„Budu vystupovat podobně jako dirigent,“ říká Vojtěch Petráček (53), jenž povede pražskou techniku. Ta je rozdělena. V poslední době ji – za vedení končícího Petra Konvalinky – stíhaly kauzy typu angažování dotačního mága Miroslava Elfmarka.
Proč jste před volbou nechtěl s médii, včetně LN, jako jediný z pěti uchazečů mluvit?
Volba rektora je sama o sobě komplikovaná záležitost, odehrává se uvnitř školy a přidávat k tomu reakce přes média se mi zdá jako nešťastná komplikace. V rámci univerzity však žádné ticho nepanovalo – diskutoval jsem tam se všemi relevantními aktéry.
Před čtyřmi lety, když jste prvně kandidoval proti Konvalinkovi, jste ovšem s rozhovorem pro tehdejší Českou pozici souhlasil... Změnilo se něco?
To bylo úplně jiné – řekl bych, že ve volbách člověk nikdy nevstoupí dvakrát do téže řeky.
Jak vnímáte, že jste vyhrál v nejnapínavější možné variantě volby – ve třetím kole o hlas a v pátém jste též získal jen o jeden hlas víc. Máte slabý mandát?
Je to tak trochu osud – tak to funguje v akademickém senátu. V rámci instituce, která je nyní v poněkud komplikované situaci, se dá už z principu očekávat, že budou těsné výsledky. Dobrý pocit mám z předposledního kola, které srovnalo pozici mou a profesora Konvalinky. Zde vidím jasnou preferenci k vizi budoucnosti, již jsem představil. Nevidím výsledek posledního kola jako slabý mandát, neboť to, co bych rád přinesl ČVUT, bude výhodné pro všechny součásti univerzity.
Jste členem akademického senátu. A hlasoval jste, že?
Hlasoval jsem tajnou volbou.
Vyčítal vám už někdo, že jste ze senátu předtím neodstoupil?
Senátorům jsem to hned na počátku volební kampaně vysvětlil – každý mohl zvážit, zda mu to vadí, či ne. Sdělil jsem jim, že moje kandidatura na rektora je pokračováním toho, co jsem dělal v senátu a se silným mandátem – zasazení se o změnu. To, co je aktivně vtěleno do rektorského programu, bylo v mém programu již obsaženo. Přišla za mnou pak řada lidí, že to nelze ze senátu dostatečně prosadit a že bych měl zkusit kandidovat. Je za tím vůle lidí, kteří mě zvolili senátorem. To je důvod, proč jsem vysvětlil, že budu i hlasovat. Považuji to za výraz zodpovědnosti vůči voličům.
Nyní k vašim plánům. Co se pro vás změní v únoru 2018?
Překlopí se neoficiální rovina práce v tu oficiální. Už nyní s týmem řady lidí pracujeme na přípravě rektorského období 2018 až 2022, začínáme jednat a pracovat s děkany fakult, s řediteli ústavů a součástí i se členy senátu. Celá tato task-force se bude připravovat na start nového období, aby vše fungovalo ve společném porozumění a se všemi hráči.
Vnímám to správně, že chcete rozhádané ČVUT sjednotit?
Ano. Spojit a přestat rozdělovat různými bariérami a příkopy. V podobně napjatých situacích už jsem si vyzkoušel, že pokud vzniknou společně dohodnutá jednoduchá pravidla mezilidského chování – jak se domluvit, jak rozhodovat – a platí přitom úcta k práci i názoru druhých, devadesát procent problémů ani nevzniká. Příprava nového období musí být společná, napříč celou univerzitou: mluvit se všemi fakultami, ústavy a také mít od nich bohatou zpětnou vazbu, přijímat ideje. Věci musejí být prodiskutovány dříve, než se někam přinese nějaký dokument. To je stabilizující.
Jak pojmete svou funkci?
Na ČVUT chci uvnitř působit jako tmelící prvek, navenek pak hájit zájmy ČVUT a vysokého školství směrem ke státu, třeba jako spoluhráč Univerzity Karlovy, VŠCHT a dalších pražských univerzit – a to nejen ve věci financování nebo hodnocení vědy, na čemž jsem se při tvorbě metodiky podílel. Budu vystupovat podobně jako dirigent; nemusím umět vše, co umějí děkani nebo prorektoři, protože jsou ve svých oblastech kvalifikovanou a samostatně konající silou, ale když nastane problém, vyřešíme jej společně. Chtěl bych synchronizovat práci vedení a dodávat iniciativu, energii, nápady, z nichž společně vytvoříme řešení problémů. Počet prorektorů stoupne o jednoho, přibude post pro výstavbu, který jsme dříve mívali a jenž je nutný. Otázka pojetí rektorství a modelu řízení je však na dlouhou diskusi, berte prosím tyto věty jako zkratku.
Jaké budou vaše priority?
Nejdříve ze všeho musíme stabilizovat školu a nastolit funkční spolupráci. To samo o sobě uvolní potenciál, který povede ke zlepšení podmínek pro výuku, pro další internacionalizaci a pro lepší podmínky výzkumu. Od prostředí a jeho kvality se odvíjí téměř vše ostatní, takže to vidím jako naprostou prioritu. A pak tu jsou další důležité věci ve vnější oblasti: pomoci lepšímu financování, rozjet naplno širokou spolupráci s průmyslovými partnery, prostě vše, abychom naplno využili obrovský potenciál, který naše škola má... Musíme najít schopnost, abychom nešli jeden proti druhému a uměli vidět společný zájem.
Byl jste už prorektorem pro výzkum. V čem ČVUT vyniká?
Máme své tradičně silné oblasti, v některých patříme v žebříčcích mezi prvních sto či 150 nejlepších univerzit na světě. Nemohu vyjmenovat všechny a nechci žádnou opomenout, ale mezi silné technické oblasti patří například informatika, energetika, robotika, kosmické aktivity. Máme špičkové přírodní vědy: matematiku, fyziku, jaderné obory, i mé milé částicové fyzice se daří. Máme řadu tematik na špičce poznání, třeba v oblasti kvantové technologie. Takové široké spektrum silných oborů nám umožní vzájemné propojování a synergii. Ale jak říkám, toto není kompletní výčet; jsme velmi významní ve stavebnictví, strojaři ve vývoji pro letecký a automobilový průmysl, jedinečnou roli hraje také architektura a design... Mým snem je propojení toho nejlepšího v multidisciplinárních projektech, kde je potenciál pro výzkum i aplikace a také skvělý prostor pro témata studentských prací.
Autor: Martin Rychlík
Rozhovor vyšel dne 2. listopadu 2017 v Lidových novinách.
Vojtěch Petráček
Budoucí rektor ČVUT. V letech 2010 až 2015 již zastával post prorektora pro výzkum. V roce 2007 se na ČVUT habilitoval: je docentem fyziky. Působil v Ústavu jaderné fyziky Akademie věd (1995 až 1999) nebo v Heidelbergu (1999 až 2004). Pracuje i na experimentech v ženevském centru CERN. Na jaderné fakultě ČVUT učí částicovou fyziku a podílí se i na vývoji experimentálních zařízení. Je spoluautorem 270 studií.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Martin Rychlík
