V rámci série rozhovorů s prorektory pro oblast vědy a výzkumu jsme tentokrát zavítali na Technickou univerzitu v Liberci. Jaké má škola zkušenosti s probíhajícím hodnocením výzkumných organizací? Jak běží příprava strategického záměru nebo jakých úspěchů se podařilo v poslední době dosáhnout? Zeptali jsme se prorektora Pavla Mokrého.
Jak byste z hlediska vědy hodnotili pro Vaši školu minulý rok?
Ve vědě a výzkumu bylo hlavní událostí uskutečnit hodnocení naší univerzity podle Metodiky 17+. Ale běžely i další aktivity mimo hodnocení, například zintenzivnění transferu technologií a komercializace našich výsledků. V náročném období v dubnu 2020 naše univerzita sehrála důležitou roli ve výrobě ochranných pomůcek pro krizový štáb Libereckého kraje. Tato pomoc se nám povedla.
V roce 2020 si každá vysoká škola poprvé prošla hodnocením ve všech pěti modulech Metodiky 17+. Jak si vaše univerzita vede v celonárodním srovnání, zaměříme-li se na moduly 1 a 2?
Technická univerzita v Liberci (TUL) se v Modulu 1 vzhledem k celorepublikovému průměru posouvá nahoru. Za poslední tři roky je tento trend poměrně přesvědčivý. Především v oboru Engineering and Technology se TUL řadí do první desítky přispěvatelů výsledků s konečným hodnocením známek 1 a 2. Trend se ale hodnotí obtížně, patříme mezi menší univerzity a výsledků nedodáváme statisticky mnoho, proto výpovědní hodnota kolísá. Myslím, že se zásadně zlepšujeme v tom, že jsme se naučili prezentovat výsledky hodnotitelům.
Záleží na tom, jak prezentujete vybrané výsledky v modulu 1?
Ano, je to klíčové. Připravili jsme vnitřní mechanismus, ve kterém původci vybraného výsledku vše popíší v interním informačním systému. Následně hodnotíme a známkujeme výsledky uvnitř univerzity podle Metodiky17+. Po tomto předvýběru vybrané autory oslovíme, aby dodali plnou dokumentaci. Máme pracovní skupiny, které poskytují podporu jednotlivým autorům v tom, že jim radí, jak by měli podklady dodat a popsat. Je to poměrně komplikovaný proces, ale na jeho konci jsou výsledky popsány kvalitně a jsou lépe hodnoceny.
A jak si vedete v modulu 2?
Pokud vyhodnotím poslední tři roky, v kvartilech Q1 nám stoupá meziročně četnost, a naopak četnost v Q3 klesá. V prvním decilu publikujeme se stejnou četností. Modul 2 je postavený na bibliometrii, proto jsme spustili grantový program na zvýšení kvality publikační činnosti.
Nicméně si nemyslím, že je dobré hodnotit kvalitu publikace na základě bibliometrických dat časopisů. Samozřejmě to má určitou výpovědní hodnotu. Někteří akademičtí pracovníci ale nemají ambice posílat článek do časopisů v nejlepším kvartilu. Podle mě se často drží při zemi. A často zbytečně.
Dá se tedy říci, že se někdy potýkáte s tím, že akademičtí pracovníci nemají ambice publikovat v časopisech Q1?
Autoři často jdou na jistotu a chtějí mít výsledek publikovaný co nejdříve. Neznamená to ale, že by publikace nutně musela být špatná. Ale smýšlení, že publikace v neprestižním časopise je špatná, není podle mě správné.
Například agregované hodnocení modulu 1 a 2 pro mezinárodní evaluační panel obsahovalo formulace, že TUL má spoustu velmi špatných článků. To pro nás nevyznělo dobře. Ten, kdo agregované hodnocení na univerzitu zpracovával, čerpal z toho, že jsme publikovali články v časopisech horších kvartilů. To ale nutně nemusí znamenat, že by články samotné musely být špatné.
Jak byste tento nedostatek modulu 2 řešil?
