O českou biotechnologickou firmu Sotio, která se zaměřuje na inovativní léčbu onkologických onemocnění, se stále více zajímají přední hráči globálního farmaceutického průmyslu. Profesor Radek Špíšek, imunolog a generální ředitel Sotia v jedné osobě, v rozhovoru pro časopis MED připouští, že by spolupráce s nimi mohla být těsnější, než v minulosti předpokládal.
„Umím si představit, že pokud velkou farmaceutickou společnost zaujme náš léčivý přípravek, mohli bychom ho dál vyvíjet společně s ní výměnou za část našich licenčních práv,“ říká. Dlouhodobý cíl Sotia, které je součástí finanční skupiny PPF, se ale podle něj nemění. Tou je transformace původně českého biotechu s 300 zaměstnanci – největšího ve střední Evropě – ve farmaceutickou společnost, která se na trhu prosadí s vlastním originálním lékem na rakovinu.
Sotio se loni dohodlo na testování nadějného preparátu SOT101 s velkou nadnárodní farmaceutickou společností Merck. Jak tato dohoda zapadá do vaší strategie? V minulosti jste mluvili o tom, že se chcete sami stát farmaceutickou společností a vyrábět originální léčiva. Platí to pořád?
Platí. Takto jsme od počátku Sotia formulovali naši dlouhodobou strategii. Rád říkám, že je to možná naivní vize, ale máme jasný cíl. To znamená, že u přípravků, které se snažíme vyvíjet, si musíme ponechat práva. V případě, že by úspěšně prošly celým dlouhým procesem klinického testování a dostaly se na trh, se chceme podílet i na komercializaci léčiva. Nicméně vývoj léčivých přípravků je extrémně složitá disciplína. Nejen z hlediska finančních nákladů, ale i realizace klinických studií. Musíte mít jasnou představu, na jaká nádorová onemocnění tyto studie zaměříte a s jakými kombinacemi už existujících léků chcete vaše přípravky testovat. Spolupráce s firmou Merck do toho skvěle zapadá. Tato světoznámá farmaceutická firma v současnosti vyrábí nejúspěšnější onkologický lék na trhu pembrolizumab, který je schválený pro celou řadu nádorových onemocnění.
Zatím se kombinace vašeho přípravku s pembrolizumabem jeví nadějně?
Přípravek SOT101 je založený na interleukinu 15, což je bílkovina, která v lidském těle aktivuje protinádorovou imunitní reakci. Stimuluje bílé krvinky tak, aby zabíjely nádorové buňky. My jsme interleukin 15 modifikovali tak, že dosahuje vyšší účinnosti než ten, který se běžně vyskytuje v lidském těle. Před dvěma lety jsme zahájili první fázi klinických studií a hned jsme začali testovat i kombinaci s pembrolizumabem. Ten jsme si kupovali, v této fázi jsme ještě o strategické spojení s Merckem neusilovali. Po roce a půl už vidíme, že na některé pacienty měla tato kombinace příznivý dopad. Když jsme naše data ukázali Mercku, poměrně rychle jsme se domluvili na spolupráci v dalším klinickém testování. Teď vstupujeme do druhé, rozsáhlejší fáze, ve které se zaměříme na větší počet nádorových onemocnění.
Změnily se tedy časem vaše představy o spolupráci s velkými farmaceutickými společnostmi? V minulosti jste spíše sázeli na to, že chcete mít vývoj svých léčivých přípravků zcela pod kontrolou…
V této fázi pořád vlastníme sto procent komerčních práv k našim přípravkům. Spolupráce s Merckem v současnosti spočívá především v tom, že si navzájem poskytujeme naše látky ke klinickému hodnocení zdarma. Za naprosto klíčové považuji, že máme přístup k know-how Mercku, co se týče provádění klinických studií. Merck nám pomůže klinické studie oponovat a promýšlet, u kterých onemocnění a ve kterých fázích těchto onemocnění by kombinace našich přípravků dávala největší smysl. Do budoucna ale nevylučuji, že pokud bychom v klinických studiích získali nadějná data, byli bychom eventuálně ochotni se části práv vzdát a nabídnout licenci dalším hráčům na trhu.
To už by byla zásadnější změna strategie oproti vašim původním představám?
