Co nového přinesly Ceny Jana Opletala a jak se Studentská komora Rady vysokých škol ČR (SK RVŠ) zapojuje do aktivit na evropské úrovni? Nejen na tyto otázky odpovídal Michal Farník, předseda SK RVŠ.
V nedávné době, tedy 11. listopadu 2023, proběhlo udílení Cen Jana Opletala, které pořádá právě Studentská komora Rady vysokých škol – nově také společně se spolkem Díky, že můžem. Na rozdíl od předchozích let se letos v rámci tohoto ocenění, jež odměňuje mladé lidi za studentskou či občanskou angažovanost, dobrovolnictví a další veřejně prospěšné aktivity, objevily i dvě nové kategorie. Tedy cena pro středoškoláka/středoškolačku a cena pro osobnost do 30 let za společensky prospěšné aktivity.
Co Vás motivovalo k letošnímu zařazení těchto kategorií?
Je třeba říci, že Ceny Jana Opletala mají svou tradici. První ročník proběhl už v roce 2004 a s ohledem na fakt, že je udílí SK RVŠ, jejíž legitimita vychází ze zákona o vysokých školách, lze říci, že se jedná o nejvyšší studentské vyznamenání v ČR.
Letošní udílení je do jisté míry restartem cen, a to z několika důvodů. Jednak jsme spojili síly se spolkem Díky, že můžem zaměřujícím se také na aktivity pro středoškoláky, a které organizuje Korzo Národní. V návaznosti na toto partnerství jsme pozměnili celý koncept. Aktuálně máme nový vizuál, externí komunikaci, nově se také Ceny budou předávat každý rok. Zmíněné kategorie tak souvisejí s aktivitami nového partnera. S těmito změnami počítáme s rozšířením povědomí o Cenách Jana Opletala u širší veřejnosti.
Jaké jsou podmínky nominace?
Vzhledem k tomu, že cena je udílena za aktivity „ve jménu vyššího dobra“, spektrum nominovaných mladých lidí je široké. Vysokoškolskému studentovi je cena udělena například za hájení práv studentů, za rozvoj akademické obce, za boj proti bezpráví a diskriminaci. U středoškolského studenta jsou podmínky de facto stejné – pochopitelně na středoškolské úrovni. V rámci kategorie, jež je vyhrazená osobnosti do třiceti let, je to pak například hájení lidských práv, občanská angažovanost a podobně.
V principu je tak nominace otevřená komukoli z mladých lidí. Mohou ji podat nejméně tři studenti nebo může nominace přijít například z iniciativy akademického senátu, ústředí škol či studentského parlamentu.
Aktivita zástupců SK RVŠ v evropských orgánech nese ovoce
SK RVŠ v tomto roce vypracovala dokument 20 priorit univerzity 21. století. Pomineme-li skutečnost, že se jedná pouze o orientační dokument a že všechny priority jsou spojeny s oblastmi, jež mají své rezervy, kterou z těchto priorit se podle Vás daří aktuálně nejlépe naplňovat?
Myslím si, že SK RVŠ byla v poslední době velmi aktivní v komunikaci tématu bezpečného prostředí na vysokých školách. Propagovali jsme zavádění ombudsmanů a v rámci této problematiky jsme dva roky po sobě pořádali větší blok programů na Konferenci akademických senátorek a senátorů.
Počet ombudsmanů skutečně na vysokých školách přibývá. Tomu však zároveň přispívá i medializace problémů na vysokých školách. Veřejnost i akademická obec si těchto nedostatků začíná být vědoma a uvědomuje si potřebu zavádění funkčních mechanismů ochrany. Poškozený se na ně tak v určitých situacích může obrátit a problém se nepřejde jen tichým mlčením.
Kde také vnímám pozitivní vývoj, v němž dochází k rychlejšímu posunu, je například větší začlenění studentů v poradních orgánech univerzity.
Kterou z priorit byste označil za naopak nejvíce problematickou? Kde dochází k nejpomalejšímu posunu?
