„Líbí se mi nenásilnost oboru environmentální chemie. Snažíme se společnosti pomoci,“ říká analytický chemik Martin Palušák z Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, který se momentálně věnuje metodám znovuvyužití kovů z důlních vod.
Martin vyrostl na vlně popularity filmu Jurský park. Chtěl jezdit po světě a objevovat dinosaury, ale postupem doby zjistil, že je pro něj zajímavější chemie a fyzika. „S naší chemikářkou jsme se byli podívat na Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR. Šli jsme do laborky, kde zkoumali struktury proteinů. Bylo to ve sklepě, u zdi byl starý gauč a vedle polička plná fantasy knížek. A já si řekl, že musím dělat tohle. Tenkrát jsem se rozhodl, že chci být vědec,“ vzpomíná Martin, který se na ÚOCHB vrátil v rámci bakalářské práce. „Byla to cenná zkušenost, pracují tam opravdoví experti,“ říká. Martin tedy studoval biochemii na UK a skončil na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT, kde pokračoval na doktorátu.
V bílém plášti místo s helmou na vykopávkách
Nakonec se z Prahy vrátil do rodného Liberce a v současné chvíli pracuje v environmentálně-chemické laboratoři na Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace (CXI TUL). „Během doktorátu jsem tu dva dny v týdnu pracoval. A pak byla manželka těhotná, takže jsme se rozhodli vrátit k rodině. S pomocí babiček jde všechno lépe,“ vysvětluje Martin.
Martin si na vědecké práci cení svobody v seberealizaci a možnosti získat zkušenosti v zahraničí. „Máme spoustu mezinárodních spoluprací, dostal jsem se i tam, kam by mě to v životě nenapadlo. Byl jsem v laborce oceánografie. Na dveřích měli kulatá okénka, stejně jako na lodi. Všude plno akvárií s rybami nebo i s korály. To v České republice samozřejmě nemáme.“
Splnil se mu dětský sen? Jezdí po světě a objevuje. Jen ne dinosaury, ale analytické metody.
Trefa do černého
A co by Martin doporučil začínajícím vědcům? „Nejdůležitější je vybrat správně obor,“ vtípkuje.
„Já si vybral environmentální chemii. Baví mě, že se tento obor snaží společnosti pomoci. Například se v dnešní době vede spousta diskuzí o tom, zda je nebo není globální oteplování a kdo za to může. My hledáme fakta a na jejich základě se rozhodujeme pro řešení, jak současný stav vylepšit. V našem případě třeba tak, že lépe čistíme vodu nebo využíváme opomenuté zdroje.“
O tom, že je Martin do chemie zapálený, svědčí i to, že předváděl chemické pokusy na školách a na doktorátu potom učil organickou chemii a vedl laborky. „Když se nad tím zamyslím, určitě to byla důležitá zkušenost. Uvědomil jsem si, kolik toho ještě nevím. Dneska už není učení povinné, ale myslím, že by si to jako měl zkusit každý, kdo chce pracovat na univerzitě.“
Z laborky rovnou na longboard
A co Martin rozjíždí po práci? Rozjede se z vrcholků jizerskohorských bučin na longboardu. Nemá brzdy, vše ovládá jen vlastním tělem. „Teď už si na sebe dávám kvůli rodině větší pozor. Jedu pomaleji, třeba šedesátkou,“ objasňuje Martin, který ještě po práci relaxuje boulderingem a samozřejmě s manželkou a dcerou.
Horizon Europe Twinning
Martin pracuje na více projektech, jeden z těch větších je třeba SURRI (Sustainable Remediation of Radionuclide Impacts on Land and Critical Materials Recovery). Je to prestižní mezinárodní projekt Horizon Europe Twinning. Hlavní podstatou je tvořit tým a vyměňovat skrze svět svoje know-how.
A o čem projekt je? Česká republika patřila v minulých letech k hlavním producentům uranu. Po těžbě je zde mnoho míst s vysokým obsahem radioaktivních látek nebo vzácných těžkých kovů. Ty se ovšem dají stále považovat za strategické suroviny. „Prvním problémem, který SURRI řeší, je, jak důlní vody vyčistit. Vynakládá se totiž obrovské množství financí, aby kontaminovaná voda nevtékala do životního prostředí. Vyčištěním vody ale koncentrujeme strategické materiály, třeba uran nebo těžké kovy. Dalším problémem je, jak se k těmto cenným zdrojům dostat a znovu je využít. Možnosti jsou biologické nebo chemické. Já pracuji na elektrochemických metodách.“
Tahání kovů z důlních vod
Pro laika lze popsat to, co Martin dělá, jako když máte dvě magnetky, které umí přitahovat určité chemické látky, ale místo magnetismu se použije elektřina. „Náš partner, University of Southampton, v tom má mnoho zkušeností, a to nám pomáhá přenášet jejich metody na naše podmínky. A to byla anglická univerzita málem vyloučena kvůli brexitu. A pak máme partnerství se Sapienza University of Rome a University of Granada, v Česku spolupracujeme s národním podnikem Diamo. SURRI je projekt, který podporuje přenos znalostí.“
Komplexní metodika a další projekty
Konečný výsledek projektu bude komplexní metodika, využívající jak chemické, tak biologické metody pro znovuvyužití hodnotných surovin z důlních vod. „Ideálně na SURRI naváže další projekt, který by naše technologie začlenil do provozu na konkrétních lokalitách. Rád bych se na tom podílel. Cením si toho, že píšu zajímavé projekty,“ nadšeně vysvětluje Martin.
„Například, když jsem přišel z Prahy, nevěděl jsem, jak projekty psát. Na CXI TUL jsem byl hned zapojen do všech procesů a pomohli mi celkem rychle rozjet spolupráce. Zatím mi projekty moc nevychází. Jsem na začátku kariéry. Zkouším to ale dál. Asi je nejlepší se do toho vrhnout a nebát se na tom pracovat znovu a znovu. V tom jsem tady svobodný.“
Kvůli CXI TUL i přes půl republiky
A kde se Martin vidí za pět let? „Rád bych se vrátil k doktorskému studiu, jenomže teď se nám má narodit další dítě, tak to půjde pomaleji, “ vypočítává a jedním dechem dodává, že by rád zůstal na CXI TUL. Jednoduše proto, že pracuje s předními kapacitami z oboru environmentální chemie. „Tady například pracují vědci, kteří neváhají a dojíždějí k nám do Liberce denně z Prahy,“ uvádí.
Autorka: Eva Doležalová
Zdroj: Ústav pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace, Technická univerzita v Liberci
Martin Palušák vystudoval biochemii na Univerzitě Karlově, poté pokračoval na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské na ČVUT. Nyní působí na Ústavu pro nanomateriály, pokročilé technologie a inovace.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Technická univerzita v Liberci
