David Honys z Ústavu experimentální botaniky AV ČR je jedním z pěti kandidátů, kteří se přihlásili do volby na předsedu Akademie věd České republiky. Všem pěti kandidátům jsme položili stejné otázky týkající se podpory excelence, zahraničních vědců, financování, možného slučování ústavů a popularizace. Jak odpověděl David Honys, si přečtěte v tomto rozhovoru.
V čem plánujete navázat na dosavadní předsedkyni Evu Zažímalovou a kde naopak plánujete změny?
Paní předsedkyni Evě Zažímalové se především podařilo postavení Akademie uhájit, nadto pak posílit její roli na národní i mezinárodní úrovni. Chci pokračovat v podpoře a dalším rozvoji interdisciplinární a mezinárodní spolupráce, excelence ve výzkumu, transferu technologií nebo podpoře mladých vědců (ve svých odpovědích užívám generické maskulinum, přičemž vždy míním ženy i muže). Na druhou stranu si ovšem uvědomuji, že v současné době se Akademie ocitá před řadou nových a pravděpodobně i dramatičtějších výzev, které vyžadují změny: od zajištění finanční stability a diverzifikace zdrojů, po zvýšení transparentnosti a zjednodušení hodnocení a snížení administrativní zátěže.
Je nutné zlepšit transfer technologií, prohloubit spolupráci se soukromým sektorem, a ještě výrazněji posílit naši roli doma i v zahraničí, to vše k upevnění postavení Akademie věd jako sebevědomého a respektovaného partnera pro stát, univerzity i soukromou sféru. Akademie věd má na národním i mezinárodním poli díky svému špičkovému výzkumu rozhodně co nabídnout.
Plánuji intenzivněji prosazovat využívání vědy pro politiku (science for policy) a hájit naše zájmy v ekonomických a legislativních procesech. Pokud se stanu předsedou AV ČR, chtěl bych aktivně předkládat návrhy vládě, které by odrážely význam a potřeby Akademie na společenském poli domácí politiky. Budu například usilovat o znovuzískání možnosti Akademie věd rozdělovat účelové finanční prostředky v rámci grantové soutěže. Klíčové je zlepšení naší komunikace, která je zásadní pro všechny aspekty našeho fungování – od finanční situace a postavení Akademie ve vědeckém prostoru až po interní vztahy a spolupráci s partnery.
Jaký máte plán na zvýšení a podporu excelence v tuzemské vědě?
Akademie věd v současnosti podporuje vynikající vědecké osobnosti, týmy a jejich výzkum prostřednictvím Prémie Lumina quaeruntur, Akademická prémie nebo Prémie Otto Wichterleho. Přesto to stále není dostatečné a musíme hledat nové cesty, jak tyto programy rozšiřovat. Právě nyní připravujeme nový program „Akademie budoucnosti“, který vzniká ve spolupráci s Ministerstvem školství a Úřadem vlády. Cílí na komplexní podporu excelence – od finanční podpory a mentoringu přes aktivní pomoc při navazování mezinárodní spolupráce, až po zajištění přístupu k nejmodernějším infrastrukturám.
Je také potřeba motivovat nadějné vědce k podávání ambiciózních evropských projektů, jako jsou například ERC granty. Chtěl bych proto podporovat odvahu a sebevědomí všech vědců, nejen těch začínajících a mladých, kteří se chtějí o tyto projekty ucházet. Chci prosadit, aby Akademie centrálně daleko výrazněji pomáhala s přípravou a administrativou těchto projektů.
Podporu excelence vnímám jako naprosto klíčový aspekt pro dosažení vědeckých cílů Akademie i trvalého mezinárodního uznání. Nicméně si myslím, že se pojem excelence ve vědeckém prostředí někdy nadužívá. Neměli bychom zapomínat na naši hlavní misi – dělat špičkový primární výzkum, který je předpokladem pro navazující výzkum aplikovaný i potenciální transfer, který se stává v současné době téměř mantrou politických jednání.
Jakým způsobem budete podporovat mladé vědce a vědkyně, aby ve vědě zůstávali?