Podstatné rezervy přetrvávají ve studentském hodnocení výuky. V tomto směru neexistuje zpětná vazba na dotazníková šetření, nevidíme, že by se na základě anket upravovaly studijní plány či by probíhaly personální změny ve výuce. Evaluace zkrátka úzce souvisí se zajišťováním kvality. Na některých vysokých školách je anketa stále tajná, výsledky se nekomunikují, nedělají se podle nich žádné strategické změny, což v konečném důsledku znamená, že studenti nechtějí ankety vyplňovat, protože to pokládají za zbytečnou práci. Vytvořil se tak začarovaný kruh. Potřebná je v tomto případě součinnost akademické obce – jak akademických pracovníků, garantů, vedoucích kateder a ústavů, tak studentů.
SK RVŠ se zapojuje i do aktivit nejen na domácí, ale i na evropské úrovni. V jakých orgánech se SK RVŠ angažuje?
Delegáti SK RVŠ působí ve dvou hlavních evropských orgánech – EURODOC, který se zabývá problematikou začínajících mladých vědeckých pracovníků, a Evropské studentské unii (ESU), což je obecný orgán sdružující studentské reprezentace napříč Evropou.
Naši delegáti na základě zasedání v EURODOC, jež jsou založeny zejména na sdílení praxe, přinášejí poznatky o tom, jak se podařilo vyřešit určité problémy v jiných státech. To samé platí i o členství v Evropské studentské unii.
Jaké jsou úspěchy české delegace?
V této souvislosti bych rád vyzdvihl aktivitu našich zástupců a zahraniční politiku SK RVŠ – obecně zastupování českých studentů v zahraničních orgánech.
Dostatečným důkazem je skutečnost, že jsme byli schopní během posledních dvou let dovést nejvyšší kolektivní orgány zmíněných dvou asociací do Prahy. Před dvěma lety proběhlo v Národní technické knihovně Valné shromáždění EURODOC a před rokem pak Valné shromáždění Evropské studentské unie. Naši členové jsou pravidelně voleni do vedoucích orgánů těchto organizací.
Ze zmíněného přebírání praxe ze zahraničí lze uvést například formování novely doktorského studia. V tomto případě jsme přejímali od jiných států informace o finančním ohodnocení. V zasedáních Evropské studentské unie pak nyní rezonuje téma „student poverty“ jako důsledek inflace. Toto téma je aktuálně úzce spojeno i s novelou zákona o vysokých školách.
Novela vysokoškolského zákona coby dlouhodobý fenomén
Přesuňme se tedy k návrhu novely zákona o vysokých školách, v rámci kterého se také upravuje finanční ohodnocení doktorandů a jehož termín předložení vládě ke schválení byl do konce října. Jak se k vývoji novely vysokoškolského zákona stavěla SK RVŠ?
Novela vysokoškolského zákona je dlouhodobým fenoménem. Poslanecké sněmovně byla předložena v minulém funkčním období, ale kvůli rozpuštění sněmovny spadla pod stůl. Novela však reformu doktorského studia ve zmíněném období neobsahovala. Na začátku roku 2021 ministerstvo uznalo, že je potřeba učinit v souvislosti s doktorským studiem zásadní změnu – dosavadní stav, jenž byl odkázaný na kapitační platbu, byl neúnosný. SK RVŠ byla součástí pracovní skupiny, která tuto novelu zpracovávala. Nutno říci, že novela měla pevné zadání ze strany MŠMT. To zadání nám však přišlo rozumné a neměli jsme problém se s ním ztotožnit.
ČR má podle statistických šetření velký počet doktorandů oproti ostatním evropským zemím, potýká se však s velmi nízkou úspěšností. Tato skutečnost značí velkou neefektivitu – přibližně 45 %. Část financí je tak vynakládána zbytečně. Zásadní tedy bylo nastavit lepší financování – tedy svázat minimální garantované doktorské stipendium s valorizačním ukazatelem obsaženým v zákoně, tak aby se při každé změně nemuselo vždy sáhnout do zákona o vysokých školách, ale aby doktorandky a doktorandi měli jistotu finančního ohodnocení bez strachu z výsledného státního rozpočtu a podobně. Vedlejším efektem tak je zrušení kapitační platby a zkvalitnění doktorského studia a s tím i snížení počtu doktorandů právě o ty potenciálně neúspěšné.
Jakým způsobem bude probíhat snižování počtu doktorandů? Neaktivita některých studentů doktorského programu přeci souvisí s nepříznivými podmínkami.
Přestože samotná novela nabude účinnosti od září roku 2025, což je za nás poměrně problematické, zrušení kapitační platby proběhne již v roce 2024. To je ostatně mimo jiné zásluhou SK RVŠ.
