Inovační strategie České republiky pro roky 2019-2030 je podle místopředsedy Akademie věd ČR Zdeňka Havlase ambiciózní počin, který nese mnoho pozitivního, ale skrývá i svá rizika. V čem přesně vidí klady a zápory Inovační strategie, co přinese Akademii a zda lze očekávat změny v organizaci české vědy se dozvíte v následujícím rozhovoru.
Rada pro výzkum, vývoj a inovace schválila novou inovační strategii. Jak toto důležité rozhodnutí z pozice člena vnímáte?
Inovační strategii České republiky 2019–2030, kterou připravila Rada pro výzkum, vývoj a inovace, schválila vláda ČR 4. února 2019. Jde o ambiciózní počin, který by měl posunout Českou republiku mezi špičky světa (nebo alespoň Evropy). Jeho naplnění by mělo dostat naši zemi ze „země příběhů“, jak se Česká republika prezentovala během našeho předsednictví EU v době vlády tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, do „země budoucnosti“ – „The country for the future“, jak s oblibou uvádí současný premiér Andrej Babiš. Ke strategii momentálně vzniká Akční plán – tedy postup kroků, které se musejí pro naplnění vize udělat. Velká zásluha na vzniku strategie patří místopředsedovi Rady Karlu Havlíčkovi.
Lze očekávat i nějaké fundamentální změny v organizaci české vědy?
Strategie má v sobě mnoho pozitivního, ale skrývá i rizika. Pozitivní aspekty vidím hlavně v tom, že si vůbec takový cíl současná vláda vytyčila a nechce se spokojit s rolí naší země coby pouhé montovny. Další pozitivní úloha spočívá v tom, že se konečně daří politickou reprezentaci přesvědčit, že pokud chce taková vize mít naději na úspěch, musí nutně zahrnovat celý inovativní cyklus – tj. začínat kvalitním základním výzkumem a pokračovat přes aplikovaný až k vývoji, výrobě a prodeji; a ukončit tak cyklus reinvesticí do základního výzkumu.
Jak ke koncepci strategie přispěla Akademie věd ČR?
Skutečnost, že základní výzkum je základem vědy a že si politická sféra, a dokonce i podnikatelská sféra tento aspekt začínají stále více uvědomovat, je do značné míry zásluhou právě Akademie věd ČR. Pro předsedu vlády i ministry jsme uspořádali návštěvy na některých pracovištích Akademie věd ČR (např. ELI Beamlines či můj domovský Ústav organické chemie a biochemie) a ukázali, čeho jsme dosáhli, jaká je před námi budoucnost a co vše to pro společnost může znamenat.
Jaké nástroje strategie využije, aby mohla být funkční?
Nástroje jsme rozdělili do několika oblastí: financování a hodnocení výzkumu a vývoje, národní start-up a spin-off prostředí, polytechnické vzdělávání, digitalizace, mobilita a stavební prostředí, ochrana duševního vlastnictví, chytré investice a chytrý marketing. Ke každému nástroji se v současnosti přiřazují konkrétní instituce a osoby, které budou mít určitou oblast na starosti a budou za ni odpovídat. Osobně v této souvislosti postrádám jeden podstatný nástroj – a budu se na zasedání Rady snažit, aby se na něj nezapomnělo.
Co máte přesně na mysli?
Z analýzy aplikačních snah v ústavech II. vědní oblasti totiž vyplývá, že nám chybí specialisté na transfer znalostí, řádně vyškolení a s praktickou zkušeností. Mnoho nadějných projektů tak nedosáhne cíle, protože nemají profesionální správu. Není to úloha pro vědce, kteří mají přinášet nové myšlenky, hypotézy a jejich potvrzení. Manažer aplikačních projektů je jiná specializace – něco mezi vědou a podnikáním. V rozvinutých státech se takové profese školí na odpovídajících vysokých školách. U nás obdobný obor studia neexistuje a není ani dostatek těch, kteří by na takové katedře mohli vyučovat. V Radě chci proto ještě prosadit, abychom nechali vyškolit „učitele“ v cizině a totožný obor studia zavedli na některé z našich vysokých škol. Teprve poté budeme schopni překlenout pusté údolí mezi základním výzkumem a výrobními podniky, případně službami.
Co strategie přinese pracovištím Akademie věd ČR?
Lze očekávat, že množství prostředků do vědy poroste – i když to tak zatím podle výše státního rozpočtu nevypadá. Více financí ale nebude zadarmo. Budeme muset zvednout rukavici, přijmout výzvu nové strategie a na jedné straně zajistit pro stát dostatek nových, skvělých vědeckých výsledků a na straně druhé posunout vlastní snažení do šedé zóny mezi základním výzkumem a aplikací výsledků.
Rozhovor vyšel v časopise AB Akademie věd ČR
Foto: Pavlína Jáchymová, AV ČR
Zdeněk Havlas
Kromě vědecké práce se věnuje rovněž organizaci vědy. V letech 1996-1998 byl předsedou vědecké rady Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR, od roku 1998 vedoucím oddělení teoretické chemie. V letech 2002-2012 pak vykonával funkci ředitele ÚOCHB, když na této pozici vystřídal Antonína Holého. V ředitelské funkci se věnoval změnám organizace vědecké práce, které měly ústav přiblížit k podobným institucím ve vyspělých zemích. Od roku 2003 byl členem Učené společnosti České republiky. Od roku 2006 je členem vědecké rady Vysoké školy chemicko-technologické v Praze (VŠCHT) a od roku 2011 také členem Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI). Od roku 2017 je členem Akademické rady a místopředsedou AV ČR pro oblast věd o živé přírodě a chemických věd.
- Autor článku: ne
- Zdroj: Akademie věd ČR
