etických aspektech této spolupráce. Jakým způsobem se na tento rozpor díváte vy?
Z hlediska etiky je myslím nutné soustředit se na hlavní smysl transferu technologií. Tím je dostat znalosti do společnosti. Pokud pro nás tento cíl bude důležitější, než touha po penězích domnívám se, že jsme schopni transferovat eticky. V opačném případě se snadno octneme za hranicí morálky a v nejhorších případech i za hranicí zákona. Cílem každé výzkumné organizace na světě je posouvat hranice poznání a šířit výsledky této činnosti. Orientaci na zisk přenechme jiným.
Děkujeme za rozhovor.
Autor: Vědavýzkum.cz (JT)
Michal Beluský
V Centru transferu technologií AV ČR pomáhá překonávat právní bariéry transferu znalostí a technologií. Podílí se na vytváření check-listů, doporučení či smluvních vzorů pro ústavy Akademie věd. Specializuje se na poradenství v oblasti smluvního výzkumu, zakládání akademických spin-off firem a problematiku licencování.
CeTTAV (Centrum transferu technologií AV ČR), specializované oddělení Střediska společných činností AV ČR, poskytuje služby, konzultace a vzdělávání v oblasti uplatňování výsledků vědy a výzkumu v praxi pro všechna pracoviště AV ČR. Kromě přípravy a realizace vzdělávacího systému zaměřeného na komplexní rozvoj pracovníků transferu znalostí, pomáhá s konkrétními případy komercializace, sestavením byznys plánu, analýzou aplikačního potenciálu, návrhem strategie ochrany duševního vlastnictví i smluvním zajištěním spoluprací.
TTO Circle u JRC (Joint Research Centre) je iniciativou Evropské komise, která sdružuje 31 významných výzkumných organizací neuniverzitního typu, ve kterých pracuje více než 198 tisíc vědeckých pracovníků. Síť dlouhodobě usiluje o mezinárodní standardizaci a profesionalizaci transferu znalostí a technologií. Členským organizacím nabízí také sdílení zkušeností, osvědčených postupů i odborných znalostí prostřednictvím společných aktivit.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
