Thao Tranová: V tabletách dispergovatelných v ústech vidím potenciál

Proč jste se rozhodla věnovat farmacii?

Vždy mě bavila chemie a biologie a zároveň jsem toužila být v oboru užitečném pro společnost. Farmacie se mi tak jevila jako dobrá volba. Měla jsem k ní blízko i díky mamince.

Jak to?

Moji rodiče se přistěhovali z Vietnamu do tehdejšího Československa ve velmi mladém věku. Mamka zde vystudovala Vysokou školu strojní a textilní v Liberci (dnes Technická univerzita v Liberci – pozn. red.) a odpromovala s červeným diplomem. I pro ni bylo vždycky důležité pomáhat lidem. Protože uměla česky, rozhodla se tlumočit a překládat svým krajanům. Chodila s nimi k lékaři, do nemocnic…

I na úřady?

Tam chodil zase můj táta.

Mamka, díky tomu, že se pohybovala ve zdravotnickém prostředí, mě motivovala jít tímto směrem. Odmalička jsem to měla takto vštěpené. Po gymnáziu jsem se hlásila na farmacii, medicínu, přírodovědeckou fakultu i VŠCHT, a nakonec jsem se rozhodla pro farmacii.

Kdy nastal zlom a dala jste před prací v lékárně přednost vědě?

Při realizaci diplomové práce. Ve čtvrtém ročníku jsem se rozhodla, že ji budu vypracovávat na katedře farmaceutické technologie a zjistila jsem, že mě vědecká práce baví. Od té doby jsem měla k vědě stále blíž a nacházela jsem si k ní pomalu cestu. Následně mi paní docentka Mužíková nabídla pokračovat na fakultě v doktorském studiu.

Čemu jste se v diplomové práci věnovala?

Zkoumala jsem vliv různých pomocných látek na vlastnosti tablet s vysokou dávkou léčiva. Spolupracovala jsem se Zentivou, což jsem vnímala jako obohacení, náhled do praxe a seznámení se s možnostmi, jež současný farmaceutický průmysl nabízí.

Proč právě výzkum tablet?

Byla to možnost, která se nabízela, nápad vzešel právě od Zentivy. Tablety jsou totiž jednou z nejfrekventovanějších lékových forem. Vyrobit tabletu se zdá na první pohled snadné, ale technologicky je tam spousta zajímavých momentů a vývojových fází, které lze zkoumat.

Rozhovoru s Thao Tranovou se zúčastnila i její školitelka, docentka Jitka Mužíková z Katedry farmaceutické technologie FaF UK.

Diplomová práce je povinná pro všechny. Nicméně jen někteří studenti pak pokračují do doktorského programu. Paní docentko, čím Vás práce Thao Tranové zaujala, že jste jí dala možnost působit ve vědě?

Jitka Mužíková: Musím přiznat, že student, kterého diplomová práce skutečně baví a nebere ji jen jako nutný předpoklad zdárného dokončení studia, je relativně výjimečný. Právě diplomka tak může poprvé odhalit jeho vědecký potenciál a předpoklady pro práci ve výzkumu. Vyžaduje totiž cílevědomost, pracovitost, trpělivost a nadšení, což jsou pro vědce nezbytné předpoklady. U Thao jsem tyto předpoklady spatřovala. Byla invenční, přicházela s nápady, přemýšlela o tématu do hloubky a z různých úhlů pohledu, neustále si kladla nové a nové otázky.

Thao, můžete svůj výzkum popsat?

Jak už jsem říkala, v diplomové práci jsem se zabývala různými vlivy pomocných látek na vlastnosti tablet a prováděla jsem k tomu základní zkoušky, například zda tableta splňuje určitou pevnost nebo zda se dostatečně rychle rozpadá. Tím, že šlo o vysokodávkové léčivo, což není úplně běžné, měla léčivá látka na fungování tablet také značný vliv.

V doktorském studiu jsem se pak začala zabývat jiným typem tablet, konkrétně tabletami dispergovatelnými v ústech, jež se rychle rozpadají již v ústech. Věnovala jsem se formulacím s různými léčivy, která jsou vhodná do těchto typů tablet. Tím, že se rychle rozpadnou v ústech a je možné je polknout pouze se slinami, nemusí se ani zapíjet. Jsou vhodné pro pacienty s polykacími problémy, například pro seniory nebo děti nebo pacienty po chemoterapii.

