Pandemie nemoci covid-19 zasáhla naši planetu jako blesk z čistého nebe. Jak lidé neočekávané situaci přizpůsobili své soukromé i pracovní životy? Studie z dílny vědců a vědkyň Akademie věd České republiky mapují důsledky dvou let pandemie.
První věc, kterou ráno po probuzení zkontrolujeme, není předpověď počasí, ale počty nově nakažených a hospitalizovaných.
Namísto běžných zpráv následuje rychlý přehled platných vládních nařízení. Neschválili politici zase nějaká nová nařízení? Stále si v supermarketu můžeme nakoupit i v dopoledních hodinách, nebo je tato doba určena jen pro seniory? Při odchodu z domova nezapomeneme na klíče, mobil, peněženku a také roušku či respirátor.
Do školní aktovky dětem kromě svačiny přibalíme rovněž dvě čisté roušky.
Máme štěstí, že online výuka už skončila a žactvo opět usedlo do lavic. Ovšem na jak dlouho? Karantény při onemocnění spolužáka, pedagoga, v horším případě vlastního potomka přicházejí v nepravidelných intervalech. Kdo v zaměstnání nemá možnost využívat takzvaný režim home office, musí situaci řešit ošetřovným, případně dovolenou.
Vzpomínáte si? Až do jara letošního roku běžná denní rutina.
Jak to všechno začalo
Varovné zprávy o šíření nového typu koronaviru na území Čínské lidové republiky se v médiích objevily již na konci roku 2019. Tehdy ale nikdo netušil, jak tento fenomén ovlivní život celé planety minimálně na následující dva roky. Ani dnes totiž nelze říct, zda je pandemie covidu-19 již za námi, nebo nám virus bude životy znepříjemňovat i v dalších letech. Předpovědi odborníků se liší, podobně jako se lišily během pandemie.
Neexistuje oblast, které by se pandemie nemoci covid-19 nedotkla – od zdravotnictví přes firmy, průmysl, gastronomické i další služby až po školská zařízení. Virus zkrátka proměnil běžný lidský svět a jeho následky si poneseme ještě dlouhá léta. Jak se uplynulé dva roky promítly do ekonomiky, života firem a jejich zaměstnanců a dalších oblastí? Situaci sledovali a popsali odborníci z think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu AV ČR.
Zaměstnanci jdou „do tepláků“
Home office neboli práce z domova. Během pandemie se stala jedním z klíčových nástrojů, jak omezit kontakty mezi lidmi a snížit riziko nákazy. Česká legislativa tento termín zatím zcela neuchopila a ačkoli Zákoník práce v paragrafu 317 o práci z domova hovoří, nestanovuje pevná pravidla, ani nemyslí na bezpečnost práce či kompenzace za využívání soukromého vybavení, placení energií, internetu a podobně. Jaká práva a povinnosti tedy zaměstnavatelé a zaměstnanci mají? Kdo a v jaké míře v době pandemie práci z domova využíval? Ve kterých odvětvích je tento model akceptovatelný? Panovaly rozdíly mezi muži a ženami?
Na tyto a další otázky se zaměřily studie Kolik nás může pracovat z domova? (Matěj Bajgar, Petr Janský, Marek Šedivý) a Práce z domova: možnost, nebo nutnost? (Jakub Grossmann, Václav Korbel, Daniel Münich), jež byla založena na datech šetření Život během pandemie, realizovaném PAQ Research ve spolupráci s IDEA a podporou Akademie věd ČR.
Nejprve je třeba říct, že nárok na využívání práce z domova zaměstnanec nemá, stejně jako mu ji zaměstnavatel nemůže nařídit. Podle platných zákonů rovněž zaměstnanec nemá nárok na jakékoli kompenzace nákladů, které mu při jejím výkonu vznikají. Vše záleží na dohodě obou stran.
