Radek Martinek: Chci dělat reálné věci, která mají význam pro firmy i klinickou praxi

Prezident ČR jmenoval 8. května nové profesory a byl jste mezi nimi i vy. Znamená pro vás zisk profesorského titulu vrchol kariéry?

Moc si vážím toho, že mi prezident Zeman podepsal jmenovací dekret profesorem pro obor Kybernetika, beru to jako ocenění svého téměř patnáctiletého působení na své Alma Mater VŠB-TUO. Zisk profesorského titulu pro mě určitě neznamená vrchol profesní kariery, rozhodně je to pro mě ale významným impulsem do další práce. Je mi 36 let, a ta by bylo velmi smutné, kdyby tohle byl vrchol mé kariéry, nemyslíte? V současné době mám před sebou řadu výzev v podobě projektů, které se v letošním roce rozběhly.

Profesorský titul jste získal v oboru Kybernetika. Co to vlastně je kybernetika, jak byste tento obor popsal?

Osobě bych kybernetiku definoval jako principy řízení a přenosu informací ve strojích, ale i živých organizmech či společnosti. Krásné na tom je, že vše lze popsat matematicky, tj. procesy probíhající v živých organismech jsou popsány stejnými rovnicemi jako analogické procesy v technických zařízeních. Kybernetika má široký přesah do oblasti biomedicíny, průmyslu, komunikačních technologií a podobně.

Co vás na vašem oboru nejvíce baví?

Na bakalářském a navazujícím magisterském stupni studia jsem studoval telekomunikace v kombinaci s informatikou, nicméně ta mi moc blízká nebyla, protože se mi v ní těžko hledaly reálné aplikace. U telekomunikací jsem viděl konkrétní věci, konkrétní výstupy, potřeboval jsem něco hmatatelného. Na kybernetice a biomedicínském inženýrství se mi líbí, že když něco vyvíjíme, může to skončit v klinické praxi, nebo to skončí v nějaké firmě jako vylepšovák. Informatika je krásná, ale musíte na ni mít nadání.

Můžete projekty, které se v letošním roce rozběhly, zmínit? Čeho se týkají?

Jedná se například o projekt s názvem „Komplexní systém pro rozvoj oblasti neinvazivního monitorování plodového EKG“ v rámci Technologické agentury České republiky, nebo projekt s názvem „Vývoj komplexního senzorického systému pro efektivní řízení snímkování magnetické rezonance“ pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu. Cílem těchto projektů je komercializace výzkumu, kterému se věnuji od roku 2012. Jinými slovy přetavit výzkumnou činnost na reálné produkty, které se budou prodávat a které mají potenciál zachraňovat životy. Popravdě řečeno, to že se podaří výzkumná činnosti přenést na zařízení, které se bude rutině používat v klinické praxi, je pro mě s nadsázkou více než 10 profesorských titulů. Jako vědce mě bytostně irituje takzvaný výzkum do šuplíku. Dle mého názoru je zcela klíčové spojení akademické půdy s praxí. Dlouhodobě se snažím vytvářet „mosty“ mezi akademickou půdou a praxí, aby můj tým dělal reálné věci, které mají význam pro firmy a klinickou praxi. Bohužel existuje spousta akademiků se spoustou titulů, co jsou zavření ve své akademické bublině – a to je špatně.

Na jakých dalších projektech v současné době pracujete?

V současné době je jich hodně. Některé jsem již zmínil dříve. V rámci Technologické agentury České republiky řeším projekt, jehož cílem je vývoj nové softwarové/hardwarové platformy pro rozvoj v oblasti neinvazivního monitorování plodového elektrokardiogramu (NI-fEKG). Navržená platforma modulárního systému bude kompatibilní s dnešními technologiemi NI-fEKG používanými v klinické praxi. Vyvinutá technologie bude představovat spojení námi vyvinutého softwarového řešení s unikátním prototypem fantomu sloužící k modelování elektrické aktivity srdce plodu a matky včetně rizikových stavů, různých poloh a gestačního stáří plodu, děložních kontrakcí, vícečetného těhotenství apod. Technologie fantomu představuje nezbytný stupeň pro realizaci prototypu domácího monitoru NI-fEKG, který představuje další cíl tohoto projektu. Pod záštitou Ministerstva průmyslu a obchodu řeším zase projekt s názvem „Vývoj komplexního senzorického systému pro efektivní řízení snímkování magnetické rezonance“. Jeho cílem je výzkum a vývoj systému pro monitorování kardiorespirační aktivity při vyšetření v MR, u kterého není nutná fixace senzorů na tělo pacienta. Pro studenty vedu studentskou grantovou soutěž s názvem „Pokročilé metody zpracování signálů III“. Dále jsem zapojen do dalších velkých univerzitních projektů.

Přibyly vám k novému titulu také povinnosti?