Vysoké školy tak dostanou balík peněz. Za něj si zjednodušeně budu moci pořídit buď mnoho doktorandů, ale budou je muset doplácet z jiných zdrojů, anebo méně doktorandů s tím, že ten balík jim výdaje na stipendia z většiny pokryje. Pokud se tak vysoká škola zbaví neaktivního studenta, neodpadne mu příspěvek – platba totiž nebude svázaná s počtem studentů. Vznikne tak nově příznivý tlak na vysoké školy zbavit se „mrtvých duší“.
Daná vysoká škola tedy přijme méně studentů, balík peněz však zůstane zachován a doktorandům budou poskytnuty vyšší finanční prostředky. Za předpokladu, že se financování doktorandů posílí, se logicky zvýší i kvalita a aktivita studentů. Nebudou tak již nuceni hledat jiné zdroje příjmu.
Jaké jsou podle SKRVŠ aktuální pozitivní změny v návrhu novely?
Na základě zmíněných vstupních parametrů jsme pak komunikovali nastavení minima pro doktorandy. Neřešili jsme však pouze finance. Aktuálně návrh novely dále obsahuje – v souladu s návrhem SK RVŠ – zrušení státní doktorské zkoušky. Ta je reliktem a v západních zemích nemá tradici.
Dalším tématem, které diskutujeme v podzákonných normách, je výuka doktorandů, jež byla na některých fakultách velice extenzivní a doktorandi ji prováděli zdarma. Maximum výuky ze strany doktoranda bude nyní nastaveno na dvě hodiny týdně. Tato pozitivní změna tak zamezuje zneužívání studentů doktorského programu.
Hlavní otázka se samozřejmě točila kolem financování. V první iteraci před rokem a půl ministerstvo prosazovalo garantovaný příjem svázat s minimální mzdou. To se však neshodovalo se zájmy studentů a programovým prohlášením SK RVŠ, v němž jsme požadovali nastavení garantovaného příjmu na 1,5násobek minimální mzdy. V rámci těchto debat jsme dospěli ke kompromisu, a to garantovaném příjmu na úrovni 1,2násobku minimální mzdy. Což je za nás – byť ne absolutně ideální – krok správným směrem.
Samotný příjem se aktuálně bude moct kombinovat z příjmu na úvazku a ze stipendia. Pokud student bude zaměstnán na úvazek, jenž souvisí s přípravou disertační práce – nejedná se tedy o DPP či DPČ, lze jej kombinovat se stipendiem. Přepočet je v tomto případě jednoznačný. Pokud sečteme stipendium a dvě třetiny dané hrubé mzdy, nelze jít pod zmíněný garantovaný příjem.
Mohlo by se zdát, že tato změna není příliš pozitivní, neboť by studenti měli chtít být odměňováni stipendiem, které se nedaní apod. Tato změna však umožní školám financovat doktorandy z projektů a mimo stipendijní fond. Nedojde tak k významnému zatížení rozpočtů vysokých škol. Studenti, kteří participují na projektech, tak mohou částečně šetřit prostředky ve stipendijních fondech ve prospěch studentů, kteří zrovna v tu chvíli na projektech nepracují, což je dobrá zpráva pro management vysokých škol. Zároveň tak dojde i k posunu vnímání doktoranda coby zaměstnance, nikoli studenta. To je za nás preferovaná varianta. Doktorand je mladý, začínající výzkumný pracovník, a proto by na něj tak mělo být nahlíženo. Pokud budou doktorandi zaměstnáni na vysoké škole, budou odvádět pojištění a budou moci mít nárok na formy sociální podpory, například u studentek na peněžitou pomoc v mateřství.
Na sociální podporu v ČR dosáhne 400 studentů
Co pokládá SK RVŠ v novele za problematické?
Jako problém SK RVŠ spatřuje přechodná ustanovení související s tím, že reforma doktorského studia vstoupí v účinnost až v září 2025. V tomto směru se nám nedaří v debatách přesvědčit ministerstvo o změně.
