Děkan Tomáš Šimůnek stojí v čele Farmaceutické fakulty UK už od roku 2014. A je s ní spojen vlastně po celý svůj život, byl totiž i jejím studentem. „Farmacie je unikátní v tom, že studentovi dokáže otevřít okna poznání přírodních věd, ale zároveň dává jistotu dobrého povolání,“ říká v interview pro Forum. Povídali jsme si nejen o farmacii, ale také o stále aktuální problematice očkování proti koronaviru.
Ve velkém hodnocení vědy dostala Farmaceutická fakulta UK (FaF UK) známku B+, což byla jedna z vůbec nejlepších udělených známek. Co tomuto úspěchu říkáte?
Za to, jak jsme dopadli, jsme moc rádi. Zároveň si však uvědomujeme, že jde o obrovský závazek do budoucna. Jedna věc je takhle dobré hodnocení získat a druhá si jej udržet. Chceme se stále zlepšovat, proto ve všech aspektech naší práce musíme myslet na to, jestli krok, který činíme, nás posouvá někam dál a do vyšší kvality, anebo jestli jde o rychlejší a jednodušší řešení, které ale nic nového nepřinese.
Čím to je, že si vaše fakulta vedla tak dobře?
Poslední léta jsme pracovali na tom, abychom vylepšovali svoji vědeckou činnost, přešli od kvantity ke kvalitě, a došli tak k dnes již trochu zprofanované excelenci. Snažili jsme se, abychom na naši fakultu dostali ty nejlepší lidi, ať už mladé vynikající vědecké pracovníky či zkušené vědce. Například se nám podařilo k nám na fakultu dostat pana profesora Františka Švece, jenž mnoho let vedl jeden z ústavů na univerzitě v Berkeley a který nám obrovsky pomáhá v modernizaci a rozvoji vědy. Je ale třeba zmínit, že náš výsledek ve zmíněném hodnocení je prací celého kolektivu, našich akademických pracovníků i studentů.
Jaké jsou nejsilnější vědecké obory vaší fakulty?
Máme několik takových vlajkových lodí. Mezi ně určitě paří farmaceutická - respektive medicinální - chemie nebo farmaceutická analýza, což je právě oblast, ve které nyní na fakultě působí zmiňovaný profesor Švec. V těchto oblastech farmacie jsme zcela srovnatelní s nejlepšími pracovišti na světě. Pak jsou tu samozřejmě další, také úspěšné oblasti. Mezi ty patří farmakologie, toxikologie, biochemie a další obory.
Farmaceutická fakulta logicky spolupracuje s farmaceutickým průmyslem, jak to vypadá v praxi?
Někteří naši doktorandi se účastní projektu The PARC, což je projekt společnosti Zentiva. Spolupracujeme ale i s dalšími farmaceutickými firmami, například s hradeckou Müller Pharma. Kromě toho spolupracujeme také s řadou biotechnologických firem. Musím ale říci, že právě oblast spolupráce s průmyslem je něco, v čem zatím cítíme rezervy. Měli bychom být zkrátka aktivnější.
Kvalitní věda a výzkum ovlivňuje také na studenty. Co nejdůležitějšího je učíte?
Naši studenti u nás získají nejkomplexnější vhled do oblasti léčiv. Farmacii se mohou věnovat i na jiných pracovištích, ale u nás je pohled na léčiva opravdu nejucelenější. To je tedy jedna část toho, co si od nás studenti odnesou – znalost léčiv od A do Z. V dnešní době ale vidím jako zcela zásadní vést studenty ke kritickému myšlení, schopnosti analyzovat data, učit se učit.
Už nestačí to, co stačilo před dvaceti lety. Informace totiž najdete snadno na internetu, ale zcela zásadní je se v nich následně vyznat. Poznat, co je podstatná informace, co je balast a co je dezinformace. Svět se totiž rychle mění, a aby se naši absolventi v záplavě informací neztratili, je třeba, aby se v nich uměli perfektně orientovat. A to se je právě snažíme naučit.
