Čtvrtstoletí monitoruje a pomáhá pochopit biodiverzitu tropických pralesů na Papui Nové Guineji. Přední český biolog Vojtěch Novotný na ostrově otevřel a vede výzkumné centrum Binatang, které má dnes padesát zaměstnanců a je útočištěm pro vědce z celého světa. Na kontě má dvě desítky výzkumů, mimo jiné založil největší biologickou výzkumnou plochu v Tichomoří.
Ráno po rozbřesku vyjelo z města Madang na pobřeží Papui Nové Guineje terénní auto vybavené mimo jiné i poplachovým tlačítkem, které v případě nebezpečí deaktivuje motor a vyšle informace o poloze ozbrojené ochrance. Cílem posádky, která má před sebou celý den cesty horskými průsmyky a serpentinami, jsou svahy nejvyšší hory země Mount Wilhelm (4509 m n. m.), kde Vojtěch Novotný z Biologického centra AV ČR vede mezinárodní výzkum.
Na jednom hektaru novoguinejského pralesa roste více druhů stromů a keřů než v celé střední Evropě. „Jde o jednu z mála oblastí, kde je ještě možné studovat rozmanitost zdánlivě nekonečných pralesů spíše než jen lesních ostrůvků někde uprostřed plantáže. Kde jinde můžete putovat pěti sty kilometry souvislého tropického lesa? Kromě Nové Guineje ještě v Kongu nebo Amazonii a tím seznam končí,“ říká Vojtěch Novotný.
Ve vnitrozemí se k posádce přidává policejní vůz, neboť veze výplatu pro desítky domorodých pracovníků za tři měsíce výzkumné asistence. V bance vybral Vojtěch Novotný v přepočtu zhruba půl milionu korun v místní měně a jelikož v pralese nemají lidé drobné nazpátek, šlo o pytle mincí a malých bankovek. Domorodci pomáhali mapovat složení tropické vegetace a býložravého hmyzu na osmi stanovištích od 200 metrů nad mořem až po hranici lesa ve výšce 3700 metrů.
„Papua Nová Guinea má jako jedna z mála tropických oblastí starého světa i vysoké hory, což poskytuje výbornou příležitost k výzkumu, třeba jak se budou společenstva rostlin a hmyzu přeskupovat na svazích hor se změnou klimatu,“ vysvětluje Vojtěch Novotný.
Vojtěch Novotný získal loni od Akademie věd ČR Akademickou prémii, finanční podporu na své výzkumy.
Nečekaná nová měna
Terénní Landcruiser projíždí během jednoho dne několika oblastmi, kde lidé mluví různými, vzájemně nesrozumitelnými jazyky. Tato rozmanitost je na Papui Nové Guineji podobně fascinující jako ta biologická, pouhých devět milionů obyvatel zde mluví 850 jazyky. Přes kmenové hranice se domlouvají pidžin angličtinou.
Jako všude jinde potřebují vědci na Nové Guineji souhlas vládní byrokracie, navíc ale také osmi náčelníků kmenů, na jejichž pozemcích výzkum probíhá. Domorodci jsou totiž skutečnými vlastníky pralesů. „Papua Nová Guinea uznává jako jedna z mála zemí na světě tradiční kmenové vlastnictví pozemků. Díky tomu je dodnes sedmdesát procent země stále zalesněno a většina lesů je v dobrém stavu,“ dodává biolog.
Výzkumné týmy novoguinejští obyvatelé téměř vždy vítají. Jde totiž o návštěvu zajímavou, prestižní a navíc přinášející i výdělek. Problém není získat souhlas, ale naopak rozdělit omezené množství práce mezi co nejvíce zájemců z jednotlivých klanů a kmenů. A také vyřešit, jak jim zaplatit. Vesničané nemají bankovní účty a většinou nepotřebují ani hotovost – žijí z toho, co si vypěstují. Peníze na týdenní mzdy velkého počtu lidí by z výzkumného týmu učinily magnet pro loupežné přepadení. Proto se výzkumníci rozhodli, že každý pracovník dostane místo hotovosti na konci týdne účtenku se jménem, datem a vydělaným obnosem. Ta bude na konci výzkumu směnitelná za peníze.