V době, kdy Sotio vznikalo, jsme takto nepřemýšleli. Dnes si umím představit, že pokud velkou farmaceutickou společnost zaujme náš léčivý přípravek, mohli bychom ho dál vyvíjet společně s ní výměnou za část našich licenčních práv. Debata o takové případné dohodě by nastat mohla. Oproti minulosti je tedy Sotio navenek opravdu otevřenější než dřív. Tato změna nastala v okamžiku, kdy se nám podařilo pokročit do fáze klinického testování s několika našimi programy. Velké farmaceutické firmy mají historicky značné know-how v oblasti klinického vývoje a případná strategická spolupráce nás pochopitelně zajímá.
Taková spolupráce by se mohla týkat třetí fáze klinických studií?
Podobná rozhodnutí většinou skutečně přicházejí před třetí fází. Po druhé fázi už bývají k dispozici data z testování na nižších stovkách pacientů a je možné s mnohem větší mírou pravděpodobnosti říct, že testovaná látka skutečně pomáhá pacientům.
Atraktivní věda
Sotio je na mezinárodním poli aktivní už v počátečních fázích – vyhledáváte nadějné výzkumné programy po celém světě, realizujete akvizice, získáváte licence. Jak tyto aktivity zapadají do vaší strategie?
Už zhruba osm let v Sotiu vytváříme portfolio programů, které jsou zaměřeny na vývoj léčivých přípravků v oblasti onkologie. Toto portfolio vzniká díky různým aktivitám – vlastnímu výzkumu, akvizicím firem, jejichž vývoj nám připadal nadějný, a samozřejmě také licencím na vývoj konkrétních přípravků. Jinými slovy do Sotia dostáváme atraktivní vědu. V Sotiu potom výzkum pokračuje, dostáváme se do fáze, kdy už je možné mluvit o potenciálním léku a začínáme testování na lidech.
Nedávno jste získali licenci na výzkumné programy v Jižní Koreji. Čím pro vás byly zajímavé?
Cílem této konkrétní transakce bylo doplnit naše technologické možnosti. Vedle interleukinu 15 se v dalším vývojovém programu zabýváme látkami ADC, což je anglická zkratka slov antibody drug conjugates. Když to zjednoduším, na monoklonální protilátku, která umí najít nádorovou buňku, se snažíme nalepit hodně účinnou chemoterapii. Protilátka ji dopraví jenom do nádorových buněk a chemoterapie tolik neškodí normálním buňkám. A od jihokorejské firmy LegoChem jsme si fakticky koupili technologii, která umožňuje zase trochu jiným způsobem přilepovat chemoterapii na monoklonální protilátku. My už jednu takovou technologii máme, dlouhodobě ji vyvíjíme a teď díky LegoChemu získáváme další.
Také testování svých přípravků máte rozprostřené do celého světa – do Ameriky a západní Evropy…
To je nezbytné. Sotio je fakticky mezinárodní společnost se sídlem v Praze, která vychází z české vědy. Další fáze – včetně klinických studií a vyhledávání možných licencí nebo akvizic – pak má na starosti mezinárodní tým manažerů. Když se nám povede úspěšně provést nadějnou látku předklinickým výzkumem, následné studie se realizují po celém světě. Vždy jsou to Spojené státy, kde se nacházejí hlavní centra globálního onkologického vývoje. Také v Evropě musíme začít ve zdravotnických zařízeních, která mají s klinickým onkologickým výzkumem nejvíc zkušeností – například ve Francii nebo Španělsku. Do této skupiny prestižních nemocnic se úspěšně snažíme zařadit i ty české. S časným onkologickým výzkumem má tady největší zkušenosti Masarykův onkologický ústav v Brně.