Mladí vědci jsou budoucností naší vědy a naší nejlepší investicí. Je nezbytné zvrátit trend jejich odchodu do zahraničí nebo do jiných odvětví. Klíčové je, abychom jim dokázali nabídnout mzdy a benefity konkurenceschopné na trhu. Obecně se platy vědců v jednotlivých ústavech Akademie liší v závislosti na jejich finančních možnostech. Ředitelé ústavů mají v rozhodování o jejich výši autonomii, kterou bych rád zachoval. V mnoha případech jsou ale mzdy tak nízké, že mladí vědci balancují na hranici důstojného žití. I proto bych usiloval na všech úrovních o navýšení rozpočtu a institucionální dotace, aby Akademie mohla poskytovat ústavům více finančních prostředků. Nutné je získat peníze na podporu doktorandů, za které v současné době ústavy vydávají několik set milionů korun ročně, což jim umožní tyto prostředky využít jiným způsobem.
Vedle důstojných mezd je potřeba mladé vědce více motivovat atraktivními stážemi na prestižních zahraničních univerzitách, programy podporujícími jejich integraci do mezinárodní vědecké komunity, kvalitním vedením a možnostmi profesního růstu. Důležitá je také návratová politika, tedy podpora návratu českých vědců ze zahraničí nebo rodičů z mateřské či rodičovské dovolené. Mnohé z těchto aspektů jsou již součástí připravovaného programu Akademie budoucnosti.
Důraz kladu také na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, pomoc s bydlením a péčí o děti – např. umožněním pružné pracovní doby, zakládáním a podporou dětských skupin a dětských kroužků. Samozřejmostí jsou rovné podmínky pro všechny.
Jsem přesvědčen, že by nejen mladí lidé také uvítali méně formální Akademii, která bude otevřenější, transparentnější a naslouchající. Chci, aby Akademie byla inspirativním místem, kde se mladí vědci cítí vítáni a rádi pracují a ti pokročilejší je nevnímají jen jako preferovanou skupinu.
Jak chcete zvýšit podíl zahraničních vědců v Akademii?
Vše výše uvedené platí také pro zvýšení atraktivity Akademie v mezinárodním prostředí. Ať už jde o podporu excelence, ambiciózních mezinárodních projektů, konkurenceschopné mzdy a benefity nebo přístup ke špičkovým infrastrukturám.
Pokud se podaří vytvořit z Akademie podporující vědeckou instituci, je přirozené, že se stane místem, které bude atraktivní také pro odborníky ze zahraničí. Velmi významná je přitom spolupráce se zahraničními univerzitami a dalšími vědeckými pracovišti, podpora společných projektů a v neposlední řadě i významnější podíl zahraničních doktorandů v akademických ústavech například v rámci společných doktorských studijních programů se zahraničními univerzitami.
Jak se díváte na popularizaci vědy a její současnou podobu na AV ČR?
Akademie věd v posledních letech udělala v oblasti popularizace velký kus práce. Akce pro širokou veřejnost, jako je Týden Akademie věd nebo Veletrh vědy, považuji za velmi zdařilé, za prostor, kde se potkává špičková věda s veřejností, studenty i pedagogy, kde máme prostor ukázat význam našeho výzkumu. Máme kvalitní tým popularizátorů, řada ústavů popularizuje vědu na špičkové úrovni, vytvářejí programy pro školy i seniory. Ani to však nestačí. Přál bych si, aby Akademie vytrvale podporovala popularizaci vědy, v jistém slova smyslu transfer znalostí, aby existovala trvalá technická podpora popularizačních aktivit i kolegia popularizátorů, která při Akademii funguje.
Podle výzkumu Sociologického ústavu AV ČR bohužel stále existuje téměř třetina lidí, kteří vůbec nevědí, čím se v Akademii zabýváme. Přitom naše práce přináší jedinečný přínos pro pokrok ve vědě a technologiích s celospolečenským dopadem. Problém vidím v tom, že často komunikujeme především s lidmi, kteří jsou podobně nastavení jako vědecká obec, nebo s lidmi, kteří už k nám cestu našli.
