Letošním laureátem nejvyššího ocenění v oblasti vědy a výzkumu, Národní Ceny Česká hlava, je molekulární biolog Václav Hořejší. K této příležitosti vám přinášíme rozhovor s oceněným vědcem. Jaký dle jeho názoru bude mít současná pandemie dopad na českou vědu? A čím si vysvětluje stále velmi nízkou účast českých výzkumníků v rámcových programech Evropské unie? Na tyto i další otázky odpovídá v následujícím rozhovoru.
Jak vnímáte, že jste za svou vědeckou činnost získal takto prestižní ocenění?
Je to nejvýznamnější ocenění, které může člověk v České republice dostat. Toto ocenění se netýká jen mě, ale celého týmu, který se na vědeckých výsledcích podílel. Jsem moc rád a chci zdůraznit, že Ústav molekulární genetiky Akademie věd má už třetího laureáta této ceny, což nemá žádný jiný ústav ani vysoká škola.
Na Ústavu molekulární genetiky působíte již mnoho let, byl jste dokonce i jeho ředitelem. Jak začínala vaše vědecká kariéra?
To, že jsem se na Ústav molekulární genetiky dostal, beru jako své životní štěstí. Má kariéra začínala tak, že jsem svou vědeckou aspiranturu (ekvivalent dnešního doktorského studia, pozn. redakce) dělal na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a hrozně se mi dařilo, chtěl jsem tam zůstat, ale nemohl jsem. Mohl bych zůstat pouze pokud bych vstoupil do komunistické strany, a to jsem odmítl. Bylo mi umožněno odejít právě na Ústav molekulární genetiky. Celé jsem to tehdy považoval za velikou křivdu, ovšem během prvního týdne pobytu na tomto ústavu jsem zjistil, že to bylo mé životní štěstí, podmínky dělat vědu tam byly mnohem lepší než na Přírodovědecké fakultě.
O financování vědy a dopadech koronaviru na vědecké prostředí
Po dlouhých vyjednáváních byl schválen rozpočet na rámcový program Horizon Europe. Vyplývá z něj, že na evropskou vědu půjde výrazně méně peněz, než se původně předpokládalo. Jak to hodnotíte?
Jakmile se snižuje rozpočet na vědu, tak je to škoda. Na druhou stranu, já byl vždy kritický k tomu, jakým způsobem se prostředky z Evropské unie rozdělovaly, kam šly. Velká většina financí totiž obvykle šla na projekty multilaterální spolupráce. My všichni, kteří jsme tyto granty dostávali, víme, že to celé bylo takové umělé. U těchto grantů jsou totiž přesné požadavky na to, kolik lidí z jaké části Evropy máte mít. Přitom by ale měla být brána jako mnohem důležitější právě kvalita daného výzkumu.
Na principu excelence jakožto jediného rozhodujícího kritéria fungují granty ERC. To nestačí?
Na ERC jde bohužel jen malá část z celkového rozpočtu plynoucího na výzkum. Dle mého názoru by se ale tato částka měla dramaticky zvýšit. I ostatní evropské programy by měly postupovat podle pravidel, dle nichž jsou udělovány granty ERC. Bohužel, množství peněz, které ERC má, je tak malé, že se dostane pouze na nejvyšší špičky evropských výzkumných pracovišť. Sám jsem dlouhá léta sloužil v jednom z hodnotících panelů v Bruselu, kde jsme tyto granty přidělovali, a tak vím, že někdo, kdo nebyl úplně nejvyšší špička, neměl šanci. Kdyby tam bylo pětkrát více peněz, tak by se mohlo dostat i na lidi, kteří jsou stejně dobří, ale holt se nedostali do těch nejvyšších pater. To by evropské vědě nesmírně pomohlo.
Dlouhodobě se hovoří o velmi nízké účasti českých výzkumníků v evropských rámcových programech. Čím si to vysvětlujete? Jde jen o to, že konkurence je při žádostech o účast v těchto programech opravdu vysoká?
Jde o extrémně kompetitivní prostředí. Je vidět, že za posledních 30 let se neobyčejně zvýšila průměrná úroveň vědy u nás. Naše špička, většina ústavů AV ČR a nejlepší fakulty českých univerzit, mají vědecké týmy, které když spolupracují se špičkovými týmy ze západní Evropy, tak jde skutečně o práci rovného s rovným. Je ale také pravda, že absolutní vědecké špičky světového formátu, řekl bych až nobelovské třídy, u nás ještě nevyrostly. Někdo takový se tu ukáže jen výjimečně. Uvědomme si, že u nás začala být finanční situace ve vědě relativně dobrá až někdy před 10 lety. Pak zas přišla ekonomická krize, takže je to jen pár let, kdy to u nás ekonomicky funguje. To je strašně krátká doba. Na to, aby vznikla tak zvaná vědecká škola, potřebujete opravdu téměř generaci. Taková generace v západní Evropě měla možnost růst už někdy od 60. let, zatímco u nás na to v minulosti vhodné podmínky nebyly.
Jakým způsobem současná pandemie ovlivní české vědecké prostředí?
Myslím si, že to naši vědu nijak zvlášť neovlivní. V příštím roce sice Grantová agentura avizovala snížení financí, ale příslib na rok 2022 už je takový, že vše zas nastoupí do té správné linie. Opravdu si nemyslím, že současná krize bude mít nějaký závažný důsledek pro vědu. A že by se ukázalo, že jsme tady v Česku nějak zásadně přispěli k řešení koronavirové krize, to si také nemyslím. Vakcíny a klinické testy jsou tak nákladné, že si to stejně nemůžeme dovolit. Udělat vakcínu tu umí mnoho lidí, ale nemohli by to dovést do zdárného konce. Lidé by měli pokračovat v tom, co umějí, a nedat se vykolejit relativně krátkými potížemi.
Děkujeme za rozhovor!
Za portál Vědavýzkum.cz se ptala Sabina Ali
Václav Hořejší
Vedoucí Laboratoře molekulární imunologie a v letech 2005–2017 ředitel Ústavu molekulární genetiky AV ČR, v.v.i. (ÚMG), profesor imunologie na Přírodovědecké fakultě UK. Je autorem, resp. spoluautorem více než 230 vědeckých publikací v mezinárodních odborných časopisech, mnoha popularizačních článků a dvou knih; je jedním z mezinárodně nejcitovanějších českých vědců (přes 11 tis. citací, h-index 58). Jeho tým se podílel na objevu a charakterizaci řady nových proteinů buněk imunitního systému důležitých pro jejich správnou funkci, zvláště pak těch, které jsou součástmi tzv. signalizačních drah imunoreceptorů.
Výzkumný tým Václav Hořejšího intenzivně spolupracoval s několika biotechnologickými firmami, které vznikly jako spin-off ÚMG. Předmětem tohoto aplikovaného výzkumu byl především vývoj nových komerčně využitelných monoklonálních protilátek pro výzkumné a diagnostické účely.
V letech 2014–2017 působil jako poradce premiéra pro oblast vědy a vysokých škol.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Vědavýzkum.cz