Na rozdíl od ostatních evropských zemí vykazovala naše země před pandemií podprůměrný podíl zaměstnanců pracujících z domova. „Zatímco v Evropské unii využívala alespoň částečně tento model šestina zaměstnanců, v České republice to byla jen desetina. Jsou ovšem i státy jako Švédsko nebo Nizozemsko, kde alespoň občas pracovala z domova více než třetina zaměstnanců,“ uvádí studie Práce z domova: možnost, nebo nutnost? Většímu zapojení v českém prostředí brání charakter vykonávané práce, konkrétně vysoký podíl zpracovatelského průmyslu.
Pozitivní zprávou je, že po technické stránce byly české domácnosti připraveny celkem dobře: 87 % disponovalo v začátku pandemie připojením k internetu. Data z roku 2020 rovněž ukazují, že 79 % domácností vlastnilo tablet nebo počítač. Lehký nárůst se projevil zejména v rodinách s dětmi. Při distanční formě výuky byl zkrátka tablet nebo počítač nezbytností.
Nejzajímavější čísla z první vlny
Jak se dalo očekávat, podíl pracujících z domova (zaměstnanců a OSVČ) s příchodem první vlny pandemie výrazně vzrostl. Podle citované studie sledoval počáteční růst podílu osob pracujících alespoň částečně z domova růst počtu nově nakažených. Zastavil se těsně nad úrovní 40 %, kde během zhruba pět týdnů vrcholící nákazy setrval. Poté nastal pokles na úroveň před nástupem epidemie. Opětovný nárůst se projevil v době letních dovolených a při podzimní vlně.
Údaje týkající se rozdílů v rámci sociodemografických skupin ukazují, že podíl zaměstnanců pracujících z domova klesal s rostoucím věkem. Další rozdíly se projevily v souvislosti s dosaženým vzděláním. Největší podíl pracovníků na home office zaujímali vysokoškolsky vzdělaní lidé, což je podle autorů studie pravděpodobně dáno typem profese, kterou vykonávají.
Rozdíly se objevily také v souvislosti s velikostí sídelních jednotek: nejvyšší čísla vykazovala města nad 100 tisíc obyvatel. A v jakých odvětvích byla práce z domova zastoupena nejvíce? Peněžnictví a informační technologie, obory, které přítomnost na pracovišti nutně nevyžadují. „Překvapivě vysoké podíly vykazovaly i státní správa, zdravotnictví a sociální služby,“ doplňují autoři studie.
Rozdíly mezi muži a ženami
Odlišná situace nastala rovněž mezi pohlavími, koronavirová krize dopadla na ženy závažněji. „Pracovaly z domova více než muži, v jarních měsících roku 2020 byl rozdíl stabilně okolo deseti procentních bodů,“ uvádí se ve studii. Odlišnosti však panovaly i v dalších oblastech. Na rozdíl od předchozích recesí, kdy se nezaměstnanost obvykle zvyšovala více u mužů, byla tentokrát vyšší u žen. Důvodem je především uzavření mnoha odvětví, která zaměstnávají větší počty žen, jako jsou gastronomie, pohostinství a turistický ruch. Vedle toho padá zvýšená potřeba péče o děti související s uzavřením škol mnohem více na matky.
Ekonomové odhadují, že kvůli karanténním opatřením musely rodiny do svých potomků investovat o dvacet hodin týdně více. Ženy v domácnosti uváděly, že s dětmi stráví přibližně 6,6 hodiny denně, zatímco muži 3,4 hodiny. V domácnostech, kde oba rodiče pracují na plný úvazek, to bylo 4,5 hodiny denně (ženy) proti 3 hodinám (muži). V průměru tedy maminky věnují svým ratolestem o 50 % více času než tatínkové.