Podnikáte nějaké konkrétní kroky, aby si studenti kritické myšlení osvojili?
Snažíme se ve většině předmětů, hlavně ve vyšších ročnících, apelovat na to, aby vzdělávání bylo opravdu zaměřeno na řešení problémů a ne na pouhé memorování. Studenty popostrkujeme k tomu, aby nad věcmi museli přemýšlet, vedeme je k samostatným analýzám. I z toho důvodu výuka stále více probíhá seminárním, tedy více diskuzním způsobem.
Jak naše snahy budou úspěšné, záleží z velké části na studentech. Už při imatrikulacích jim říkám, aby ke svému vzdělání přistupovali aktivně. Za pět, za deset let jim možná bude stačit jen to, co se naučí u nás, ale do budoucna by s tím mohli nevystačit. Proto musí být aktivní; to je velmi zásadní.
Řada z vašich absolventů se uplatní na pozici farmaceuta. Co je zapotřebí, aby dobrý lékárník uměl a jak se mění požadavky na toto povolání v čase?
Nároky jsou dost jiné, než byly dříve. Dnes je velice důležitá komunikace, interakce s pacienty, porozumění jejich potřebám... Jsou proto třeba určité měkké dovednosti. Aby si je naši studenti osvojili, pořádáme různé kurzy, některé dokonce pořádají i sami studenti FaF UK.
Kromě osvojení soft skills musí být kvalitní lékárník také schopen reagovat na měnící se prostředí. Třeba i na požadavek pacientů na různé online konzultace, což ukázala současná pandemie. Zároveň si ale musí udržet veškeré tradiční kompetence. I dnes je totiž potřeba, aby lékárník dokázal namíchat individuální léčivý přípravek, který není dostupný jako hotový průmyslový výrobek. Požadavky na naše absolventy se rozhodně zvyšují - jak jsem už říkal, co stačilo dříve, dnes už nestačí.
Své komunikační schopnosti si vaši studenti mohou ověřit také ve cvičné lékárně.
Naše cvičná lékárna je zásadní právě pro tu komunikaci, aby si studenti mohli vyzkoušet, jak jsou své získané znalosti schopni aplikovat na pacienta. Ten totiž může být v různém rozpoložení, například může být zmatený, protože se lék, na který je zvyklý, už nevyrábí, může být podrážděný a tak podobně. Na lékárníkovi je, aby si v takové situaci dokázal poradit a nebyl jí zaskočen. Ve cvičné lékárně máme i takové domácí televizní studio, takže studenti se nahrají a pak mohou zanalyzovat, jak si vedli.
To musí být pro studenty skutečně zajímavé zpestření. Jaké máte od studentů ohlasy na studium?
Máme výsledky z pár let staré studie, kterou provedli kolegové z Pedagogické fakulty UK a jejímž cílem bylo zjistit spokojenost se studiem na jednotlivých fakultách. Průzkum ukázal, že naši studenti patřili mezi ty nejspokojenější. Spolu s Matfyzem nejvíce absolventů říkalo, že by si naši fakultu vybrali ke studiu znovu. Také jsme moc rádi, že patříme mezi fakulty, jejichž absolventi nejčastěji zůstávají ve studovaném oboru.
I vy sám jste absolventem Farmaceutické fakulty UK. Proč jste si ji tenkrát zvolil?
Na gymnáziu jsem měl rád přírodní vědy, zároveň se mi moc nechtělo na medicínu, takže jsem zvažoval přírodní vědy, chemii a tak podobně. Díky svému známému jsem se dozvěděl o možnosti studovat farmacii. Líbilo se mi, že tento obor je jedinečný v tom, že studentovi dokáže otevřít okna poznání přírodních věd, takže se může věnovat výzkumu, ale zároveň je to obor, který na rozdíl od mnoha teoretických oblastí dává jistotu určitého regulovaného povolání.
