Zlobina, Koubjari: Prostřednictvím našich látek popularizujeme vědu

Maria Zlobina a Sepideh M. Koubjari

Jak vás napadlo přenášet vzory z mikroskopu na látky?

Maria Zlobina: Seděla jsem dlouhé hodiny u mikroskopu, což je osamělá práce ve tmě a zimě, a pozorovala krásně barevné snímky buněk a proteinů v nich. A přišlo mi líto, že to vidím jen já. Napadlo mě, že by ze snímků, které pořizuji, mohl být třeba pěkný obraz. Zároveň se díky mikroskopickým technikám přibližujeme poznání živých organismů, a tak jsem si říkala, že kdyby se ty obrazy daly přenést na látku, tak by jejím vlněním vlastně ožily. A tak se zrodil nápad začít látky vyrábět a podělit se tak o výsledky své práce i s jinými lidmi. Naše vzory jsou nejenom velmi estetické, jejich přidanou hodnotou je, že něco znamenají.

Kdy ten nápad přišel?

Maria: To bylo někdy v roce 2019. Když potom přišla covidová pandemie, měla jsem více času o tom přemýšlet a celý nápad rozpracovat. Nejprve jsem samozřejmě vůbec netušila, jak jej zrealizovat, s šitím jsem měla zkušenosti maximálně z dětství, nevěděla jsem, kde najít firmy, které by mi mohly pomoci. Udělala jsem na začátku také spoustu chyb. Například jsem na první pokus natiskla asi 20 metrů látky jedním vzorem, jelikož to bylo minimum, co firma, u které jsem si tisk objednala, nabízela. Nicméně látka je to krásná a už jsem ji skoro spotřebovala. Teď se zaměřujeme na to, abychom mohly nabízet co nejvíce vzorů. Našly jsme firmu, kde můžeme tisknout 2 metry látky od jednoho vzoru. To nám dává větší flexibilitu.

Kdy jste se, Sepi, přidala vy, jaká je vaše role v projektu?

Sepideh M. Koubjari: Asi před dvěma lety, nejdříve jsem byla nadšený zákazník, ten nápad se mi strašně líbil. Když jsem zjistila, že je na to Maria sama, moc ráda jsem se k ní přidala.

Vzhledem k tomu, že jsme na to jen my dvě, tak obě děláme v podstatě všechno. Od začátku do konce se podílíme na jednotlivých krocích v celém procesu. Obě se podílíme na designu látek a výrobků, fotíme, děláme videa, domlouváme tisk, šijeme, balíme a odesíláme zásilky. Já se pak ještě starám o Instagram.

Znaly jste se tedy už dříve?

Maria: Ano, potkaly jsme se ve stejné laboratoři. Já zde pracuji jako post doktorand a Sepi je doktorandka. Naše skupina se zabývá interakcemi mezi RNA a proteiny. Sepi se ve svém projektu soustředí zejména na RNA jako potenciální cíl nových léčiv. Vyvinuli jsme novou metodu, která nám umožňuje analyzovat velké množství malých molekul, potenciálních léčiv. Následně jsme z nich identifikovali několik slibných kandidátů, kteří mohou ovlivňovat expresi proteinu c-myc. To je tzv. protoonkogen, jeho zvýšená exprese se objevuje u více než 50 % rakovin. Přestože už vědci vyzkoušeli různé způsoby, jak tento protein ovlivnit, zatím nikdy neuspěli.

Proč?

Sepideh: Proteiny mají většinou ve své struktuře nějaké vazebné místo, kam se mohou malé molekuly vázat, na něj se potom léčba cílí. C-myc je atypický, jeho vazebné místo není organizované tak, jak to bývá běžné, a cílit do něj malé molekuly je prakticky nemožné. Museli jsme na to jít jinudy a pokoušíme se ovlivnit c-myc ještě ve stadiu RNA, dříve, než se z něj protein vůbec stane. Zatím máme docela slibné výsledky na buněčných kulturách. Zjistili jsme, že některé naše molekuly opravdu způsobují pokles exprese RNA c-myc.

Když pracujete v laboratoři, přemýšlíte někdy nad tím, jak například nabarvit buňky, aby vznikl nový atraktivní vzor na vaše látky?

Maria: To bohužel není tak jednoduché, při mikroskopii často pracujete s omezeným množstvím protilátek a jejich barev, takže se spíše soustředím na to, jak cílový protein nejlépe zobrazit a nepřemýšlím, jak bude vypadat při potenciálním zpracování na látce (smích). My ale ne vždy na výsledných látkách zachováme barvy, které vidíme pod mikroskopem, můžeme je měnit. Navíc, při experimentech nedostanete pokaždé ideální obrázek vhodný jako vzor na látku – ne vždy jsou všechny buňky stejně nabarvené, nejsou na snímku v hustotě, v jaké je chceme na výsledném vzoru, pozorujeme různé artefakty a podobně. Snažíme se tedy snímky předělat na umělecké dílo tak, aby byla zachovaná vědecká podstata vzoru.

Všechny vzory, které nabízíte, jste samy pozorovaly pod mikroskopem?

Maria: Přestože nápad přišel u „mých“ snímků, od začátku jsem počítala s tím, že chci na látkách zachytit práci různých kolegů. Nejprve jsem se tak zeptala v laboratoři, co krásného kolegové vidí při své práci a ti mi dali nějaké prvotní obrázky. Nejvíce vzorů máme z fluorescenčních a konfokálních mikroskopů, kde je nutné buňky a proteiny v nich nejprve nabarvit, výsledné látky jsou tak plné barev. Máme látky s buňkami v mitóze, kmenové buňky, buňky srdce. Nově ale budeme nabízet také několik vzorů, které vznikly na základě snímků z elektronového mikroskopu. Ty budou spíše šedo-bílé, tlumené, a budou tak více elegantní. Krásné jsou ale také struktury molekul, které vidíme při počítačovém modelování, jeden vzor nám dokonce dodal kolega fyzik.