Řekl jste, že Sotio vychází z české vědy. Na druhé straně výzkumný program interleukinu 15 jste před časem získali díky akvizici francouzské společnosti Cytune Pharma. Jestli tomu dobře rozumím, díky této akvizici jste navázali na to, čím už jste se v Sotiu zabývali…
Naší expertízou, která byla od počátku spojena se Sotiem, je nádorová imunologie. Rozumíme tomu, jak lidský imunitní systém dokáže poznat nádorovou buňku a jaké buňky, jaké protilátky jsou pro to důležité. Vývojový program interleukinu 15 nám do toho dobře zapadl. Našli jsme ho ve Francii, přenesli sem a vyvinuli ho tím směrem, který jsme považovali za správný. V Praze máme výzkumné oddělení téměř čtyřiceti lidí. Asi z 85 procent ho tvoří čeští vědci, kteří přišli z Akademie věd nebo českých univerzit. Za posledních deset let získali významné know-how v oblasti vývoje léků.
Basilej i Boston
Je teď z hlediska zahraničních aktivit klíčové vaše působení v Bostonu, kde máte své americké sídlo?
Ano. A otevřeli jsme také kancelář Sotio ve švýcarské Basileji. Pro nás je klíčové získat zkušené odborníky, kteří umí dělat klinické studie. To do velké míry rozhodne o úspěchu výzkumných programů. Jak už jsem říkal, záleží na tom, jestli děláme klinické studie u správných typů nádorových onemocnění, jestli je děláme dostatečně rychle a v kombinaci se správnými léky, které už jsou na trhu. To je extrémně důležité know-how, které nemá moc lidí na světě a které je koncentrované ve farmaceutických firmách.
Basilej je také jedním ze světových farmaceutických center…
Přesně tak. V Basileji má velké centrály řada farmaceutických firem, je tam snazší přístup k odborníkům a know-how. My jsme ve Švýcarsku vytvořili výborně fungující tým, který je zodpovědný za klinické studie. A druhý přirozený krok pro Sotio, kterým se zabýváme v posledních dvou letech, je posilování naší přítomnosti ve Spojených státech. Tím, jak se v našem vývoji posouváme dál, už jsme ve fázi, kdy se můžeme stát atraktivnějším partnerem pro velké farmaceutické hráče. Už proto musíme být v Americe – aby nás brali vážně a aby viděli, že případnou spolupráci bereme seriózně. Ve Spojených státech se můžeme dostat do správných sítí jak investorů, tak developerů léků. V srpnu 2020 jsme navíc koupili vývojový program buněčných terapií od americké biotechnologické firmy Unum. Tím jsme zároveň získali kanceláře, laboratoře a tým více než deseti lidí. Postupně jsme ho rozšířili, současný tým asi čtyřiceti lidí nejenom vyvíjí program buněčných terapií v Cambridge na předměstí Bostonu, ale také se víc zapojuje i do našich dalších aktivit.
Chystáte tedy další rozšiřování svých aktivit v Bostonu?
Už v současnosti jsou poměrně významné. Máme tam klinický program a luxusní zázemí – laboratorní i kancelářské. Kromě toho chceme vybudovat silný tým, který by nám pomohl s networkingovými aktivitami a jednáním s potenciálními investory. Tedy s tím, čemu se anglicky říká investor relations. Oddělení IR bude s velkou pravděpodobností sedět právě v Cambridge.
Berete to tak, že Boston je v biotechnologiích a farmaceutickém průmyslu něco podobného jako Silicon Valley pro startupy, které se zaměřují na informační technologie, polovodiče?
Já to tak vnímám. Možná je to trochu zjednodušené, ale jisté je, že v Bostonu a jeho okolí se nacházejí ta nejprestižnější klinická centra. V Cambridge máte proslulé MIT – Massachusettský technologický institut – i celý kampus kolem Harvardovy univerzity. V okolí působí stovky biotechnologických firem. Pro mě je to místo, ve kterém se soustředí svět biotechnologií a kde je potřeba být. Máte šanci rychle sjednat schůzky nebo dosáhnout průlomu v jednání, což by vám z Prahy trvalo třeba měsíc nebo dva.
Působíte také v Pekingu…
Ano, máme tam kancelář. Důležité pro nás je, že skupina PPF si v Číně vybudovala know-how a ví, jak se tam pohybovat. Myslíme si, že by to mohla být jedna z našich konkurenčních výhod. Globální farmaceutické firmy začínají dělat klinické studie v Číně relativně pozdě, až když si jsou opravdu jisty, že mají vyvinutý lék. My bychom mohli začít dříve. Když budeme vědět, že náš vývoj vypadá nadějně, chceme studie zahájit v poměrně časné fázi. Podobně jako v Praze a Bostonu se v Číně zabýváme buněčnými terapiemi.