Po třech měsících čas k výplatě nastal. Když ale automobil s peněžní hotovostí a policejní ochrankou dorazil na smluvená místa, bylo zřejmé, že věci neběžely úplně podle původních představ. Celkem byly vystaveny asi dvě tisícovky účtenek, jedna v průměru a v přepočtu na 250 korun. Vojtěch Novotný očekával dlouhé fronty desítek zaměstnanců s několika účtenkami. Ti se sice dostavili, kromě nich se ale v každé vesnici objevilo i několik osob předkládajících desítky či dokonce stovky účtenek se jmény mnoha pracovníků.
Výplata peněžních poukázek na Mount Wilhelmu
Výzkumníci předem oznámili, že účtenky budou proplaceny doručiteli, bez ohledu na jméno. To bylo ostatně jediné možné řešení, protože v pralese má občanský průkaz málokdo. Ukázalo se ale, že mnozí zaměstnanci nechtěli na výplatu čekat a začali účtenkami platit ve vesnických obchodech. Jejich majitelé je rádi přijímali, ale se slevou, nikoli za jejich plnou nominální hodnotu, takže na konečné výměně za peníze vydělali.
Účtenky kolovaly jako platidlo i v širším regionu mezi vesnicemi. Několik vesničanů, kteří měli doma peněžní hotovost, se dokonce proměnilo v bankéře a účtenky skupovali, někdy jen za 70 % původní hodnoty. Nakonec se zhruba polovina účtenek shromáždila v rukou několika jednotlivců. „Nechtěně jsme vytvořili úplně novou měnu a s ní se zcela spontánně vynořila společenská třída bankéřů. Byl to neplánovaný společenský experiment zcela mimo náš zamýšlený výzkum ekologie tropických lesů,“ shrnul situaci Vojtěch Novotný.
Složité bádání v pralese
Panama, Guyana, Kamerun či Vietnam – práce zavedla Vojtěcha Novotného do hlubokých lesů v různých koutech naší planety. Jeho druhým domovem se ale stala Papua Nová Guinea. Na exotickém ostrově tráví už čtvrtstoletí vždy polovinu roku – tu druhou pak v Českých Budějovicích, kde pracuje v Entomologickém ústavu AV ČR a přednáší na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity.
Vystudovaného entomologa poprvé přivedlo na ostrov v roce 1995 studium býložravého hmyzu žijícího na tropických stromech. Začínal stáží na americkém, soukromě financovaném Christensenově výzkumném ústavu na mořském pobřeží u města Madang. Po dvou letech nastal problém, neboť kalifornská rodina Christensenů se rozhodla ústav zavřít. Všichni vědci zemi opustili. Vojtěch Novotný se svým týmem se rozhodli k neobvyklému kroku a založili si na druhé straně zálivu vlastní výzkumnou stanici.
Centrum Binatang začínalo s pěti zaměstnanci v opuštěném rodinném domku bývalého správce kokosové plantáže. Postupně se rozrostlo na mezinárodně známou instituci s padesáti zaměstnanci a širokým záběrem ekologického výzkumu od rostlin přes hmyz až po obratlovce. Novoguinejci usnadňují orientaci ve světě kmenové politiky a mnozí se vypracovali ve výborné znalce místní flóry a fauny. Zahraniční vědci a studenti přinášejí zase nové metody a myšlenky ekologické vědy.
V začátcích byla výprava na Papuu Novou Guineu ještě dobrodružstvím. „Byla to neobvyklá volba výzkumné oblasti nejenom v Česku, ale i pro tropické ekology z jiných zemí. Cesta na ostrov nebyla tenkrát ani jednoduchá, ani levná, ale za posledních pětadvacet let se pohyb po zeměkouli stal pro všechny mnohem snazším,“ vzpomíná biolog.
Dosud mají ekologové ze stanice Binatang na kontě dvě desítky výzkumných projektů, včetně revize odhadu celosvětového počtu druhů hmyzu z třiceti na pět milionů nebo srovnání ekologie stromů a jejich býložravého hmyzu v lesích všech kontinentů, od tropů Papuy Nové Guineje, Kamerunu a Panamy až po mírné pásmo v americké Virginii, Japonsku a na jižní Moravě.