Sepideh: Naším cílem do budoucna je, abychom jakýkoli obrázek, se kterým vědec pracuje, byly schopné přenést na látku. Přály bychom si, aby vědci mohli nosit svou vlastní vědu a představovat ji tímto způsobem světu. Je to vlastně taková forma popularizace vědy. Někdo vám pochválí sukni nebo kravatu a vy mu hned můžete vysvětlit, na čem pracujete. Pokud jste tedy vědec a pozorujete ve své práci něco krásného, můžete se na nás obrátit.

Pořád jsme především vědkyně

Vedle samotných látek máte v nabídce také šály, sukně, kravaty… Šijete si je samy?

Sepideh: Zatím to funguje tak, že navrhujeme prototypy a první kusy jsme ušily samy. Musím říct, že jsme ani jedna moc šít neuměly, takže se postupně učíme a zlepšujeme. Dokonce jsme uspořádaly šicí workshop (smích). Pokud se nám podaří projekt rozjet, rády bychom nechaly tuto část profesionálním švadlenám. Přeci jen, pořád chceme zůstat primárně vědkyně.

Jakou technikou jsou vaše látky potištěné?

Maria: Je to digitální tisk, nabízí nejvíce možností, výsledné barvy jsou krásně syté a navíc stálé. Můžeme si díky němu tisknout, opravdu co chceme.

Jaké druhy látek používáte?

Maria: To záleží na tom, co z nich chceme dále šít. Nejprve jsme dělaly hlavně šály, takže jsme tiskly na viskózu, která je poddajná a příjemná na nošení kolem krku. Teď šijeme například i sukně nebo kravaty, tudíž používáme látky, které jsou většinou směs bavlny a nějaké syntetické látky, protože se tolik nemačkají.

Víte, kdo jsou vaši zákazníci?

Sepideh: Jsou to převážně vědci, kteří jednak rozumí tomu, co na látkách je, a také chtějí svému okolí ukázat svou práci. V tomto ohledu tedy projekt zatím plní svůj cíl. V budoucnu bychom chtěly náš záběr rozšířit na firmy, které podnikají v oblasti vědy a výzkumu. Naše produkty také mohou být dobrý tip pro někoho, kdo má ve svém okolí vědce a hledá pro něj vhodný dárek.

Maria: Od začátku jsem chtěla, aby projekt byl mezinárodní, obě jsme cizinky, takže nežijeme jen v českém kontextu. Uměla jsem si navíc představit, že v Česku není trh tak velký, aby mohl být náš projekt životaschopný. Máme tak zákazníky z Polska, Holandska, Německa.

Kolik času projektu věnujete?

Maria a Sepideh: To záleží na tom, jestli máme zrovna hodně zákazníků nebo připravujeme novou kolekci. Samozřejmě si chceme zachovat dostatek času primárně na práci v laboratoři. To je také důvod, proč jsme vlastně pořád na začátku.

Motýlek z produkce talentovaných vědkyň

Získaly jste pro start svého projektu nějakou podporu, ať už finanční nebo organizační?

Maria: Co se financí týče, zatím vše platím ze svého. Jedeme teď ale na EMC 2024 (European Microscopy Congress) do Kodaně. Je to velký mezinárodní kongres zaměřený na mikroskopii, potkávají se tam vědci s výrobci mikroskopů a příslušenství k nim. Jeden náš zákazník nás pozval, abychom tam prezentovali náš startup. Jedeme jako součást Brnoregion Microscopy, což je komunita firem z Jihomoravského kraje, zabývajících se elektronovou mikroskopií. Budeme prezentovat primárně naši novou kolekci se vzory z elektronového mikroskopu. A doufáme, že by se mohl najít třeba nějaký investor.

Absolvovala jsem také workshop a měla několik schůzek v rámci inovační agentury JIC, která nám pomohla nasměrovat projekt.

Jakou máte zpětnou vazbu od vašich kolegů?

Maria a Sepideh: Mnoho kolegů je velmi podporujících, někteří jsou naši věrní zákazníci. Cítíme také velkou podporu od našeho PR oddělení. Díky podpoře CEITECu jsme mohly zde v budově uspořádat módní přehlídku, modelem byli někteří naši kolegové. Byly jsme opravdu vděčné za pozitivní reakce vědců z ústavu. Mít možnost ukázat jim i něco jiného, než vědecké výsledky a vytvořit méně formální atmosféru, bylo osvěžující.

Nejvíc nás ale samozřejmě nabíjí zpětná vazba od zákazníků, když nám posílají fotky, jak naše výrobky nosí. To nás žene dopředu.

 

Autor: Vendula Lužná (Vědavýzkum.cz)

---

Maria Zlobina vystudovala buněčnou biologii na Petrohradské státní univerzitě, přes deset let žije s rodinou v Česku. V době, kdy v Brně vznikalo výzkumné centrum CEITEC, zde získala pozici ve skupině, která se věnuje strukturní biologii a interakcím RNA s proteiny. Ve volném čase se věnuje nejen svému startupu SciCanvas, ale také ráda cestuje, cvičí jógu a hraje na ruzné hudební nástroje.

Sepideh M. Koubjari vystudovala biofyziku v Teheránu, pracovala v Indii, pátým rokem je doktorandkou na CEITEC ve stejné skupině jako Maria. Ve volném čase ráda cestuje, fotografuje, čte a věnuje se jakékoliv kreativní práci.