Václav Dvořák: Botanická zahrada je mostem mezi univerzitou a veřejností

Jaká je historie místní univerzitní zahrady?

Zahrada byla na tomto místě založená již v roce 1901, zhruba do roku 1956 se jednalo o městskou botanickou zahradu. Původně byla založena z občanské iniciativy, místní inteligence toužila obnovit původní botanickou zahradu, která byla u Cyrilometodějské fakulty a v 70. letech 19. století zanikla. Spolek od roku 1898 hledal vhodné pozemky, které jim město následně uvolnilo v tomto prostoru, takže během tří let, co vznikl spolek, vybrali jeho členové peníze na odkup pozemků a založení botanické zahrady.

Nejvíce prosperující období zahrady bylo mezi světovými válkami, kdy měl spolek několik set členů a žil z členských příspěvků, takže si na sebe zahrada dokázala vydělat. Kvůli odsunu Němců po druhé světové válce přišel spolek o zhruba polovinu svých členů a zahrada začala chátrat, město nevědělo, co s ní. Jako taková popelka byla přiřazena Univerzitě Palackého. V padesátých letech, když vznikla katedra botaniky, stala se zahrada její součástí. Od roku 2015 spadáme přímo pod děkanát Přírodovědecké fakulty UP.

Pro veřejnost je zahrada otevřená od roku 2010. Do té doby sloužila především pro studijní účely. Přesto ji dodnes drtivá většina Olomoučanů nezná.

Stará budova v botanické zahradě

Zahrada ale byla zavřená také v minulém roce, kdy se tady budovalo nové zázemí. Myslíte, že nová budova přitáhne více návštěvníků?

Důvodem pro projekt nové budovy bylo nevyhovující zázemí v sice krásném, ale malém zahradním domku v zadní části zahrady. Tím, že se tam nevešlo moc lidí, probíhala většina výuky v exteriéru, takže nemohla probíhat za každého počasí.

Projekt nové budovy je financován z rozpočtu fakulty, výstavbu zbrzdil covid a válka na Ukrajině. Nakonec se nám ji podařilo postavit téměř do roka a do dne od zahájení stavby, znovu jsme otevřeli v dubnu 2024. Chtěli jsme, aby to byl dům v tzv. pasivním standardu, aby byl energeticky soběstačný. Na střeše máme solární panely, v předprostoru zahrady jsme vybudovali retenční nádrž, zachycená voda slouží k zalévání celé botanické zahrady.

Důležitým prvkem nové budovy je zimní zahrada. V zahradě dříve stával skleník, ale byl v dezolátním stavu a musel se zbourat. Vybudovat dnes nový velký skleník je extrémně finančně náročné. V zimní zahradě máme subtropické a tropické rostliny, podobně jako ve skleníku. Můžeme je na léto vytáhnout ven před dům a letnit je, zimu přečkají uvnitř v temperované teplotě. Je to skvělé řešení, jak do botanické zahrady zavést úplně nové druhy, které bychom čistě s exteriéry nemohli mít.

Nová budova v botanické zahradě / Foto: Oto Blahoušek

Výuce jakých předmětů tedy bude nová budova sloužit?

O přednáškový sál je ze strany vyučujících velký zájem, jelikož je to prosklený prostor s výhledem do zahrady, což je atraktivní osvěžení výuky. Probíhá zde výuka etnobotaniky, fytopatologie, učí se zde některá cvičení ze systematické nebo obecné botaniky, exkurze z dendrologie. Ale zájem je nejen ze strany vyučujících botanických předmětů, například kolegyně z katedry geografie projevila zájem zde učit hydrologii.

Nicméně nechceme celou kapacitu zaplnit jen výukou předmětů, sál máme v plánu využívat také pro konference či diskusní panely, proběhlo zde již několik vernisáží, v září zde bude probíhat mezinárodní algologická konference, což bude taková zatěžkávací zkouška pro nový prostor. Plánujeme také hostit odbornou sekci v rámci pravidelných výstav Flora Olomouc.

Dají se prostory i komerčně pronajmout, máte nějaké zisky z komerčních aktivit?