O tom, jestli je článek dobrý nebo ne, může vypovídat pouze jeho mezinárodní ohlas, tedy citační dynamika. I když ministerstvo školství slibuje, že to bude v rámci hodnocení za pět let zavedeno, zatím se tato data v modulu 2 nepoužívají. Ale na všem se pracuje a věříme, že je to jen dočasný nedostatek.
Jak u vás probíhalo hodnocení v modulech 3-5, které se konalo formou mezinárodního panelu? Co bylo hlavním přínosem účasti mezinárodních členů?
Mezinárodní evaluační panel přinesl nezávislý pohled na proces řízení naší univerzity. Hodnotitelé nahlíželi na hodnocené okruhy v širším kontextu, z jiných úhlů pohledu. Nyní máme konkrétní náměty na zlepšení, které mohou efektivně zvýšit kvalitu vědy a výzkumu na naší škole. Máme nějaký čas na to je implementovat a uvidíme, jestli budou fungovat nebo ne. To je jeden z našich cílů na nadcházející období a je to i priorita MŠMT.
Naši hodnotitelé byli vesměs z Evropy, a proto přinesli velmi pestrý pohled na naši univerzitu. Nicméně z počátku bylo komplikované sjednotit školské systémy domovských států jednotlivých hodnotitelů. Předsedou mezinárodního panelu byl David Tuček z Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, který dokázal výborně moderovat a sjednotit názory jednotlivých panelistů.
Měl by se podle Vás systém hodnocení nějak změnit?
Ohledně mezinárodního evaluačního panelu byl jednou z iniciativ regionálních technických vysokých škol návrh, že bychom v rámci mezinárodního evaluačního panelu sdíleli specifickou skupinu hodnotitelů. Jinými slovy, jeden hodnotitel by evaluoval více vysokých škol, aby existovalo srovnání napříč univerzitami. Vyhnuli bychom se tomu, že by každý panelista hodnotil z úhlu pohledu svého vysokoškolského systému. Mysleli jsme, že by to mohlo být spravedlivější, ale bohužel se to nezrealizovalo. Domnívám se, že v tomto smyslu byla příprava hodnotitelů pro tuto roli podceněna. Osobně si myslím, že tudy cesta vede.
Hovořil jste o fluktuaci výsledků. Jaký problém by mohl TUL zasáhnout při rozdělování institucionální finanční podpory?
U menších univerzit nastává problém fluktuace sledovaných statistických dat, způsobený malým množstvím výsledků, který je škola schopna vygenerovat. Nastává tedy otázka, jakým způsobem se to zohlední při škálování vysokých škol, a nakonec při rozdělování institucionální podpory. Mohou vzniknout určité nespravedlnosti. MŠMT pravděpodobně nebude dělit motivační složku finanční podpory rovným dílem mezi všechny univerzity. Podle Metodiky financování vysokých škol na základě škálování se pozice výzkumné organizace na škále přetransformuje do určitého koeficientu, kterým se bude násobit její velikost. Takže instituce dostane o určité procento méně, nebo více peněz. Nicméně ve výsledku to může vést k tomu, že stejně kvalitní výsledky se budou posuzovat rozdílně. Vědec by tak na jedné univerzitě dostal za stejně kvalitní výsledky méně podpory než na univerzitě druhé. To by mohlo vytvářet tlak, v jehož důsledku by mohli vědci přecházet do institucí, které jsou na škálách výše.
Jaké jsou hlavní strategické plány vaší univerzity?
Budeme dále zkvalitňovat doktorské studium. Potěšilo nás, že mezinárodní evaluační panel poměrně kladně hodnotil, jakým způsobem jej administrujeme. V rámci doktorského studia jsou povinné zahraniční doktorské stáže a v této strategii budeme pokračovat. Velké rezervy vidím v práci školitelů pro doktorandy, proto připravujeme zavést systém hodnocení školitelů.
