Krystalografka Monika Kučeráková z Fyzikálního ústavu AV ČR je jednou z letošních laureátek prestižního ocenění L’ORÉAL-UNESCO Pro ženy ve vědě, které bylo již po osmnácté uděleno v červnu tohoto roku. V rámci své specializace se věnuje analýze monokrystalů, tedy složitým materiálům, které se skládají z několika desítek až stovek atomů.
Byla jste už jako malá přesvědčená, že budete vědkyní?
Na základní škole jsem chtěla být učitelkou, konkrétně jsem se chtěla věnovat dětem s poruchami učení. Pomáhala jsem na druhém stupni několika spolužákům s učivem a přišlo mi, že vzdělávací systém na ně dostatečně nemyslí a učitelé se jim nevěnují, čímž přicházíme o jejich potenciál. Dnes už se doufám situace zlepšila. Myšlenka na pedagogické fakulty přetrvávala také na gymnáziu.
Ve třetím ročníku však nastal zlom a díky vynikající učitelce fyziky jsem měla jasno, že toto je obor, který chci dělat. Po gymnáziu jsem tak nastoupila na České vysoké učení technické v Praze na jadernou fakultu.
Jak jste se ke krystalografii dostala?
Na jaderné fakultě jsem se ve třetím ročníku rozhodla pro studium fyziky pevných látek. Krystalografii mi přednášel jeden z nejznámějších českých fyziků Ivo Kraus. Ten se zabýval stanovením zbytkových napětí pomocí rentgenové difrakce a je současně významnným českým popularizátorem fyziky. Je jedním z posledních žáků Adély Kochanovské, která je zakladatelkou strukturní rentgenografie u nás.
Jako téma bakalářské práce jsem si vybrala studium textur pomocí neutronové difrakce. Této problematice jsem se věnovala také během magisterské a doktorské práce. A právě během doktorátu jsem se dostala na Oddělení strukturní analýzy na Fyzikálním ústavu AV ČR, kde jsem se začala věnovat řešení struktur monokrystalů pomocí rentgenové difrakce.
Krystalografie jako převratný obor s 30 nobelisty
Za výsledky výzkumu v oblasti studia struktury látek bylo uděleno už více než 30 Nobelových cen. Je tato vědecká oblast opravdu tak významná? V čem konkrétně?
Myslím, že množství Nobelových cen jasně ukazuje, že se jedná o velmi důležitou oblast. Bez znalosti přesné struktury se těžko tvoří například nové léky nebo nové postupy při výrobě strojních součástí.
Čím se nyní zabýváte? A jaké máte plány do budoucna? Kam byste ráda, aby se ubírala vaše kariéra?
V současné době se zabývám řešením struktur atomárně přesných nanoklastrů rentgenovou difrakcí. Jedná se o nanočástice o rozměrech několika nanometrů, které se skládají z kovového jádra a obalu. Naše práce se konkrétně zaměřuje na kovové nanoklastry chráněné obalem složeným z tzv. (kar)boranů, tedy malých klecových molekul z lehčích prvků jako jsou bor, vodík a uhlík (dalšími klecovitými strukturami jsou např. kryptandy, o kterých si můžete přečíst v rozhovoru s nobelistou Jean-Marie Lehnem, pozn. red.). Všechny námi připravené látky jsou zcela nové a dosud nepopsané a reprezentují přechod od jednotlivých atomů k objemovému kusu kovu. Mají obrovský potenciál využití v mnoha technických a biomedicínských aplikacích.
Ráda bych se v budoucnu věnovala především kvalitnímu výzkumu. Znalosti je však třeba předávat dál, proto vyučuji také na univerzitě, kde bych chtěla studenty seznamovat s nejnovějšími poznatky a ideálně je také nalákat ke studiu krystalografie.
Psalo se, že očekáváte dodávku moderního difrakčního přístroje. V čem či jak může posunout váš výzkum?