Je proto stále třeba hledat nové, atraktivní způsoby a moderní nástroje, jak zvýšit zájem o vědu a jak vysvětlit její význam pro celou společnost. Také se domnívám, že je třeba koordinovaněji komunikovat naši excelenci a transfer technologií i znalostí, zatraktivnit naši vizuální prezentaci a více komunikovat v angličtině.
Máte v plánu některé ústavy rušit nebo slučovat?
Na přímou otázku přímá odpověď: Nemám. Jde o velmi citlivé téma. Je totiž také potřeba, aby Akademie kriticky hodnotila svou činnost a vyvarovala se duplicity ve výzkumu. Musíme mít ale vždy na paměti, že stejná obecná témata automaticky neznamenají identický výzkum. Tam, kde funguje komplementarita a zdravá konkurence, to může být naopak prospěšné nejen pro vědu, ale i pro samotnou Akademii.
Pokud už by v budoucnu něco takového jako slučování ústavů bylo na stole, bylo by nutné vždy velmi pečlivě zvažovat, jaký přínos by toto spojení mělo. Spojování, a ještě více rušení vědeckých týmů či ústavů, je totiž často nevratným krokem.
Plánujete nějaké změny ve financování ústavů a vědců AV ČR?
Finanční stabilita Akademie věd ČR je pro mě absolutní prioritou. Je nutné udržet naši rozpočtovou kapitolu a navázat ji na měřitelné parametry, jako je HDP, a její podíl zvýšit. Budu usilovat o navýšení institucionální dotace aspoň na 70 %, nejlépe s fixací na pět let, tedy na délku jednoho cyklu hodnocení. Ústavy mají nyní finanční prostředky jen na jeden rok dopředu. Účelové financování je nepředvídatelné, navíc se blíží útlum financí z evropských fondů, což může pro některé ústavy znamenat až 20% ztrátu. To znamená, že je v podstatě nemožné dlouhodobě plánovat a realizovat rozsáhlé výzkumné projekty.
Změny chystám také v systému hodnocení ústavů, na jehož základě přerozděluje Akademie institucionální prostředky mezi jednotlivé ústavy. V budoucnu by mělo být jednodušší, transparentní a s jasně definovanými kritérii, která budou všem známá předem – včetně definice, jaký dopad by mělo hodnocení na institucionální dotaci jednotlivých ústavů.
S ohledem na výše zmíněné chci a již se o to zasazuji, aby centrální podpora ústavů byla efektivnější a cílenější. Týkat by se měla například právních služeb, grantové podpory, organizace výběrových řízení, propagace, IT nebo kybernetické bezpečnosti a institucionální odolnosti. Vědci jsou dnes příliš zatíženi administrativou spojenou s výzkumem, pedagogickou činností, správou projektů či transferem a na samotnou vědu jim zbývá málo času.
Rád bych, aby Akademie v budoucnu v tomto ohledu vědcům ulehčila a více je podporovala ve špičkovém výzkumu a přípravě projektů, což v důsledku povede k lepšímu finančnímu zajištění a stabilitě.
Zdroj: Vědavýzkum.cz
David Honys (1971) vede Laboratoř biologie pylu v Ústavu experimentální botaniky AV ČR, je profesorem genomiky a proteomiky na Univerzitě Karlově. Je členem Akademické rady AV ČR, předsedou Rady pro zahraniční styky AV ČR, koordinuje mezinárodní spolupráci a bezpečnost vědeckých informací, zastupuje Akademii v evropském výzkumném prostoru. Uvedl do praxe program Akademie věd ČR „Researchers at Risk Fellowship“ na podporu ve svých zemích ohrožených výzkumných pracovníků. Dle databáze Scopus napsal 82 dokumentů, které byly 3252x citovány, má h-index 25 (údaje k 7. 10. 2024). Ve volném čase rád cestuje a poznává různé kultury. Jako vášnivý kuchař experimentuje s místními kuchyněmi a jejich chutěmi. David Honys si založil pro účely kandidatury web.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