Sál pronajímáme, v zahradě jsme měli také svatbu, ale jinak jsou všechny služby, které nabízíme, zdarma. Je to takový šlechetný přístup, který fakulta razí – vstupné je zdarma, exkurze pro školy jsou zdarma. Naším primárním smyslem není vydělávat. Rušení vstupného do botanických zahrad je ale obecný trend, například do městské botanické zahrady v Olomouci se ještě před pár lety platilo drobné vstupné, dnes už je zrušené, protože na tom stejně moc nevyděláte. Tím pádem jsou botanické zahrady opravdu nízkoprahovým místem trávení volného času pro rodiny s dětmi nebo seniory.

Cenná připomínka historie regionu

V čem je vaše zahrada unikátní ze strany kolekce?

Naše zahrada je zajímavá tím, že byla od počátku budovaná jako edukační. To znamená, že návštěvníci zde vždy mohli přijít primárně za poznáním.

Pro mě je nejvíce fascinující naše bohatá sbírka polních plevelů. Pro návštěvníky je na první zdání taková kolekce podivná, ale rychle pochopí, že vývoj našeho zemědělství v průběhu zhruba 150 let zcela pozměnil naši krajinu, ze které se vytratila kvetoucí pole a dnes je řada polních druhů vzácných nebo dokonce vyhynulých.

Situace v zemědělství se sice na některých místech mění, ale je otázka, zda se s šetrnějším přístupem vrátí do krajiny i polní plevele. Pěstujeme tak rostliny, které málokdo chce na poli vidět. Vedle udržování genofondu tak naše sbírka funguje především jako cenná připomínka historie zemědělského regionu Hané.

Jak je vaše zahrada uspořádána?

Zahrada byla původně budovaná jako tzv. systematická zahrada, kdy jsou rostliny stejného rodu nebo čeledi pěstovány pospolu. Tento přístup byl velmi populární ještě v půlce 20. století. Nyní už toto dělení moc nedodržujeme. Některým rostlinám se v jejich systematických škatulkách nelíbí, takže je necháváme růst tam, kde se jim daří. Například na slatiništi pěstujeme česnek hranatý, jemu se však nejvíce líbí ve štěrku vedle.

Teď je hodně populární vytvářet v zahradách biotopy, simulujete třeba panonskou step. Mně osobně tenhle přístup není moc blízký, protože to v důsledku znamená, že někam přijedete, tam to vypleníte, převezete do botanické zahrady, kde pak demonstrujete uměle utvářené Pavlovské kopce.

Je mi blízký spíše princip anglických zahrad. Ty, pokud převedete do méně velkolepé podoby, jsou hodně blízké zahradám permakulturním, tzn. samoudržovacím, kde rostliny přirozeně vytváří nějaké celky. To je cesta, kterou bychom chtěli postupně v zahradě prošlapat.

Rostliny z botanických zahrad rády utíkají

Máte vlastní semennou banku?

Máme vlastní genovou banku a zároveň zahrada od začátku vydává tzv. Index Seminum. To jsou takové zlaté stránky, kde jiným botanickým zahradám napříč celým světem nabízíme bezplatnou výměnu semen. Každý rok sbíráme semínka, dáme si je do naší genové banky, vytvoříme jejich seznam a rozpošleme jej zhruba 350 botanickým zahradám. Ony si vyberou a my si zase vybereme od nich.

Semínkovna v botanické zahradě

Pamatujete si nějakou rostlinu, o kterou jste měli zájem a dostali jste ji na základě této výměny od jiné botanické zahrady?

Spíše si pamatuji rostliny, které jsme si objednali, ale byly špatně určené a vyrostlo z nich něco jiného. Ne vždy vám totiž botanická zahrada dokáže garantovat, co dostanete, ani my si někdy nejsme jisti, co zde přesně pěstujeme. Mezi botanickými zahradami jsou navíc velké rozdíly. Vždycky říkám, že každá správná univerzita má mít svoji botanickou zahradu. Ale ne každá botanická zahrada bude vypadat jako Kew Gardens v Anglii, které má na sebe nabalen celý obrovský výzkumný aparát. To si může málokterá botanická zahrada dovolit.