Bez nejnovějších přístrojů se věda dnes posouvá jen velmi těžko. Máme štěstí, že na naše oddělení koncem letošního roku přibude nový difrakční přístroj. Ten by měl nabízet například několikanásobně vyšší intenzitu rentgenového záření a velmi kvalitní detektor. Díky němu budeme moci studovat i vzorky, od kterých dosud nebylo možné získat rozumná data.
Ke zpracování dat z difraktometrů používáte český, avšak celosvětově rozšířený program Jana2020. K čemu je dobrý a jak vznikl?
Jana 2020 je program vyvíjený na Oddělení strukturní analýzy Fyzikálního ústavu AV ČR. Jeho hlavním tvůrcem je krystalograf Václav Petříček. Jedná se o světově uznávaný program na řešení struktur z monokrystalových i práškových dat. Umožňuje řešit také magnetické a modulované struktury. Já v něm analyzuji veškerá svá strukturní data. Pro zájemce je možné se zúčastnit workshopů. Doporučuji sledovat aktuální informace na webových stránkách programu.
Jaké obory využívají výsledků vašeho výzkumu a jak?
Všechny obory, pro které je důležité znát odpovědi na otázky, z jakých atomů se připravený krystal skládá a jak jsou atomy přesně uspořádané. Tedy například všechny obory, kde se připravují nové krystalické materiály, například farmacie nebo vědci zabývající se novými materiály se zajímavými optickými vlastnostmi.
Je něco, čeho byste ve své práci ráda dosáhla?
V první řadě chci dodávat přesné výsledky, získávat kvalitní data a poskytovat kolegům požadované informace o jejich materiálech. V oblasti nanoklastrů bych si přála širokou spolupráci napříč všemi světovými skupinami v USA, Německu i Indii. A samozřejmě bych ráda získala na náš výzkum financování z lokálních i evropských zdrojů.
Jste považována za jednu z nepřednějších krystalografek u nás. Za svou práci jste obdržela cenu L’Oreál Pro ženy ve vědě. Co pro vás toto ocenění znamená a proč jste se do něj přihlásila?
O soutěži jsem slyšela již dříve, ale odvahu se do ní přihlásit mi dodali kolegové, kteří mě celou dobu podporovali. Je důležité říct, že problematika, které se věnuji a s níž jsem šla do soutěže, není práce jednotlivce, nýbrž celého týmu. A znamená to pro mě, že naše úsilí má smysl a máme pokračovat v tvrdé práci.
Kariéra se čtyřmi dětmi
Chcete inspirovat jiné ženy? Co byste jim doporučila?
Byla bych ráda, aby se ženy nebály a šly studovat vědu a techniku. A následně, aby se ani absolventky a mladé vědkyně nebály, že nepůjde skloubit mateřství a vědecká kariéra. Doporučila bych jim se především ptát, jaké mají možnosti.
Mít čtyři malé děti v dnešní době není obvyklé. Vždycky jste chtěla velkou rodinu?
Moje maminka vzpomíná, že jsem ještě jako teenager prohlásila, že chci mít 4 děti a mezi nimi dvojčata. No nikdy bych nevěřila, že se mi to jednou splní. Ostatně maminka tomu tehdy také nevěřila. Za velkou rodinu jsem moc vděčná, a i když je to klišé, tak skutečně si především přeji, aby děti byly zdravé a v životě šťastné.
Stereotypní otázka, ale jak se vám daří skloubit velkou rodinu s vědeckou kariérou a jak se to daří vašemu muži?
Důležitá je především domluva a podpora, a to nejen mezi partnery, ale i ze strany zaměstnavatele. Já i manžel jsme oba na akademické půdě a měli jsme to štěstí, že jsme vždy dokázali najít cestu, jak vybalancovat péči o dcery a zaměstnání. Ráda bych však svému muži poděkovala za jeho obrovskou podporu, a že se nebál jít proti zažitému modelu, kdy je žena s dětmi pouze doma a muž vydělává peníze. Tím však nechci říct, že je tento model špatný, ale vždy by to mělo být o vzájemné dohodě mezi rodiči.