Určitě ano, jako „mladý“ profesor jsem garantem řady výzkumných projektů. Na mé domovské Katedře kybernetiky a biomedicínského inženýrství FEI VŠB-TUO jsem nově zástupcem vedoucího katedry pro vědu a výzkum. Získání profesorského titulu je velmi prestižní záležitostí, se kterou samozřejmě přichází i zodpovědnost. Ctím povinnost dobře reprezentovat naši Alma Mater VŠB-TUO jak v rámci České republiky, tak obzvláště v zahraničí. Jsem nesmírně rád, že se mému výzkumnému týmu daří mezinárodní spolupráce, například s USA či Čínou. Asi největší pocit zadostiučinění z vědecké práce zažívám, když je náš výzkum uznán na mezinárodní scéně. Mohou konstatovat, že přitom mám vzácný pocit národní hrdosti.

Můžete spolupráci s Čínou a USA přiblížit?

Se Spojenými státy spolupracuji na vývoji plodového EKG. Jeden z amerických profesorů si vybral naši univerzitu pro svůj sabatikl. Pro mě osobně to byl velmi zajímavý zážitek, protože on pracoval jako lékař ve válečných zónách a spoustu věcí z oblasti biomedicíny si vyzkoušel. Z pohledu posunu vědy je nejlepší, byť to zní hrozně, válka, protože během ní si v našem případě ten lékař leccos vyzkouší. I já jsem měl v USA několik přednášek. Co se týká Číny, oslovil nás jeden z jejich profesorů. Ve spolupráci s Katedrou informatiky naší fakulty jsme pořádali česko-čínskou konferenci, byli jsme i na konferencích v Číně a navázali jsme spolupráci v přípravě projektů a vědecké činnosti.

Jak je to s mezifakultní spoluprací nebo spoluprací mezi katedrami?

Spolupracujeme napříč katedrami, s Katedrou telekomunikací vyvíjíme optické senzory pro různé aplikační oblasti od medicíny, přes průmysl až po automotive. Katedře informatiky zprostředkováváme takzvaná big data, která oni následně zpracovávají. A co se týká mezifakultní spolupráce, tak i ta je velmi důležitá a s dalšími fakultami VŠB-TUO spolupracujeme.

Čím jste chtěl být jako malý?

Bude to znít jako klišé, ale chtěl jsem být vědcem. Od mala mě fascinovala věda, zbožňuji astronomii a jako malý jsem snil o letu do vesmíru – no vlastě o tom sním pořád, podívat se na mezinárodní vesmírnou stanici by nebylo vůbec špatné. Fascinuje mě hledání mimozemského života, obecně všechny moderní technologie a high-tech hračky. Dokonce mám jeden, teď již úsměvný, příběh z dětství, kdy jsme s nejlepším kamarádem ve svěráku demontovali nábojnice z druhé světové vláky, abychom získali střelný prach pro naši „raketu“.

Jaká byla vaše cesta na VŠB – Technickou univerzitu Ostrava a jak zásadní roli hraje ve vašem životě?

VŠB – Technická univerzita Ostrava mi zásadně ovlivnila život, a to jak profesní, tak i ten soukromý. Univerzita je moje srdeční záležitost, prožil jsem zde skvělá a nezapomenutelná studentská léta, dokonce jsem se zde seznámil s mojí manželkou. Cesta na VŠB-TUO byla dlouhá, protože pocházím z Vysočiny. Studoval jsem na VUT v Brně, kde jsem získal svůj první akademický titul Bc. na Ústavu telekomunikací. Dodnes mám s kolegy z Brna perfektní vztahy a rád tam jezdím do komisí na státnice a podobně. Na VUT jsem dojížděl vlakem z malého městyse Nedvědice. Chtěl jsem si vyzkoušet život na kolejích, tak jsem šel na magisterské studium do Ostravy. Zbytek příběhu, který pokračoval přes magisterské a doktorské studium, moji habilitaci až k podpisu mého jmenovacího dekretu už znáte :-).

Co vás překvapilo na Ostravě? Pocházíte z Vysočiny, co pro vás bylo motivací zůstat?

Motivací, proč jsem v Ostravě zůstal, byla samozřejmě VŠB-TUO. Měl jsem tady práci, která mě bavila a baví, navíc jsem se na kolejích seznámil s manželkou, která mimochodem pochází z Hodonína. Oba jsme si tady našli práci a zůstali jsme. Kamarádi se divili, že odcházím do Ostravy, ale myslím si, že v posledních letech se daří tuhle zažitou informaci odbourávat.

Co vás vedlo k tomu, že jste pokračoval ve vědecké kariéře po zisku inženýrského titulu?

Určitě to byla nabídka od mého školitele. V době mého nástupu na doktorské studium se na Katedře kybernetiky a biomedicínského inženýrství objevilo několik unikátních měřících systémů PXI (PCI eXtensions for Instrumentation) pro oblast tzv. softwarově definovaného rádia. Tato zařízení byla dříve výsadou pouze americké armády – tomu nešlo odolat. Asi jsem měl v životě strašně velké štěstí, protože jsem si vybral práci, která mě skutečně ze srdce baví.