Máte tedy konkrétnější představu, odkud rostliny, které zde pěstujete, pocházejí a kdy byly do zahrady vysazeny?

U něčeho ano, u něčeho ne. Máme takové starší chatrné seznamy, které mohou sloužit jako určitý návod. První rostliny sem přišly z Lednice, ze Schönbrunnu. Tím, že zahrada vždycky byla spravována spíše botaniky než zahradníky, tak spoustu rostlinného materiálu přinesli z blízké i relativně vzdálené přírody, bohužel však ne vždy zaznamenali původ rostlin.

Sice vždy nevíme, odkud naše rostliny pochází, zato od nás někdy utíkají do volné přírody. Jeden z našich nejpopulárnějších článků je o rostlině pipla žlutá, která od nás utekla a podél železnice, kterou máme hned za plotem zahrady, se šíří dál. Rostlina je původně z oblasti Balkánu a Kavkazu a sto let zpátky byla známá jen z botanických zahrad. Posledních dvacet let se z nich šíří, jelikož jí vyhovují současné mírné zimy. Jedná se zajímavý fenomén, který je třeba podchytit. Je to totiž příběh drtivé většiny dnes invazních rostlin. Známým příkladem je bolševník, který byl původně pěstován v zámecké zahradě v Kynžvartu v západních Čechách a dnes na něj narazíte téměr po celém regionu.

Snažíte se původ semen rostlin vypátrat, spolupracujete například s genetiky z univerzity?

Jádro naší spolupráce s vědeckým světem je v množství a rozmanitosti rostlinného materiálu, který můžeme vědcům poskytnout – ať už se jedná o molekulární genetiky, kteří zkoumají nějaké signální dráhy nebo chemiky, které zase zajímají látky, které rostliny tvoří. Zrovna chvíli před vámi tu byl kolega, který dělá výzkum na včelníku rakouském, vzácné rostlině, kterou pěstujeme, bral si vzorky a bude je sekvenovat.

Nicméně abychom sekvenovali všechny rostliny, které tu máme, a dělali tzv. fylogeografické studie, tedy hledání mateřských linií, to se například u těch plevelů nedělá. Ne všechny rostliny molekulární botaniky zajímají a my sami na to nemáme aparát.

Zmínil jste článek o piple žluté, vydáváte tedy také odborné publikace?

Vedle zmíněné spolupráce s univerzitními zaměstnanci, kteří si zde berou rostlinný materiál pro svou práci, máme i vlastní články v impaktovaných časopisech. Vydali jsme například publikace o fenoménu hyperparazitismu nebo o rozšíření různých poloparazitických rostlin. Teď se chystá velký souborný článek o diverzitě rostlin, které se pěstují v botanických zahradách v Evropě.

Nicméně co jsem já sám za sebe schopen dělat, jsou většinou regionální floristická témata, což je spíše sekundování muzejníkům. Považuji je za důležité pro lokální historii, i když pro akademiky taková témata nepřináší kýžené ohodnocení.

Pipla žlutá

Na vašich stránkách nabízíte možnost vypracovat u vás buď bakalářskou nebo diplomovou práci, jak to funguje?

Většinou se na nás obrací kolegové z katedry ekologie nebo botaniky, kteří garantují různé učitelské kombinace a výsledkem takových prací jsou potom například pracovní listy. Botanická zahrada ale není jen o rostlinách, tvoří vlastní ekosystém, takže jedna práce studovala naši populaci ropuchy zelené a čolka obecného. Přestože většinou iniciativa k vypsání prací není od nás, ale od kolegů, tak teď budeme vypisovat dvě bakalářské práce, které budu vést já.

Chceme zahradu doplnit o prvky, které obohatí mysl

V zadní části zahrady jsem viděla semínkovnu, malou budku, ve které je velké množství popsaných pytlíčků se semínky, co je tohle za projekt?

