Aleš Vlk: Samostatná instituce není zárukou toho, že něco bude fungovat lépe

Soudě podle článků např. portálu Vědavýzkum.cz se zdá, že hlavním problémem, se kterým se politika VaVaI potýká, je hodnocení a financování. Je podle Tebe tento dojem správný?

Řekl bych to spíše takto. Lidi, kteří se ve VaVaI pohybují, se nejvíce zajímají o hodnocení a financování, ještě přesněji řečeno: jak nastavit vztah mezi hodnocením výsledků (nebo chceme-li výstupů) jejich činnosti a financováním. A schválně neříkám jak co nejlépe či optimálně. Protože to každý vidí ze svého úhlu pohledu. Osobně si myslím, že jsou dva významné body (ani nechci říkat problémy), které stojí před českou politikou VaVaI. Za prvé v České republice stále ještě neproběhla obecná diskuse o roli vědy ve společnosti a postavení vědců – kdo určuje priority, co za to atd. To je věc, která v rozvinutém světě probíhala postupně v období po druhé světové válce a především v době hospodářských krizí. Tato katarze nás ještě čeká. A za druhé to, zda si tak malý stát, který je rozlohou a počtem obyvatel srovnatelný s Bavorskem, může vůbec dovolit obrovskou šíři výzkumné základny ve všech různých oborech, s překryvem mezi ústavy Akademie věd a fakultami vysokých škol a někdy, což je ve světovém kontextu poměrně výjimečné, i mezi jednotlivými fakultami jedné vysoké školy. A za jakou cenu a s jakými dopady pro společnost jako celek.

Jak je na tom podle Tebe oblast „lidských zdrojů“ ve VaVaI (a na akademické půdě)?

Díky investicím do infrastruktury především ze Strukturálních fondů EU v období 2007-13 se podařilo výzkumnou infrastrukturu a vybavení dostat v mnoha oborech na špičkovou evropskou úroveň – a to především mimo Prahu. Teď už tedy potřebujeme jen dobré vědecké a podpůrné pracovníky a půjde to. Je pravda, že se díky některým programům Česká republika otevřela i zahraničním vědeckým pracovníkům, popřípadě umožnila českým špičkám návrat na domovské instituce. Dovolím si pouze malou poznámku k doktorandským studentům a obecně mladým vědeckým pracovníkům. Tato skupina je tou hlavní „pracovní silou“ výzkumu. Ale podmínky – finanční a motivační – tomu bohužel na mnoha institucích neodpovídají. Také se můžeme podívat na úspěšnost doktorského studia – tj. kolik studentů dokončí studium a za jakou dobu. Tam jsou obrovské rezervy. Takže možná už dokážeme dát vědcům srovnatelné technické podmínky, ale v prostředí je ještě stále co vylepšovat. Mimochodem, až skončí poslední příděl peněz z Evropských strukturálních a investičních fondů, tj. období 2014-2020, tak se zase dostaneme k prostředkům, jejichž hlavním úkolem nebude jen vyčerpat. Ale především získat body v mezinárodní konkurenci a mít nějaké relevantní výstupy. Pak už nebudeme vědce pouze lákat na volná místa, ale bude se muset dělat skutečná politika rozvoje lidských zdrojů. To ale prosím neznamená, že se již na některých institucích nedělá.

Jakožto zakladatelé researchjobs.cz a vedavyzkum.cz jsme se před několika měsíci dohodli, že nabídka manažerských a právnických pozic ve VaVaI bude primárně na vedavyzkum.cz, výzkumné a akademické na researchjobs.cz. Jak vypadá podle Tebe personalistika v této oblasti? Neschází nám kvalifikovaní uchazeči o tyto pozice? A jak je to s jejich vzděláváním?

Nejsem schopen tu oblast posoudit jako celek. Ale každopádně – inzeráty týkající se neakademických pozic jsou určitě čtené. Z terénu mám zprávy o tom, že se některé pozice naplnit napoprvé nepodařilo. A také to, že určitě není velký převis nabídek kvalitních pracovníků nad nabízenými místy. Takže to vypadá, že výzkumná a vývojová oblast
kopíruje situaci v celé ekonomice – tj. velmi nízká nezaměstnanost a nedostatek opravdu kvalitních lidí na příslušné pozice.

A na závěr ještě otázka z jiného soudku: Jiří Nantl nedávno v jednom rozhovoru prohlásil, že by nebylo od věci, kdyby věda a kultura spadaly pod jedno ministerstvo. Co si o této ideji myslíš?

Na to bych reagoval ve dvou rovinách. Za prvé to, že tento model není ve světě neznámý – například Nizozemí má ministerstvo pro školství (vzdělávání), vědu a kulturu. A nějak to funguje. A pak jsou země, které oblast vědy z nějakého důvodu vyčlenily – a také to nějak funguje. A druhá rovina je to, že jsme nakonec v České republice. A tady i nejvznešenější nápad může dopadnout špatně. Já už si dnes říkám – vždyť je to vlastně jedno, kde to bude. Ale důležité je, aby to nějak fungovalo. Po čtvrtstoletí fungování demokracie v našem státě můžeme o veřejné správě říci asi jediné – to, že pro něco bude vytvořen úřad nebo samostatná instituce nemusí být zárukou toho, že to bude fungovat nebo fungovat lépe. Naopak se může ukázat, že nejlépe bude fungovat ta oblast, která žádnou robustní strukturu mít nebude. Co je ale určitě na zamyšlení, je geografická blízkost budov obou resortů – kultury a školství – na Malé Straně. Já za sebe říkám – v nějakém horizontu vyčleňte výzkum, vývoj a vysoké školy a současně slučte kulturu, školství a mládež. Otázkou je, co se sportem. Není nikde psáno, že když bude ministerstvo pro sport, tak budeme vozit více medailí z olympiád a mistrovství světa a lidi budou více sportovat. Někdy se mi zdá, že to je u nás skoro obráceně – že se nejlepší věci dělají oficiálním strukturám navzdory... A tak to třeba někdy je i s výzkumem a vývojem...

Děkujeme za rozhovor.
Za ResearchJobs.cz se ptal Martin Víta