Výzkum také ukazuje, že nezaměstnanost v důsledku krize a dlouhá období, která byli členové domácností nuceni trávit společně doma, vedly k nárůstu domácího násilí na ženách a dětech. Jaké pro to existují důvody? Nezaměstnanost a ztráta příjmu přinášejí finanční stres, který může vést k agresi. Dále mohou muži vnímat ztrátu práce jako zpochybnění tradičních genderových rolí a násilím si vynucovat jejich obnovení. Roli hraje také více času, který spolu partneři doma tráví, a nutnost některých párů (které by se bývaly rozešly) zůstat kvůli ekonomickým těžkostem spolu.
Dosud byla řeč spíše o negativech, změny v pracovních životech však mohou podle názoru odborníků do budoucna přinést i určitá pozitiva. Větší míra využívání práce z domova může pro ženy přinést více flexibilních úvazků a lepší možnosti, jak skloubit zaměstnání a péči o děti.
Krátký exkurz do škol
Zatímco součástí každodenního života dospělých osob je zaměstnání, u žáků a studentů je to studium. Uzavření škol nepřineslo jen zhoršení přístupu ke vzdělání a snížení kvality výuky, ale také ekonomické ztráty. Snížená úroveň vzdělání se podle ekonomů velmi pravděpodobně promítne i do budoucích výdělků současných studujících, a to po dlouhé dekády jejich produktivního života.
Ve studii Výluka prezenční výuky během pandemie covidu-19: odhad neviditelných ekonomických ztrát autorů Oleho Janna, Daniela Münicha a Lucie Zapletalové jsou vyčísleny ty nejmarkantnější ztráty. Dopad jednoho týdne absolutní výluky školního vyučování vyčíslili odborníci na 50 miliard korun na straně žáků a studentů a dalších 16 miliard korun na straně ušlých budoucích příjmů veřejných rozpočtů z odvodů zaměstnavatelů. „Předpokládané hodnoty se však mohou od těch skutečných z mnoha důvodů lišit,“ upozorňují autoři, zároveň však dodávají, že vedle přímých finančních ztrát na budoucích výdělcích existují i další nepřímé ztráty.
Dotýkají se například rodičů žáků prvního stupně, kteří na své potomky při online výuce musí dohlížet a věnovat se jim při domácí výuce. Ekonomové tyto dopady vyčíslili na zhruba 1,2 miliardy korun týdně.
O dva roky později…
Když ráno odcházíme z domova a míříme do zaměstnání (pokud zrovna nepracujeme v režimu home office), už nekontrolujeme, zda máme po kapsách čistou roušku či respirátor. Jejich nošení je od května zrušené. Restaurace, obchody, školy i veškeré služby jsou otevřeny bez omezení. Počty nově nakažených se v médiích stále denně uvádějí, nutno však podotknout, že je „přebíjejí“ zprávy o ruské invazi na Ukrajinu.
Lidový humor, který českému národu nikdy nechyběl, říká, že válka na Ukrajině vyléčila covid. Vztáhneme-li to na oblast médií a veřejných debat, je to v podstatě pravda. Lidé už nediskutují, jak moc jim komplikují život koronavirové zákazy, ale o tom, kolik ukrajinských uprchlíků přichází do České republiky a jak se zdražují energie.
Zatímco za časů covidu se lidé cítili omezováni vládními nařízeními, nyní vnímají jako ohrožující situaci související s válečným konfliktem a příchodem statisíců běženců.
Pochmurná nálada, která na jaře roku 2020 opanovala českou společnost, tak trvá i nadále, i když její příčiny se proměnily. Jak to bude v budoucnu s dalšími vlnami pandemie koronaviru, nikdo netuší. Můžeme jen doufat, že trojitá dávka očkování ponese své ovoce a čeká-li nás na podzim další vlna, jak někteří odborníci předpovídají, nebude tak hrozná jako ty předchozí.
Autorka: Markéta Wernerová
Článek vyšel v čtvrtletním magazínu A / Věda a výzkum, který je dostupný online zde.
- Autor článku: ne
- Zdroj: VědaVýzkum.cz