Založili i největší botanickou výzkumnou plochu v Tichomoří o rozloze padesáti hektarů, kde dlouhodobě sledují osudy 288 tisíc označených, očíslovaných a do map zanesených rostlin. Jedním z témat je reakce lesa na změny klimatu. Plocha poskytuje odpověď i na otázku, jak spolu může dlouhodobě přežívat až několik set druhů stromů, z nichž žádný nepřevládne nad ostatními. „Těžko se studují vzácné druhy, jež během celodenní práce v lese uvidíte jen jednou, proto je třeba plocha, na které sledujeme tisíce stromů,“ říká Vojtěch Novotný.
Delikátní záležitost
Výběr místa pro tak drahý a dlouhodobý projekt, jakým je rozlehlé botanické území, nebyl jednoduchý. Jakmile je plocha založena, nelze ji přestěhovat. „Člověk je vydán napospas kmenové politice, které ne vždy dobře rozumí. Je to velmi delikátní záležitost,“ konstatuje Vojtěch Novotný. Vesnice Wanang jako jediná v širokém okolí nedala svolení k těžbě dřeva ve svých lesích a naopak měla zájem o založení lesní rezervace. Práce na botanické ploše je ideálním zdrojem výdělku, jenž s ochranou přírody dobře souzní. „Wanang má velmi charizmatického vůdce, Filipa Damena, který svojí vizí o ochraně lesa strhnul celou vesnici, a náš projekt vesničanům ukázal, že šlo o správné rozhodnutí.“
Začátky výzkumu ve vesnici Wanang, terénní laboratoř v roce 2003
Tým Vojtěcha Novotného měl již před založením výzkumného území desetiletou zkušenost s prací ve Wanangu. K botanické ploše se lze z vesnice dostat po půl dni chůze lesními stezkami a přes několik říčních brodů. Potřeboval tedy svoji vlastní výzkumnou stanici. Na její konstrukci přispěla velká britská firma Swire a synové, jejíž lodní a letecká doprava produkuje skleníkové plyny a ochrana lesa ve Wanangu byla příležitostí, jak naopak získat body za ochranu přírody.
Materiál na tři budovy nechali výzkumníci dopravit na místo velkokapacitními vrtulníky, zatímco solární elektřinu dnes dodává systém zaplacený o pár let později monackým knížetem Albertem II., který stanici navštívil a přenocoval v místnosti, od té doby označované jako královské apartmá. Jakmile se nad Wanang vznesly vrtulníky, věděli i obyvatelé okolních vesnic spolupracující s těžaři dřeva, že soutěž o prestižní projekt vyhrávají tentokrát ochranáři z Wanangu. „Když někdo těží stromy, zlato nebo pěstuje rýži, je to srozumitelné. Když ale označí desítky až stovky tisíc stromů cedulkami, tak je to pro vesničany naprosto mysteriózní aktivita, která se těžko vysvětluje,“ popisuje Vojtěch Novotný.
Výzkumnou plochu vědci umístili na pozemcích Filipa Damena a pustili se do mravenčí práce: označit na padesáti hektarech pralesa všechny stromy a keře, které mají kmínek silnější než jeden centimetr. Každý z nich musí být v lese dohledatelný, takže bylo nutné vytyčit přesnou topografickou síť v obdélníku kilometr dlouhém a půl kilometru širokém. To trvalo celý rok.
Dalším oříškem bylo určení druhů. Botanici v Čechách druhy rozpoznávají zejména podle květů a plodů, ale v tropickém lese bylo nutné identifikovat i mladé stromky nebo naopak velikány, jejichž květy jsou nedostupné vysoko v korunách. „Tropický botanik se musí naučit rozpoznávat stromy podle listí, kůry a dalších znaků i ve sterilním stadiu bez květů či plodů. Na to nejsou žádné knihy, důležitá je praxe v terénu,“ vysvětluje vědec.
Přes 280 tisíc stromů a keřů v botanické ploše patří k 550 druhům. Na jejich inventarizaci se podílelo i několik talentovaných mladíků z Wanangu, vyškolených v botanice a schopných rozpoznat všechny tyto druhy v terénu. Každý strom obdržel hliníkovou cedulku s vyraženým pořadovým číslem, uvázanou na tenkém měděném drátku. Celkem bylo třeba 1,5 tuny cedulek a padesát kilometrů drátu. Celá akce trvala týmu třiceti lidí dva roky.