Vysoké školy argumentují tím, že v případě schválení novely v červnu příštího roku – což je za mě optimistický scénář – nestihnou včas změnit vnitřní předpisy a připravit se na ni. Naším argumentem je, že reforma doktorského studia je – i přes „kosmetické“ změny – stejná rok a půl. Školy, které se na ni nezačaly doteď připravovat, však mohou tvrdit, že nemají čas na přípravu, a šetřit tak náklady, jež vzniknou v důsledku zmíněné novely. Jednalo se o požadavek univerzit, kterému ministerstvo vyšlo vstříc. Myslím si však, že by univerzity měli již nyní udělat vše proto, aby co nejdříve zlepšily tristní finanční podmínky doktorandek a doktorandů, nehledě na schválení novely.
Dalším problémem je skutečnost, že se požadavek na garantovaný příjem bude týkat pouze studentů prvního ročníku doktorských studijních programů, kteří budou přijati po platnosti novely. Na zbytek tak nebude vztaženo zmíněné zákonné minimum. Může tak nastat situace, že studenti třetího ročníku určitých vysokých škol, kteří již publikují a píší dizertační práci, budou ohodnoceni diametrálně odlišně než studenti přijatí do prvního ročníku po platnosti novely.
Tento problém se nám nepodařilo vyřešit na národní úrovni, a tak bude SK RVŠ informovat studenty v akademických senátech, aby byli hodně nekompromisní ve vyjednávání o změnách stipendijních řádů. V tomto případě bude na každé vysoké škole, jakým způsobem přistoupí k valorizaci financování stávajících studentů.
Objevily se na poslední chvíli v předložených finálních materiálech návrhu, který byl zaslán na vládu do konce října, nečekané změny?
V rámci připomínkovacího řízení se nám podařilo odstranit téměř všechny body, s nimiž se SK RVŠ neztotožňovala a které byly pro studenty vysokých škol problematické. Jedna z pozitivních věcí, jež ministerstvo školství plánovalo, bylo rozšíření sociálního stipendia. ČR nedisponuje dostatečnými funkčními mechanismy finanční podpory studentům, a tak se jednalo o velice pozitivně vnímaný krok, byť ta podpora nebyla tak markantní. Aktuálně dosáhne na sociální stipendium pouze 400 studentů v ČR, a to kvůli striktním podmínkám. Podporu získá daný student, jehož rodiče mají přiznaný rozhodný příjem 1,5násobek životního minima. Ministerstvo školství plánovalo – nutno dodat, že tento bod byl v návrhu novely dva roky – koeficient zvýšit na 3,4, což by rozšířilo počet příjemců na cca 5000 a stálo státní rozpočet 200 milionů ročně.
Na poslední chvíli ve zmíněném předloženém materiálu však tato úprava chybí. Ministerstvo školství tak nakonec po jednání s ministerstvem financí od rozšíření sociálního stipendia upustilo. Tuto situaci vnímáme jako chybu a velký problém a SK RVŠ při jednání s ministerstvem školství požadovalo konkrétní kroky v následujících měsících, které by měly zlepšit systémy podpory studentů v České republice. Podle slibu pana ministra budeme přítomni při jednání s ministerstvem práce a sociálních věcí ve věci přesunutí sociálního stipendia jako sociální dávky pod úřad práce a zasadíme se o kompletní přípravu systému bezúročných půjček.
Autor: Vědavýzkum.cz (JM)
Michal Farník je předsedou SK RVŠ a působí už ve svém 3. stálém zasedání za ČVUT, kde studuje doktorát v oblasti termojaderné fúze. Působil dlouhou dobu v Akademickém senátu ČVUT a je taktéž studentským zástupcem v Radě Národního akreditačního úřadu pro vysoké školství. Při svých aktivitách v akademické samosprávě je i aktivním vědcem a je jedním z mála, který se věnuje v Česku unikátnímu způsobu ohřevu tokamakového plazmatu pomocí elektronových cyklotronních vln.
Studentská komora Rady vysokých škol je národní reprezentací studentek a studentů vysokých škol v České republice. Prosazuje jejich zájmy na národní a mezinárodní úrovni. Usiluje o spolupráci mezi studujícími a vyučujícími, dialog s vládou České republiky a orgány veřejné správy, a o rozvoj akademické samosprávy. Každá vysoká škola může do SK RVŠ vyslat dva studenty – delegáta a jeho náhradníka. SK RVŠ je součástí Rady vysokých škol, která spolu s Českou konferencí rektorů oficiálně reprezentuje vysoké školy v naší zemi.