Tím, že je povolání farmaceuta regulované, tak absolventi jiných oborů toto zaměstnání vykonávat nemohou, což je pro naše absolventy výhoda. Navíc je platné ve všech zemích EU. Naši absolventi tak mohou jít pracovat třeba do Švýcarska, kam pořádá nábory jedna nadnárodní firma. Chodí pracovat i do Německa, zájem je o naše absolventy i ve Skandinávii. To je velká devíza farmacie: je zajímavá a zároveň nabízí jistotu dobrého zaměstnání. Naši absolventi ovšem nepracují jen v lékárnách nebo farmaceutickém průmyslu, ale také ve zdravotnických i výzkumných laboratořích, u lůžek pacientů jako kliničtí farmaceuti, kde spolupracují s lékaři na optimalizaci farmakoterapie a v dalších oblastech.
Jak se studium a studenti změnili od doby, kdy jste byl studoval vy?
To je těžké říct, dá se to jen složitě porovnat. Mám ale pocit, že studenti jsou dnes rozmanitější, za mých studentských let byli studenti mnohem homogennější skupina. Dnes máme studenty, kteří jsou mimořádně aktivní, činorodí, nejen v odborné části, ale i v charitativních aktivitách či v různých aktivitách pro jiné studenty. Pak máme studenty, kteří moc aktivní nejsou. My jsme si byli asi více podobní, všichni jsme byli aktivní tak nějak podobně, hodně jsme se učili. Myslím si ale, že rozdílnost studentů je určitě prospěšná.
Studium na FaF UK mi mimojiné dalo to, že se ze mě stal člověk, který se dokáže uplatnit. Například, když jsem odjel na postdoktorandskou stáž do Amsterdamu, byl jsem schopen samostatně fungovat, dělat výzkum, publikovat v kvalitních časopisech. A už tehdy vzdělání z fakulty bylo zcela srovnatelné s tím, co dávají například britské univerzity, na nichž ovšem studenti platí veliké peníze.
Máte ještě dnes, v pozici děkana FaF UK, čas věnovat se vědě?
Ve své funkci mám hodně často administrativních a společenských povinností. Do určitě míry čas na vědu mám, bohužel ale mnohem méně, než bych si přál a představoval. Jsem rád, že se alespoň částečně mohu podílet na vědecké práci, respektive diskuzi nad ní a na koncipování výzkumu. Doufám a věřím, že příští rok, až skončí mé funkční období, tak že toho času na vědu, ale i výuku budu mít víc.
Vraťme se ještě k fakultě. Co si slibujete od projektu MEPHARED II?
Prostory, v nichž naše fakulta a Lékařská fakulta v Hradci Králové fungují, neodpovídají požadavkům moderní instituce. Chceme proto vybudovat moderní biomedicínský kampus, který našim studentům a vědeckým pracovníkům umožní fungovat v kvalitních podmínkách a rozvíjet naše obory. Obě fakulty mají řadu společných projektů, ale nejde jen o spolupráci ve vědě – mnoho našich studentů si zapisuje některé předměty z lékařské fakulty a naopak. Věřím, že až bude vybudovaný kampus, tak té společné výuky bude více.
Společností hýbe problematika očkování. Vědecká rada Farmaceutické fakulty UK se jasně obrátila proti neschváleným vakcínám. Jaké máte na výzvu reakce?
Máme určité pozitivní reakce od různých osobností, jež vývoj kolem vakcín sledují, ale že bychom dostali reakci od politiků či různých zájmových skupin, vůči kterým ta výzva byla směřována, tak to ne. Je ticho po pěšině.
Když jsme u neregistrovaných vakcín, co říkáte na dění kolem vakcíny Sputnik V?
Strašně bych si přál, aby výrobce tuto vakcínu nechal posoudit Evropskou lékovou agenturou a aby se vakcína Sputnik spolu s dalšími vakcínami, které u nás k dispozici zatím také nejsou, začala používat.
Myslíte si, že Sputnik V je kvalitní vakcína?
Tato vakcína jistě funguje, ale to je pouze jedna stránka. Druhou stránkou je, že musí být zajištěna kvalita výroby, jištění jakosti vakcíny. Zatímco o kvalitě ruských vědců v institutu, v němž vakcína byla vymyšlena, nikdo nepochybuje, tak obecně o kvalitě jištění jakosti léčiv v Rusku i v dalších mimoevropských zemích, kde se Sputnik vyrábí, pochybnosti jsou.