Pokud vím, to je vedle interleukinu a ADC třetí významný směr vašich aktivit v oblasti imunoterapie. Mohl byste ho více přiblížit?
Vyrábíme produkty, které jsou založeny na manipulaci s buňkami lidského imunitního systému. A umíme s těmito buňkami pracovat v high-tech laboratoři tak, aby mohly být následně podány lidem. Takovou laboratoř máme právě i v Číně. Vzhledem k tomu, že se tam teprve formuje regulatorní prostředí pro klinické studie, zaměřujeme se zatím na výzkumnou spolupráci s čínskými akademickými centry.
Unikátní model
Sotio je biotechnologická firma, sám jste v minulosti použil termín biotechnologický startup. Zároveň jste součástí velké finanční skupiny a máte širší ambice, pokud jde o správu farmaceutických aktiv PPF. Není to dost specifický model?
Je to naprosto unikátní model. Standardní biotechnologická firma v Evropě i Americe funguje tak, že se sejde skupina, dejme tomu, deseti lidí, kteří věří, že mají zajímavou molekulu, zajímavý výzkum a pokusí se najít investory. S jejich podporou se snaží tento výzkum dostat do fáze klinických testů. Všichni počítají s tím, že pravděpodobnost takového úspěchu je poměrně nízká, třeba kolem deseti procent. Když se to podaří, pokusí se vývojový program prodat velké farmaceutické firmě. To je klasický byznysový model biotechu. My jsme úplně jiní, máme díky PPF stabilní zdroj financování. Sestavujeme větší portfolio látek, které nám připadají nadějné ve výzkumné fázi. Každá z nich má šanci kolem osmi nebo deseti procent, že projde všemi fázemi testování a dostane se na trh. Z toho vyplývá, že těch vývojových programů potřebujeme mít na začátku víc než deset, možná patnáct.
V čem jsou podle vás výhody tohoto modelu?
Oproti jiným biotechnologickým firmám má Sotio zásadní výhodu v tom, že nemusíme třicet nebo čtyřicet procent našeho času trávit hledáním dalších investorů nebo farmaceutických firem, které by si naše molekuly na začátku první fáze klinického testování kupovaly. Soustředíme se na to, abychom posouvali dopředu náš vývoj. A díky naší vizi, kterou je dostat se až na farmaceutický trh, se nám daří najímat skvělé odborníky, kteří hledají inovativní prostředí, zajímavou vědu, ale zároveň nejsou nadšeni z toho, že by měli přejít z korporátního prostředí farmaceutických firem do bláznivého a hodně riskantního prostředí biotechu. Hledají něco mezi.
Jak se změnil váš pohled na výzkum od té doby, co jste se začal zabývat také byznysem?
Vlastně jsem se ocitl na rozhraní tří oblastí. Celý svůj profesní život jsem se pohyboval mezi výzkumem nádorové imunologie a medicínou – jsem vzděláním doktor. A vznikem Sotia před dvanácti lety se k tomu přidal ještě třetí rozměr, kterým bylo ukotvení našich aktivit také v byznysovém světě. Ani předtím jsem ale nikdy nechtěl dělat pouhý výzkum pro výzkum. Vždy jsem potřeboval vědět, že směřujeme k jeho aplikaci, využití pro lidi. Vznik Sotia původně odstartovala jedna velmi časná klinická studie, která navazovala na náš výzkumný projekt na Univerzitě Karlově. V Sotiu jsem si ale ještě více uvědomil, jak důležité je ochránit dobré nápady vědců z hlediska duševního vlastnictví. Všem kolegům, kteří pracují na nadějném výzkumu, bych doporučil, aby si zajistili minimálně evropský a americký patent ještě předtím, než o svých nápadech řeknou světu a budou publikovat své výsledky ve vědeckých časopisech. Žádný investor totiž nebude vkládat peníze do něčeho, co není z hlediska duševního vlastnictví správně ošetřeno.
Autor: Jan Žižka
Foto: Libor Fojtík
- Autor článku: ne
- Zdroj: Ministerstvo zahraničních věcí