To je velmi populární občanský projekt a další ze způsobů, jak nalákat návštěvníky. V podstatě sdílíte osivo mezi sebou, je to takový swap semen, který vznikl ve Francii asi před dvaceti lety. Do naší semínkovny můžete přispět nebo si z ní něco odnést celý rok, ale na jaře a na podzim otevíráme a zavíráme zahradu burzou semen, kdy pěstitelé „nakrmí“ semínkovnu osivem nejvíce. Jezdívají k nám třeba zahradníci, kteří pěstují staré odrůdy zeleniny, které jinde neseženete. Našimi semínky ale do semínkovny většinou nepřispíváme, jelikož jak již bylo řečeno, naše osivo by se nemělo dostávat z botanické zahrady ven.

Připravujete nějaké inovace i v exteriérech?

Botanická zahrada v 21. století nemůže být pouze místem, kde se pěstují rostliny. S tím souvisí například poměrně silný rodičovský tlak, abychom tady měli pískoviště nebo hřiště. Tomu se snažíme vyvarovat, spíše se zaměřujeme na prvky, které jsou obohacující pro mysl, i když jsou třeba určené dětem. Například u našeho vodního jezírka máme model povodí Moravy, kde si naberete vodu do kyblíku, nalijete ji do modelu a můžete se podívat, jak voda zaplavuje nejen koryto řeky, ale také okolí, což si můžete reálně prohlédnout na jaře v lužních lesích v nedalekém Litovelském Pomoraví. Můžete si z vody také síťkou vylovit různé živočichy a ty potom podle informační tabule určit.

Jedna z inovací, která vznikne, je propojení naší zahrady se Smetanovými sady. Město má v plánu přestavbu jednoho pavilonu výstaviště Flora a výsledkem bude nový vstup do naší zahrady – v zadní části zahrady vznikne vápencová skalka, kterou povede pěšinka až k nám.

Je nějaká botanická zahrada, kam se jezdíte inspirovat?

Mám moc rád italské botanické zahrady. Do řady z nich je jeden utajený vstup, zahrada bývá obklopena zdí nebo zástavbou. Svou atmosférou mi připomínají naši botanickou zahradu. V jiných zahradách u nás i ve světě hledám inspiraci například pro exteriérové výstavy, což dělají skvěle ve vídeňské univerzitní botanické zahradě. Dívám se také po takových subtilnějších věcech, jako jsou cedulky a popisky, které dotváří celkový dojem z návštěvy.

Jaké další plány máte?

Jeden z mých nejbližších plánů je nechat náš krásný dub prohlásit za památný strom. Velmi pravděpodobně je starší než samotný areál zahrady a mnoho takových stromů za bývalými městskými hradbami Olomouce není.

Plány se odrážejí od toho, kolik mám zrovna času. Máme tady tři úvazky, mě a dva zahradníky. Někdy je moje práce manažerská, někdy musím spíše tvořit příspěvky na sociálních sítích, spravovat web, dělat grafické návrhy plakátů, jindy je potřeba zamést chodník nebo vytrhat plevel. Nejraději mám ale botanickou část mé práce, když mohu například vyrazit do terénu, ať už sám nebo na exkurze se studenty.

Ale moje dlouhodobá vize je, aby botanická zahrada byla mostem mezi městem a univerzitou. Protože si nemyslím, že Olomoučané mají každodenní důvod chodit na univerzitu, ale botanická zahrada je ideálním místem, které vám univerzitní prostředí dokáže v mnoha aspektech přiblížit.

 

Autorka: Vendula Lužná (Vědavýzkum.cz)

Článek o univerzitních botanických zahradách si můžete přečíst zde. 

---

Václav Dvořák vystudoval obor Ochrana přírody na Univerzitě Palackého v Olomouci a uměnovědná studia na Masarykově univerzitě v Brně, pracoval jako kurátor lichenologických a mykologických sbírek v olomouckém Vlastivědném muzeu. Vedoucím Botanické zahrady Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého je šestým rokem. Ve volném čase píše a fotí pro přírodovědnou encyklopedii české přírody naturabohemica.cz, mapuje umění ve veřejném prostoru pro projekt Sochy a města, ochutnává řemeslná piva a s oblibou se účastní hospodských kvízů v olomoucké partě 11°.