Markéta Kulhánková: Superhrdinové existovali ve vyprávění od nepaměti

Viděla jste už posledního Batmana s Robertem Pattinsonem v hlavní roli?

Ne a upřímně řečeno, ani se na něj nechystám. Nejsem zrovna fanoušek těchto filmů. Moje děti jsou ale na superhrdiny experti a můj muž v nich vysloveně „jede“. Když jsme byli v New Yorku, přesně nám ukazoval, po kterém mrakodrapu kdy lezl Spiderman. Díky němu se v dnešních superhrdinech trochu orientuji a vím třeba, že Batman patří do Ligy spravedlnosti a nikoli k Avengerům. Pro mě jako filologa jsou ale tyto zdánlivě povrchní postavičky zajímavé hlavně tím, že vycházejí z hlubokých archetypálních kořenů. Ve vyprávění totiž superhrdinové existovali od nepaměti.

Takže třeba i antika měla své Avengery?

Jistě. Vždyť hned v nejstarším díle evropské literatury – v homérských eposech Ilias a Odyssea – vystupuje celá plejáda superhrdinů. A všichni jsou stejně jako ti dnešní ambivalentní, tedy částečně nebo zcela rozpolcení. Disponují sice neuvěřitelnými schopnostmi, ale každý z nich má i svou temnou stránku nebo slabé místo. Žádná z postav není absolutně kladná.

Ani bájný Odysseus?

Ten byl sice ze všech nejchytřejší, ale také lstivý a dosti bezskrupulózní. V něčem byl tedy „na zabití“. Stejně jako hlavní hrdina Iliady Achilleus. Toho matka jako dítě vykoupala v podsvětní řece Styx, díky čemuž byl nezranitelný a nejsilnější. Držela ho však u toho za patu, která pak zůstala jedinou slabinou na jeho těle. Jeho temnou stránkou byla krutost, v niž se mnohdy zvrhla jeho statečnost.

Superhrdinové tedy mají pořádně dlouhý rodokmen…

Archetyp rozpolceného hrdiny v literatuře najdeme skutečně ve všech epochách. A byzantské písemnictví, kterému se věnuji, není výjimkou. Stačí sáhnout po jednom z nejslavnějších a nejstudovanějších literárních děl tohoto období s názvem Digenis Akritis. Stejnojmenný protagonista této jediné dochované byzantské hrdinské básně byl takový Old Shatterhand Divokého východu. A o jeho rozpolcenosti svědčí už jen jeho jméno.

Můžete ho přeložit?

Digenis znamená dvojrodý. Jeho otcem byl totiž arabský emír, který později konvertoval ke křesťanství, a matkou vznešená byzantská dívka. Akritis se dá přeložit jako hraničář – byl totiž strážcem pohraniční země nikoho mezi Byzantskou říší a muslimským světem. Oblast se dodnes jmenuje Kappadokie a v ní také proslul svými neuvěřitelnými činy.

Jakými třeba?

Stejně jako Héraklés dokázal zardousit lva, jako svatý Jiří zase zvítězil v boji s drakem. Zvládl také sám porazit tisícihlavou armádu, udolat medvěda holýma rukama, zkrotit divokého koně. Na druhé straně ale Digenis, podobně jako třeba novodobý Hulk, vyhledával samotu a marně bojoval s rozdvojenou osobností. Tento spravedlivý lidumil totiž sice ve jménu velké lásky snadno porazil každého, kdo se mu postavil do cesty, nicméně poručit vlastnímu chtíči nedokázal.

Měl problém s libidem?

Dá se to tak říct. Oženil se s dcerou byzantského generála, kterou bezmezně miloval a všechno dělal pro ni, avšak v básni jí hned dvakrát „zahnul“. Poprvé s arabskou dívkou, kterou v poušti opustil křesťanský mladík. Digenis jí sice pomohl, ale ještě předtím ji stihl znásilnit. A jen tak pro zajímavost: nekontrolovatelná touha se v něm rozhořela ve chvíli, kdy mu dívka sdělila, že už konvertovala ke křesťanství. V ten moment se přestal ovládat.

Jeho temná stránka zvítězila…

Podruhé svou ženu podvedl s náčelnicí Amazonek, která se mu oddala dobrovolně. V jedné z dochovaných verzí ji však potom nemilosrdně zavraždil, protože měl kvůli své nevěře výčitky svědomí. Digenisova manželka přitom o jeho pletkách celou dobu věděla a mlčky mu je tolerovala, případně občas utrousila nějakou ironickou poznámku.

To zní celkem nadčasově. Kdy se vlastně příběh odehrává?

Popisované prostředí má mnoho rysů Byzantské říše v devátém nebo desátém století. Stejně jako u homérských eposů jde však spíš o mytický čas, který žádné historické době přesně neodpovídá. Dodneška se dochovalo šest verzí této básně, přičemž nejstarší pochází z konce století třináctého. Všechny vyprávějí zhruba stejný příběh a liší se jen v detailech, v prezentaci některých událostí.

Podobně jako moderní remaky superhrdinských příběhů?

V podstatě ano. Mimochodem, své rozpolcené hrdiny měla samozřejmě i západní středověká literatura. Stačí nahlédnout do anglického Beowulfa, německé Písně o Nibelunzích, francouzské Písně o Rolandovi nebo španělské Písně o Cidovi. Protagonisté těchto děl mají s Digenisem mnoho společného. Často žijí na okraji společnosti, bojují s drakem a mají své temné stránky.