Tyto tablety asi ještě nejsou na trhu úplně běžné, o to zajímavější je ale jejich budoucnost.

Přesně tak. Pracuji na částečný úvazek v lékárně, takže jsem v poměrně častém kontaktu s pacienty, a zejména od těch starších slýchám stížnosti, jak špatně se jim některé tablety polykají a že by raději léčivo v jiné formě. I z tohoto důvodu jsem se chtěla ve výzkumu zaměřit právě na tablety dispergovatelné v ústech, v nichž vidím velký potenciál, a tudíž i smysl mé vědecké práce.

Přípravou tablet pomocí 3D tisku se začala Thao Tranová intenzivně zabývat během stáže na Jagelonské univerzitě v Krakově.

Za svůj výzkum jste získala cenu The Parc Awards od Centra aplikovaného farmaceutického výzkumu, které založila Zentiva ve spolupráci s českými akademickými pracovišti. Co Vám to dalo z praktického hlediska?

Je to pro mě skvělá a neskutečně obohacující příležitost, jak navázat spolupráci s kolegy z jiných pracovišť. Navíc Zentiva má vynikající přístrojové zázemí, které mohu v rámci vědecko-technologického klastru PARC (Pharmaceutical Applied Research Center) využívat. V rámci PARCu pracuji na tématu přípravy sprejově sušených materiálů využitých v tabletách dispergovatelných v ústech. Mým odborným konzultantem je inženýr Petr Koukal ze Zentivy. Třikrát ročně probíhají sympozia PARCu, kde výsledky prezentuji, a získávám tak zpětnou vazbu na svou práci od průmyslových expertů, akademiků a kolegů doktorandů z jiných pracovišť. Toto mě také posouvá dál a otevírá dveře k mezifakultní a meziuniverzitní spolupráci.

Jak konkrétně Vám mohou lidé z jiných oborů ve výzkumu pomoci?

Například pokud potřebuji využít metodu, která je pro mě nedostupná, zkontaktuji některého kolegu např. z jiného pracoviště, který metodu ovládá a má k ní i potřebné zařízení. Na základě toho pak vznikají kolektivy spoluautorů pro publikace, jež mohou mít úspěch v prestižních mezinárodních časopisech.

Z čeho máte momentálně největší radost?

Zcela aktuálně z článku, který vyšel v prestižním časopise International Journal of Pharmaceutics. Popisuje přípravu tablet dispergovatelných v ústech přímým lisováním, kde byly použity společně zpracované pomocné látky a tři různá léčiva, jež jsou vhodná do tablet dispergovatelných v ústech z důvodu potenciálně rychlého nástupu účinku léčiva. Zajímavé je, že pro hodnocení doby rozpadu byl použit přístroj, který napodoboval podmínky v ústech – to znamená, že bylo použito malé množství vody, a přístroj také napodoboval žvýkání, pohyb patra či jazyku, což nám pomohlo zjistit, jak se tableta může reálně v ústech chovat. Tento přístroj sestavil můj konzultant ze stáže na Jagellonské univerzitě, Witold Brniak. Článek tedy vznikl ve spolupráci s Jagellonskou univerzitou, VŠCHT (konkrétně s Ondřejem Navrátilem, kterého jsem poznala díky PARCu) a s Univerzitou Hradec Králové (konkrétně s Janem Loskotem, s nímž spolupracuji od začátku svého postgraduálního studia).

Jak dlouho jste na Jagellonské univerzitě působila?

Vyrazila jsem na tříměsíční stáž o letních prázdninách, na konci prvního ročníku doktorského studia.

Neprobíhala tedy výuka, a tamní akademici měli prostor se Vám věnovat.

Přesně tak. Trefila jsem se právě do období mezi semestry, kdy se dělá hlavně věda, protože je na ni dostatek času. Každý den jsme tak mohli konzultovat výsledky, vymýšlet další strategii... Díky tomu jsem se naučila, jak důležitá je týmová spolupráce.

