Přinášíme vám druhý ze série rozhovorů s držiteli vědecké ceny Francouzského velvyslanectví v Praze. Michal Holčapek, profesor analytické chemie, získal ocenění v roce 1997. Vidí nějaké rozdíly v tom, jak se dělá věda ve Francii a jak u nás? A co ho inspirovalo k rozhodnutí pracovat ve vědě?
Michal Holčapek působí jako profesor analytické chemie na univerzitě v Pardubicích a absolvoval řadu zahraničních pobytů na University of Oslo v Norsku, Washington University v Seattlu, Northeastern University of Boston, New York Medical College a zahraniční stáž v CEA Saclay v Paříži. Jeho odborným zaměřením je hmotnostní spektrometrie a její spojení s kapalinovou nebo superkritickou fluidní chromatografií, lipidomická analýza, strukturní analýza (bio)organických sloučenin, hledání biomarkerů rakoviny. Vydal přes 130 publikací v mezinárodních impaktovaných časopisech, 11 článků v českých recenzovaných časopisech, 25 kapitol v monografiích a ve skriptech, přes 400 prezentací na mezinárodních a národních konferencích včetně více než 30 vyžádaných plenárních přednášek na mezinárodních konferencích. Za svou pracovní kariéru obdržel mnohá ocenění, mezi nimi například Power List 2015 pro 100 nejvlivnějších vědců v oboru analytické chemie na světě uděloveném časopisem The Analytical Scientist. Je vedoucím předmětů Spektrální analytické metody a Molekulové spektrometrie.
Jak si představujete budoucnost vědy a vašeho vědního oboru?
Věda jde hodně rychle kupředu. Nedávno jsme zaznamenali obrovský boom hmotnostní spektrometrie v oblasti biologie a biochemie po zavedení nových ionizačních technik pracujících i za atmosférického tlaku. Ty umožňují analýzu iontových vysokomolekulárních biomolekul, jako jsou peptidy, proteiny nebo nukleotidy. Nyní začíná období bioinformatické, protože množství generovaných dat je tak obrovské, že bez sofistikované bioinformatické podpory již nejsme schopni data zpracovat po staru manuálně.
Pozoroval jste mezi Českou republikou a Francií nějaké rozdíly ve sféře vědeckého výzkumu?
Základní principy vědecké práce jsou stejné, ať už se pohybujeme kdekoliv. Ve vědě není žádná národní první liga a už vůbec ne druhá liga, vždy se musíte srovnávat s tím nejlepším, co dosud na světě bylo v daném oboru publikováno a posunout to alespoň o malý kousek dopředu. Je to vzrušující pocit vědět, že nikdo před Vámi danou věc, v mém případě třeba analýzu určitého typu biologického vzorku, nedokázal.
Umožnila vám stáž navázat a rozvinout francouzsko-českou spolupráci?
Výsledkem mé stáže ve Francii byla moje první publikace v časopise Analytical Chemistry, což je nejprestižnější časopis celého oboru analytické chemie. Na naší katedře to v té době nebylo úplně časté. Stalo se tak díky příkazu mého tehdejšího vedoucího z francouzského pracoviště doktora Moulina, že tak dobrou práci musíme poslat právě do tohoto časopisu a že já budu korespondující autor. Posudky byly hodně kritické, dodnes si vybavuji zmínku o špatné angličtině, nicméně článek nakonec vyšel a mně otevřel oči, že s kvalitními výsledky se dá myslet i na vysoké mety.
Využívá podle vás dnes česká věda a výzkumníci možnosti účastnit se evropských projektů?
Ano, samozřejmě se čeští vědci účastní mezinárodních projektů a grantových soutěží. V minulosti byla kritizována nízká úspěšnost našich vědců v těch nejprestižnějších grantových soutěžích, jako např. European Research Council granty, ale poslední dobou se situace zlepšuje a naše úspěšnost roste.
Co vás inspirovalo k tomu, že jste se rozhodl pracovat v oblasti vědy a výzkumu?
Vědecká práce mě začala bavit v průběhu studií na vysoké škole, kde se mi líbily experimenty v analytických laboratořích, kde jsem mohl uplatňovat svoji možná někdy až pedantskou přesnost a smysl pro detail. Měl jsem to štěstí, že na naší katedře jsem měl příležitost setkat se s řadou vynikajících analytických chemiků, jako profesor Churáček, který po sametové revoluci dokázal získat finanční prostředky, díky kterým bylo možné zakoupit špičkovou analytickou instrumentaci nebo jeho nástupce profesor Vytřas, který velmi podporoval odborný růst mladých vědeckých pracovníků a na žádnou moji žádost nikdy neřekl, že to nejde.
Přihodilo se vám v životě něco, co dále ovlivnilo vaši cestu kariéru?
Jako jeden z důležitých impulzů bych uvedl toto ocenění, protože bylo na úplném počátku mé vědecké dráhy a umožnilo mi první stáž v zahraničí. Velmi oceňuji, že Francouzské velvyslanectví tak dlouho dobu dokázalo udržet tradici podpory nejlepších českých studentů a dát jim šanci na posun v jejich vědeckém bádání formou odborných stáží ve Francii.
Kdo vás ve vědecké kariéře nejvíce ovlivnil?
Vůbec nejdůležitější osobou pro můj odborný růst byl vedoucí mé disertační práce profesor Jandera, který patří mezi nejvýznamnější chromatografisty ve světovém měřítku. Občas mezi námi docházelo k názorovým neshodám, ale vždy měl můj respekt a s odstupem času jsem ocenil, jak hodně mě ovlivnil svou důsledností a snahou hledat nejlepší řešení za každou cenu a bez kompromisů.
Autorka: Esther Idris Beshirová
Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze a Francouzský institut
Francouzské velvyslanectví v Praze již čtvrt století každoročně uděluje vědecké ceny, které vznikly v roce 1994 z iniciativy profesora Jean-Marie Lehna, nositele Nobelovy ceny za chemii. V prvních letech byly udělovány pouze v oboru svého zakladatele, postupem času ale pokryly celkem šest vědeckých disciplín. Na základě dvojího hodnocení, které provádí nejprve domovské pracoviště a následně mezinárodní porota, jsou vybíráni nejlepší čeští doktorandi – vedle chemie také ve farmacii, lékařství, jaderném výzkumu, počítačových vědách a společenských a humanitních vědách. K pětadvacátému výročí těchto cen vydalo Francouzské velvyslanectví v Praze publikaci rozhovorů s 25 laureáty – za každý rok s jedním. V rámci spolupráce je postupně zveřejňujeme na portále Vědavýzkum.cz.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Francouzské velvyslanectví v Praze