Znamená to, že se jejich autoři vzájemně vykrádali?

Ne. Básně sice vznikly v podobné době, nicméně ovlivňovat se nemohly. Jde o archetypální motivy vycházející z lidové slovesnosti. Také je třeba říct, že hrdiny všech těchto ústně tradovaných písní dobové publikum v dané oblasti dobře znalo. I v tom se tato díla podobají dnešním superhrdinským příběhům. Byzantinci zkrátka věděli, kdo je Digenis, a chtěli si jen poslechnout jeho další dobrodružství. Stejně jako dnes téměř všichni známe Spidermana, tušíme, co od filmu o něm očekávat, a zajímá nás hlavně nová zápletka a zpracování.

Zmiňovaný nejstarší rukopis Digenise jste jako první přeložila z řečtiny do češtiny. Jak moc Vám dal zabrat?

K dílu dnes existují různé slovníky, studie a překlady do moderních jazyků, které mi byly velmi nápomocné. Ani převedení byzantského verše do češtiny zas tak náročné není. Na překladu jsem navíc spolupracovala s kolegou, klasickým filologem a skvělým básníkem Ondřejem Cikánem, což byla velká radost. Hodně jsme řešili, jak napodobit styl básně. Její jazyk byl tehdejší mluvené řečtině dosti vzdálený. Navíc v očích současného čtenáře jde o něco velmi starého, takže určitá míra archaizace je žádoucí. Nesmí se to ale přehnat a text musí být srozumitelný.

Nakonec jste nezůstala jen u překladu, že?

Ne. Překvapilo mě totiž, že ačkoli k tomuto důležitému dílu existuje spousta bibliografie, žádná monografie o něm dosud nevznikla. Rozhodla jsem se tedy tuto „díru na trhu“ zaplnit a zpracovat k básni kompletní naratologický komentář. Kvůli tomu jsem se mimo jiné musela prokousat mořem různých interpretací textu – každý literární vědec totiž v tomto díle vidí něco zcela jiného.

Povídejte…

Někdo ho vnímá jako alegorický román o hledání duchovní celistvosti, někdo jako moralitu o lidské slabosti. Jiný tvrdí, že jde o kritiku patriarchální společnosti nebo dokonce císařství.

A co v něm vidíte Vy?

Podle mě je Digenis Akritis příběh o nadlidské síle a lidském selhání, lásce a nevěře, samotě a rozpolcenosti duše.

Přišel by si u něj na své i dnešní čtenář?

Jak který. V současnosti už se výpravná literatura nepíše ve verších, takže na ně v příbězích nejsme zvyklí. Jdeme po ději a máme tendenci rytmickou stránku odfiltrovat. Tato báseň se ale zřejmě šířila zejména ústně – dobové publikum tedy verš vnímalo daleko víc, protože ho slyšelo. Digenis se ale brzy dočká i komiksového zpracování a v této podobě by mohl být atraktivní i pro moderního čtenáře.

Co jiná byzantská díla? Zaujala by nás něčím?

Velkou část byzantské literatury tvoří specifické středověké žánry jako historiografie a díla o životě světců. Vznikaly ale i milostné a dobrodružné veršované romány, satirické básně a humorné dialogy. Tato tvorba by mohla „chytit“ i dnešní publikum. Ovšem pouze přeložená do srozumitelného jazyka a doplněná o vysvětlení dobového kontextu.

Může tedy ukrývat potenciální bestsellery?

I to je možné. Jisté je, že z badatelského hlediska byzantská díla rozhodně trháky jsou. Když se do nich člověk ponoří, zjistí, že polovinu postupů postmoderní literatury nebo popkultury používali Byzantinci už dávno před objevením Ameriky. Příkladem může být sofistikovaný intertextový dialog, kdy se tehdejší autoři, stejně jako ti dnešní, rádi odkazovali na starší literaturu a jiné texty. Nebo právě zmiňované remaky oblíbených příběhů hrdinů či hrdinek přizpůsobené dobovému vkusu.

Patriarchální Byzanc tedy měla i své superhrdinky?

Nebylo jich moc, ale vypátrat se dají. Třeba v příbězích o světicích nebo v některých románech. V nich jsou ženy někdy dokonce aktivnější a akčnější než mužské postavy, jsou motorem příběhu a zásadně ovlivňují zápletku. Studiem hrdinek v pozdně byzantských textech se teď budeme s kolegy zabývat během projektu s výmluvným názvem Cherchez la femme, tedy za vším hledej ženu. Uvidíme, na kolik předchůdkyň Wonder Woman narazíme!

Text: Radka Římanová

Foto: Jana Plavec

Zdroj: Akademie věd

Článek vyšel v aktuálním čísle časopisu Akademie věd A / Easy.

Markéta Kulhánková vystudovala latinský, český, novořecký a starořecký jazyk a literaturu na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, kde následně vyučovala novořeckou a byzantskou literaturu. V roce 2017 se stala docentkou klasické filologie. Věnuje se zejména výzkumu byzantské narativní literatury a vnímání Byzance v moderní kultuře. Od loňského roku působí ve Slovanském ústavu AV ČR. Do češtiny překládá novořeckou i byzantskou literaturu. Absolvovala řadu výzkumných stáží v Evropě i USA.