Máme rezervy v úspěšnosti v grantových soutěžích zaměřených na základní výzkum. To také plánujeme zlepšit. TUL je univerzita, která má úzké vztahy s průmyslovými partnery a je zaměřená na aplikovaný výzkum. Nastavení Metodiky17+ nás ale výrazně tlačí k posílení základního výzkumu. Rozjeli jsme interní grantové soutěže na podporu týmů pracujících v základním výzkumu. Budeme cílit strategicky na úspěšnost týmů, jak v soutěžích Grantové agentury České republiky, tak i na případné mezinárodní projekty ERC nebo Horizon Europe.
Co považujete v nadcházejícím období za nejdůležitější?
Čeká nás prioritizace témat ve výzkumu. Je to jedno z doporučení mezinárodního evaluačního panelu a bude to nepříjemné a komplikované. Jako středně velká výzkumná organizace si nemůžeme dovolit pokrývat vědecké aktivity ve všech oblastech, ve kterých jsme hodnoceni. Nejde to z kapacitních možností, ale i z tlaku na kvalitu výsledků. Budeme se muset soustředit na oblasti, které jsou v současné době na naší škole nejlepší. A některé oblasti výzkumu, které mají v Liberci velkou historii, budeme muset možná opustit. To bude bolestivý proces, ale nemůžeme se tomu vyhnout. Začínáme o tom jednat s děkany a tento úkol bude pravděpodobně velkou výzvou pro pracovní týmy.
Jak se vám daří plnit takzvanou třetí roli univerzity?
Rozvíjet třetí roli TUL je náš další cíl. Chceme posílit zejména spolupráci s průmyslovými partnery a transfer technologií. Podle mého názoru jsme v tom poměrně úspěšní, respektive úspěšnější než v základním výzkumu. Historicky má TUL stoprocentně vlastněnou společnost s ručením omezeným, Vysokoškolský podnik. V současné době přetváříme Vysokoškolský podnik na agenturu pro transfer technologií, kterou bychom využili pro efektivní zakládání spin-offů a podporu komercializace. V tomto jsme trošičku napřed před ostatními srovnatelnými univerzitami. Začali jsme na tom spolupracovat s firmou i&i Prague.
Spolupracujete s podniky v libereckém kraji?
Spolupracujeme s podniky v rámci grantových programů Rady pro výzkum, vývoj a inovace Libereckého kraje. Využíváme krajských inovačních voucherů. Spolupráce s regionálními podniky je samozřejmě významná, ale spolupracujeme i s velkými zahraničními partnery, které mají v regionu Liberce své pobočky. Velmi si ceníme toho, že od našich partnerů máme i podporu na studentských projektech, například projektu studentské formule. Jsme pyšní na nastavení oboustranně výhodné spolupráce s průmyslovými partnery.
Vaše univerzita má široké spektrum různě zaměřených oborů na technických i humanitních fakultách. Daří se vám rozvíjet spolupráci mezi obory či fakultami?
Takové formy spolupráce se nám daří a jsme v tom velmi flexibilní. Vstupujeme i do různých zahraničních projektů, které vyžadují širokou podporu z více oborů. Typickým příkladem je výroba nanovláken. Na to jsou potřeba zkušenosti nejen z chemie, ale i fyzikální vhled a samozřejmě to končí technickou realizací. Umíme zkonstruovat zařízení, které nanovlákna produkuje ve výrobních objemech zajímavých pro průmyslové partnery. Jednotlivé fakulty spolupracují a vidím to jako velkou sílu naší univerzity a podporujeme to. Budeme toto nastavení podporovat i nadále.
Děkujeme za rozhovor!
Za redakci Vědavýzkum.cz se ptala Eva Doležalová
Pavel Mokrý
Teoretický fyzik zabývající se základním výzkumem feroelektrických materiálů a jejich aplikacemi v akustice a optice. Je profesorem v oboru Aplikované vědy v inženýrství na Fakultě mechatroniky, informatiky a mezioborových studií Technické univerzity v Liberci. Působí jako prorektor pro vědu a výzkum na TUL. Dva roky sbíral zkušenosti na katedře chemie Tokyo University of Science a v Laboratoři aplikované piezoelektřiny, Kobayasi Institute of Physical Research v Japonsku. Posléze působil v Laboratoři keramik Švýcarského národního polytechnického institutu v Lausanne (EPFL).
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