Když jsem nastoupila na postgraduál, bylo mým přáním zkusit vyrábět tablety pomocí 3D tisku a pracoviště v Krakově mělo tuto technologii zavedenou. Proto jsem si ho také pro stáž vybrala. Nicméně tabletám dispergovatelným v ústech se v té době nevěnovali. Přesto jsme začali na tomto tématu kolektivně pracovat a výsledkem byla publikace v mezinárodním vědeckém časopise. Spojení našeho nápadu a zkušeností polských expertů opravdu přineslo výsledky.

Těch úspěchů už máte na kontě spoustu – cena The Parc Awards, články v prestižních vědeckých časopisech, příspěvky na mezinárodních sympoziích… To jistě není u postgraduální studentky třetího ročníku farmaceutické technologie úplně běžné. Čím to podle Vás je?

Pokud bych se měla srovnat se spolužáky, myslím, že všichni dáváme do naší práce maximum. Ale možná je důvodem mého rychlého úspěchu background ze střední školy. Absolvovala jsem česko-německé gymnázium Thomase Manna v Praze, kde jsme se hodně věnovali psaní seminárních prací a prezentacím, a to i v němčině. Z tohoto intenzivního a velmi kvalitního základu, myslím, dodnes těžím. Určitě na tom má podíl i kvalitní a příjemná spolupráce se školitelkou, konzultanty a všemi spolupracovníky v oblasti mé vědecké práce.

Jaké jsou Vaše další plány? Předpokládám správně, že zůstanete u formulací tablet?

Ano, získala jsem k tomu i finanční prostředky od Grantové agentury Univerzity Karlovy. Zůstávám u 3D tisku, přičemž tentokrát bych se chtěla věnovat vývoji tablet dispergovatelných v ústech pomocí takzvaného laserového sintrování.

Co si pod tím mám představit?

Velice zjednodušeně řečeno, jedná se o spojení částic prášku (léčivé látky a pomocných látek) pomocí laserového paprsku. Postupným vrstvením a splynutím částic prášku vzniká požadovaná struktura, například tableta. Touto metodou lze také zvýšit rozpustnost léčiva a realizovat tak dva kroky v jednom – připravit tabletu a současně i zvýšit rozpustnost léčiva.

Jak na nové nápady přicházíte?

Je to práce s vícero zdroji – rozhovory s experty, účast na konferencích, a především studium odborné literatury. Řekla bych, že každému dobrému nápadu předchází také dlouhé rešerše problematiky a aktuálních výsledků z dostupných literárních zdrojů. V této souvislosti vás pak napadne třeba něco nového. Nebo přichází nápad zcela nečekaně třeba na procházce nebo při nějaké relaxaci. Je to dost neuchopitelný proces.

Práce v laboratoři, u počítače, psaní článků, konference… Kde na to všechno berete čas?

Přiznávám, že je to neskutečná jízda. Od chvíle, kdy jsem nastoupila na postgraduál, jsem se musela naučit pracovat opravdu rychle a efektivně. Ovšem na druhou stranu stejně tak promyšleně musím i odpočívat. Skvěle si například vyčistím hlavu při sportu. Času na relaxaci moc není, ale musí se najít.

 

Autor: Jitka Jiřičková

Foto: Hynek Glos, archiv FaF UK

Článek vyšel v on-line magazínu Univerzity Karlovy Forum.

---

Thao Tranová je postgraduální studentkou třetího ročníku programu Farmaceutická technologie a členkou vědecké skupiny Lékové formy a nosiče léčiv na Farmaceutické fakultě Univerzity Karlovy. Pracuje na disertační práci s názvem „Tablety dispergovatelné v ústech“. Současně také pracuje na částečný úvazek v lékárně v Jablonci nad Nisou. Je hlavní autorkou článků v prestižních farmaceutických časopisech Eur. J. Pharm. Sci. a Pharmaceuticals a nejnověji také v International Journal of Pharmaceutics. V roce 2022 byla také spoluautorkou příspěvků na dvou mezinárodních sympoziích ve Slovinsku a Nizozemsku. Příspěvky vznikly během její zahraniční stáže na Farmaceutické fakultě Jagellonské univerzity v Krakově. Letos získala cenu The Parc Awards v kategorii Student Choice Award Centra aplikovaného farmaceutického výzkumu (The Parc), které založila Zentiva ve spolupráci s předními českými akademickými pracovišti.