Je podle vás něco, co by se v českém systému a na českých vědeckých institucích mělo změnit, aby pro rodiče malých dětí bylo snazší věnovat se vědě?
Líbí se mi, že český systém dává obecně možnost volby délky rodičovské dovolené a striktně nenutí žádného z rodičů zůstávat doma nebo se vracet do zaměstnání, pokud to tak zrovna necítí nebo nemusí.
Za mě by bylo nejlepší rozšířit možnosti dětských skupin s hlídáním dětí pod tři roky. Tím by se rodiče malých dětí nemuseli bát, že například během práce v laboratoři nebo přednášky nebudou mít kam děti umístit. Myslím, že by se tím výrazně zvýšil počet především pracujících vědkyň – maminek s dětmi pod 3 roky. Ale také by se zvedl počet dokončených postgraduálů, které byly v důsledku péče o děti přerušeny.
Vaše děti jsou zatím malé, ale chtěla byste, aby se také věnovali vědě? A už na nich pozorujete, k čemu tíhnou?
Máte pravdu, že dcery jsou ještě malé. I když k posledním Vánocům si dvojčata, kterým bylo teď v létě osm let, přály mikroskop, což mi udělalo velkou radost. Obecně mohu říct, že obě se zajímají o přírodní vědy a rády si prohlíží dětské encyklopedie, kterých máme doma spoustu. Momentálně by obě chtěly být archeoložkami, tak uvidíme (smích). Třetí dcera je od září předškolák a právě ji hodně baví hrát společenskou hru dáma, kde už s přehledem porazí i své starší sestry. Nejmenší budou čtyři roky a zatím si spíš hraje s tím, co ji zrovna zaujme. Ale myslím, že všechny mají ještě spoustu času si vybrat, co je jednou bude bavit.
Čím relaxujete a co vás baví, když zrovna nebádáte?
Volného času moc nemám, ale pokud se najde chvilka, tak velmi ráda sportuji. Momentálně u mě vítězí běh. V zimě se přesunu spíše k plavání. Nepohrdnu ale také knížkou. Vedle pohádek, které čteme dětem před spaním, mám ráda dobrodružnou literaturu a občas si přečtu i detektivku.
Autorka: Martina Kurfirstová (Vědavýzkum.cz)
Zdroj: AV ČR, L’ORÉAL-UNESCO Pro ženy ve vědě
Monika Kučeráková je jedním z nejzkušenějších krystalografů v Česku. Od roku 2012 pracuje ve Fyzikálním ústavu AV ČR v oddělení Strukturní analýzy. Vyřešila stovky krystalových struktur a přispěla k rozvoji programu Jana2020, tedy krystalografického výpočetního systému se světovým renomé, který pomáhá řešit komplikované struktury látek. Současně působí na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze, kde přednáší neutronovou difrakci a fyziku pevných látek.
O programu L’ORÉAL-UNESCO Pro ženy ve vědě
Nadace L’Oréal podporuje ženy po celém světě, dává jim možnost utvářet svou budoucnost a měnit společnost k lepšímu. Zaměřuje se na tři hlavní oblasti: vědecký výzkum, inkluzivní krásu a opatření v oblasti klimatu. Talentový program L’ORÉAL-UNESCO Pro ženy ve vědě byl založen v Paříži v roce 1998 za účelem podpory žen – vědkyň. Program si klade za cíl oceňovat úspěchy již etablovaných vědkyň a vliv jejich odborné činnosti na současnou společnost, ale rovněž poskytovat podporu mladým vědkyním na počátku jejich kariéry. Od svého vzniku se postupně rozšířil do mnoha států světa a vyznamenal více než 4 100 žen ze 110 zemí.
V České republice byl talentový program realizován poprvé v roce 2006. Do současnosti bylo oceněno 47 vědkyň, mezi něž bylo rozděleno asi 10 milionů korun.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