„Inventarizace celé plochy se opakuje každých pět let. Dnes už máme za sebou druhou a sháníme peníze na třetí. Je to nikdy nekončící práce, čím delší časovou řadu máme, tím lépe. Stromy umírají a nové se rodí, ideální by bylo vydržet do doby, než většina stromů ve zkoumaném lese vyroste pod naším dohledem, tam ale ještě zdaleka nejsme,“ popisuje Vojtěch Novotný.
Otevřená věda
Výzkumný prostor Wanang je součástí mezinárodní sítě ForestGeo. Monitoruje velké lesní plochy v tropech a menší, typicky dvacetihektarové, v jednodušších lesích mírného pásma. V konsorciu ForestGEO je dnes sdruženo 73 ploch z 28 zemí, jedna česká je v Žofínském pralese. Dohromady mají výzkumníci pod dohledem přibližně sedm milionů stromů z 12 tisíc druhů, tedy pětiny všech druhů stromů světa. „Jde o pravděpodobně nejúspěšnější mezinárodní spolupráci v ekologii, i proto, že jednotlivé týmy si zachovávají svoji samostatnost a jsou propojeny hlavně sdílenými metodami ke zkoumání svých ploch,“ říká Vojtěch Novotný.
Území na Papui Nové Guineji je významné i tím, že se jako jediné v Tichomoří rozkládá východně od Wallaceovy linie, oddělující faunu a flóru Asie a jejích ostrovů od takzvaného Sahulu, tedy Austrálie a Nové Guineje. Linie sleduje oblast hlubokého oceánu, jež i za nízké hladiny moře v ledových dobách izolovala Sahul od zbytku světa a vedla tak k jeho unikátní biologii.
Dnes už lidé z vesnice Wanang nepochybují, že jejich rozhodnutí nabídnout svoji půdu vědcům bylo správné. Výzkumníci jim kromě pracovních míst pomohli postavit základní školu, kterou dnes navštěvují bezmála dvě stovky dětí, i nové zdravotní středisko, jež je díky nákupům několika tisíc pilulek antibiotik a antimalarik jediným dobře zásobeným v okruhu tisíce čtverečních kilometrů.
Výzkumná stanice Binatang
„Jedním z mých cílů je vybudovat na Papui Nové Guineji také domácí akademickou scénu pro ekologický výzkum, což ale není jednoduché,“ prozrazuje Vojtěch Novotný. Vysokoškolské vzdělání je těžko dostupné, dostane se ho jen necelým pěti procentům mládeže. Je také velmi drahé včetně školného v přepočtu za šedesát tisíc korun ročně. Řadě talentovaných dětí se tak vyššího vzdělání nedostane.
Na některé vysokoškoláky se složí širší rodina, případně i celá vesnice. Počítají s tím, že vzdělaný člověk pak může být celé vesnici prospěšný. Očekávaný užitek ze studenta ale rozhodně nezahrnuje vědeckou kariéru, jež znamená další roky magisterského a doktorského studia následované těžko vysvětlitelnou pracovní náplní. „Aspirující vědec je pod velkým tlakem příbuzenstva, neboť lidé nechápou, jaký význam má další studium nad rámec těžce zaplaceného studia bakalářského. Doktorát je pro ně něco za hranicí užitečnosti, ostatně nikoho s titulem Ph.D. nejspíš v životě neviděli,“ vysvětluje Vojtěch Novotný. S tímto problémem se setkávají i studenti cestující za vzděláním k nám, hlavně na Jihočeskou univerzitu.
I přes komplikace s kmenovým zřízením, občasnými konflikty mezi domorodci, vysokou kriminalitou, tropickými nemocemi či nedostatkem silnic a jiné infrastruktury už čtvrtstoletí skládá jihočeský vědec složitou hádanku o životě rozmanitých ekosystémů na Papui Nové Guineji. Pečlivě a systematicky sbírá data, díky nimž možná budeme jednou schopni porozumět složitému výsledku milionů let biologické evoluce na naší planetě.
Článek najdete v aktuálním vydání časopisu A / Věda a výzkum. Všechna dosavadní čísla jsou k dispozici zdarma a online na webu.
Zdroj: Akademie věd ČR
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