Čím jsou tyto pochybnosti podložené?
Prakticky žádné léčivé přípravky z Ruska u nás dosud nejsou registrovány, protože výrobci nemohou nebo nechtějí podstoupit velice náročný proces, který je v Evropě pro registraci léčiv stanoven. Dokud ale tímto procesem léčivo neprojde, tak se u nás zkrátka používat nemůže. To samé se samozřejmě týká jakékoli jiné vakcíny nebo léčiva z jakékoli jiné země. Je nešťastné, že se toto téma tak moc zpolitizovalo a že u nás vznikl tlak určitých skupin, čímž se v podstatě destabilizuje společnost v Česku.
Pomohlo by, kdyby se vakcína vyráběla v některém ze států EU?
Jednoznačně. Pokud by některá firma, která má zkušenosti s evropským systémem jištění jakosti, získala licenci na Sputnik, tak je to ten nelepší způsob, jak tuto vakcínu do Česka dostat.
A jak je to s účinností vakcín na nové mutace koronaviru?
Toto je v tuto chvíli asi to nejžhavější téma pro výzkum v této oblasti. Je ale předčasné o tom spekulovat. Osobně si myslím, že bude potřeba se jednou za čas přeočkovat. Je ale otázkou, jak tento čas bude dlouhý. Vzhledem k tomu, že se vakcíny začaly testovat a používat teprve před pár měsíci, toho zatím moc o délce ochrany nevíme.
Kvůli novým mutacím obnovilo vývoj vakcíny také Česko. Máme šanci vytvořit vakcínu, kterou by se skutečně očkovalo?
Nemáme. To je úkol pro velké farmaceutické firmy. Ne, že by něco takového u nás nebylo možné, ale nemá to cenu.
Hraje v tom roli nedostatek peněz?
Určitě, v Česku nejsou finance na klinické testování, což je obrovsky finančně náročná součást celého procesu. Je to ale hlavně zbytečné – světové farmaceutické společnosti už dokázaly, že umí rychle vyvinout, vyzkoušet a začít vyrábět účinné a bezpečné vakcíny proti koronaviru. Jejich cena je pár stokorun za dávku a tedy doslova nicotná oproti přínosu, kterou vakcinace už teď má třeba v Izraeli - a u nás bude snad brzy také zřejmý. Určitě ale je v tuzemsku prostor pro výzkum vakcín, výsledky takového výzkumu totiž mohou být nabídnuty farmaceutickým firmám po celém světě. Pokud půjde o něco zajímavého a přínosného, tak po tom samozřejmě sáhnou.
Je ale bláhové si myslet, že někdo v Česku je schopen vakcínu dotáhnout k tomu, aby byla opravdu schopna být konkurentem těch největších vakcín. To je podobně naivní představa, jako kdyby Česko chtělo vlastními silami organizovat let na Měsíc (usměje se). Přeci jen ale můžeme ve spolupráci s dalšími vymyslet a vyrobit nějakou součást modulu, který na ten Měsíc opravdu poletí.
Autorka: Sabina Ali
Foto: Martin Pinkas, archiv UK
Rozhovor vyšel v online magazínu Univerzity Karlovy Forum.
Tomáš Šimůnek
Absolvent Farmaceutické fakulty UK, doktorské studium v oboru Farmakologie a toxikologie. Postdoktorandskou stáž absolvoval na nizozemském Institute for Cardiovascular Research. Na FaF UK byl proděkanem pro vědeckou činnost, od roku 2014 děkan a předseda Vědecké rady. Kromě vedení fakulty se věnuje také vědě – je vedoucím skupiny molekulární a buněčné toxikologie a také autorem více než 80 publikací v mezinárodních recenzovaných časopisech. Ve volném čase rád cestuje, potápí se a pořizuje podvodní snímky.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Univerzita Karlova