Když porovnáte sebe jako studenta s dnešními studenty, jaké vidíte rozdíly?

Student je stále student, snaží se jít cestou nejmenšího odporu. Dle mého názoru je student do určité míry odrazem svého učitele. Já osobě jsem na základní škole nebyl dobrým studentem, obzvláště v humanitních předmětech, respektive v jazycích, tj. češtině a němčině. Otevřeně se přiznávám a jako profesor si to snad mohu dovolit – v deváté třídě jsem měl čtyřku z češtiny. Paní učitelka češtiny mi říkala, že budu rád, když se vyučím. Legendární byly diktáty, ze kterých jsem měl nejlépe čtyřku, ale většinou kouli. Naopak učitelé matematiky a fyziky ve mně probudili zájem o vědu. Dnešní studenti mají internet, všechny informace na dosah ruky, ale bohužel jen malá část jich toho dokáže efektivně využít. Takže studenti jsou dle mého názoru stejní – dobří a horší, ale to jen odráží schopnosti pedagoga odhalit, na co je student nadaný a to rozvíjet.

Jak se snažíte vést svoje studenty?

Již dříve jsem zmiňoval „student je do určité míry odrazem svého učitele“ – velmi mě baví práce se studenty. Snažím se odhalovat jejich silné stránky a ty následně rozvíjet. Jsem nesmírně hrdý, že moji první dva doktorandi zůstali na akademické půdě a v současné době jsou obornými asistenty na Katedře kybernetiky a biomedicínského inženýrství. Věda a výzkum je dle mého názoru týmová práce – jako školitel mám možnost si „vychovat“ vlastní tým mladých lidí – to mě nesmírně baví a naplňuje. Někteří studenti u mě začínali na bakalářské práci a končí na doktorském, to máte třeba 10 let, a to je dlouhá doba. Je skvělé pozorovat jejich pokroky a „dozrávání“. Kladu velký důraz na spolupráci se zahraničními pracovišti. Snažím se, aby moji studenti absolvovali zahraniční stáž. Jsem nadmíru hrdý, že někteří moji studenti, patří k nejlepším mladým vědcům na VŠB-TUO, pevně věřím, že o nich ještě hodně uslyšíme. Dovolím si citovat svého školitele „není nic lepšího, než když žák překoná svého učitele“. Snažím se studentům naslouchat, uvedu příklad: měl jsem studenta, který byl vášnivý muzikant-kytarista. Vypsal jsem pro něho téma diplomové práce s názvem „Kytarové efekty pomocí LabVIEW“ – práce byla excelentní, protože to studenta bavilo. Nebo další příklad z jiné oblasti, přišla za mnou studentka, která milovala zvířata – pracovala v jezdecké škole. Vypsal jsem jí diplomovou práci na téma „Pokročilé metody zpracování elektrokardiografie zvířat“ práce byla opět excelentní, a navíc to vedlo k rozvoji spolupráce s Klinikou chorob přežvýkavců a prasat v rámci Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Takovýchto příkladů bych mohl uvést několik.

Jak po práci odpočíváte?

Největším relaxem je pro mě moje rodina a přátelé. Mám doma dvě malé děti, 2 a 4 roky, takže se nikdy nenudím. Miluji cestování, turistiku a poznávání cizích kultur. Díky mé práci jsem měl možnost přednášet v USA, Číně, Austrálii, Vietnamu či na Taiwanu. Rád odpočívám u hudby, miluji umění. Velkým relaxem je naše zahrada, kde se snažím reflektovat zážitky z mých cest, takže zde najdete trochu Asie, Středozemí či Severní Ameriky. Samozřejmě věda je mým koníčkem, zbožňuji astronomii, fascinuje mě hledání mimozemského života, obecně všechny moderní technologie a výzkum.

Podívali jsme se do minulosti. Kde se vidíte za pět let?

Určitě tady na VŠB-TUO, kde jinde? Mám před sebou teď hodně velkých výzev! V současné době se podílím na přípravě strategického projektu REFRESH (SMARAGD) - Industry4.0 & Automotive Lab. Zde plánuji vybudování unikátní laboratoře s názvem „Laboratoř pro sběr a pokročilé metody zpracování signálu v rámci Průmyslu 4.0.“ Laboratoř bude vybavena unikátním HW a SW umožňujícím tzv. fast prototyping, tedy nástroji umožňujícími rychlý postup mezi teoreticky navrženými hypotéza i pro vědecko-výzkumné činnosti v oblasti pokročilých metod zpracování číslicových signálů z různých aplikačních oblastí. V laboratoři bude moci probíhat jak výuka a vědecko-výzkumná činnost, tak řešení bakalářských, magisterských i doktorských prací. Budou zde moci být řešeny projekty s podporou národních i mezinárodních grantů generujících patenty, analýzy výsledků měření prováděných v rámci smluvního výzkumu a podobně.

Děkujeme za rozhovor.

 

Zdroj: VŠB-TUO